I will be there for you forever 13

22. ledna 2013 v 19:47 | Christy

13. I want him back


Zdravím,
Tak je tu další kapitolka I will be there for you forever s názvem I want you back, což vypovídá o tom, že Blaine je rozhodnutý o Kurta bojovat, ať ho to stojí cokoli. V téhle kapitolce se dozvíme, alespoň něco, co Blaine chytá pro Kurta na narozeniny a taky malá hádka mezi nimi.

Slov: 2 543
POV Blaine
"Panebože," zaskučel jsem. Venku stejně jako v pokoji byla tma. Děsně mě bolela hlava a myslel jsem, že se ani nepostavím. Dlouho jsem se musel přesvědčovat, abych vylezl. Doplazil jsem se do koupelny a dal si dlouho sprchu. Příjemně teplá voda, alespoň trošku uvolnila ztuhlé svaly. Když jsem se snažil, alespoň ještě na chvíli zavřít oči a usnout, nepodařilo se. Vzal jsem tedy do rukou kytaru a lehce prsty přejel po strunách.

Falling stars don't crash through your window
If you want it, go get it, it's meant to be chased
All your scars won't heal till you let go
You're perfectly worth it, forget your mistakes
If you wanna fly, leave this world with me
we'll touch the sky, let's defy this gravity
hold on to me tight, when it all falls down

You can take my heart, if yours won't beat
we're forever unstoppable
if you're torn apart, I'll make you see
that nothing's impossible


Hlasitě jsem si povzdechl a polož kytaru vedle postele. Hlavou se mi honili vzpomínky na všechno, co jsme s Kurtem za tu krátkou dobu prožili. Camp v horách, tajnosti, naše první opravdové rande. Dal jsem si ruce za hlavu a snažil se představit si, že jeho rty se teď dotýkají těch mých. Snažil jsem si vybavit pocit, když mi prsty zajel do kudrnatých vlasů nebo přitiskl rty na citlivé místo na krku. Vždycky věděl, jak mě dohnat k šílenství a teď se jim to obou daří dokonale. Kéž bych to skončil se Sebastianem dříve. Je možné, aby mě Kurt už nemiloval? Aby ke mně už nic necítil a vážně si chtěl začít se Sebastianem?
Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že jsou dvě hodiny ráno. No a co? Tak ho vzbudím. Vyskočil jsem z postele a do doby než jsem dorazil k jeho dveřím, jsem si byl jistý, že mu to prostě řeknu. Nejméně třikrát jsem natáhl ruku a zase ji zpátky stáhnul.
No tak, zaklepej už!
Nakonec jsem vešel bez zaklepání. Ležel na posteli a tiše oddechoval. Lehce jsem s ním zatřásl a on polekaně otevřel oči.
"Blaine," vyjekl, "co tady děláš proboha?"
"J-já," zakoktal jsem. Nemohl jsem mu to říct, "chtěl jsem se na něco zeptat."
"Teď? Je pozdě," podíval se na mobil a vyvalil oči, "dvě hodiny ráno?! Copak ses úplně zbláznil?"
"Asi jo," přitkal jsem, "já totiž…,"
"Ať to je cokoli, počká to do rána, až vstanu že?" pozvedl obočí.
"Asi jo," zamumlal jsem a rychle se z pokoje vypařil.
"Jak jsi to mohl udělat, ty pitomče. Co jsi mu chtěl říct?" nadával jsem si v pokoji, "Chtěl ses mu prosit? Když má zájem o jiného? Jsi totální idiot, Blaine, nemáš hranice!"

Až do osmé hodiny rána jsem seděl na posteli a zuřivě psal píseň. Více slov bylo poškrtaných než napsaných. Pak jsem se vydal na snídani, kde už seděli kluci. Vzal jsem si bílý jogurt a přisedl si k nim. Bavili se s Kurtem o jeho narozeninách. Domlouvali oslavu, koho pozvou a kde to vůbec bude.
"Ty půjdeš taky ne?" Wes do mě žduchl loktem. Vražedně jsem se na něj podíval a pohlédl na Kurta, jestli mu něco dokážu vyčíst z tváře. Byla naprosto nečitelná, jako by se snažil přede mnou všechno skrýt.
"Nevím,"
"Nevíš?" podivil se Kurt a konečně se jeho výraz změnil, "Nevíš, jestli půjdeš na moje narozeniny? Myslel jsem, že půjdeš, že je to samozřejmost."
"Já nevím, Kurte," zvýšil jsem hlas, "nevím, protože poslední dobou už nevím nic!"
"Fajn! Víš ani tě tam nechci!" řekl tvrdě.
"Ne? Prosím tě," nedal jsem se. Můj rozum křičel, ať toho okamžitě nechám, ale nedokázal jsem se ovládnout.
"Myslím to vážně! Zapomeň na to, že jsem se vůbec narodil!"
"To asi nepůjde, protože chodíš na stejnou školu, zpíváš ve stejném sboru a jestli sis nevšiml, sedíme taky u jednoho stolu!"
"Kluci," překřikl naši hádku Jeff, "nehádejte se proboha."
"Trhni si i ty," vyštěkl jsem na něj a odešel. Proč to všechno dělá tak zbytečně složité? Myslel si, že je to samozřejmost? Po tom, co si klidně randí se Sebastianem? Nemůžu mu ho jen tak nechat, vzdát to bez boje. Celé odpoledne ve škole jsem přemýšlel, jak to udělat, aby mě neposlal do háje, ještě dříve než mu budu moct dát dárek a omluvit se, říct, že ho miluju.
Na oběd jsem ani nešel. Vyrazil jsem znovu za Rachel. Věděl jsem, že nebude doma, jistě bude ve škole. Tak jsem tedy šel rovnou na McKinleyho střední. Vběhl jsem do budovy, kde se to hemžilo lidmi, kteří se za mnou otáčeli. Rychle jsem procházel kolem lidí a očima hledal Rachel. Byla jako ostatní v jejich, řekl bych zkušebně a o něčem živě mluvili.
"Hej," vykřikl Finn, "co tady děláš?"
"Čau," mávl jsem na pozdrav, "Rachel můžeš na chvíli?"
"Jasně," odpověděla okamžitě. Vytáhla mě na chodbu a táhla někam, kde bude klid.
"Potřebuju tvoji pomoc," začal jsem, když nás dostala do nějaké třídy, "Kurt mi tak nějak zakázal jít na jeho narozeniny."
"Co potřebuješ po mě?" naklonila zvědavě hlavu.
"Abys mu navrhla místo oslavy, kde bude podium a sbalila mu věci, tak na týden a domluvila to s jeho tátou," líčil jsem ji všechno, co potřebuju, aby udělala.
"Takže už víš, jaký dárek mu dáš," konstatovala s úsměvem.
"Jo," pokýval jsem hlavou, "ale nikomu nic neříkej, hlavně ne Kurtovi."
"Neboj, nejsem blbá a dám ti vědět, jak to dopadlo,"
"Díky," rychle jsem ji objal, "musím jít, mám toho ještě hodně na zařízení."
Nasedl jsem do auta a jel domů. Jistě, táta je v práci. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než jet za ním do firmy.

Podíval jsem se na velkou budovu, kterou nemám rád. Otevřel jsem velké skleněné dveře a výtahem vyjel do vrchního patra.
"Čau tati," vpadl jsem mu do kanceláře. Seděl za počítačem a překvapeně ke mně vzhlédl, "potřebuju po tobě něco."
"To je víc než jasné," převrátil oči, "tak co chceš?"
"Tvoji plachetnici," vybalil jsem na něj okamžitě.
"Ani náhodou," zamítl takřka okamžitě.
"Je to pro mě důležité,"
"Ne,"
"Prosím," zaškemral jsem, "Cooper ji taky měl půjčenou."
"A jak to dopadlo,"
"Tati, je to pro mě hodně, hodně moc důležité," neléhal jsem.
Poraženecky vydechl: "Na jak dlouho?"
"Na deset dní," zazubil jsem se, protože jsem věděl, že už mi ji povolí.
"Na co jí chceš?" překvapil mě svou otázkou.
"Ehm," skousl jsem si ret, "Kurt má narozeniny a-."
"Je mi to jasné," zarazil mě.
"Ale ne," zaskučel jsem, když ukázal na židli naproti.
"Takže," začal, "víš, že tohle by měla dělat máma, ale-,"
"Tati, tati," doslova jsem vyskočil ze židle, "tohle vážně není nutné," zarazil jsem jeho další slova, "on… já vlastně ani nevím, jestli mi odpustí a myslím, že ty o tomhle moc vědět nebudeš, víš jak to myslím že?"
Vyjeveně na mě hleděl a pak se potichu zasmál: "Máš pravdu moc o tom nevím."
"Takže žádné přednášky,"
"Dobře, v tomhle jsme za jedno," přitkal, "kdyže má narozeniny?"
"Příští pátek,"
"A ještě něco mu dáš?"
"Jistě, za tu plachetnici platit nebudu a za tu druhou věc taky ne, takže, jo mám v plánu něco koupit, ale nemám tušení, co by to mělo být."
"Řetízek?"
"To je moc obyčejné a on je neobyčejný, speciální, víš jak to myslím ne?"
"Já tvoji matce koupil k narozeninám řetízek," zamračil se, "a je snad obyčejná?"
"Ne, ale, prostě řetízek ne," zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou.
"Hele, tak mu kup nějaký diamant nebo co já vím,"
"Víš, kolik vůbec stojí nějaká takový diamantová brož? Na ni nemám ani náhodou," napadlo mě. Jasně brož, tou Kurt nepohrdne.
"Tak hele," zašmátral v kufříku, který měl vedle sebe, "tady máš moji kreditní kartu a něco hezkého mu kup, ale prosím tě, nech mě už dneska pracovat a v létě mi to splatíš. Pojedeš na farmu za tetou Amber a odpracuješ si to tam."
"To jako vážně?" vyvalil jsem oči a nemohl uvěřit, že mi táta právě dal jeho kreditku.
"Jo, ale myslím to smrtelně vážně a ne že přijdeš domů s tím, že ti neodpustil, protože jsem se dost pohádal s panem Smythem, kvůli tomu, že jste se rozešli ty a Sebastian. Sice nevím, co mu do toho je, ale to je jedno a teď už běž," vyháněl mě z kanceláře. Neváhal jsem ani chvíli a vypadl odtamtud. Další zastávka, klenotnictví.

Fajn, nebylo to tak lehké, jak jsem si myslel, že bude. Vybírat pro Kurta cokoliv se mi zdálo, jako nemožné. Prohlížel jsem si různé brože asi přes hodinu, ale žádná se mi nezdála pro něj dost dobrá.
"Mohu nějak pomoci," zeptala se mile prodavačka.
"Hledám nějaké brože, to je všechno, co tady máte?"
"Přivezli nám jednu novou, jedinou, chcete se podívat?"
Přikývnul jsem a následoval ji k pultu. Vytáhala semišovou krabičku a pomalu ji otevřela. Naskytl se mi nádherný pohled. Věděl jsem, že tohle je přesně to, co hledám.
"Je to 14 karátové bíle, růžové a žluté zlato, diamanty jsou briliantového brusu…," povídala prodavačka, ale neposlouchal jsem ji.
"Kolik stojí?"
"8 355 dolarů,"
"To jako vážně?" vyvalil jsem oči.
"Je to jedinečný kousek," bránila se.
"Tak mi ji dejte," dal jsem jí kreditku, "a nějak hezky to prosím zabalte."
"Osobu, pro kterou ji máte, musíte vážně milovat," podávala mi již zabalenou krabičku. Pro sebe jsem se usmál a jel domů, vrátit tátovi onu kreditní kartu. Dal jsem mu ji k zrcadlu, aby ji našel a napsal malý lísteček.

Jestli si tohle odpracuju za jedno léto, tak mi můžeš začít říkat Supermane!
Díky moc Blaine

Když jsem se vrátil na Dalton, bylo všude ticho. Ujistil jsem se, zda je vážně teprve osm a vybral se do svého pokoje. Zvláštní, že tady nikdo není. Za chvíli mi zazvonil mobil. Rachel mi volala.
"Ano Rachel?"
"Ahoj," zajásala, "proč si nepřišel s kluky? Jsou tu snad všichni a ty nikde."
"Kam jsem měl přijít?" nechápal jsem a sedl si na okraj postele.
"No ke mně," řekla jako by to bylo nad slunce jasné, "poslouchej, Burt to dovolil, sice chvíli mrmlal, ale povolil, Kurt souhlasil, že oslavu uděláme v Breadsticks, takže v pohodě. Řekni, kam ho chceš vzít? A co jsi mu koupil a proč to podium?"
"Nic ti neřeknu, babo jedna," zasmál jsem se, "uvidíš, neboj se."
"Nechceš přijít?"
"Ne, jsem unavenej, dneska to bylo dost náročné a ještě musím něco dodělat," odmítl jsem a rozloučil se. Všechno zatím vycházelo podle plánu. Jen jedna věc mě trápila. Co když mě pošle do háje, brož si nevezme a nikam nepojede? Protože mi ani nikdo neřekl, že jdou k Rachel.
Jakmile jsem vyšel ze sprchy, vzal jsem znovu notes, kde byl začátek písně.

Víš, odkud jsem přišel
Znáš můj příběh
Víš, proč tu právě teď stojím
Dnešní večer
Prosím, neodcházej
Nespěchej
Jsem tady, abych ti to ujasnil,
abych udělal vše správně
Broukal jsem si potichu. Psaní mi potom už šlo nějak samo. Kolem desáté se mi začaly klížit oči, tak jsem dopsal poslední notu, notes položil na stolek a lehl si. Spokojený a s nadějí, že mi všechno vyjde, jsem se propadl do bezesného spánku.
***
V sedm hodin se v pokoji rozezněl protivný zvuk budíku. Vypnul jsem ho a převalil se na druhý bok. Chvíli jsem ještě jen tak lenošil a pak se z ní vyhrabal. Oblékl se do školní uniformy, nageloval si vlasy a šel na snídani. Sedl jsem si ke klukům, kteří všichni do jednoho, upřeli pohled na mě. Mě však znervózňoval jen jeden.
"Kde jsi včera byl? Nebyl jsi ani na obědě?" sekýroval mě Wes.
"No tak Wesi," zaúpěl jsem, "jsi snad moje máma?"
"Ne, jen že se vypaříš a nedáš ani vědět," strčil do pusy lžící jogurtu.
"Byl jsem za tátou, když to musíš vědět," řekl jsem a zívl.
"A proto si tak unavený?" rýpnul si Thed.
"Pak jsem ještě někam jel," pokrčil jsem nezaujatě rameny, "a pak něco ještě dodělával, tady na Daltonu."
"Kde jsi byl? A co jsi dodělával?" Jeff podezíravě přivřel oči.
"Byl jsem prostě pryč a něco jsem prostě dodělával," vypadlo ze mě po chvíli, protože jsem nevěděl co říct. Mohlo mě napadnout, že budu tady jak na výslechu, tak nevím, proč jsem si nic nepřipravil.
"Aha, to dává smysl," ušklíbl se Kurt. Upřel jsem na něj oči, ale nemohl jsem nic říct. Za prvé, jestli chci, aby přijal moji omluvu, tak ho nebudu ještě více dráždit a za druhé, když jsem pohlédl do jeho očí, jak nevině vypadají, nemohl jsem říct vůbec nic.
"My byli u Rachel," zazubil se Jeff s pustou celou od Nutelli.
"Vážně a co tam?" na oko jsem se zajímal. Tedy, o to, co tam dělali, jsem se zajímal, ale to že tam byli, to jsem přeci věděl.
"No takový malý souboj sbor-," Kurt ho kopl do holeně, ale já si to domyslel.
"Souboj sborů?" pozdvihl jsem obočí a na všechny se podíval.
"Nebyl to úplně tak souboj," bránil je Kurt, "prostě si jen zazpívali."
"To je jedno," mávl jsem nad tím rukou a snažil se zakrýt zklamání. Raději jsem vstal a šel se připravit na hodinu. Vzal jsem tašku, hodil ji přes rameno a odešel do třídy. Seděl jsem tam zhruba půl hodiny, než se začali slézat i jiní studenti. Celá hodina matematiky bylo něco nemožného. Nechápal jsem, co v matematice dělá tolik písmenek. Celý zbytek dne jsem jen propřemýšlel. Jenže moje myšlenky se neubíhaly pozitivním směrem. Nějak jsem si už nebyl jistý, dárkem, který jsem Kurtovi přichystal, ani tím, jestli můžu ještě věřit kamarádům, které tady mám.

Šnečím krokem jsem přišel na oběd, vzal si jen plechovku Spritu a sedl si na své obvyklé místo, tedy k ostatním klukům. Zrovna, když jsem si sedl, rozezvonil se mi mobil. Cooper volal.
"8 355 dolarů za brož?" vyjekl, hned jak jsem to zvedl. Kurt, Nick a Jeff se na mě zvědavě podívali, když jsem si tiše povzdechl.
"Nebreč, jsem s tátou domluvený,"
"Jo? A táta věděl, kolik ho to bude stát? Protože s mámou to málem šlehlo o zem," oznamoval mi stále trochu vyjeveně.
"P-počkej…počkej, počkej," mluvil jsem rychle, "jak ta se to dozvěděla?"
"Ehh…ha,ha," nervózně se zasmál, "nemám absolutní tušení."
"Ty jsi ji to řekl!" obvinil jsem ho.
"Ts…pche…ne, jak tě to napadlo?"
"Já tě zabiju," zavrčel jsem, "kde jsi? Jsi doma že? No jasně musíš být, jinak bys to nevěděl! Hele já o víkendu, tomhle víkendu, přijedu a promluvíme si!"
Položil jsem a napil se z plechovky. To je vážně, takovej kretén. Ale až ji uvidí, pochopí, proč jsem ji koupil. Co to povídám, nepochopí, on nikdy nebyl zamilovaný, aby musel kupovat někomu dárek k narozeninám a připravit to co já.
"Cooper?" odhadoval Jeff.
"Jo, přijel domů a hned dělá blbosti," zakroutil jsem nevěřícně hlavou.
"Jaké?" zajímal se Nick, "Zase nějaký večírek?"
"Ne to díky bohu ne," zasmál jsem se, "jen prostě neumí držet jazyk za zuby před mámou."
"Co jsi provedl?" přisedl si Wes s obědem.
"Já? Vůbec nic, byl jsem domluvený s tátou, ale máma o té domluvě neměla tušení, takže to s ní málem šlehlo, když ji to můj velký bratr Cooper vyžvatlal,"
"Jaké domluvě? Od kdy s tátou uzavíráš obchody?" Jeff se ušklíbl a napil se své limonády.
"Uvidíš, neboj," tajemně jsem se usmál. Všichni uvidíte, hlavně Kurt. Při té myšlence jsem se na něj podíval a srdce mi málem vyskočilo z hrudi, když se na mě díval, takovým zvláštním pohledem, z kterého by se mi určitě podlomili kolena, kdybych neseděl.


Brož, kterou Blaine vybral pro zvětšení klikni ;-)


Doufám, že se kapitolka líbila vaše Christy
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Annie | 22. ledna 2013 v 21:12 | Reagovat

Dokonaléééé !!! Nemůžu se dočkat další kapitoly !!! Píšeš úžasně ;))) <3

2 Andílek | Web | 22. ledna 2013 v 21:22 | Reagovat

krásný, naprosto dokonalý

3 klainerkanka | Web | 23. ledna 2013 v 16:06 | Reagovat

Páni...miluju to! ♥
Ta brož je krásná!!
A ta jejich hádka! :DD
Doufám že ho Kurt nepošle někam....
Moc se těším dál!! :)) :33

4 Nicole Damita | 23. ledna 2013 v 17:55 | Reagovat

Wau tá je nádherna :-) bolo to super ako vždy teším sa ako bude Kurt reagovať na prekvapenia :-D

5 Nikola | Web | 24. ledna 2013 v 15:57 | Reagovat

Ouulala co k tomu jiného napsat!? Úžssný, naprosto skvělý. Blaine byl strašně "roztomile" jak to překvapení pro Kurta plánoval a taky jak mu Rachel pomohla. Hned ji mám raději :D a teď už jen doufám, že se nic nepokazí a Kurt s ním na tu jachtu půjde, vezme si od něj tu brož, díky které ho máma s Cooperem málem zabili a všechno bude skvěléé.
Na druhou stranu se ale trochu bojím. Přece jenom... Že by jsi je konečně ZASE dala k sobě? :D Nebo nás ještě potrápíš? :D (ale ta brož a ta jachta... Áááá Kurte, buď hodnej kluk, ten Blainík tě má vážně rád :D :D)
Takže, kdyby jsi to z toho nepochopila, upřesňuji. Strašněěěě moooc se těším na další kapitolku! Jsem strašně zvědavá, takže nás moc nenapínej :D :*

6 Karin | 25. ledna 2017 v 15:53 | Reagovat

Blaina mi začíná byt líto i když si za to může sám. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama