Can you love me again? 14

4. ledna 2013 v 18:59 | Christy

14. Love, love and love!

Chtěla bych poděkovat všem, kteří rádi čtou mé povídky. Vaše komentáře mě vždy potěší a dají mi sílu psát, protože na co psát, když není pro koho? Takže patří vám velké DÍKY !


Slov: 2 295




Překvapivě jsem usnul rychle, po tom, co mě Blaine přitáhl do svého náručí. Jenže tu byl pořád strach z muže před domem. Protáhl jsem se a podíval se na spícího Blaine, jak sladce vypadal, skoro jako anděl. Včera jsme se málem políbili, proč jsem se vůbec odtáhl? Chtěl jsem poprvé cítit jeho rty na těch mých. Když mi dal ten řetízek, vypadalo to, jako by se loučil. To, ale odmítám. Nedám mu sbohem, předtím jsem to asi vzdal až moc rychle. Jaké by bylo dnešní ráno, kdybych se neodtáhl a my se opravdu políbili?
"Dobré ráno," usmál se, "jak dlouho už jsi vzhůru?"
"Chvíli," přetočil jsem se na bok, abych na něj viděl, "potřebuju jít do práce."
"Hm," zamračil se, "sám rozhodně nepůjdeš."
"Ale s Rachel taky někdo musí být a ona musí do školy," přemítal jsem.
"Zavolám Noahovi," protřel si oči a natáhl se pro mobil. Pět minut se s ním domlouval a potom hodil mobil do peřin
"V kolik musíš být v práci?"
"Nevím, dva nebo tři dny jsem tam nebyl, ale vždycky začíná zkouška v deset," hrabal jsem se z postele a zapadl do koupelny.
O půl desáté jsme vyrazili do divadla a přesně v deset se začali všichni scházet. Blaine si sedl na jednu ze sedaček a zaujatě mě, chci říct nás, pozoroval. Usmíval se jako měsíček na hnoji, takový ten přihlouplý úsměv. Musel jsem měnit nějakou choreografii a i monology některých herců. Zdálo se mi, že všichni jsou dneska nějak obzvlášť mimo, ale přikládal jsem to stresu, z představení, které je za dva měsíce čekalo. Jenže já zkoušky nemůžu vést, každý den určitě ne, protože Blainovi se určitě nebude chtít chodit se mnou do divadla a já měl strach jezdit sám. Ve dvanáct byla větší pauza a já si unaveně sedl k Blainovi. Podal mi kelímek s kávou a vděčně jsem se usmál. Nevím, kdy vůbec odešel, ale bylo mi to nějak jedno, hlavně, že jsem měl výtečnou kávu.

"Kdo to je Kurte?" zeptal se zvědavě Harry, když jsme oba stáli na podiu a já ho měřil na kostým, protože ten pitomec přibral.
"Blaine," usmál jsem se, jako by to bylo nad slunce jasné.
"To je tvůj přítel?"
"Ne," zakroutil jsem hlavou, "já s Rachel s ním bydlíme."
"Je to fešák," naklonila se k nám Viola a mrkla na Blaina do hlediště, "je volný nevíš?"
"Je gay," řekl jsem trochu ostře.
"Dobře, já ti ho neberu,"
"Jste blbý, to byste nepochopili," zamumlal jsem a seskočil z podia za Blainem.
"V kolik to tady zabalíš?"
"Nudíš se tu viď?" soucitně jsem na něj pohlédl.
"Ne," vyhrkl téměř okamžitě, "jen bych něco chtěl ještě podniknut," mrkl na mě, "takže v kolik?"
"To záleží na tom, co chceš podniknout,"
"Řekněme druhé rande?"
"Můžu tentokrát vybrat já? A platit?"
"Vybrat jo, platit ne," usmál se.
"Minule si platil ty," nedal jsem se, "takže teď je řada na mě."
"Ne," zamítl to. Poraženecky jsem vydechl, otočil se na herce a oznámil jim, že pro dnešek je to všechno. Pár z nich se začalo usmívat, někteří nechápavě vykulili oči. Nikdy jsem je nepustil dřív, ale Blaine je přednější.

Vybral jsem jeden z mých oblíbených podniků. Delmonico's. Naštěstí nebylo moc lidí, takže jsme jídlo i pití dostali rychle. Blaine objednal červené víno, které jsme vypili během jídla, a po jídle objednal další.
"Víš, že mi stačí málo a budu opitý?" zeptal jsem se, když už polovina láhve byla pryč.
"Takhle je poslední," usmál se a odpil si červené tekutiny, "a vím to."
"Vážně? Opil jsem se s tebou někdy?" vykulil jsem oči a nedočkavě čekal na odpověď.
"Jo," zasmál se, "chceš to slyšet?"
"Nejsem si jistý,"
"Bylo to na Silvestra," začal s úsměvem, "jeli jsme s Nickem i Jeffem," úsměv se mu ještě víc rozšířil, "a taky s tvými kamarády ze sboru na chatu do hor. Škoda, že jsem to tehdy nenatočil. Po přípitku si se teda rozjel. Běhal si se Santanou po celé chatě jen ve spodním prádle. Kolem všech si tancoval jako smyslů zbavený a nakonec jsem s tebou skončil na záchodě, když ti celou dobu bylo špatně."
"To snad né," složil jsem hlavu do dlaní a on se tiše smál, "a Nick a Jeff jsou spolu dlouho?"
"Od střední, dali se dohromady ve třeťáku, teda já s Jeffem jsme byli ve třeťáku, Nick ve čtvrťáku,"
"Ty ses nikdy neopil?" otočil jsem téma hovoru na něj, protože taky o něm pořád nic nevím.
"Ale jo," zavzpomínal, "ještě v prváku, můj bratr mě vzal na párty a já se tam pěkně zřídil. Bylo mi blbě, vlastně si z té noci moc nepamatuju."
"Bože, ty jsi taky takové kvítko," rýpnul jsem si do něj, "a to bylo naposledy, co ses opil?"
"Vlastně jo, protože, tak špatně jsem nikdy už nedopadl. Byl jsem v náladě, to jo, ale nikdy jsem nebyl tak mimo."
"Wow," vydechl jsem a dolil oběma trochu vína, načež se Blaine ušklíbl. Téma konverzace se ubrala nakonec úplně jiným směrem. Dohadovali jsme se o naprostých hloupostech, ale vždycky s úsměvem na rtech. Seděli jsme tam neuvěřitelných pět hodin a stejně jsme na sebe měli náladu i po celém dni, který jsme trávili spolu. Chtěl jsem už jet domů, ale tam by byla Rachel, takže bychom nebyli sami a to já chtěl. Být s ním sám.
Blaine se vydal k autu, ale já ho rychle čapnul za ruku a zatáhl zpátky: "Pojď se ještě projít."
"Dobře," přikývl zaraženě. Procházeli jsme mezi lidmi a pořád se něčemu smáli. Nemluvili jsme o ničem vážně, prostě jen tak mluvili. V deset hodin jsme dojeli domů a ještě dřív, než jsme vešli do domu, udělal něco, čím mi sebral dech.
"Počkej," chytl mě kolem pasu a jemně mě přitiskl na dveře auta. Dech se mi zadrhal a jeho oči mě hypnotizovali stejně jako včera, ale tentokrát jsem se neodtáhl, spíše naopak. Naklonil jsem se k němu, stejně jako on ke mně a naše rty se setkali, jak se říká, na půli cesty. Nejprve se jen lehce otřeli, ale mně to nestačilo. Omotal jsem ruce kolem jeho krku a přitáhl si ho blíž o hodně blíž. Pootevřel jsem pusu a Blainův jazyk se dotkl toho mého. Trochu jsem se zachvěl a nemínil se odtáhnout, jenže nedostatek kyslíku mi to nedovoloval. Neodtáhl jsem se od něj, opřel jsem čelo o to jeho a na chvíli se zahleděl do jeho rozzářených očí, dřív než jsem jej znovu políbil. Tentokrát odvážněji s mnohem více emocí.
"Půjdeme dovnitř," zamumlal. Lehce jsem přikývnul. Odtáhl se, ale jeho ruka stále spočívala na mém pasu. Otevřel dveře, podržel mi je a nechal mě projít. Rachel seděla v obýváku s Noahem, jedli popcorn a strašně se smáli.
"Ahoj," otočila se na nás, "kde jste by-," zarazila se a sjela pohledem k ruce na mém pasu, "něco mi uteklo?"
"Ne," zasmál se Blaine a zatáhl mě, ať jdu s ním, protože stejně dobře jako já věděl, že by se Rachel vyptávala. Hned jak zavřel dveře, přitáhl jsem si ho k sobě a políbil ho, znovu. Nedokázal jsem se toho nabažit, pořád jsem měl málo. Tiskl jsem si ho stále k sobě víc a víc a pomalu ho zbavoval černé košile, kterou měl na sobě.
"K-kurte," zarazil mě, "počkej."
"Proč?" zamračil jsem se.
"Rachel je dole," hladil mě po zádech a vůbec to nevypadalo, že by chtěl čekat.
"Ať je kde chce," zamumlal jsem a rty se mu přisál na krk. Cítil jsem, jak se mi pomalu podvoloval, když jsem ho zbavil košile a jazykem přej po jeho bradavce. Pevně mě chytl, shodil na postel a lehl si na mě. Nadzvedl jsem pánev, už to prostě nešlo vydržet, ale on mě zatlačil zase zpátky a zbavil mně vesty i trička, tak samo i kalhot. Já jednal poněkud zbrkle, když jsem se mu snažil dát kalhoty dolů, ale nakonec jsem boj vyhrál. Bylo to přece pro mě poprvé, svým způsobem. Políbil mě na špičku nosu, pak lehce na rty, pokračoval přes bradu, ke krku a pokračoval níž a níž…
"Blaine," skoro jsem jeho jméno zakřičel, ale to se Blainovi rty znovu objevili na bříšku. Nespokojeně jsem zamručel a prsty zamotal do jeho nezbedných kudrlin.
***
Když jsem se ráno probudil, bolelo mě celé tělo, ale při vzpomínce na včerejšek jsem na nějakou bolest zapomněl. Pohladil jsem jeho tvář a políbil jej.
"Dobré," usmál se, "jak ses vyspal?"
"Moc jsem toho nenaspal," na oko vyčítavě jsem na něj pohlédl.
"A co jsi měl lepšího na práci než spánek?" laškovně se ušklíbl.
"Zajímavější věci," překulil jsem se na něj.
"Jo?"
"Hm," přikývl jsem a letmo ho políbil, než jsem vyskočil na nohy a vzal si něco na sebe. A s vyplazeným jazykem jsem odešel dolů do kuchyně, kde už seděla Rachel.
"Ahoj, záříš, jako sluníčko, má to něco společného se včerejší nocí?" uculila se a mě neunikl rýpavý podtón v jejím hlase.
"Nevím, o čem to mluvíš,"
"On ti to určitě připomene," zašklebila se a s tichým dobré ráno, zmizela s hrnkem kávy do pokoje.
"Co ti mám připomenout?" nechápal a vytáhl dva hrnky. Nalil do nich kávu a s úsměvem mi jeden podal.
"Ale nic," zrudl jsem a sedl si za stůl.
"Nelži," stoupl si za mě a naklonil se přese mě.
"Včerejšek," zamumlal jsem.
"Milé rád," přitiskl rty na můj krk a hravě skousnul kůži.
"Blaine," jemně jsem ho odstrčil, "musíme do práce."
"Už zase," zaskučel, "nebylo by lepší, kdybychom se zahrabali do postele?"
"Nech toho," zasmál jsem se a přitáhl si ho k polibku.
"Tak já se jdu obléct," ještě mě letmo políbil a zmizel v horním patře.
"Láska, ach ta láska," prozpěvovala Rachel a sedla si, "příště buďte trošinku tiší prosím."
"C-cože?" rudl jsem. Ona nás slyšela?
"No víš, takové ty zvuky, jako oh, ach Blaine," předvedla to, "nebo o-,"
"Fajn, vím, o čem mluvíš," zarazil jsem ji. Tváře jsem měl červené a měl pocit, že se každou chvíli propadnu do země.
"To jsem ráda," usmála se, "měl by ses jít převléct."
Raději jsem vzal nohy na ramena. Kdyby Rachel měla další narážky, asi bych se vážně do země propadl.

"Varoval jsem tě, že Rachel je dole," pronesl rýpavě, sotva jsem vlezl do pokoje, kde stál u zrcadla a geloval si vlasy. Počkat? Proč si geluje vlasy.
"Hm," zamručel jsem a přišel k němu blíž, "proč si geluješ vlasy?"
"Proč ne?"
"Protože vypadáš víc sexy, když je nemáš nagelované," zazubil se, ale byl tu ještě jeden důvod, proč jsem nechtěl, aby si ho dával. Nebudu moct zabořit prsty do jeho černých kudrlin a jemně ho zatahat.
"Takže když ty vypadáš více sexy bez oblečení, půjdeš do práce nahý?"
"Cože?" rozesmál jsem se.
"Je to úplně to samé," dloubl mě do žeber a hodil na sebe černou bundu, "a obleč se, nebo přijdeš pozdě."

Rychle sem na sebe hodil, jako vždy upnuté kalhoty, bledě modrou košili a šedou kravatu, popadl šedé sako a něco rychle udělal s vlasy. Sešel jsem k autu, kde čekal Blaine a otevíral dveře od auta. Nastoupil jsem a ještě dříve než stihl Blaine nastoupit, zapnul jsem potichu rádio. Zkouška probíhala, celkem stejně, jako včera, až na malé zlepšení výkonů herců. V sedm hodin jsem to rozpustil a vydal se s Blainem k autu. Jenže Blaine se z nějakého důvodu napjal jako struna a rychle mě nastrkal do auta.
"Počkej tady," přikázal mi a někam se vytratil. Rozhlížel jsem se, co to dalo, ale nikde jsem nikoho neviděl. Po chvíli se vrátil, nastartoval, rychle a prudce vyjel do rušných ulic, což se některým řidičům nelíbilo a dali to jasně najevo. Když jsme dojeli domů, vzal telefon a s někým se přes něj dohadoval. Přesto, že jsem se snažil z něj dostat, co se stalo, během cesty domů, zarytě mlčel. Hned jak položil mobil, jsem přišel k pohovce, kde seděl a jemně mu začal masírovat krk. Mírně zaklonil hlavu a zavřel oči. Pak chytl moji ruku a naznačil, ať jdu za ním. Sedl jsem si mu na klín, on mě chytl kolem pasu a trošku se posunul dolů, aby se mu lépe sedělo.
"Poslouchej," zhluboka se nadechl, "musíme odjet. Na nějakou dobu."
"P-proč?" nechápal jsem. Nemohl jsem uvěřit, že mi to tehda nedocvaklo hned.
"Pamatuješ, jak nás někdo sledoval, tady před domem?"
"Byl to on," roztřásl jsem se, "a co Rachel? Pojede taky viď?"
"Pojede jinam. Noah ji vezme do Paříže," pohladil mě po tváři a pevněji mě k sobě přitáhnul, "my pojedeme do hor. Na jednu chatu. Patřila mému dědovi, tam nás nenajde a oni se ho zatím budou snažit dopadnout, dobře?"
"A kdy? Kdy pojedeme?"
"Ještě dneska večer. Rachel už je na cestě do Paříže,"
"O můj bože," rozvzlykal jsem se a zabořil tvář do Blainových vlasů, "on…," mumlal jsem, "co když nás najde. Bude nás sledovat a -,"
"Kurte," odstrčil mě, ale jen trochu, aby mohl chytit můj obličej do dlaní.
"Vzal mi tě jednou, po druhé se mu to nepovede," řekl pevným hlasem, "všechno je vymyšlené neboj."
"J-já," zašeptal jsem téměř neslyšně, "já se moc omlouvám."
"Za co?" vykulil oči.
"Je to moje vina," skousl jsem si ret, abych se znovu nerozvzlykal.
"Hloupost," lehce mě políbil a mě to uklidnilo. Jenže, když se jeho rty vzdálily, ten pocit se objevil znovu. Proto jsem se k němu více přitiskl a naléhavě jej políbil. Chtěl protestovat, ale využil jsem toho, že otevřel ústa a můj jazyk vyhledal ten jeho. Jeho dotyky, polibky, byli jako opakované zásahy elektrickým proudem. Bylo tam vzrušení, vášeň, ale hlavně tam byla láska. Rychle jsem mu sundal košili, věděl jsem, že nemáme moc času, protože budeme muset odjet. Šikovným pohybem mě dostal pod sebe a odepnul kalhoty, které po chvíli letěly na zem, stejně jako zbytek oblečení, jak mého, tak jeho.
"Miluju tě," šeptal opakovaně, když jsem jazykem putoval po břiše a ještě níže. Ta slova se mi vryla do paměti a ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, nezpochybňoval jsem je.
Christy ;)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita | 4. ledna 2013 v 19:32 | Reagovat

Ach Bože to bolo super a romantické :-)Strašne sa mi to páčilo a konečne si Kurt priznal že ho chce.Som zvedavá aké to bude na chcate a či ich tam bude prenasledovať? Pri zmienke o chate ma napodol film Osobný strážca s Whitney síce neviem prečo :-D ale strašne sa mi to páči teším sa na pokračovanie :-P

2 Andílek | Web | 4. ledna 2013 v 20:22 | Reagovat

úplně zapomněla na kaši a nadšeně lítá po baráku a řve jak pominutá....naprosto skvělý, úžasný a další superlativa. Konečně! Konečně!

3 Nikola | Web | 4. ledna 2013 v 20:27 | Reagovat

Ouuu jéé! Tak takováhle kapitolka, to je přesně to, co jsem po dnu stresu potřebovala. Skvělá, skvělá! Tleskám, klaním se, smekám svůj imaginární klobouk! Protože tohle bylo dokonalý. Konečně se ti dva dali dohromady! A ten Adam... blééé.. když jsem to četla, měla jsem doslova husí kůži! Naprosto toho chlapa nenávidím! Jinak ráno po jejich společné noci a hlavně Rachel, byla úžasná... "Ohhh Blaine.. Blaine!" to mě vážně pobavilo. Úplně jí vidím :D A Kurta rudýho od hlavy až k patě taky :D Jinak Rachel s Noahem v Paříži a Klaine v horách? No jen doufám, že se nestane nic hroznýho, jako např. že je Adam najde a něco jim udělá, protože (upozorňuji tě předem) to bych nerozdýchala.. :D Jinak prostě naprosto dokonalé, a ta Blaineova věta .. ta byla úžasná "Vzal mi tě jednou, po druhé se mu to nepovede"  Ohh to je aspoň romantika, stav želéé je opět tady a NikicaVopica :D se už nemůže dočkat nejen další kapitolky CYLMA (zkratka :D) ale ani TVÝCH Niffáků :D :*

4 Lely | 4. ledna 2013 v 20:48 | Reagovat

Aaaaaaaw konečně ! :D
...Ale ten Adam mě už vážně štve! :D

5 klainerkanka | Web | 4. ledna 2013 v 23:35 | Reagovat

Jáj!!s kvěléé!! :"333 To bylo fakt suprové!! Adam mě pěkně sere!! -___- A Rachel byla boží!! "Oh Blaine!" :DDD Wáw oni jedou na hory!!! ♥ doufám že je nenajde!! -_- :DD A Taky mě  dostala ta věta "Vzal mi tě jednou, po druhé se mu to nepovede" ..:"3 umírám..a jsem v KLaine nebi!..♥ ♥

6 Janička | Web | 5. ledna 2013 v 14:09 | Reagovat

Nádhera. Takové úžesně romantické. To asi nikdy nedokážu. Skoro jsem se roztekla.

7 Kat | Web | 5. ledna 2013 v 15:40 | Reagovat

Super kapitola, strašně se těším na dalsi! :)

8 Karin | 29. ledna 2017 v 17:43 | Reagovat

To bylo tak krásný. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama