Can you love me again? 16

12. ledna 2013 v 15:02 | Christy

16. Go home!


Ahój, takže po náročném týdnu, přidávam další díl. Zase bude další zvrat a doufám, že mě neukamenujete, není to tak hrozné, jak to vypadá! Chtěla bych to věnovat mě blízké osobě, který mě ve všem podporuje moji sestře, takže mockrát ji děkuji! Také patří velké díky, těm, kteří čtou tuhle povídku a doufám, že jim to vydrží.

Užijte si kapitolku vaše Christy :-)






Bylo to těžší, než jsem si myslel. Držet si odstup se zdálo skoro nemožné a stačilo, abych se jen letmo dotkl jeho ruky, vyplašeně ucukl. Nebyl jsem si jistý, koho to bolelo více, jestli mě nebo jeho. Za těch pár dní jsem si znovu odvykl usínat bez něj, přesto, že ležel hned vedle mě. Znovu se mi vzdaloval, ale po každé, když jsem mu to řekl, zakroutil hlavou a přesvědčoval mě, že je stejný jako vždy, prý jsme teď něco jako kamarádi. Nevěděl jsem, co si o tom myslet. Něco jako kamarádi? Nechápal jsem, jeho slova a ani činy, když jsem ho vzal dolů do města, protože se usmíval na mladého prodavače, který prodával suvenýry a evidentně se mu Kurt zalíbil. Nejhorší snad bylo, sledovat z povzdáli, jak se s ním v pohodě baví a flirtovně se usmívá a Kurt se stydlivě pochechtává. Když jsem nebyl s ním, jako by na všechno zapomínal a žil normální život. To je to čeho se Rachel s Burtem obávali. Měli pravdu, neměl jsem se do jeho života znovu plést, měl jsem zůstat na výcviku nebo odjet někam jinam, jenže on byl ten důvod, proč jsem někam vůbec jel. Vytočil jsem číslo svojí šéfové. A když se ozval její příjemný hlas, vylíčil jsem ji všechno, co potřebuju, aby zařídila. Jestli důvod Kurtova vzpomínání jsem já, nemůžu s ním být. Ubližuje mu to a já bych byl sobecký, kdybych zůstal a způsoboval mu bolest. Nakonec bude to pro mě jednodušší, když budu dál od něj. Kývl jsem na něj, ať přijde za mnou a on s trochu zamračeným obličejem přišel. Sedli jsme si do auta a já spustil.
"Bude tě teď hlídat někdo jiný. Bude to asi na delší dobu, než budeš moct zase žít alespoň trochu normálně, dneska přiletí a já odjedu. Buď tak hodný a poslouchej ho, nedělej žádné blbosti a hlavně nikam bez něho nechoď dobře?"
Vyvalil na mě oči a párkrát pusu otevřel na prázdno, pak se otočil a bez jediného slova jsme dojeli až k chatě.

V sedm hodin dorazil Daniel. Byl si o dvě hlavy vyšší než já, ale byl sympatický a já věřil, že ho dokáže ochránit, kdyby se něco dělo. Balil jsem si poslední věci, když za mnou do pokoje přišel Kurt.
"My dva se už neuvidíme?" opřel se o futra. Nevěděl jsem, co bych mu měl říct. Já to totižto nevěděl. Nevěděl jsem, jestli po tom všem se ještě někdy uvidíme. Jestli mě vůbec ještě bude chtít vidět. To nevím, proto jsem raději odešel bez jakékoli odpovědi. On tam zůstal. Stál stále opřený o futra, zatím co já už scházel schody. Nasedl jsem do auta a vydával se zpátky na cestu domů do New Yorku.
Nemůžu uvěřit, že ještě před týdnem jsem tady byl s Kurtem, který se na mě zamilovaně koukal. Teď stojím v letištní hale v New Yorku sám a v mysli zafixován obraz vyděšeného Kurta, děsící se každého mého dotyku.

Dlouho jsem nehrál, pomyslel jsem si, když jsem doma zahlédl zaprášenou kytaru. Trošičku jsem ji otřel a začal hrát.
I remember tears streaming down your face
When I said, I'll never let you go
When all those shadows almost killed your light
I remember you said, Don't leave me here alone
But all that's dead and gone and passed tonight

Just close your eyes
The sun is going down
You'll be alright
No one can hurt you now
Come morning light
You and I'll be safe and sound

Don't you dare look out your window darling
Everything's on fire
The war outside our door keeps raging on
Hold on to this lullaby
Even when the music's gone, gone

Přesně jsem věděl, kdo mi chybí a přál si, aby ten song byl pravdou.

Just close your eyes
The sun is going down
You'll be alright
No one can hurt you now
Come morning light
You and I'll be safe and sound

Oooooo, Oooooo,
Oooooo, Oooooo
Lala... Lala...
Lala... Lala...

Oooooo, OooOoo,
Oooooo, OooOoo
Lala... Oh Lala...

Just close your eyes
You'll be alright
Come morning light,
You and I'll be safe and sound

Oooooo, OoooOooo,
Oooooo, OoooOooo,
Oooooo, OoooOooo,
Oooooo, OoooOooo,

Oooooo, OoooOooo,
Oooooo, OoooOooo...



***
Pak se všechno odehrávalo jako v noční můře, opakující se noc i den. Seděl jsem v kanceláři u počítače a hledal. Jakmile se objevila známka přítomnosti Adam, okamžitě jsem tam jel, někdy sám někdy s Mandy, další dobrou agentkou. Jenže někdy prostě nebyl čas ji volat, tak jsem jel sám, ale nikdy tam nebyl. Honil jsem se za ním každý den v hlavě jen jednu věc. Dostat ho do vězení nebo pod zem. Jenže všechno nasvědčovalo tomu, že jediný kdo půjde pod zem, budu já. Únava se stupňovala, každým dnem a já byl maximálně nesoustředěný. Jel jsem domů, abych si na chvíli odpočinul. Rozsvítil jsem v předsíni, zbraň položil i s mobilem na stolek u dveří a došel do kuchyně, kde jsem si nalil studenou vodu. Najednou se shora ozvala tichá rána, jako by něco spadlo na zem. Položil jsem tedy sklenici a pomalu stoupal do schodů. V mém pokoji se svítilo, sáhl jsem tedy po zbrani, jenže ta ležela na stolku v chodbě. Zastavil jsem se těsně u dveří a zhluboka se nadechl. Jestli mě zabije nebo ne, jsem nepřemýšlel, když jsem vstoupil a on ležel na posteli a hrál si s přívěskem, který mi Kurt dal k Vánocům, ten který jsem mu vrátil.
"Ale, ale," zákeřně se usmál, "kdo se nám to vrátil. Nevíš náhodou, kde by mohl být Kurt? Když si to tu tak hezky rozdáváte?"
"Nevím, už s ním nejsem," odsekl jsem, "ty jsi dobrý slídil, mohl bys to vědět."
"Tak hele ty policejní kryso," vyskočil na nohy a namířil na mě zbraň, "myslíš si, že dostaneš všechno, co chceš co? Ale to se pleteš, Kurt bude zase můj a ty, ty nebudeš mít nikoho."
"Kurt se k tobě nikdy nevrátí," provokoval jsem ho, "myslíš, že by tě chtěl?"
"No," naklonil hlavu a posměšně se na mě podíval, "nechtěl mě ani předtím, pořád byl zabouchnutý do tebe, ale přesto mě dokázal uspokojit, když v slzách křičel. Taky jsem se ho mohl dotýkat na místech, kde ses ho dotýkal ty."
Provokoval mě. Byl jsem tak málo od toho, abych po něm neskočil a neutrhl mu hlavu.
"Byl…," ryl do mě dále, "byl jako vystrašená myška, když jsem jen malinko zvýšil hlas. A víš ty, kdo za to může?"
"To, že mlčíš, asi znamená, že nevíš, že ta to můžeš ty, viď?" nevěřícně jsem se na něj podíval, "Ale já to vím, protože, kdybys nepřijel sem do New Yorku s tím tvým přítelem, Kurt by za mnou nikdy nešel a neměl se mnou sex, podotýkám, že to bylo dobrovolné. Byl na tebe naštvaný a chtěl na tebe alespoň na chvíli zapomenout."
V průběhu jeho povídání se mi vybavila jedna vzpomínka. Tehdy, jak jsem seděl s ním a Sebastianem v kavárně, řekl, že mě rád viděl a pak odešel, den na to, byl s ním na pouti. Chtěl, abych žárlil, neměl tušení, co by se mohlo stát. Už tehdy mě chtěl zpátky a já se stále vracel k Sebastianovi místo toho, abych byl s ním.
"Víš," cítili jsem chladnou zbraň na čele, "si docela sexy, bude škoda tě oddělat a je ještě větší škoda, že se nebudeš dívat, jak bude Kurt znovu se mnou a když nebude chtít, tak ho prostě zabiju, jako teď tebe."
Mohl mluvit o mé smrti, mě si klidně zabít může, ale Kurtovi nikdo ubližovat nebude. Neměl jsem už co ztratit.
"Na Kurta už nikdy nešáhneš," naklonil jsem se k němu víc a zavrčel. Více zatlačil na zbraň a pomalu mačkal spoušť. Hbitě jsem uhnul hlavou, zablokoval jsem mu jednu ruku a ruku, ve které svíral zbraň, jsem stiskl a snažil se mu zbraň dostat z ruky. Možná jsem malinko podcenil jeho sílu. Prudce trhl rukama a vystřelil. Výstřel se nesl celým domem stejně jako můj výkřik.
"Áááá," snažil jsem se ho co nejvíce ztlumit, když se sehnul a stlačil ránu na břichu. Přes tu bolest jsem mu dokázal ještě jednu vpálit a pořádnou. Nečekal to a pistole mu vypadla. Co nejrychleji jsem se pro ni dostal a zrovna když se na mě chystal skočit, jsem vystřelil a pro jistotu hned třikrát za sebou. Jeho těžké tělo dopadlo hned vedle mě a ještě zasyčel něco, co jsem mu nerozuměl. Ze ztráty krve se mi mlžil zrak a ztěžka se mi dýchalo. Z jeho kapsy jsem si zpátky vzal řetízek a námahou jsem vstal, rukou si přidržující ránu a asi po pěti minutách jsem dokázal sejít schody a dostat se pro mobil, který ležel na stolku. Vytočil jsem číslo Noaha a ani nevím proč, jenže když to zvedl a ozvalo se veselé ahoj, jen jsem těžce vydechl a zavřel oči.

***

Cítil jsem, že mě někdo drží za ruku, okamžitě jsem poznal, že je to máma. Tiše plakala a já ji chtěl říct, že jsem v pořádku, ale nevydal jsem ani hlásku a když jsem ji chtěl pohladit nebo alespoň stisknout ruku, nemohl jsem se pohnout. Slyšel jsem vzdálené hlasy, které jsme nedokázal rozeznat a zněly, jako by byli několik metrů daleko. Potom mě její ruka opustila, ale cítil jsem, že v pokoji stále někdo je.
"Byl jsi se mnou, když jsem tady ležel já," zaslechl jsem jeho hlas a potom mou dlaň sevřela ta jeho, okamžitě jsem ho poznal, "já…já se tolik omlouvám, neměl jsem chtít, aby ses mě nedotýkal. J-já se jen strašně bál," vzlykal. Nechápal jsem, co to povídá, on se nemá za co omlouvat, "lhal jsem ti. Neměl jsem sen o Adamovi, ten tam sice taky byl, ale to nebyl důvod, proč jsem potřeboval čas, odstup."
O čem to mluví? Proč by mi lhal?
"J-já měl sen o tobě. Byla to vzpomínka a pak to bylo každou noc, každou chvíli se mi vraceli. Jak jsme se dali dohromady, naše úplně první milování, to jak si to odmítal říct rodině, to, když jsem byl nemocný, na Vánoce, úplně na všechno. A pak jsem chtěl, abys toho litoval. V tom městě…jak jsem dělal oči na toho prodavače, chtěl jsem, abys žárlil. Ignorovat tě, abys věděl, jak jsem se cítil já."
"O-opustil jsem tě pro tvoje sny," zasýpal jsem, nebyl jsem si jist, jestli to slyší. Vložil jsem do toho všechnu moji sílu, "nikdy jsem…nikdy jsem ti nechtě ublížit a ty jsi chtěl, abych se cítil zlomeně."
"Ty jsi vzhůru," usmál se přes slzy, "j-já vím, je mi to tak líto Blaine."
"Pojď ke mně prosím blíže," zasýpal jsem. Naklonil se a já už z posledních sil zašeptal.
"Běž domů!"
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Janička | Web | 12. ledna 2013 v 18:31 | Reagovat

Well, to jsem si zase pobrečela. Těším se na další kapitolu.

2 Andílek | Web | 12. ledna 2013 v 19:04 | Reagovat

já toho Adama! Nesnáším! Nenávidím! Asi mu něco udělám! Brečím jak želva, krásná kapitolka

3 Nicole Damita | 12. ledna 2013 v 20:53 | Reagovat

To bolo dokonalé =) konečne ten parchant zomrel a dúfam že teraz bude Kurt a Blaine konečne spolu =) a mimochodom máš pekný desing =)

4 Andílek | Web | 12. ledna 2013 v 21:38 | Reagovat

asi bych měla pořádně číst :D díky bohu, že už je od něj pokoj

5 rachel22 | 13. ledna 2013 v 0:06 | Reagovat

kdybys Adama nezabila, udělala bych to já!! Brečím jako malá holka. To je tak skvělý!! :)

6 Nikola | Web | 13. ledna 2013 v 11:17 | Reagovat

*utírám poslední slzu a snažím se ovládnout můj mozek, který se proměnil v houbu a teď jen přiblble kouká na notebook :D*
Ta kapitolka! Awawaw! Byla naprosto úžasná, smutná, zlomová, ale úžasná!
Blaine ho svěřil "někomu" jinému? A Kurt ho nechal jít? V tu chvíli jsem myslela, že se zastřelím. *Kurte, jak jsi to mohl dopustit!?*
A ta "scéna" v jeho bytě! Nenávidím Adama! Nenávidím toho slizouna, díky kterému se Kurt dostal do takových potíží. A Blaine? Tak strašně jsem se bála, že ho necháš umřít! O_O  No to se naštěstí nestalo a já pokračovala...
"Byl jsi se mnou, když jsem tady ležel já," v tom chvíli jsem se roztopila, Kurt tam byl sním jééé.. :) A potom, co mu řekl? Měla jsem chuť toho dokonalého modrookého bruneta uškrtit a to co mu pak řekl Blaine.. "Pojď ke mně prosím blíže," zasýpal jsem. Naklonil se a já už z posledních sil zašeptal.
"Běž domů!" To jsem myslela, že vážně vyplavím svůj pokoj. Čekala jsem cokoliv, cokoliv šťastného, romantického, ale ... NIC!
Takže děkuju za úžasnou kapitolku, která opět prověřila mé slzné kanálky a těším se na další. Trochu.. vlastně hodně se bojím toho, co bude dál. Ale těším se.. :)  (doufám,že mě za tento koment nezabiješ :D :*)

7 Christy | Web | 13. ledna 2013 v 11:24 | Reagovat

[6]: Neboj se už se to bíží k závěru, takže asi následujících pět kapitolek budou šťastné, možná...znáš mě že? Jsem děsná, takže budu se snažit o slaďárny :-P

8 Káťule | Web | 13. ledna 2013 v 14:16 | Reagovat

Nádherný nový design! :-)

9 Karin | 29. ledna 2017 v 17:59 | Reagovat

Tak snad už budou mít klid. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama