I will be there for you forever 15

3. února 2013 v 19:41 | Christy

15. I wish

Slov: 2 225

Zdravím moje milé čtenářky,
Dneska mě nějak chytla psací nálada, takže jsem dopsala další kapitolku I will be there for you forever, tentokrát s názvem I wish, psané s pohledu Kurtra. V téhle kapitole se objeví taky Sebastian, který Kurta pozve na rande a pokusí se ho políbit. Dozvíme se, jak bude Kurt readovat na Blainův dárek. Blaine bude zpívat písničku od Shayne Warda, ale v mé povídce ji napsal Blaine! Přeji příjemné čtení ;-) Christy






POV Kurt

Seděl jsem ve svém pokoji na posteli, v rukách skicák, ale nekreslil jsem. Nemohl jsem přestat myslet na to, že moje slova vážně myslel vážně a na moje narozeniny nepůjde. Není to moje chyba, že mě vytočil a já mu řekl, že ho tam nechci. Chci ho tam, samozřejmě, že toužím po jeho přítomnosti. Na moje narozeniny má něco lepšího na práci. Další věc, která mi nedovolovala se soustředit, byly pozvánky na rande od Sebastiana. Chodili jsme do kina na pizzu nebo jen po škole na kafé, ale nikdy jsem s ním necítil, to co s Blainem. Polovinu věcí, které mluvil, si nepamatuju a tu druhou jsem neposlouchal. U Blaina to bylo jiné. Poslouchal jsem každičké slovo, které vyšlo z jeho úst a každé si pamatuju, jako by to řekl právě teď. A ještě něco mě trápí. Jen při pomyšlení, že by se Blaine scházel s někým jiným, bylo otřesné a pro mou mysl nepřípustné.

Týden se vlekl pomalým tempem, Blaine věčně nebyl na večeře a na zkoušce se ukázal vždy jen na patnáct minut. Se Sebastianem jsem chodil na kávu, každé odpoledne a ve čtvrtek mě pozval znovu do kina. O půl osmé mě vyzvedl a v osm začal film. Seděli jsme v osmé řadě, někde uprostřed. Stejně jako minule mě film nebavil, tak jak Sebastiana. Byl jsem rád, když se ukázaly závěrečné titulky a my se zvedli na odchod.
"Jedeš dneska ještě na Dalton?" zeptal se, když otvíral dveře svého auta.
"Ne, jedu už domů," slabě jsem se usmál a nasedl. Pustil rádio a znovu začal povídat jednu z historek, které se mu přihodili na škole, a já ho znovu neposlouchal. Díky tomu, že jsem dobrý herec, jsem dokonale zahrál smích, když se začal smát on, takže jsem si byl jistý, že si myslím, že poslouchám. Zastavil u mého domu a doprovodil mě až ke dveřím.
"Tak zítra," usmál se a pomalu se ke mně nakláněl. Navzájem jsme si hleděli do očí, a když byl pár milimetrů ode mě, uhnul jsem pohledem a hlavu otočil.
"Promiň," zamumlal jsem a chystal jsem otevřít dveře, jenže Sebastianova otázka mě donutila zastavit se v půlce pohybu.
"Proč se mnou chodíš na rande?"
"P-proč se ptáš?" zmateně jsem se otočil zpátky na něj.
"Protože chceš být s Blainem. Děláš to proto, abys ho naštval?"
"Nechci a nedělám," vyhrkl jsem, "on stejně někoho má, proč bych se já nemohl scházet s jiným?"
"Kdes na to prosím tě přišel?" vyvalil oči. Nechápal jsem, kam se touhle konverzací chce dostat.
"Stále je pryč,"
"A to znamená, že někoho má?"
"Co ti do toho vlastně je?" zaútočil jsem na něj, "Vždyť jsi mě teď chtěl políbit a teď mi naznačuješ, ať dám Blainovi ještě šanci? Nebo to snad chápu špatně?"
"Vlastně," odmlčel se, "jsi do něj stále zamilovaný. Vidím to, takže nechápu, proč ten čas mrháš se mnou, místo toho, abys byl s ním. A taky mi dáváš falešnou naději, Kurte."
"Nejsem už do něj zamilovaný," zamračil jsem se, "on pro mě je už vzduch chápeš?"
"Bez vzduchu se nedá dýchat, Kurte, " usmál se a odešel, nechávajíc mě zaraženě stát u dveří. V ten moment jsem si uvědomil, že má pravdu. Bez vzduchu se opravdu dýchat nedá, ale chci vůbec ještě, aby pro mě byl vzduch, bez kterého nemůžu dýchat? Vždyť nepřijde na moje narozeniny, nestojím mu ani, aby tam byl, aspoň jako kamarád.

>>> Následující den >>>

Hned jakmile jsem ráno otevřel oči, stála u mé postele rodina. Táta, Finn a Carol, která držela v rukou malí dortík se svíčkou.
"Přej si něco," usmál se táta. Poslušně jsem zavřel oči a se sfouknutím svíčky jsem v duchu vyslovil přání: "Ať Blaine přijde na moji oslavu."
Připadal jsem si jako dítě, kdy mi máma vždy na narozeniny udělala oblíbenou snídani, tedy lívance a dovolila mi tolik javorového sirupu, kolik jsem chtěl. Tentokrát to bylo stejné, až na to, že snídani udělala Carol, a že jsem nesnědl tolik sirupu, jako když jsem byl malý, ale Finn se o to, aby nezůstala ani kapička javorového sirupu postaral. Po snídani Finn někam odběhl a vrátil se s nešikovně zabalením něčím, co jsem se bál odbalit a otevřít. Zatáhl jsem za zelenou stužku, sundal papír a usmál se nad tím, co mi tentokrát koupil.
"Už se těším, až ji přečtu," položil jsem knihu s názvem Padlí Andělé na stůl, "děkuji."
"Je lepší jak minule ne?" ujišťoval se s obavami.
"Mnohem," rozesmál jsem se a objal ho. Bylo super mít bratra, i když byl nevlastní, vnímal jsem ho, jako bychom spolu byli od mala.
Polovinu dne jsem vybíral, co si vezmu na sebe a nakonec jsem našel to pravé. Bílou košili s krátkým rukávem, stříbrnošedou vestičku, modré upnuté kalhoty a tmavě-šedého motýlka s bílými puntíky. Podíval jsem se na mobil, jestli mi alespoň napsal, ale nebyla tam žádná nová zpráva. Zklamaně jsem vydechl a hodil mobil na postel do peřin.

Večer se pomalu blížil. Stál jsem u zrcadla a prohlížel se, jestli všechno je jak má. Naposledy jsem si přelakoval vlasy a sešel dolů do kuchyně, kde už hodinu čekal Finn, ládující se tátovými čokoládovými sušenkami. Odjeli jsme do Breadstix v půl osmé. Dostal jsem hodně dárku, a ačkoliv jsem byl zvědavý, nerozbalil jsem je. Rachel zářila jako sluníčko a všichni vypadali úžasně. Nick s Jeffem seděli u zadního stolu a užívali si přítomnost toho druhého. Letmé dotyky, něžné polibky, oboje mi vhánělo slzy do očí. Sebastian jak slíbil, zazpíval hned na začátku a pak mě vyzval k tanci. Pomalu jsme se pohupovali do rytmu hudby, ale neužíval jsem si to a věděl jsem, že to ví, proto jsme si šli sednout ještě dříve, než písnička skončila.
"Oslavenče, nějaký smutný ne?" Santana mi podávala skleničku s vodkou a džusem a udělala mi místo, abych si mohl sednout. Všichni tančili a výborně se bavili, na mě však šlo vidět, že jsem smutný.
"Nejsem," zalhal jsem a vykouzlil úsměv, který se mi, ale moc nepovedl.
"Neboj se," naklonila se ke mně Rachel, "začneš se za chvíli bavit."
"Já se vážně bavím," bránil jsem se, "jen to tak nevypadá."
"Pojď, jdeme si zatančit," vytáhla mě na nohy. Tančili jsme, teda jestli se dalo nazývat tancem, to co jsem předváděl já. Byl jsem bez nálady a to se slavily moje narozeniny. Bylo skoro půl dvanácté a Rachel začínala být s nějakého důvodu nervózní.
"Nepij tolik," vzala mi skleničku z ruky a obrátila ji do sebe, "asi se za chvíli zblázním."
"Kurte," rozesmál se Jeff, opírající se o Nicka, "Sebastian už odešel. Věřil bys tomu, že ten Blaine vážně nepřijde?"
"Já ví-,"
"Hloupost!" vykřikla Rachel a nalila si další skleničku, "Kolik je?"
"Za tři minuty půl dvanácté," odpověděl opilecky Jeff, "říkal jsem si, že si jen dělá srandu, ale on to myslel vážně."
"Jeffe, nemluv už," upozornil ho Nick, který se posadil a Jeffa si stáhl na klín.
"Budu hned zpět," zvolala Rachel a zmizela někam dozadu, následována Santanou.
"M-myslíš, že vážně…," Jeff se znovu rozesmál a už nepřestal, takže jsme se nedozvěděli, co si vážně myslíme. S lehkým úsměvem jsem sledoval, jak Jeff se tulí k jeho příteli a ten si ho tiskne blíže k sobě.
Po pěti minutách se Rachel vracela s úsměvem přes půl tváře.
"Kde jsi byla?" zvědavě jsem naklonil hlavu.
"Vzadu,"
"A co tam?" podezřívavě jsem přivřel oči.
"Co by, podívat se jak to vypadá s alkoholem," odvrátila tvář a prozpěvovala si písničku od Keshy která právě hrála. Jeff se stále smál a Nick se snažil ho uklidnit, ale moc mu to tedy nešlo. Že by Blaine ještě dorazil, v to už jsem ani nedoufal a možná už ani nechtěl. Podíval jsem se znuděně na hodiny na mobilu a přesně, když se číslo přetočilo na půlnoc, zhasla všechna světla.
"Ahoj, chtěl bych poprosit o chvíli pozornosti," ozvalo se z pódia a světla se znovu rozsvítila. Kdybych ho neviděl a jenom slyšel jeho hlas, byl bych přesvědčen, že začínám blouznit. Postavil jsem se, abych lépe viděl, ale blíže jsem se neodvážil jít. On si sedl za piano a vyzval Quinn a Tinu, aby vyšli za ním., ještě než začal hrát, podíval se na mě jako by se ujišťoval, jestli to, co dělá je správné a hned při prvním tónu se mi do očí nahnali slzy, ale nedostali se ven.

Víš, odkud jsem přišel
Znáš můj příběh
Víš, proč tu právě teď stojím
Dnešní večer
Prosím, neodcházej
Nespěchej
Jsem tady, abych ti to ujasnil
abych udělal vše správně

Ale když začal zpívat refrén, nedokázal jsem je zastavit a ty proradný mrchy se mi kutáleli po tváři.

Vím, že jsem se choval pošetile
Ale slibuji ti, že se to víckrát nestane
Konečně jsem zjistil,
že něco stojí za to hledání


Nejsem tady, abych se omlouval
Nejsem tady proto, abych ti lhal
Jsem tady, abych řekl, že jsem připraven
že jsem nakonec myslel
Nejsem tady abych nechal tvou lásku odejít
Nevzdám se
Jsem tady abych vyhrál tvé srdce a duší
To je můj cíl
Nepřestanu věřit
Že odejdeme společně
Takže když řeknu Miluju Tě
Myslím tím navěky věků
Nejsem tady, abych se omlouval
Nejsem tady proto, abych ti lhal
Jsem tady, abych řekl, že jsem připraven
že jsem nakonec myslel...


Cítil jsem, že to myslí vážně a možná to mě vyděsilo. Možná mě vyděsilo to, že ten poslední krok byl na mě, ale ještě než dozněly poslední tóny písně, utekl jsem. Jenže místo toho, abych byl rád, se ve mně hromadil vztek. Všechno, co mě za celou dobu ničilo, se hlásilo o slovo. Ještě před chvíli jsem si přál, aby tady byl, a teď mám chuť ho zfackovat do bezvědomí. Slyšel jsem, že hudba přestala hrát, ale spěšně jsem šel dál. Zaslechl jsem, jak Rachel na mě volá, ale nezastavil jsem se. Vyšel jsem z restaurace, když v tom mě chytit za ruku a prudce otočil k sobě.
"V-všechno nejlepší," dostal ze sebe se smutným pohledem, "j-já-,"
"Mlč," vyštěkl jsem na něj a vysmekl se z jeho sevření, "nic neříkej, protože mě to nezajímá."
"Kurte,"
"Co?" vybafl jsem na něj. Přál jsem si, aby tady byl, proč po něm křičím? Proč ten hněv nedokážu zastavit?
"Je mi to líto," zašeptal a natáhl ke mně ruku.
"Co je ti líto?" rozkřikl jsem se a jeho ruku nemilosrdně odstrčil, "Že jsi to prostě posral? Tolik tajností! Víš ty, jak jsi mi tím ubližoval? Víš vůbec, jak mě ranilo, když jsi řekl, že už něco máš na moje narozeniny? Když jsi každý den někam mizel a ani jsi nikdy nedokázal vysvětlit kde a s kým jsi byl! Co jsem si měl sakra myslet?"
"Kurt-,"
"Ne," zarazil jsem ho, "nechci slyšet žádné ubohé omluvy, jasné?"
"Ty to nechá-,"
"Nechápu?" opět jsem ho nenechal domluvit. Nevěřícně jsem kroutil hlavou, "já to nechápu! Co nechápu prosím tě? Že jsi byl se mnou i se Sebastianem, že sis nedokázal vybrat? To nechápu?"
"Možná, kdybys mě do háje nechal mluvit a dokončit ales-,"
"Ne nenechám tě dokončit ani jednu větu!" překřikl jsem ho.
"Pro-,"
"Nech si to pro někoho jiného Blaine," znovu jsem mu skočil do řeči. Zhluboka se nadechl a zalovil v tašce. Vytáhl větší modrou, zvláštně tvarovanou, semišovou krabičku, naaranžovanou stříbrnou stužkou a strčil mi ji do ruky.
"Ještě jednou Všechno nejlepší," zašeptal a dřív než jsem ho stihl zastavit, nastoupil do svého auta. Stál jsem tam s uplakaným obličejem a nemohl jsem uvěřit, že jsem ho nenechal mluvit.

Na záchodech jsem si opláchl obličej a vrátil se dovnitř. Nikdo se mě raději neptal, co se stalo. Sedl jsem si a dárek od Blaine hodil na stůl. Neměl jsem chuť ho rozbalovat. Nakonec mě Rachel s Finnem přemluvili, ať jdu rozbalit alespoň některé dárky. S předstíraným úsměvem jsem nakonec otevřel všechny, až na ten, který Finn donesl od našeho stolu.
"Nech si ho," řekl jsem mu. Udiveně se na mě podíval a pak se podíval na tu krabičku.
"Myslím, že je pro tebe," znovu mi ho podával. Já ho, ale jen obešel, vzal si věci a šel domů.

Bylo půl druhé, když jsem přišel. Táta už spal a Carol ještě seděla s teplým čajem u televize. Zmateně se na mě podívala, došel jsem k ní, sedl si na pohovku a silně ji objal. Plakal jsem a plakal. Konejšivě mě hladila po zádech a po vlasech.
"Jsme tak pitomý," vzlykl jsem, "teď už mě nebude chtít."
"Ššš," objala mě silněji a já v jejím objetí usnul.

>>> Den po narozeninách >>>

Neměl jsem tušení, jak jsem se dostal do své postele, ale bylo mi to jedno. Nehodlal jsem z ní vylézt. Kolem jedenácté za mnou přišla Carol, jestli chci snídat. S pouhým záporným zamručením jsem si peřinu přetáhl přes hlavu. Ležel jsem tam celý den, plakal jsem a na chvíli dokonce usnul. Večer se ozval žaludek, který jsem celý den trápil. Sešel jsem dolů, vzal si sklenici džusu, toust a vrátil se zpátky do svého pokoje. Ani ne po deseti minutách se ozvalo tiché zaklepání a pak vstoupil Finn.
"Nechceš to alespoň otevřít?" neléhal na mě a podával mi zase tu krabičku. Váhavě jsem ji sevřel v rukách a pak pochybným pohledem pohlédl na Finna, který se povzbudivě usmál. Opatrně jsem sundal stříbrnou stužku a prsty lehce přejel po semiši.
"Panebože," vydechl jsem a přiložil si ruku k puse, když jsem ji otevřel. S Finnem jsme si vyměnili překvapené pohledy, a když viděl, že mám oči zalité slzami, které se co nevidět budou kutálet po tváři, sedl si na postel a silně mě objal.

Takže, doufám, že mě nezaškrtíte :-D Za komentáře budu ráda, jak za pochvaly, tak i za kritiku ;-)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kat | 3. února 2013 v 20:14 | Reagovat

To je dokonalé! Úplně mě to rozbrečelo, jak krásně to bylo napsané :')

2 AnnieCriss | 3. února 2013 v 20:18 | Reagovat

To si ze mě děláš sranduuu .. :D Já se těším jak blecha , že budou spolu a jak budou oba šťastní a on po něm začne békat ? Mé sny se zhroutily :/ D Ale naopak je to dobré , bo tam je aspoň trochu akce a o to více se těším na další kapitolu , bo doufám , že budou konečně vpohodě :P :) ÚŽASNÉ ;)) <3

3 Michelle | 3. února 2013 v 20:42 | Reagovat

To bylo skvělý. Taky sem se těšila, že budou spolu, ale zápletka musí být. Doufám že bude brzy pokračování :-)

4 Lely | 3. února 2013 v 20:45 | Reagovat

:(!
Už je konečně někde posaď, až si to vyříkají a jsou šťastní ! :D

5 Nicole Damita | 4. února 2013 v 15:41 | Reagovat

Sakra už už to vyzeralo že sa dajú dokopy ale nakoniec bác sakra! no neva snaď nekdy príšte =) ale bolo to dokonalé a poprvý krát so sebastianom súhlaím že bez vzduchu sa nedá žiť teda aj bez Blaine :-) v tejto časti som sa veľmi našla takisto ako Kurt tak aj ja ľudí moc nepočúvam ale smejem sa ked je to treba aj ked neviem načom sa vlastne smejem a svoju solavu som si tiež neužila prišlo mi to ako keby som bola na kamarátkynej oslave a nie svojej :-( takže sa teším čo bude dalej a kedy sa dajú dokopy :-)

6 Nikola | Web | 5. února 2013 v 14:28 | Reagovat

Utírám slzičku a pokouším se komentovat. Už teď ale vím, že se mi to nepovede. Smysluplný (vlastně asi žádný) komentář nejsem schopna vyplodit, protože jsem stále ještě omráčena tímto dílem :D
Ouuu Sebastianek.. já ho mám tak ráda! :D (vlastně jsi to byla Ty, kdo mi ho opět vnuknul do hlavy :*) ..."Bez vzduchu se nedá dýchat, Kurte, " usmál se a odešel" to bylo sladké, ať se ti to líbí nebo ne, začínám mít Sebba ráda čím dál víc :D A to jen kvůli tobě kočko :D On je tak "hodnej" :D Vždyť přece pomohl Kurtovi pochopit, že stále miluje jen a jen Blainea. Je to prostě Sebastian :*
A ta oslava, já jsem se tak strašně bála, že ten Blaine nakonec nepříjde, ale on PŘIŠEL! :D Přišel a zazpíval Kurtovi dokonalou písničku, ale ta Kurtova reakce? (WTF? :D To bylo ještě "horší" než že já jsem nechala Kurta se Sebbem vyspat :D) Proč je TAKOVÝ BERAN?? :O A ten Blaine ho jako nechá? Nechá ho jen tak? Kurta, ale i Blainea je mi strašně líto... bobánci moji :D Ale jak na konci otevřel ten dárek!! Prostě musí ohned letět za Blainem a skočit mu kolem krku! :D :D Ouu nemůžu se dočkat dalšího dílu a doufám v Klaine (stejně jako ty u mě :D) :* Prostě dokonalé jako vždy ... :P

7 klainerkanka | Web | 5. února 2013 v 16:00 | Reagovat

Krása!!
Kurte takhle si hrát ze Sebem...ty jeden!!
No!! Kurtbastian nebude! :'( :DD
Ou..Seb takej romantik! :D:D
Yes..ukázal se tam!! ♥ ♥ :DD
Kurte..vole..ses nějak rozjel! :DD
Chudáček Blaine..:'( (ale na Kurtově místě bych udělala to samé..:DD )
Aww! ten konec!! ♥
Omg..já se tak těším na pokráčko!! ♥

8 Christy | Web | 5. února 2013 v 17:35 | Reagovat

[6]: Niki at tě ani nenapadne dáe shipovat Kurbastian nebo se vážně zblázním!!! Protože já chci Klaine!!!! Takže žádné také! Hezky Kurtík a Blaine :-D A Sebbyho mám taky strašně ráda, ale musím mu vymyslet někoho jiného :-D

9 Nikola | Web | 6. února 2013 v 20:44 | Reagovat

[8]: Neboj, na Klaine už se schyluje :D A taky přemýšlím, koho k Sebastiánkovi :D Nooo jooo má prostě osobní kouzlo, ale plně tě chápu.. Klaine je prostě Klaine <3 :3 :-D

10 Karin | 25. ledna 2017 v 16:12 | Reagovat

To jdou ani nevím co nafackovala bych jim. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama