I will be there for you forever 14

2. února 2013 v 14:59 | Christy

14. Sebastian and Kurt? No!

Slov: 2 083

Co se dozvíme v téhle kapitolce?
Co Blainova matka na to, že Blaine podváděl Sebbyho? Wes zase bude moc zvědavý a Rachel s Blainem se stávají dobří kamarádi, ale Blaine poznává, že ne jen Rachel je úžasná kamarádka, ale i někdo jiný. Sebastian je pozvaný na narozeniny Kurta a Blainovi se to moc nelíbí a určitě to bude mít dopad na jeho rozhodnutí!
Komentáře jako vždy potěší!


Pomalu se blížil den Kurtových narozenin, ale ještě blíže byl den, kdy Cooper přijde o hlavu. Proč lezl do tátova pokoje, a když už tam lezl, proč hned volal mámě? Věděl jsem, že máma nebude následující týden doma, takže naše malá dohoda s tátou mohla zůstat v utajení. Jakmile by táta přišel, lísteček by vyhodil a máma by se nic nedozvěděla. Já bych si odpracoval to, co mám na farmě u tety a nemusel bych dneska podstoupit výslech, jako u FBI, přesnější by bylo horší jako u FBI.

V pátek hned po vyučování jsem odjel a nešel ani na oběd, protože mi bylo víc než jasné, že Alice, služebná, do mě nacpe tolik výborných muffinů, kolik bude možné. Alice vlastně byla taková moje druhá máma. Chodila se mnou na hřiště, jednou mě dokonce vzala na hokej. Ona byla první, komu jsem se přiznal, že jsem gay. Bylo mi třináct a ona s úsměvem prohlásila, že to dávno věděla.

Sotva jsem otevřel dveře, slyšel jsem, jak mě máma volá. Došel jsem do velkého obýváku a sedl si nejistě naproti ní. Usmál jsem se na Alici, která mi podávala plný tác, návykových muffinů, jako jsme je kdysi se Sebastianem pojmenovali. S chutí jsem se do jednoho z nich zakousl a s pusou nafouklou jako křeček jsem pohlédl na mámu, která spustila.
"Tolik peněz za brož Blaine?"
"Klídek," mumlal jsem již s druhým muffinem v puse, "já si to odpracuju okey?"
"Blaine, víš, že o peníze mi vůbec nejde," vzala mi tác z rukou a pokračovala, "jde jen o to, že-,"
"Že to není pro Sebastiana, ale pro jiného kluka?"
"Ne," zavrtěla hlavou, "sice nevím, proč jste se rozešli. Sebastian byl milý, pozorný chlapec-,"
"Zadrž," zastavil jsem ji zvednutím ruky, "to sice Sebastian byl, ale my vlastně měli takový kamarádský vztah."
"Nejlepší kamarádi s výhodami," doplnil mě Cooper, sedající vedle mámy.
"No prostě Sebastiana řešit nebudeme!" rozhodl jsem pevně.
"Chce mu totiž přebrat, toho s kým ho podváděl," vysvětlil mámě. Zoufale jsem zaúpěl a máma na mě vyvalila oči.
"Ty jsi Sebastiana podváděl?"
Tak tohle se zvrtlo. Nakonec jsem se s mámou pohádal, protože nedokázala skousnout, že jsem někoho podváděl, protože sama věděla jaké to je, když ji podváděl nějaký čas táta. Coopera jsem poslal ke všem čertům a s třísknutím dveřmi jsem vypadl.

Na Dalton jsem přijel dříve, než jsem čekal, takže jsem dorazil na zkoušku, kde se rozhodovalo, co se bude zpívat. Spíše, co bude zpívat já. Po půl hodině se rozhodlo, že to bude Pink - Try. Neměl jsem nic proti a vlastně ani jsem nemohl. Zbytek zkoušky se neřešilo nic jiného než narozeniny nejkrásnějšího Slavíka. Seděli jsme na pohodlných pohovkách a já hleděl z okna, ale poslouchal jsem jejich konverzaci.
"Pozvali jsme všechny?" ujišťoval se Kurt.
"Jasně, že jo," rozesmál se Thed, "všechny, dokonce aj Sebastiana."
Moje tělo naprosto ztuhlo a moje srdce snad vynechalo jeden úder, když se Kurt spokojeně usmál. Naštěstí si toho nikdo nevšiml a mně se rozezvonil mobil.
"Co potřebuješ?" zeptal jsem se unaveně, vstal jsem a přešel jsem k oknu. Všichni Slavíci ztichli a upřeli pohledy na mě.
"No, jde tam i Sebastian víš to? Je to dobře nebo špatně? Mám ho nějak to…ehm…odstranit?"
"Ne," zasmál jsem se, "dozvěděl jsem se to asi před pěti minutami. Hele nechceš se raději někde sejít? Třeba přijedu k tobě?"
"Jasně, tátové nejsou doma, takže budeme sami,"
"Sami?" rozesmál jsem se ještě víc, "nepotřebuju, abychom byli sami."
"To vyznělo hodně blbě co? Ale to je jedno, přijeď a můžeš tu i zůstat. Vím, takové večery pořádáme jen s Kurtem, ale udělám výjimku."
"Dobře, myslím, že…," zhluboka jsem se nadechl, "myslím, že by mi to mohlo pomoct."
Položil jsem a oni se zase začali bavit.
"Nejsem blbej," řekl jsem, když jsem si bral věci, "vím, že jste poslouchali."
"Kam jdeš?" vystřelil Jeff.
"Pryč," mrknul jsem na něj a hodil si tašku přes rameno.
"Ježíš, Blaine, pořád takové tajnosti," vztekal se onen blonďáček.
"Je to moje věc Jeffe, já se taky nestaral do tebe a tady do Nicka!" ušklíbl jsem se, narážející na blbou radu Nicka, "takže ahoj."

Sbalil jsem si volné černé tričko, ve kterém budu spát a tepláky. K Rachel jsem dojel v šest hodin. S nadšením mi otevřela a tahala mě do svého pokoje. Zaraženě jsem zíral na čtyři holky sedící v jejím pokoji.
"Pomohli mi," zazubila se a posadila mě mezi Santanu a Quinn, sama si sedla naproti k Mercedes a Tině.
"Tak, povídej," vyzvala mě Rachel, "něco tě znepokojuje?"
"Ehm, myslel jsem, že tady budeme jen my," vypadlo ze mě, "ale to je jedno. Vůbec si nejsem jistý, jestli je to dobrý nápad. Nemám ho prostě nechat? Když teď randí se Sebastianem?"
"Blázníš?" vyjekla Santana, "Dám ti radu Blaine Slavíku, nikdy se nevzdávej a rozhodně ne Kurta. Ne, že bych Sebastiana neměla ráda, dobře nemám ho ráda, ale podle mě s Kurtem nic takové zvláštního nemají. Byli spolu v kině a na pizze nebo kde, ale no a? To přece nic není ne? Raději mi řekni, co si mu koupil!"
"Neřeknu!" vyplázl jsem na ni jazyk, "Dozvíte se to."
"Takže tam půjdeš, i když tam bude Sebastian?" zeptala se Rachel, zatím co zapínala růžové rádio. Lehce jsem přikývl a musím uznat, že se nedivím, že Kurt s nimi rád trávil čas. Byli úžasné. Chvíli mě ještě přemlouvali, ať jim řeknu, co jsem mu koupil a nakonec přemlouvání změnilo ve spiknutí a já dostal pár pěkných rán péřovými polštáři, ale stejně jsem jim nic neřekl. A když jsem se chtěl jít vysprchovat, tak mě prostě z nějakého důvodu nechtěli pustit. Dobře věděl jsem ten důvod. Řekli, že dokud jim neřeknu alespoň jednu z těch věcí, nenechají mě na pokoji. A jak jsem se do sprchy vůbec dostal? Jednoduše, řekl jsem, že mám v tašce onen dárek, tak ať si ho najdou. Naivní, že bych ho vážně tahal sebou, se vrhly na moji tašku a já se zatím ztratil v koupelně. Dveře jsem pro jistotu zamkl, a když jsem je potom odemkl, vtrhly tam všechny, shodili mě do vany, narazil jsem si zadek a bouchl se do hlavy, ale jim to nestačilo, tak na mě pustily ještě studenou vodu, to mě probralo z prvotního šoku, takže jsem popadl sprchu, Rachel, Santanu a Quinn jsem šikovným pohybem stáhl k sobě a Mercedes a Tinu jsem hezky osprchoval. Nikdo nebyl naštvaný, i když Rachel si prokousla ret, Santana si narazila ruku a já měl pravděpodobně rozbitou hlavu a zadek mě děsně bolel, všichni jsme se smáli. Santana pak vzala jeden ze šampónů, který tam Rachel měla a skoro celý obsah mi vylila na kudrnaté, již umyté vlasy. Pak se všechny ke mně sehnuly a vytvořili mi na hlavě pořádnou pěnu, ale jelikož jsem si to odmítl nechat líbit, vzal jsem jiný šampón a udělal jim to samé, takže jsme teď byli od pěny a koupelna byla vytopená.
"Bože," smála se stále Rachel, "vytopili jsme koupelnu!"
"Za to můžete vy," obvinil jsem je, když jsem Santaně obvazoval bolavou ruku, "a měla by sis ošetřit ten ret Rachel."
Rachel si ošetřila ret, já si pomalu ani nemohl sednout, takže když jsme se šli dolů o půl jedenácté večer najít, stál jsem opřený o linku, čím jsem bavil holky po celou večeři. Pak jsme se naskládali do jejího pokoje, já spal s Rachel a Santanou namačkaný v její posteli a Quinn s Tinou a Mercedes spali na rozloženém gauči, který byl u okna. Ležel jsem uprostřed a na břiše.
"Stejně nemůžu uvěřit, že má Kurt takové štěstí," zašeptala do tichého pokoje dojatě Mercedes, "tobě na něm tolik záleží. Věděl jsi, že měl vždycky pocit, že je sám?"
"Mercedes, chceš ho rozbrečet?" zaslechl jsem tichý smích Tiny.
"Ne, jen chci, aby to vyšlo,"
"Doufám, že to vyjde," zamumlal jsem, "jestli ne, tak si piště, že se tady půjdu vybrečet nebo ne, tentokrát půjdete vy ke mně a budete poslouchat, jak si v pláči vylívám srdce."
"On tě neodmítne," ujišťovala mě Rachel, "sice jsem s ním o tobě dlouho nemluvila, protože o tobě odmítal mluvit."
"Nepomáháš mi," zamračil jsem se. Začínal se mě zmocňovat strach a nejistota. A s těmihle pocity jsem, taky usnul, přestože jsem se snažil, abych zůstal vzhůru, alespoň až usnou ony.

***

Po ne moc povedené snídani, kterou se snažila udělat Rachel, jsem odešel, že se nasnídám na Daltonu nebo si po cestě koupím koblih. Santana s příslibem, že si tohle zopakujeme, bez úrazu mě nakonec pustila, abych mohl odjet.

Na snídani na Daltonu jsem přišel pozdě, ale protože byla neděle a mnoho studentu bylo buď ještě v posteli, nebo byli na víkend pryč, zbyly na mě moje oblíbené koblihy. Vzal jsem si tedy dvě a sedl si ke klukům, kteří se horlivě bavili, který z hororů je lepší. Wes s Jeffem prosazovali nějaký krvák, Nick a Thed si stáli za tím, že filmy se zrůdami jsou lepší a Kurt hájil, že takové filmy vůbec neměli natáčet. Tiše jsem si mezi ně sedl, tedy sedl jsem si vedle Kurta a zakousl se do koblihy. Snažil jsem se ignorovat pocity, které se ve mně bouřily, když jen promluvil. Bylo to tak těžké sedět vedle něj a nemoct se ho dotknout.
"Kde jsi včera večer byl?" zeptal se opět zvědavě Wes, "a taky přes noc?"
"Ehm…s kamarádkami," odpověděl jsem popravdě a to ho rozesmálo, "Wesi, vážně jsem byl u kamarádky!"
"Jasně," rozesmál se, "a proto si nemůžeš sednout."
Kurt na mě upřel své modré oči, troufám si říct, že jsem v nich zahlédl zklamání. Já byl červený, jako rajče a kluci se smáli přes celou jídelnu, až na Kurta, který byl zaseknutý v mých očích stejně jako já v těch jeho.
"Máš blbé narážky," otočil jsem se na Wese a tím přerušil očí kontakt, který jsem měl s Kurtem, "byl jsem u kamarádky s jejími kamarádkami a nemůžu si sednout, protože mě shodili do vany, bouchl jsem se do hlavy a narazil si zadek."
"A jak se jmenují?" zeptal se ostře Kurt.
"Cože?" vykulil jsem na něj oči a nechápal, kam tím míří.
"No ptal jsem se na jména,"
"Slyšel jsem," odbyl jsem ho, "hele nemusím nikomu z vás nic vysvětlovat, prostě jsem nebyl s žádným klukem, jestli vám jde o tohle!"
"Klídek Blaine," ozval se za mnou známý hlas. Málem to se mnou šlehlo o zem, když jsem se otočil a vážně tam stál můj debilní bratříček.
"Čerti tě nechtěli?" neodpustil jsem si.
"Ne prý mají plno," ušklíbl se, "přišel jsem, protože mám na tebe jednu prosbičku."
"Uvidím, co bude v mých silách," vydechl jsem.
"Super," vykřikl a posunul Kurta těsně na mě, aby si vytvořil místo pro sebe a pak se nahnul ke mně, "moje holka-,"
"Ty máš holku?" překvapeně jsem vyjekl.
"Nepřerušuj!" káral mě, "Moje holka bude mít narozeniny, a jelikož ty jsi dobrý na takové kraviny, nemohl bys mi poradit a zazpívat na jejich narozeninách?"
" Tak za prvé, dárek si musíš vybrat sám, neznám ji, nevím, co se jí líbí a za druhé, proč ji nezazpíváš sám?"
"Protože jsem jí ukázal to video z Vánočního večírku, pamatuješ, jak jsi tam zpíval? No a jí se to děsně líbilo,"
"Kdy, musím se podívat, jestli něco nemám, víš? Jako ty, když jsem měl narozeniny já nebo, když jsme se domluvili, že půjdeme na fotbal a tys nešel."
"Jo musel jsem s ním chodit já na ten fotbal," ozvalo se od Wese.
"Mohli bychom ji zazpívat jako Slavíci," navrhnul Kurt a podíval se na mě jen koutkem oka, jestli raději neměl držet zobák.
"Ty jsi chytrý!" zajásal Cooper, "takže s vámi můžu počítat?"
"Jasně," usmál jsem se a Cooper vstal, takže se Kurt ode mě posunul.
"Tak se mějte," mrkl na mě, "a hodně štěstí Blaine, ty víš s čím."
"Drž zobák," procedil jsem skrz zuby a hraně jsem se usmál. Všichni Slavíci se odebrali pryč, až na mě a na Kurta. Ten už se taky chystal pryč, ale zastavil se a podíval se na mě.
"Půjdeš na moje narozeniny?" zeptal se.
"Kurte, promiň, ale ty jsi řekl, že mě tam nechceš," začal jsem a ubíjelo mě mu lhát, "takže už jsem si naplánoval něco jiného."
"V pohodě," zamumlal, ale já moc dobře věděl, že to v pohodě není. Kývnul jsem a otočil se na odchod. Proč čekám? Proč mu to neřeknu hned a neušetřím oba trápení? Jenže když jsem se otočil, vypustil z pusy něco, co mi vzalo dech a skoro život.
"Bude tam Sebastian, slíbil, že mi tam zazpívá. Měl jsi pravdu, není to špatný kluk,"
Nevěřícně jsem na něj hleděl a zamrkal jsem. Vážně to řekl?
"F-fajn," zachraptěl jsem, "doufám, že si to užijete. Oba!"


Christy ;-)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 klainerkanka | Web | 2. února 2013 v 16:11 | Reagovat

Krása!!
"Chce mu totiž přebrat, toho s kým ho podváděl," ..to je skvělá věta! :D
Být Kurtem tak ho zabiju..:DD Šel za Rachel..Pche..-_-
Wes zabil..:DDD
"Bude tam Sebastian, slíbil, že mi tam zazpívá. Měl jsi pravdu, není to špatný kluk," OH YES!! ♥
Miluju Kaine ale Kurtbastian! ACH! ♥ ♥
Prostě krásá a těším se dál..:))
PS: Začínám se bát že ho odmítne..:D

2 Nicole Damita | 2. února 2013 v 16:58 | Reagovat

No do hája aj so Sebom :-) dúfam že to Blainovy výjde :-D

3 Michelle | 2. února 2013 v 19:54 | Reagovat

Skvělý, jen doufám že Kurt Blaina neodmítne mám ráda když jsou spolu ;-)

4 Nikola | Web | 3. února 2013 v 15:10 | Reagovat

1. Dokonalý design :D Ouu ten Kurt s Rachel tam ... no prostě žúúžo! :D
2. Ouuu já se bojííím :D Já se tak strašně bojím, že Blaineovi ten plán nevyjde, že s ním Kurt nikam nepůjde...Áááá
Ouuu a výslech ohledně dárku pro Kurta... jak já nemám ráda, když ten Cooper něco pose*e, ale tentokrát to vážně zabil .. :D "Chce mu totiž přebrat, toho s kým ho podváděl" TAHLE věta mě vážně dostala :D
A ten hovor s Rachel ... "Jasně, tátové nejsou doma, takže budeme sami" vypadá to, že ty mě chceš dneska zabít! Už pordruhé totální výbuch smíchu :D
"nepotřebuju, abychom byli sami." "To vyznělo asi hodně blbě co?" ouuu já je žeru :D Oni dva se mi strašně začínají líbit a hlavně ten dvojsmyslný hovor :D
Noo jinak dámská jízda s Blainem.. oalala Santana nezklamala :D A ta jejich bitva ve vaně.. ouuu :D Chtěla bych být u toho! :D :D
A ta (jedna z posledníc vět) "Bude tam Sebastian, slíbil, že mi tam zazpívá. Měl jsi pravdu, není to špatný kluk." Sakra Kurtíku, já vím (Sebastiana mám taky ráda :D Mám ráda takový ty zlý kluky .. :*) Ale teď NE! Teď tu není pro Basse místo. Teď na jeho místě má být Blaine, on ti má něco dokonalýho zazpívat a on ti má dát ten nejlepčejší dárek. Ouuu Kurte... Ouu Christy! :D :D :D Vážně se NEMŮŽU dočkat pokračování! Doufám, že bude co nejdřív, protože jinak... :D :D

5 Karin | 25. ledna 2017 v 16:02 | Reagovat

Oba jsou jak praštěný pytlem navzájem se jen trápí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama