I will be there for you forever 12

16. ledna 2013 v 21:50 | Christy

12. I don´t believe it!


Slov: 2 043

Po dlouhé době se hlásí o slovo povídka I will be there for you forever. Podle mě to je strašně krátké, ale doufám, že se bude líbit...komentáře jako vždy potěší :-)


POV Blaine
Venku zářilo slunce, byla polovina října, ale ještě bylo poměrně teplo. Seděl jsem v otevřeném okně pokoje na Daltonu a přemítal si, co asi koupit Kurtovi k narozeninám. Co by ho, tak mohlo potěšit? Ať jsem přemýšlel sebe víc, nic mě nenapadlo. Ale věděl jsem moc dobře, kdo to bude vědět nejlépe, ale nebyl jsem si jistý, jestli nedostanu do nosu, když budu chtít s tímhle poradit. Ale za pokus to stojí.
Jel jsem pomalu do Limy. GPS mě navedla přímo k domu Rachel Berry. Zaparkoval jsem před příjezdovou cestou a nejistým krokem se vydal ke dveřím.
"Co ty tady?" usmála se, jakmile otevřela dveře.
"Myslím, že potřebuju pomoc," řekl jsem nejistě. Ustoupila od dveří a nechala mě vejít. Pokynula, ať jdu za ní a já poslušně šel. Musím uznat, že její pokoj byl prostě typický na holku. Hodně růžové barvy.
"Předpokládám, že to má něco společného s Kurtem," sedla si na postel, a když jsem přikývl, znovu se usmála, "chceš ho zpátky viď?"
"Kvůli tomu jsem nepřišel," zavrtěl jsem hlavou, "jen bych mu chtěl něco koupit k narozeninám."
"Hm," přivřela oči, "takže ho nechceš zpátky?"
"Ale jo," vyhrkl jsem a zrudnul až u kořínků vlasů.
"Můžeš zabít dvě mouchy jednou ranou," názorně předvedla, jak chytá mouchy a pak zákeřně tleskla, "Kurt si hodně potrpí na romantice. Připrav mu k narozeninám nějaké to romantické překvapení. Bude mít radost a ty ho dostaneš zpátky, pokud tě netrumfne někdo jiný."
"Jak to myslíš?"
"No, on ti to Sebastian ani Kurt neřekl?" zmateně zamrkala.
"Co mi měl říct?" zavrčel jsem.
" Nic," zatloukala a poháněla mě ven, "tak ať ti to vyjde."
"Rachel," prosebně jsem se na ni otočil.
"Já nevím," rozhodila rukama, "jen Kurt říkal, že byli jednou v kině a pak někde na pizze, že si dobře popovídali nebo tak."
Zaraženě jsem na ni hleděl a probíral se myšlenkami zpátky. Začnu ho balit, až tě to přejde. Pomalu jsem popadal dech, ale jako by mě něco škrtilo.
"Neměla jsem ti to říkat, Kurt mě zabije,"
"Nic mu neřeknu," ubezpečil jsem ji, "absolutně nic. A ty mu neříkej, že jsem tady byl. Raději už půjdu, ahoj."
Nastoupil jsem do auta, silně třískl dveřmi, až se sklo zatřáslo. Nastartoval jsem a rychle vyjel do ulic. Neměl jsem v plánu jet zpátky na Dalton. Ani náhodou. Vytáhl jsem mobil z kapsy, dal ho do speciálního držáku. Najel jsem na kontakty a přesto, že jsem si slíbil, že se neozvu, vytočil jsem jeho číslo.
"Blaine, bratříčku," ozvalo se z druhé strany vesele a v pozadí hrála hlasitě hudba, "co se děje, že voláš?"
"Co máš v plánu dneska? Jsi někde poblíž?"
"Paříme na jachtě v Port Clinton, na naší jachtě a za dvě hodiny vyplouváme na moře. Já vím, že jsem slíbil, že se tě zeptám, ale-,"
"Přijedu," zarazil jsem jeho slova dříve, než by omdlel z nedostatku dechu.
"Super, dovez si kamarády,"
"Přijedu sám," zamumlal jsem a zavěsil.

Rozjel jsem se do Port Clinton, přístav, kde naše jachta dneska je. Většinou s ní Cooper cestuje a málokdy se stává, že by byl poblíž, ale cesta do přístavu trvá něco málo přes hodinu a třičtvrtě, takže to bylo štěstí. V rychlosti v jaké jsem jel já, jsem to stihl za hodinu a půl. Hudba šla slyšet ještě dříve, než jsem vystoupil z auta. Popadl jsem mobil, strčil ho do kapsy a vyrazil za zábavou. Jen co jsem vkročil na jachtu, přiřítil se ke mně Cooper s jeho kamarády.
"Čau malý bratříčku," rozcuchal mi moje pečlivě nagelované vlasy, "uvidíš, zamiluješ si to a nebudeš chtít odejít."
"O tom pochybuju," zamručel jsem tiše.
"Pojď," zatáhl mě do jedné z velkých kajut. Vlastně rovnou do té mojí, "tak co se děje, že ses ozval?"
"Nic," zakroutil jsem hlavou.
"Ale Blaine, na tohle nejsi, tak co tady děláš?"
"Ne? Zapomínáš, že to já jsem ten, kdo nechodil v noci domů, ale až za dva dny," ušklíbl jsem se nad vzpomínkou, když jsem se seznamoval se Sebastianem.
"Protože jsi na Daltonu," pokýval chytře hlavou a zaťukal si na čelo.
"O prázdninách ne,"
"No ták, mě se můžeš svěřit," naléhal.
"Pamatuješ, jak jsem byl se Sebastianem? Tak teď už s ním nejsem, kvůli jinému, ale ten jiný se pravděpodobně schází právě se Sebastiánem," vysvětlil jsem na jeden dech a hlasitě si oddechl.
"Jméno?"
"Cože?"
"No jméno, toho jiného," dožadoval se.
"Aha takhle," pochopil jsem, "Kurt. Jmenuje se Kurt."
"Dobře Romeo," rozesmál se Cooper, "tak mu ho zase přetáhni."
"Cože ho mám?"
"Ne že ho máš přetáhnout!" dál mi pohlavek, "že MU ho máš přetáhnout, ty idiote."
"Sorry asi jsem vážně mimo,"
"Ne jsi sexuálně frustrovaný, máš nedostatek sexu, řekni, kdy jsi naposled měl sex!?"
"Coopere," okřikl jsem ho, "tohle s tebou nebudu rozebírat."
"Takže dávno," usoudil, "tři, čtyři měsíce odhaduju."
"No a? Je to blbý? Prostě jsme se s Kurtem k tomu nějak nedostali, a když už skoro jo, tak nás někdo vždycky vyrušil," rozhodil jsem rukama, "a s jiným být prostě nechci!"
"Uklidni se, nádech a výdech," podíval jsem se na něj jak na idiota a kroutil hlavou s nevěřícím výrazem.
"Potřebuju něco k pití," obešel jsem ho a vrátil se zpátky mezi snad tři sta lidí. Došel jsem k baru, vzal si skleničku whisky a šel směrem k vířivce, kde se hned na mě usmívali holky, zhruba kolem dvaceti. Úsměv jsem jim oplatil, jak bylo slušností, a opřel se zábradlí. Jachta se pomalu rozeplula a banda lidí, kamarádu Coopera s nadšením zajásali. Hudba snad ještě více zesílila a všichni tancovali. Ani jeden tady nestál, jako já. Všichni byli ve skupinkách, a buď tančili, nebo hráli poker s holkami o postupné sundávaní oblečení a nechci vědět, co se děje dole v pokojích.
"Nejdeš si zatancovat?" optala se mile blonďatá holka. Chvíli jsem přemýšlel a pak nakonec s lehkým úsměvem přikývl. Vždy, když hudba zpomalila, kroutila se. Musím uznat, že to bylo dost sexy, ale v hlavě mi pořád běhala myšlenka na Kurta. Chytl jsem ji za ruku a přitáhl blíže. Tancovali jsme v těsné blízkosti, nosy jsme se dotýkali a hýbali se společně do rytmu hudby.
"Wow," zasmála se, když píseň skončila a já se od ní odtáhl, "to bylo…páni. Nechceš společnost? Všimla jsem si, že tady jsi sám."
"Nezlob se, ale…" podrbal jsem se v teď už naprosto rozcuchaných vlasech.
"Samozřejmě jen jako kamarádi. Vím, kdo jsi," usmála se a už mě tahala k baru.
"Dvakrát Gin & Tonic, prosím," objednala, "vím, že jsi gay, ale řeknu ti, když jsme teď tancovali. Nevypadalo to tak."
O chvíli později nám barman podával skleničky s drinkem.
"Takže na homosexuály," znovu se zasmála a přiťukla si se mnou. Celý ten večer a následující dva dny, za které mě máma i učitelé za mojí nepřítomnost zabijí, jsem se neuvěřitelně bavil. Uprostřed ničeho Cooper jachtu zastavil a zavelel: "Všichni do vody!" a vážně dost lidí do té krásné modré vody skočili, včetně mě a Emily. Každou chvíli jsem se s někým fotil a doopravdy mně už dost štípali oči. Moc jsem nechápal, jak těch tři sta lidí mohlo vůbec spát. Zjistil jsem, že nespali vůbec. Jeli jsme prostě dva dny nonstop. Hlasitá hudba, alkohol, pro Coopera holky, spíše jedna, tuším, že se jmenovala Elizabeth, zkráceně jsme ji říkali Beth a nakonec jsem šel i za těmi holkami do vířivky.
"A vážně si gay?" zeptala se jedna smutně, když jsme poslední den byli ve vířivce.
"Je přihřátej, až to bolí," přidal se k nám Cooper a vtlačil se mezi mě a nějakou holku, od které jsem si nedokázal zapamatovat jméno.
"Ani trošinku nejsi na holky?" žertovala dále, "protože jsi děsně, ale vážně děsně sexy!"
"Má teď trable v ráji," prásknul na mě můj bratr. Zapíchl jsem do něj vraždný pohled a měl chuť ho utopit.
"Vážně, kdo je ten šťastlivec?" usmála se Taylor, snad jako od jedné z mála jsem si pamatoval její jméno.
"Nikdo, nejsme spolu," zakroutil jsem hlavou.
"Ale brzo znovu budou,"
"Coopere," zasyčel jsem výhružně.
"Říkám mu, ať mu ho přetáhne, ale on je tvrdohlavý,"
"No jasně," přitkala Taylor, "přeber mu ho!"
"Ale," chtěl jsem protestovat, ale nemělo to cenu, všechny pohledy mi dávali jasně najevo, ať o Kurta bojuju a to mě ani neznali, "budu o tom přemýšlet."
Bylo to vážně super, být tady s Cooperem a jeho kamarády, kteří nejsou nejhorší. Se všemi jsem se rozloučil a ztrhaně nastoupil do auta. Přece jen, dlouho jsem nespal. Nechápal jsem, jak můžou jet ještě dál. Ještě jsem chvíli seděl v autě a sledoval, jak jachta znovu odplouvá.

Na Dalton jsem dorazil a bylo něco málo po jedenácté večer, takže všichni už byli zalezlí ve svých pokojích. Teda myslel jsem si to. Ze společenské místnosti se ozýval smích kluků. Měl jsem v plánu jen nakouknout, kdo všechno ponocuje, ale ten blonďák je děsně všímavý.
"Blaine," vykřikl Jeff a vyskočil ze židle, "kdy jsi byl?"
"Byl jsem pryč," vypadlo ze mě. Ne, dneska se mi vážně nechtělo už nic. Ani mluvit. Jeff mě popadl za ruku a dotáhl k nim. Byl tam Thed, Wes, Nick a on. Upíral na mě zvědavé modré kukadla.
"Kde pryč? Vždyť si tu nebyl dva dny," zamračil se Wes, "ani učitelé o tobě nic nevěděli."
"Víš, že ani nevím," pokrčil jsem rameny a sedl, přímo naproti Kurtovi, který ze mě nespouštěl oči. Docela mě to znervózňovalo. Řekla mu snad Rachel něco?
"Jak to myslíš?" nechápal Wes a nikdo z přítomných.
"Hele jsem vážně unavený," zamumlal jsem, "co kdybychom to probrali ráno? Nebo spíše, až prostě vstanu, protože si vážně nejsem jistý, jestli nebudu spát celý den."
"Nikam," chytl mě za ruku a stáhl zpátky, "kde jsi byl? S kým jsi byl? A co všechno jsi dělal?"
"Cože?" ušklíbl jsem se, "co jsem dělal a s kým ti může být jedno."
"To je to tak tajné?" ozval se jeho dokonale krásný hlas.
"Ne," zakroutil jsem hlavou a sedl si zpátky, "byl jsem s Cooperem a pár dalšími jeho kamarády na jachtě a nespal jsem dva dny. Spokojení?"
"Na vaší jachtě?" vyskočil Jeff. Nick, u kterého seděl, se trochu polekal a stáhl ho zpátky k sobě."
"Jo, přesně a té," potvrdil jsem.
"A kolik vás tam bylo?" vyzvídal, "a proč si nás nezval sebou?"
"Jel jsem tam prostě, jen tak z minuty na minuty jsem se rozhodl," pokrčil jsem nezaujatě rameny, "a Cooper mě tam nakonec držel celé dva dny."
"A vaši to ví?" pokračoval ve výslechu dále Wes.
"Ne neví a ani se to nedozví," mrkl jsem na něj, "jak by taky mohli co?"
"A učitelům řekneš co?" upoutal na sebe pozornost Kurt. Dlouze jsem se zadíval do jeho očí a lehce se usmál.
"To má vymyslet Cooper ne já. A teď, si jdu lehnout," vstal jsem a už se konečně vydal do pokoje. Dal jsem si sprchu a natáhl se na postel. Spokojeně jsem zamručel a zachumlal se do peřiny. Ale spánek mi nebyl dopřán. Pokojem se rozeznělo tiché zaklepání a já zaskučel něco ve smyslu, ať mi dají pokoj. Dveře se potichounku otevřely a Kurt, jak jsem poznal, díky lehkým krokům, rozsvítil malou lampičku u postele.
"Jsem vážně unavený," zaskučel jsem a chtěl zase zhasnout.
"Co to s tebou je?" zeptal se a odstrčil mojí ruku od vypínače.
"Nic," převalil jsem se na druhý bok a přetáhl si deku přes obličej, ale on si prostě nedal pokoj. Strhl ze mě deku a přešel na druhou stranu.
"Kurte sakra," zvýšil jsem hlas, "jsem unavený, tudíž podrážděný a vážně bych byl nerad, kdybych ti řekl, něco, čeho budu potom litovat, tak prosím tě, jdi pryč!"
"Ne," řekl odhodlaně.
"Padej!" ukázal jsem na dveře.
"Ne!" řekl hlasitěji.
"Do háje, co kdyby sis táhnul za Sebastianem a mě dal pokoj!" vymrštil jsem se do sedu a zadíval se do jeho, teď nechápavého obličeje. Jeho rty byli lehce pootevřené překvapením.
"Jen jsem chtěl vědět, co ti přelítlo přes nos," odvrátil tvář, "dobrou."
"P-počkej," chtěl jsem ho zastavit, ale on mě už neposlouchal. Prostě odešel. A já mu říkal, ať mě nechá. Varoval jsem ho. Proč mě sakra nemůže alespoň jednou poslechnout. Musí vždycky být tak tvrdohlavý?
Natáhl jsem se na vypínač a zhasl. Jenže nemohl jsem usnout, přestože jsem dlouho nespal. Za to může jen ten modrooký krásný a dokonalý brunet. A pak jeden idiot, jménem Sebastián. Vážně mi ho chce vzít a daří se mu to dobře. Až moc a to mě děsí.

Jestli chcete vědět, jak vypadá jachta na které Blaine byl...tak zde

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita | 17. ledna 2013 v 0:39 | Reagovat

Wau ??? bolo to super som zvedavá či naozaj bol Kurt s tým Sebastianom alebo si to Rachel vymyslela a ta jachta O_O paráda teším sa na pokračovanie :-D a ako Blaine získa Kurta späť

2 Andílek | Web | 17. ledna 2013 v 10:48 | Reagovat

no teda, paráda, krásný. Kurt a Sebastian? no teda a co ta Rachel, uvidíme jak to bude. Ta jachta paráda (inspirovalo mě to ke snu co píšeme na maturák :D) a jsem zvědavá jestli Blaine dostane Kurta zpět

3 klainerkanka | Web | 17. ledna 2013 v 15:29 | Reagovat

Aw! to bylo skvělé!! Kurtbasian jo? :DDD :"333 Typuju že Rachel a Seb se dali dohromady a pořádájí akci jak dát Klaine dohromady..:"D Bylo to fakt super!! Klidně bych byla tou blonckou co tančila s Blainem! ♥ :DDD Moc se těším dál! :))

4 Nikola | Web | 18. ledna 2013 v 17:28 | Reagovat

Jupííí! Byl to parádní díl.
Sexy Blaine na jachtě, s Cooperem! Ááá vrním blahem, ty jeho poznámky "Nejsme spolu.." "Ale budou.." je prostě dokonalej bráška :D  (jinak jen tak mimochodem ... takovou jachtu bych taky brala :D)
Blaine shánějící dárek pro Kurta byl dokonalej a to co říkala Rachel? Vážně si Kurt vyšel se Sebastianem? Nebo je to jen nějaká hra? Vážně chce Sebb Kurta? Nebo se s Rachel spolčil a pokoušejí se ty dva dát dohromady (ikdyž, to mi k Sebbovi moc nejde :D) takže co vlastně bude dál? Ouu těším se na další díl!  Další díl jakékoliv Tvé povídky protože jsou všechny DO-KO-NA-LÉ a neskutečně návykové :D

5 Karin | 25. ledna 2017 v 14:46 | Reagovat

Ty dva by měli zavřít do jedné místností a pustit je až si to vyříkají. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama