11. Love is Love

6. listopadu 2015 v 11:01 | Christy

11. My biggest secret



Je tady další kapitolka. Jsem ráda, že jsem vás šokovala. Byl to záměr. Ale není ještě konec. Kurt má tajemství, které Blainovi poví.

Bavte se :-*



POV KURT

Když Rachel odešla, vysprchoval jsem se a teď sedím u okna s šálkem čaje, pouze v teplácích a šedém tričku. Jsem tak nerozhodný. Hraju si s mobilním telefonem a přemýšlím už delší dobu, že zavolám tátovi. Jen co mu mám říct? Odemykám mobil a najíždím na tátovo číslo. Palcem mačkám vytočit a dávám si mobil k uchu. Po nějaké době se z telefonu ozývá tátův hlas.
"Ahoj, tati," smutně se usměji a skousnu si ret, "Potřebuji s tebou něco probrat."
"O co jde, Kurte?" ptá se.
"Víš," zhluboka se nadechnu, "Někoho jsem potkal," táta je na druhé straně ticho, "A je milý a hodný. Já chci být s ním a on se mnou," snažím se jít rovnou k věci, ale nějak mi to nejde, "Ale má to pár háčku."
"Jaké háčky to má Kurte? Mluv konkrétně," kárá mě. Nemá rád, když chodím kolem horké kaše.
"Je starší," vydechuji, "Je můj šéf a ten nejdůležitější... Má dceru."
Na druhé straně je dlouhé ticho. Slyším pouze jak se táta nadechl. To ticho mě znervózňuje, ale trpělivě čekám.
"Kurte," táta začíná opatrně, slyším v jeho hlase starost, "Poslyše, věc se má asi takhle... Kdybych byl na tvém místě, což já nejsem, protože... Kdybych byl, promyslel bych si přesně, co chci. A jestli chcete být spolu, myslím, že by to neměl být problém. Jestli je ochotný riskovat a jestli si ochotný riskovat ty, je to v pořádku. Být s někým je brát všechno s tím člověkem. Jen nechci aby si do něčeho skákal po hlavě, jak máš ve zvyku. Je velká pravděpodobnost, že bys mohl odejít se zlomeným srdcem. Rozumíš?"
"Asi jo," zkousnu si znovu spodní ret, "Když já nevím, jestli-,"
"Nejdeš si někoho brát, synu," tátá se zasměje, "Jen chceš dát šanci něčemu, co si myslíš, že by mohlo fungovat. Je to závazek, který můžeš porušit. Když nebudeš šťastný, skončíš to."
"Máš pravdu," usměji se. Má pravdu. Neberu si Blaina, jen chci dát šanci tomu zjistit, jestli on je ten, který mě může dělat šťastným do konce života. Cítím se s ním jako s nikým jiným. Chci aby byl se mnou šťastný, chci být důvod proč se usmívá a chci být pro něj ten, který mu pomůže se vším, co se mu přihodí. A on je můj důvod proč se usmívám a jsem s ním šťastný. Možná do toho jdu znovu po hlavě, ale musím přestat nad tím tolik přemýšlet.
Po telefonátu s tátou jsem se cítil mnohem lépe a moje pochybnosti odvál vítr. Veděl jsem jedno. Chci být s Blainem. Je hodně věcí, které ještě o sobě nevíme a čas ukáže, jestli to bude fungovat nebo ne. Rychle se jdu převléct, beru si kabát a mizím z bytu. Je kolem páté a vím, že Blaine bude ještě v práci. To že dál volno mě neznamená, že si ho udělal taky.


Vcházím do jeho kanceláře. Překvapeně zvedá hlavu a usměje se.
"Co tady děláš?" vstává a obchází stůl ke mě.
"Chci být s tebou," vyhrknu. Blaine se na mě chvíli dívá zaraženě, pak se usměje a uchopí mou tvář do svých dlaní.
"A já s tebou," políbí mě a obejme mě. Pokládám hlavu na jeho rameno a usmívám se. Odtáhnu se a srdce mi poskočí, když se i on usmívá.
"V kolik mužet opustit tohle místo?" ptám se. Blaine se podívá na hodinky na své pravé ruce a usměje se.
"Chceš jít na večeři?" přechází ke své židli a bere si černé sako.
"V kolik máš jet pro Alex?" vycházíme z kanceláře a jdeme k výtahu.
"Za půl hodiny, ale můžu zavolat Ali, že přijedu později," vcházíme do výtahu a Blaine mačká tlačítko s číslem 0. Rachel říkala, že mám chtít poznat oba. Tak jo, oba. Proč ne.
"A co kdybychom ji vzali sebou?" navrhnuji a Blaina to očividně překvapuje. Otvírá pusu v překvapení, "Jaká je její oblíbená restaurace?"
"No," Blaine se podrbe ve vlasech. A teprve teď mi dochází, že Blaine hodně času tráví v práci. S Alex moc času určitě netráví. Navíc tohle skrývá před veřejnosti.
"Dobře, tak něco uvaříme u tebe. Zajedeme do obchodu," začínám plánovat, "Koupíme víno a znáš alespoň její oblíbené jídlo?"
"J-já... jo má ráda takové ty... ehm ratatouille," odpovídá a když se dveře výtahu otevřou na přízemí dává ruku kolem mého pasu. Usměju se a vcházíme do haly. Nejde si nevšimnout pohledu recepční a nejraději bych na ni vyplázl jazyk.
"Moje oblíbené jídlo," usměji se a přitisknu se k Blainovi více. Blaine se usměje a procházíme hlavními dveřmi. Přicházíme k jeho autu, které je zaparkované kousek od vchodu. Otvírá mi dveře a před tím než nastoupím, mě políbí.


Před tím než pojedeme pro Alex, jdeme nakoupit. Blaine asi do obchodu moc nechodí, protože se vůbec neví, kde co mají. Usměji se a hazím do košíku zeleninu na ratatouille.
"Nechodíš moc často do obchodu," říkám. Blaine se na mě podívá a zastavuje se u alkoholu. Ušklíbne se.
"Ne," prohlíží si láhve s vínem, "Nemájí tady žádné dobré víno."
"A kde kupuješ víno?" ptám se a oba se rozcházíme směrem k pokladně.
"Ve vinotéce," zamrmlá. Dávám věci na pás a otáčím se k němu.
"Tak zajdeme do vinotéky," usměju se. Blaine přikývne. Zjevně nemá rád chodit do supermarketu, protože se tváří jako kyselý citrón.


Pozoruju přes barovou desku, kde krajím cibuli, Blaina, jak si hraje s Alex s plyšákáma. Alex se neustále směje a mě to nedá a já taky. Vypadají tak roztomile. Po dobu co jsem připravoval ratatouille si stále hráli. Když jsem prostřel stůl, Alex bežela do koupelny, aby si umyla ruce. Nandal jsem na talíře porce a Blaine otevřel bílé víno, které koupil ve vinotéce. Nalil i mě, i když pořád nechce abych pil. Očividně mu to nevadí, když jsem s ním.
"Dobrou chuť," říká Alex, která si sotva dosedla na židli. Podíval jsem sa na Blaina, který s úsměvem kroutí hlavou a bere sklenici vína.
"Na zdraví," naklání sklenici ke mě. Beru své víno a přiťuknu si s Blainem. Dáváme se do jídla.
"Pojedu k babičce na díkůvzdání. Pojedeš s náma?" sousto, které jsem si právě strčil do úst mi zaběhlo. Rozkuckal jsem se a do očí mi vhrkly slzy. Cože to říkala?
"Alexandro," Blaine se zamračí. Alex se na svého tátu podívá a je zmatená.
"To... to je dobrý," napiju se vody a slabě se usměji. Jo, ještě potkat Blainovi rodiče. To by byl gól. Vždyť by mě ukamenovali.
"Tak pojedeš?" dožaduje se Alex mé odpovědi.
"Pojedu za svoji rodinou," mile se usměji.
"A proč nemůžeš být s naší rodinou?" ehm... protože mě asi nebudou mít rádi. Ne že bych vůbec přemýšlet nad tím, že bych s nimi byl na díkuvzdání.
"Alex," Blaine ji znovu varuje klidným hlasem, "Kurt pojede za svou rodinou, dobře?"
"Ale vždyť on je teď taky naše rodina," Alex nafoukne líčka. Nechápe nás. Řekla, že jsme rodina? Blaine si povzdychne a vypije celou sklenici vína.
"Méne mluvení a více jezení!" Blaine ji to přikazuje. Podívám se na Blaina. Nabírá na vidličku kus zelniny a dává si ji do pusy. Je mu nepříjemné, že bych s ním mohl jet?
Po večeři Blaine odchází umýt Alex a já uklízím po jídle. Díkůvzdání je až za pár dní. Uklidni se. Blaine jistě jen nechce, abych se já cítil nepříjemě. Povzdychnu si a vypínám vodu. Otáčím se a okamžitě se ocitám v těsné blízkosti Blaina. Dává ruce na mé boky a přitlačí mě k umyvadlu. Opře čelo o mé a zavře oči.
"Promiň," říká. Nechápu za co přesně se teď omlouvá. Mlčím, "Alex má jen hodně proříznutou pusu a-,"
"To je dobrý," zarážím ho. Vždyť vůbec nic neřekla špatně. Usměji se a dávám mu něžný polibek na tvář, "Nic se nestalo."
"Jsem rád, že jsi tady," otírá rty o mou tvář a pak je přitiskne na ty mé. Dávám mu ruce okolo krku a přitisknu se k němu. Pevně mě chytí za boky posune mě na stranu a zvedá mě abych si sedl na desku kredence. Prohlubuje polibek a já omotává nohy kolem jeho pasu, čímž si ho přitahuju zase zpátky těsně k sobě. Bere do úst můj spodní ret a jemně zkousne.
"Tatí?" ozývá se Alexinin hlas z patra. Blaine se odtáhne a povzdychne si.
"Musím ji přečíst pohádku," Blaine mě pouští a nechává mě tam. Zhluboka se nadechnu a zakloním hlavu. Ach Bože.


Znovu usínám v Blainovém náručí. Mám tolik otázek na jeho život, mám tolik věcí, které bych mu chtěl říct. Hlavně o Ianovi. Jen nevím, jak začít. Možná od začátku by to bylo dobré.
"Před tím než jsem přijel do New Yorku jsem měl přítele," mumlám do jeho trička, "A nebyl zrovna nejlepší přítel. Hodně mi ublížil a nechápal mě."
"Rozešli jste protože jsi odjel do New Yorku?" ptá se. Nadzvednu hlavu a opřu se bradou o jeho hruď.
"Ne," vyhledávám jeho dlaň a propletu si s ním prsty, "Rozešli jsme se protože si našel někoho jiného zatímco byl se mnou. Byl starší než já a studoval vysokou. Byli jsme spolu rok. A z toho jsem byl šťastný možná tak dva měsíce."
"Proč si s ním teda byl?" nechápe.
"Protože jsem ho potkal v době, kdy jsem měl chuť všechno vzdát a on mi dal naději. Řekl jsem mu úplně všechno do poslední tečky," dobře, tak teď mu mám říct co bylo před tím? "Jedno léto jsme jeli s Rachel na prázdniny do Itálie a seznámili jsme se tam s místními kluky. Rachel byla tak nadšená, že nás chtějí vzít na plavbu, že mě přemlouvala celou noc bez přestávky. Tak jsem na to kývl a... ti kluci byli taky starší než my a... bože já jen nevím, jak to dostat přes jazyk."
Blaine chvíli mlčí, zdá se že přemýšlí. Pak ztuhne jako kámen. Zvedá se do sedu a tím zvedá i mě. Uchopí mou tvář do dlaní a zadívá se mi do očí.
"Ublížili ti?" zamrkám. Došlo mu to a to jsem nemusel nic říkat. Nemohl jsem. Často na to nechci ani myslet. Nemužu to slovo říct. Do očí se mi derou slzy a přetékají. Přikývnu. I po takové době je to ve mě. To jak se mě ten hajzl dotýkal, i když jsem křičel, ať přestane. Blaine mě silně obejme. Omotá ruce kolem mého těla a tiskne mě ke svému tělu. Mlčí. Nic neříká a já se nedivím. Začínám se třást.
"On to nikdy nepochopil," kroutím hlavou a polknu, "Prostě chtěl to co chtěl a já nechtěl, protože vždycky když jsem zavřel oči-,"
"To je v pořádku," odtahuje mě od sebe a znovu mě chytá za tváře, "Nemluv o tom."
Přikývnu a nechám se políbit. Blaine mě stahuje k sobě a oba si leháme. Přitulím se k jeho boku a schovám tvář do jeho hrudě. Řekl jsem mu svoje největší tajemství a zvláštním způsobem se mi ulevilo.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Andílek | 6. listopadu 2015 v 17:13 | Reagovat

Šokovala a pořádně! A teď na novo. Kurt..zlatíčko moje! :-(

Burt je prostě zlatej táta.

Ta malá je boží! Vůbec se netvářím jako želé! Vůbec!

Parádní kapitola. Těším se na pokračování

2 Terka | 6. listopadu 2015 v 20:52 | Reagovat

Alex na to jde teda rychle :D Ale je úžasná!
Burt je prostě Burt, vždycky přispěje radou a navíc ještě uklidní :-)
Chudáček Kurt... Alespoň má teď Blaina, který mu nic takového rozhodně neudělá a navíc ho ještě ochrání. Jsem ráda, že mu to Kurt řekl.
Těším sen na pokračování!

3 Karol | 17. ledna 2016 v 21:22 | Reagovat

Super povídka =) budeš pokračovat? Moc prosím

4 AniariShattered | E-mail | 1. února 2016 v 22:12 | Reagovat

Moc hezká povídka. Určitě bych chtěla další díl, byl by škoda ji nedokončit. 😊 No paní spisovatelko jdu si vis vaše další story protože máte talent 😊. Jen prosím prosím o pokračování 😊

5 Christy | Web | 13. února 2016 v 21:34 | Reagovat

[3]: Děkuji ano budu pokračovat. Jen mam trošku trable s časem a prací :)

[4]: Děkuji velmi pěkně. Tvůj komentář mě potěšil. Určitě povídku dokončím hned jak se mi naskytne čas pro psaní :)

6 fanfictionsklainer | 4. dubna 2016 v 21:36 | Reagovat

Prosíííím, prosííím, smutně koukám, dokonči povídky, které ještě nemáš :o Moc jsem si je oblíbila a tato povídka je navíc úúúpně parádní!!! <3 :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama