10. Love is Love

2. listopadu 2015 v 9:19 | Christy

10. Oh



Ahoj, jelikož jsem to stihla, tak je tu další kapitola s číslem 10. Bude to možná trochu šok a upřímě jsem to neměla v plánu, ale vyklubalo se to v moji hlavě, tak jsem si řekla proč ne. Možná je to špatné možná ne. Mě se to osobně líbí.
Za případné chyby se omlouvám :D







POV KURT



Vzal mě k sobě. Před tím než otevře dveře se zastavuje a otáčí se k mě. Hledím do jeho očí a vydím... obavy?
"Nechápu to," říkám a Blaine se usměje. Proč se sakra usmívá?
"Dobře, dřív než otevřu," zhluboka se nadechne, "Jednu věc o mě veřejnost neví."
"Víc než jednu," zamrmlám. Pamatuji si, když jsem hledal něco co by mi řeklo, kdo vlastně Blaine Anderson je. Do teď nevím vůbec nic o tomto chlapovi.
"Dobře tahle je pro mě nejdůležitější. Je to pro mě nejduležitější věc na světě, Kurte," říká. Co mi to do háje říká? Zamračím se a Blaine otvírá dveře. Vcházíme do krásné luxusní haly. Všechno je čisté, lesklé a luxusní. Slyším nějaký hlas.
"Blaine co to-,"
"Tatííí," tati? Počkat? Myslím, že omdlím. Dýchám? Do Blainové náruče skáče malá holčička s dlouhými černými vlasy. Dcera? Musím si sednout nebo to se mnou opravdu šlehne. Má dceru... on má dceru! Věk? Teď to je opravdu jen číslo!
"Princezno," Blaine políbí černovlásku na čelo a upraví ji vlasy. Může ji být nanejvýš dva roky. Možná tři a Blainovi je 27 což znamená, že... já nevím, co to znamená. Jsem zmatený.
"Kurte," Blaine se na mě podívá a nadechne se, "Tohle je moje dcera Alexandra."
"D-dcera," pokouším se o úsměv. Kulí na mě velké zářivě modré oči. Bože je tak krásná. Usměje se. Opravdu nemůžu dýchat. Opravdu omdlím.
"Blaine," do haly vchází Alison. No skvělé. Obejme Blaina a pak se podívá na mě, "Kurte."
"Alison," bože. Tohle je noční můra.
"Děkuji za hlídání," Blaine pokládá Alexandru na zem a Alison se k ní sklání. Dává ji pusu na tvář a pak se zvedá. Bere si kabát. Odchází.
"Kdykoli," mrká na Blaina a obejme ho, "Tak já půjdu. Bavte se."
"A-ahoj," koktám. Jsem šokovaný, zmatený a pořád mi je na omdelní.


Blaine Alex odvedl do jejího pokoje. Sedím v obývacím pokoji a koukám na velký krb přede mnou. Dcera. Blainova dcera.
"Jsi v pořádku?" sedá si ke mě Blaine.
"Máš dceru," otáčím se k němu. Bože, co mám teď dělat.
"Jop," pokýve hlavou a sudnává si sako, "Adoptovali jsme ji s mým bývalým snoubencem tři roky zpátky asi tři měsíce po tom co se Alexandra narodila."
"Ach Bože," vydechnu. Snoubenec. Co ještě Blaine? "Proč mi to říkáš?"
"Já," utichne. Zdá se, že přemýšlí. Pak se otáčí tělem ke mě a natahuje ruce. Chytá moje dlaně do svých a stiskne je. Podívám se na naše ruce a pak do jeho očí, "Do háje."
"Do há-," nestíhám to doříct, protože Blainovi rty se náhle ocitají na těch mých. Tvrdě do nich náráží a já otvírám pusu, abych mu umožnil jazykem se probojvat dovnitř. Vymaním ruce z jeho dlaní a prsty zajíždím do jeho vlasů. V mém břiše poletuje milion motýlku a lechtají mě. Celé moje tělo se chvěje a jediné co jsem schopný vnímat jsou jeho rty na těch mých, jeho ruce kolem mého pasu tisknoucí mě vice na jeho tělo. Blaine mě líbá! Po několika vteřinách se odtahuje a opírá čelo o to mé.
"Do háje," vydechne. Má pravdu. Do háje.
"Máš dceru," spouštím ruce, skouznu po jeho silných ramenech a dávám je na jeho hruď, "A jsi můj šéf."
"Já vím," zvedám zrak a dívám se do jeho očí, "Hrozně moc jsem si od tebe chtěl držet odstup."
"Měl jsi," do očí se mi hrnou slzy. Na tohle nejsem připravený. On má dceru a mě je jen osmnáct pro Boha. Odtahuju se a rychle vstávám. On mě chytá za zápěstí a taky vstává.
"Já vím," přitahuje si mě znovu blízko k sobě. Zatajuji dech. Znovu ho chci políbit. Chci cítit jeho rty. Ale tohle není správné, "Vím, že je toho na tebe hodně. Ale vím, že se cítíš se mnou stejně dobře, jako se já cítím s tebou. Vím, že se ti líbí, když se tě dotýkám."
"Ale jsem pro tebe mladý!" vyjeknu hlasitěji než bych chtěl a nadechnu se, "Máš jedno dítě, nepotřebuješ další."
Blaine na mě chvíli beze slova hledí a pak se opět a znovu vrhá na moje rty. To co jsem říkal je najednou pryč a opět se tisknu na jeho tělo. Omotává kolem mě své paže a stahuje mě zpátky na pohovku. Sedám si na něho. Přísahám Bohu, že jeho doteky se mi vrývají hluboko pod kůži. Skousnu jeho spodní ret a znovu ho políbím, něžně a pomalu.
"Pro mě nejsi dítě," zašeptá mezi polibky a pak mě naposledy něžně a dlouze políbí.


Blaine stojí na druhé straně baru, zatímco já sedím na barové stoličce a pozoruji ho, jak krájí zeleninu.
"Jak to, že ti to s tvým snoubencem nevyšlo?" ptám se. Blaine ke mně zvedá oči a bere papriku, aby ji mohl nakrájet.
"Potom co jsme adoptovali Alex, což jsem chtěl hlavně já, hodně jsme se hádali," dává papriku do připravené misky a odkládá nůž, "Pak se jednoho dne sebral, nechal mi prstýnek na stole se vzkazem, že takhle žít nechce. Nevím proč. Alex si ho ani nepamatuje. Bylo ji deset měsíců."
"To mě mrzí," opřu se lokty o desku. Mrzí a zároveň nemrzí. Asi bych tu teď nebyl.
"Byl jsem potom dost zničený," naklání se přes bar a dává mi krátký polibek, "Ale Alison mi pomohla."
"Alison je tvoje nejlepší kamarádka?"
"To taky, ale hlavně je moje mladší sestřička," usměje se. Takže Alison je jeho sestra. A já na ni žárlil. Trochu se začervenám, "Máme takový pevný vztah od doby, co chodila na vysokou tady v New Yorku. Dost jsme se sblížili."
"Neměli jste tak dobrý vztah před tím?" zajímám se. Konečně se o něm začínám dozvídat věci.
"Ona byla tak trochu… jiná," zasměje se a přidává do zeleninového salátu sůl, "Když mě bylo osmnáct a jí patnáct, začala se stýkat se špatnými lidmi. Alkohol, sex a takové věci. Mě se to přirozeně nelíbilo. Někdy na pár dní zmizela a nic neřekla ani mě ani rodičům. Když jsem ji našel pak v parku opilou a napůl nahou, řekl jsem to rodičům a oni ji poslali na internátní školu do Anglie. Nenáviděla mě za to…tři roky? Možná dva."
"Páni," vydechnu. Takže Alison byla problémová holka. To bych do ní neřekl.
"V Anglii se trochu uklidnila. Byl jsem v posledním ročníku na vysoké, když jsem na Vánoce přijel domů. Byla tam i ona a prostě jsme se dali do řeči a ona mě požádala o to, jestli by na pár dní nemohla bydlet se mnou a Danem, dokud si nenajde nějaké bydlení."
"S Finnem jsem měl taky složitý vztah," pousměji se.
"S tvým bratrem?" Blaine bere dva talíře a dává na každý z nich porci salátu.
"Nevlastním, jo," přikývnu, "Vlastně mě tak trochu šikanoval."
"Šikanoval?" Blaine přede mě pokládá talíř s jídlem a podává mi příbor.
"Byl jsem loser," zasměji se, "Byl jsem trochu… jiný. Ale pak, když se naši vzali se všechno změnilo. Finn se stal ochranitelským a myslí si, že je starší bratr, i když je vlastně mladší."
"Loser jsi byl?" Blaine si sedá vedle mě se svým talířem.
"Pak se loserem stal i on. Finn je hrozně hodný kluk, který rád zpívá a to u nás na škole bylo něco jako vražda," dávám si do úst sousto. Chutná to skvěle.


Přestože jsem Rachel slíbil, že na snídani budu doma, zůstávám u Blaina. Půjčil mi tričko na spaní a teď po skvělé sprše ležím v jeho objetí a už asi dvě hodiny se snažím usnout. Nejde to. Myslel jsem, že jsem už v klidu s tím, že Blaine má dceru. Ale nejsem. Jak tohle zvládnu? Jak dokážu být s Blainem, který má dceru? Jak mě vůbec bere? Jako přítele? Nevím. Jsme zmatený.
"Zkus usnout," ozývá se vedle mě ospalý hlas. Pokládám hlavu na Blainovu hruď a povzdychnu si.
"Nemůžu spát," zašeptám, "Co když tohle nebude fungovat? Myslím tím my dva."
"Proč by nemělo?" cítím na sobě Blainův pohled. Koušu si spodní ret. Nechci odejít. Chci být s ním. Ale tohle je složité. Sám neumím popsat, jak se právě teď cítím.
"Protože ty už máš rodinu. Měl by sis najít někoho, kdo na to bude připravený nebo… já nevím, jsem hrozně zmatený," přitisknu se k němu více a otáčím hlavu k němu. Pozoruje mě. Dívá se na mě zvláštním pohledem. Pak se ke mně naklání a líbá mě.
"Možná potřebuješ čas a-,"
"Nepotřebuji čas na to abych věděl, že chci být s tebou," skáču mu do řeči, "Jen tě nechci zklamat. Je pro mě těžké přijat, že máš dceru."
"To chápu," povzdychne si a pevně omotává paže kolem mého těla. Schovává tvář do mých vlasu a něžně mě do nich políbí. Co teď budu jen dělat? Zítra zavolám tátovi, on mi jistě dá nějaký proslov, který mi nedá tři dny spát a pak se rozhodnu, jak dál.
Když se ráno probouzím Blaine neleží vedle mě. Ospale se rozhlédnu po jeho ložnici, kterou jsem si včera ani neprohlížel a lehce se usměji. Zajímalo by mě, jestli si to zařizoval sám. Vstávám z postele a první zastávku mám koupelnu. Znovu mě uchvátí jak obrovská tahle místnost je. Po půl hodině vycházím na chodbu. Když jsem blíž ke schodům, slyším dětský smích a Blaina, jak Alex za něco kárá. Scházím schody a vidím, jak Blaine utírá podlahu od čaje. Na stole leží převrácený hrnek a Alex se svému tátovi posmívá. Na tváři se mi rýsuje slabý úsměv.
"Ahoj," sedám si ke stolu. Alex se na mě zazubí a bere si lžící jogurtu z misky.
"Dobré ráno," Blaine se napřímí a nehledě na to, že je tady Alex mě dlouze políbí. Dobře na takové ráno bych si zvykl hodně rychle.
"Táta vylil čaj," Alex trošku ještě šišlá, ale nevím, jestli to je plnou pusou nebo to je normální.
"Tys ho vylila, princezno," Blaine se zašklebí na svou dceru a odchází s hadrem ke kredenci. Hází ho do umyvadla, bere dva hrnky s horkou kávou a dává ji přede mě.
"Táta to udělal," zašeptá směrem ke mně Alex a zazubí se. Usměji se a nakláním se k ní.
"Já vím," mrkám na ni a Blaine zavrtí hlavou. Beru si lívance, které Blaine udělal a nevinně se usměji.
Blaine odvezl Alex k Alison, která bydlí nedaleko jeho bytu. Blaine řídil, dneska nejel s řidičem. Zastavuje před mým bytem a vypíná motor auta.
"Odpočiň si a popřemýšlej dobře?" otáčí se ke mně. Mám přemýšlet? O čem? Chci být s ním. Přesto přikývnu a nakláním se pro polibek na rozloučenou. Vjíždím prsty do jeho vlasů a přitahuji si ho blíže. Vůbec se mi z toho auta nechce vystupovat. Mám strach, že jakmile nebudu v Blainové blízkosti všechny ty pochybnosti vyplavou na povrch a já se opravdu budu muset rozhodnout, jestli chci tohle risknout. Odtahuji se a před tím než otevřu dveře auta se usměji. Do háje.

Odemykám dveře a vcházím do bytu. Okamžitě vidím Rachel, jak stojí se založenýma rukama přede mnou a hloupě se usmívá. Tak jo Rachel, dneska tě budu potřebovat.
"Ahoj," zamumlám a nadechnu se, "Musím s tebou mluvit."
"Fajn, to jsme dva," chytá mě za ruku s úsměvem. Táhne mě k pohovce a oba si sedáme. Tak jak začít? Říct to na rovinu? Rachel mluví o tom, že jsem měl přijít domů a že jsem nebyl celou noc doma a při tom se šklebí.
"Má dítě!" vyhrknu a Rachel se zaráží ve svém proslovu o tom, jak jsem nezodpovědný, ale že se ji to líbí. Vykulí oči a otvírá pusu v náhlém šoku.
"C-co jsi říkal?" zamrká a zaboří se do sedačky.
"Má dceru a jsou ji tři roky, ale chce být se mnou a já nevím, co mám dělat, protože nevím, jestli to zvládnu," mluvím rychle, potřebuji to říct nahlas, protože když je to jen v mé hlavě, je to jako by to byl jen sen, "Měl snoubence, který ho opustil a chce být do háje se mnou a vím, že věk je jen číslo ale dítě? Rachel dítě? Jsem mladý na to, abych byl s někým kdo má dítě ne? Ne?"
"Uklidni se," Rachel pokládá ruku na mé koleno a přisouvá se k mě blíže, "Dobře. Tohle by sis měl promyslet. Pokud chceš s Blainem být a on ti ukázal svou dceru, asi s tebou opravdu chce být a doufá, že nehledě na to, že má dítě, ty s ním budeš chtít být taky. Mohlo by to být těžké, ale mohlo by to být to, co si celou dobu hledal. Možná je Blaine ten pravý a ty ho necháš utéct jen kvůli toho, že to nebude jednoduché. Nikdo ti neříká, že se hned budeš k Blainovi stěhovat a že hned budeš táta nebo tak. Možná bys je měl lépe poznat. Oba. Možná pak budou ty pochyby, které máš teď jen něco, co bylo zbytečné."

"Myslíš si tedy, že bych to měl risknout?" nejistě se na ní podívám. Cítím, že mám slzy v očích. Co když tohle ale není to, co jsem hledal?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terka | 2. listopadu 2015 v 16:26 | Reagovat

Tak nejdřív teorie, které jsem měla, když jsi použila slovo šok:
1) Blaine ukáže Kurtovi sklad s mrtvými těli, které mučil a potom zabil
2) Blaine má doma mučící nástroje na sex a Kurta chce použít jako svůj objekt mučení
Doufám, že vy víte, že nic z toho nevypovídá o tom, kdo jsem :D :D :D :D :D

Jinak je tohle asi můj nejoblíbenější díl, je opravdu dokonalý. Lepší šok jsi mi připravit nemohla ;-) Opravdu, je to skvělé, doufám, že od toho Kurt neuteče.

Blaine jako tatínek...awww :3
Blaine a Kurt jako tatínkové...awwwwwwww :33

"Kurte, tohle je určitě to, co hledáš. Alex ti zanedlouho bude říkat tati a vy s Blainem budete spokojení." (tohle mu prosím vyřiď :D)

Strašně se těším na pokračování!!

2 Christy | Web | 2. listopadu 2015 v 16:33 | Reagovat

[1]: Tvoje teorie mě opravdu pobavily :D :D :D Ta druhá se mi zamlouvá více :DD A děkuji pokračování snad bude brzy :D

3 Andílek | Web | 2. listopadu 2015 v 17:27 | Reagovat

Dítě?! To jako vážně?! O_O . Čekala jsem cokoliv, ale dítě fakt ne!

Úplně jsi mi vyrazila dech, nevím, co na to říct. Těším se na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama