Can you love me again? 13

2. ledna 2013 v 0:04 | Christy

13. Lost Then Found




Ahojte, tak jsem se rozhodla, sem hodit tuhle kapitolku. Doufám, že se vám bude líbít a novou povídku zveřejním až dopíšu tuhle, protože se mi zdá nefér, nechat ji nedopsanou :-) Komentáře potěší ;-) Odkaz na písničku, který je v textu zvýrazněn doporučuju poslechnout, protože je krásná :-)

Slov: 2682
POV Kurt
Probudil jsem se uprostřed noci a Blaine tiše spal. Bylo těžké se ho pustit a odejít, proto jsem v jeho objetí, do kterého jsme se dostali během spánku, zůstal. Až do rána jsem tam prostě ležel a poslouchal jeho srdce. Měl jsem nutkání pohladit ho po tváři, ale neudělal jsem to, mohlo ho to probudit a to já nechtěl. Sledoval jsem hodiny a doufal jsem, že nemá nastavený budík na půl osmou, jako minule, protože jsem chtěl spočívat v jeho náručí. Asi v devět mu zazvonil telefon a jeho to samozřejmě probudilo. Prudce si sedl a doslova mě shodil do polštářů.
"Promiň," omluvně se usmál, "to je Noah, Rachel zůstala u něj, protože to trochu přehnala s alkoholem."
"Aha," ušklíbl jsem se. On se zabořil zase zpátky do polštářů a zavřel oči. Já už se neodvážil lehnout si k němu zpátky.
" Z čeho máš tu jizvu na zádech?" zeptal jsem se zvědavě. Potřeboval jsem se rozptýlit, protože jsem si byl zcela jist, že kdybych se na něj díval o něco déle beze slov, zbláznil bych se.
"Na té lopatce?" pootevřel jedno oko a já přikývl, "jednou při povstání na ostrově jsem to schytal, když jsem šel na pomoc Noahovi."
"To bylo od tebe hezké,"
"Myslíš?" usmál se, ale moc vesele to neznělo, "potom jsem se nechal skoro zabít. Před tím než jsem odjel, jsem to schytal znova do ruky a to Noah zachránil život mě."
"Jste asi dobří přátele že?"
"Jo, on jako jediný věděl pr-," zarazil se jako by řekl, něco co nechtěl.
"Co?"
"No on jediný věděl, proč tam jsem, čeho tím chci dosáhnout. Snad sis nemyslel, že můj sen bylo být policajt," smutně se zasmál, "už jsem říkal, že jsem měl jiné plány."
"Jaké?" zajímal jsem se.
"Jaké?" nadzvedl obočí, "chtěl jsem prorazit v Hollywoodu. Zahrát si v nějakém filmu a mít malý domek na pláži."
"Takže to nebylo jen kvůli mně," ujasňoval jsem si a založil si ruce na prsech.
"Cože?" v očích mu zajiskřil hněv, "myslíš, že jsem s tebou nepočítal do budoucna? Jistě, že ano. Dříve než mi došlo, že to nebude tvůj svět."
"Nechtěl jsi jet se mnou do New Yorku, ale s tím tvým novým přítelem si sem jel," rozkřikl jsem se. Rozzlobeně jsem si ho měřil. Přes tvář se mu mihl stín bolesti.
"Tak teď mě poslouchej," chytl mi ruce, "nikdy, nikdy v životě jsem nikoho nemiloval, tak jako tebe."
"Tak proč jsi mě opustil?" nechápal jsem a trochu jsem se uklidnil.
"Promýšlel jsem si to dlouho a nepřišlo mi férové, držet tě tady, protože, jak už jsem řekl, nepatřil jsi do Limy," vysvětloval znovu. Napřáhl jsem se a jednu mu vpálil. Chytl se za tvář, kde ho udeřila moje ruka, a podíval se na mě, nevím, jestli to bylo překvapení v jeho očích nebo hněv, že jsem mu jednu střelil.
Zhluboka se nadechl, snad aby se uklidnil:"Za co to sakra bylo?"
Byl jsem sám zaražen tím, že sem se k tomu odvážil. A hned jsem se rozbrečel, protože jsem si uvědomil, že Adam mi taky prvně jen jednou střelil.
"Kurte," chtěl mě objat, ale já jeho ruce hněvivě odstrčil.
"P-promiň," vykoktal jsem, "já jsem nechtěl."
"To je v pohodě," zkusil mě znovu objat a já se mu doslova zavěsil kolem krku. Zase jsme tam seděli asi dvě hodiny a pak mě vytáhl na nohy. Utřel jsem si slzy a nechal se táhnout dolů k piánu.
"Zazpíváš si se mnou?" zeptal se a podával mi noty. Podíval jsem se na noty a lehce jsem se usmál, "vždy ti to zvedlo náladu," pokračoval a sedl si za piáno. Přisedl jsem si k němu a čekal, až začne hrát. Když začal, na chvíli jsem ztratil nit, protože hrál naprosto úžasně, a když ještě začal zpívat a ještě se mi díval do očí, nevěděl jsem vůbec, která bije.

Zírám na slzy na stránkách
Dopisů, které jsem nikdy nemohl napsat

Už vím, že láska není bezbolestná,

ale stojí za to riziko

stojí za to bojovat

Hrajeme znovu a znovu
přál bych si umět vrátit čas, lásko
mýlili jsme se, ale mohli bychom mít pravdu

Když chvíli hrál, pochopil jsem, že je řada na mě. Díval jsem se do jeho očí a v tu dobu neměl tušení, jak moc t slova pro něj znamenají.

Proč říkáme věci,které nemůžeme vzít zpět,
a proč ztrácíme věci, co jsme nikdy neměli
Oba jsme dopadli na dno

Po posledním slově se ke mně přidal, stále udržujíc oční kontakt

Láska byla tak ztracená, že nemohla být nalezena
Proč máte tendenci marně zapomínat
Jsem unavená z vykřikování tvého jména v pláči
Proč to neotočíme, láska není nepřítel
Nechceš být ztracený a pak nalezený?

Ztracený, pak nalezený
Ztracený, pak nalezený
Láska není nepřítel, mohli bychom být ztracení, pak nalezení

Další sloku jsem si vzal já a refrén zpívali zase spolu.

Prázdné sklenice na stolech
ozvěny vyplňují tyhle místnosti
Vzpomínky jdou tam, kam jdeme my

Jsou jako kufr, který nikdy neztratíš
Jako že je dobré oko pánů nade mnou

Přísahám, že budeme dělat věci správně

Myslím, že vše co jsme ztratili, zase najdeme


Proč říkáme věci,které nemůžeme vzít zpět,
a proč ztrácíme věci, co jsme nikdy neměli
Oba jsme dopadli na dno

Láska byla tak ztracená, že nemohla být nalezena
Proč máte tendenci marně zapomínat
Jsem unavená z vykřikování tvého jména v pláči
Proč to neotočíme, láska není nepřítel
Nechceš být ztracený a pak nalezený?


"Lepší?" zeptal se po doznění posledního tónu.
"Mnohem," vydechl jsem, usmál se a objal jej, "děkuji."
"Co kdybychom někam vyrazili? Dneska je takový karneval v New Jersey v zábavním parku, " vyhrkl, hned když se odtáhl.
"Jako rande?"
"Jestli chceš," nevině se usmál, ale poznal jsem, že je nervózní. Jak z jeho očí, které na mě upíral, tak i z toho, jak nervózně poklepával o klávesu na pianu.
"Rád," přikývl jsem. Téměř jsem mohl slyšet, jak si oddechnul po vyslovení toho slova. Oblékli jsme se, Blaine tedy rychleji než já. Samozřejmě. On ať si hodí na sebe cokoli, vypadá úžasně. Když jsem vylezl z pokoje, zůstal na mě koukat s otevřenou pusou.
"Vypadám blbě?" vyděsil jsem se a už se chtěl vracet, ale Blaine mě chytil za ruku a nepustil mě.
"Vypadáš úžasně," zašeptal a o krok bohužel odstoupil, "můžeme jít."
Cesta do New Jersey a do zábavního parku Six Flags Great Adventure trvala hodinu a několik minut, ale i za tu dobu jsem se náramně bavil. Když jsme vyjížděli, zapnul jsem rádio, kde hrála písnička Barbie girl.
"Hi Barbie," začal Blaine imitovat hlas a já se hned přidal.
"Hi Ken,"
"You wanna go for a ride?" pokračoval dále stejným hlasem.
"Sure Ken," dostal jsem ze sebe přes smích, snažíc se ještě více zženštit můj hlas.
"Jump in!" pustil na malý moment volant a hned ho zase chytil.
I´m a barbie girl, in a barbie world
Life in plastic, it´s fantastic.
You can brush my hair, undress me everywhere.
Imagination, life is your creation.

Zpíval jsem svoji sloku a Blaine pak jen řekl: "Come on Barbie, let´s go party!" přesně jako ten v rádiu. Oba jsme se pak smáli ještě dlouho po té písničce. Zastavili jsme se rychle pro kávu a hned zase vyrazili. No, ale to by nebylo to pravé, kdyby se Blainovi ta jeho nevylila. A ještě líp, přímo na rozkrok. Ještě, že už byla studená. Potlačoval jsem smích, co to dalo, ale dlouho to nevydrželo.
"Bože," zaklel a snažil se alespoň trochu vyčistit modré kalhoty. Jenže jen to zhoršoval. Chytl jsem mu ruku a on se na mě tázavě podíval. Už jsem to prostě nevydržel a rozesmál se na celé kolo.
"Přestaň, to není vtipné," nafoukl tváře jako malý kluk. Jestli byl kdysi takový, nedivím se, že jsem se do něj zamiloval. Nakonec jsme se museli ještě zastavit v obchodě a koupit Blainovi nové kalhoty, ale to bych nebyl já, kdyby se mi tam něco nezalíbilo. Chodil jsem od stojanu ke stojanu a dokonce zabloudil i do ženského oddělení. Blaine mě poslušně následoval a hodnotil, co jsem měl na sobě. Přes moje velké protesty to stejně zaplatil Blaine. A to dost dobrou fintou.
"Koukej na tu úžasnou vestu," řekl nadšeně a ukázal prstem. Rychle jsem se otočil, jako by mi snad mohla utéct, ale nikde jsem žádnou vestu neviděl.
"Já-,"
"Děkuji a nashle," řekl a se spokojeným úsměvem mě chytl za ruku a táhl pryč i s taškami. A, co bylo nejvtipnější, že jsem neletěl skoro pokaždé.
"Už ti nebudu věřit," rozhodl jsem, když jsme nastupovali do auta s plno taškami.
"Ale nepřeháněj," znovu se usmál a podal mi nějakou krabičku.
"Co to je?" vykulil jsem na něj oči a pak sklouzl ke krabičce.
"Otevři ji," pobídl mě. Pomalu jsem tedy krabičku otvíral a tam se leskl nádherný řetízek s písmenkem K.
"To si nemůžu vzít," odmítl jsem a dával mu krabičku zpátky.
"Můžeš a musíš," vytáhl řetízek a naklonil se ke mně. Zdálo se mi to věčnost, co je ke mně nakloněný a zapíná ho, protože jsem skoro ani nedýchal. Když se odtáhl, pokračoval, "víš, jestli si nikdy nevzpomeneš a já chytnu Adama a my bychom se už neviděli, chci, abys věděl, že někde je někdo, komu na tobě záleží. Tohle bude taková vzpomínka na mou osobu."
"Proč bychom se už neměli vidět?" nechápal jsem.
"Nikdy nevíš," mrkl na mě a nastartoval. Prsty jsem přejel po písmenku a ještě než vyjel, jsem ho silně objal.

Do Six Flags Great Adventure jsme dojeli kolem třetí odpoledně a ještě dřív než jsme vůbec vstoupili do areálu, mi Blaine do ruky vrazil velkou, růžovou cukrovou vatu. Káravě jsem na něj pohlédl, ale on můj pohled ignoroval a zářivě se usmál. Bylo tu vážně krásně a jako první rande, tedy pro mě, to bylo hodně zábavné. Blaine se choval jako malé dítě a vystřelil mi velkého plyšového medvěda. Byl skoro větší než on. Pobíhalo tam mnoho dětí v maskách a dokonce i někteří dospělí je měli. Pořád mi kupoval něco k jídlu nebo k pití a já už vážně nemohl, ale když zastavil u stánku s jablky v karamelu, nemohl jsem jinak než si jedno s ním dát. Tahal jsem toho velkého plyšáka v ruce přes celý park.
"Blaine já už jsem plný," zaskuhral jsem, když znovu něco kupoval.
"Tohle musíš zkusit," nedal se a strčil mi do pusy redvines, jak jsem si přečetl na balíčku, který držel v ruce. S očekáváním na mě hleděl.
"Tak co?"
"Výborný," zamumlal jsem s plnou pusou, "ale vážně už do mě nic necpi."
"Dobře to bylo poslední," usmál se a ukázal tak své krásné zuby.
Asi kolem desáté hodiny večer jsem si sedli na lavičku a hned jakmile jsem dosedl, hlasitě bouchla první raketa, která na obloze vytvořil barevné světlo. A hned za ní další a další. Bylo to nádherné. Miloval jsem ohňostroje. Byli barevné a veselé. A ještě se na něj dívám s ním. P-počkat! Otočil jsem se na něj. Nedíval se na oblohu, ale na mě.
"Ohňostroj je tam," ukázal jsem na nebe.
"Já vím, ale mě více baví pozorovat, jak se ti to líbí," nevině se usmál. Cítil jsem, jak se mi krev hrne do tváří, tak jsem se raději otočil a sledoval ohňostroj.
"Blaine," ozvalo se vedle nás. S trhnutím jsem se otočil a vytřeštil oči na usmívající se pár před námi. Byl to blonďák, veselý, dokonce se mi zdálo, že poskakuje na místě. A druhý držící ho kolem pasu, byl spíše ten, co ho krotil. Tedy vypadalo to tak.
"Kurte," usmál se ten klidnější.
"Promiň?" zmateně jsem pohlédl na Blaina, který se nepatrně usmál.
"Nicku, Jeffe," usmál se, "nepamatuje si vás."
"Cože?" vykulil ten blonďák oči a začal rychle něco drmolit. Nerozuměl jsem ani slovo, ale zdálo se, že Blaine i jeho přítel jo, protože Blaine se rozesmál a Blainův kamarád trochu uklidnil svého přítele, protože to vypadalo, že se každou chvíli rozbrečí.
"Je trochu nevyrovnaný," zachechtal se Blaine. Taky jsem se tedy postavil, protože mi bylo blbě, že jediný sedím.
"Promiň," omluvil se, "zapomněl jsem, co se stalo."
"V-v pořádku," takže on to taky ví. Super, všichni všechno ví.
"Tak já jsem Jeff," napřáhl rychle ruku a mě tím vyděsil. Polekaně jsem nadskočil a ještě víc vyděšeně jsem pohlédl na Blaina, který se stále usmíval.
"Promiň," naznačil rty a pak se otočil na Jeffa a mluvil hlasitěji, "nebuď tak zbrklí! Co tady vůbec děláte?"
"Jeff tu má sestru, takže," pokrčil rameny a pevněji ovinul ruku kolem Jeffova pasu. Vypadali roztomile a musel jsem uznat, že se k sobě hodili.
"Rád jsem tě viděl, Kurte," usmál se, "ale my už raději půjdeme. Jeff měl moc cukru."
"To já taky," zamumlal jsem a zasloužil jsem si tím šťouchanec do žeber. Nějak jsem se nemohl vzpamatovat z toho, co se před chvíli stalo. Blaine vzal toho velkého plyšáka, který ležel na lavičce, a společně jsme se vydali k autu. Cesta zpátky proběhla v naprosté tichosti. Každý jsme byli myšlenkami u sebe a nerušili toho druhého. Já po očku sledoval Blaine, který neodtrhl zrak od silnice. Ticho v autě mě už pomalu ubíjelo, tak jsem pustil rádio. Ztlumil jsem to, tak, aby to byla jen taková ta zvuková kulisa a zrovna hrála song Jesseho McCartneyho Beautiful Soul. Opřel jsem hlavu o okénko, oči upřené před sebe a zaposlouchal se do slov a sem tam jsem si pobrukoval.

Vzal jsem si ze zadu plyšáka a chtěl jsem vzít i nějaké tašky, ale Blaine mě předběhl. Přesto, že jich nebylo málo, pobral je sám a už odemykal dveře. V domě bylo ticho a tma, dokud Blaine nerozsvítil. Vyšel nahoru po schodech a položil tašky na zem do rohu pokoje. Já dal plyšáka na postel, Blaine někam odběhl a já si mezitím sedl k mému plyšovému kamarádovi.
"Rachel je u sebe a spí," oznámil, když vešel zpátky, "dám si sprchu u ní a ty si skoč do vany tady."
"Jasně," vyskočil jsem na nohy a popadl pyžamo. Vlezl jsem pod horkou sprchu a cítil, jak se mi pomalu uvolňují napnuté svaly. Vzal jsem svůj oblíbený sprchový gel s vůní vanilky a pomalu se umýval. Nějak na mě dopadla únava za celý den. Nakupování, zábavní park, bylo toho docela dost. Asi po dvaceti minutách jsem se přiměl vylézt a dalších dvacet minut mi trvalo, než jsem si nakrémoval obličej a ruce. Vylezl jsem a Blaine už stál u okna a zamyšleně z něj hleděl. Přešel jsem k němu a následoval jeho pohled. Strachy jsem strnul. Stál tam nějaký člověk, byl jsem si jistý, že koukal na Blainův dům.
"Blaine," zašeptal jsem a pevně jsem omotal ruce kolem jeho nahé paže. Otočil se ke mně a chytl kolem pasu.
"Jsi se mnou a v bezpečí," uklidňoval mě, ale mě pořád pohled klouzal ven z okna. Pořád tam stál. Jednou rukou otočil můj obličej, abych se na něj podíval, "nic se ti nestane. Ani Rachel."
"Ale," vzlykl jsem, "je to on, že?"
"Nevím, možná jo, ale možná taky ne," zamumlal a odtáhl mě dál od okna.
"Tak někomu zavolej,"
"Kurte, nevím, jestli to je on, nebudu dělat zbytečný poplach. Jsi se mnou a já tě ochráním dobře?" chytl mi obličej do dlaní a já přikývl.
"Fajn," vydechl a přitáhl si mě k těsnému objetí. Chytl jsem ho za ramena a snažil se nemyslet na muže venku před domem. Sedl si na postel a já mu automaticky sedl na klín, ruce jsem dal kolem jeho krku a jeho ruce spočívali na mých bocích. Díval jsem se mu do očí a opřel čelo o to jeho. Stačil už jen malý pohyb a mé rty by se dotkly těch jeho, ale já se odtáhl. Slezl jsem z něj a lehl si na svou polovinu postele, zády k němu. Necítil jsem se v bezpečí, když jsem ho nedržel, když jsem necítil jeho blízkost. Ale nečekal jsem, že by m snad objal. Natočil jsem hlavu a on se zrovna natahoval po lampičce, aby zhasl. Celou dobu ležel zády ke mně a já si byl jistý, že nespí stejně jako já. Ze strachu jsem nezamhouřil oka. Byl jsem unavený, ale nemohl jsem spát. Blaine už pravděpodobně spal, já se ale pořád převaloval. Jak se ukázalo, Blaine nespal, protože mě s tichým: "Spi už," pevně objal.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janička | Web | 2. ledna 2013 v 9:21 | Reagovat

Právě jsem v Klaine nebi a musím říct, že je tam hodně želé.
Krásné.

2 Nikola | Web | 2. ledna 2013 v 10:07 | Reagovat

Jéééé! Jupííí! Poskakuju po pokoji jak střelená :D
Klaine přitulení k sobě :D miluju tu představu, škoda jen, že se k němu už Kurt nevrátil, ale díky tomu vlastně započal rozhovor, který vyvrcholil fackou. A ten Kurt potom, bylo mi ho strašně líto. Měla jsem slzy v očích, když jsem četla .. "že Adam mi taky prvně jen jednou střelil."
Jinak Blaine u klavíru áááá.. a ta písnička óóó naprosto úžasnáá <3 a to RANDE! :D Hi Barbie, Hi Ken! (tu písničku jsem úplně milovala :D) a úplně živě vidím, jak si to ti dva prozpěvují a kafe v klíně :D tak to bych vážně nechtělááá :P Ale ty nákupy.. což mě přivádí k tomu řetízku. Bylo to tak romantické, myslela jsem, že se ... No to nechám na příště, ale doufám, že neplánuješ jejich opětovné rozdělení O_O "Tohle bude taková vzpomínka na mou osobu" Opět utírám slzy z očí a tiše doufám, že nám tohle neuděláš :D Jinak Niffáci v parku? Jeff? :D opuuu já je prostě žerůůů.. :D A v neposlední řadě ten chlápek, co čuměl do okna se mi ani trochu nelíbí Adamisko jeden :( A ty poslední slova "Spi už" mě tak strašně potěšili.. čímž se vracím na začátek Klaine v obětí klidně spí ...
Doufám, že jsem tě svým komentářem neumořila :D Jinak shnu : Úžasná, dokonalá kapitolka. Niffáci neměli chybu a nevyrovnaný Jeff :D Prostě skvělé a nemůžu se dočkat další kapitolky. Zkusí něco ten chlap na Rachel, nebo na Kurta? Kdy už si ti dva přiznají, že bez sebe nemůžou být? No.. nemůžu se dočkat :*

3 Andílek | Web | 2. ledna 2013 v 10:23 | Reagovat

nádherné, úžasné, skvělé...Niffáci skvělý! Klaine taky super, jen ta jejich hádka mě rozplakala, nákupy a řetízek taky

4 Nicole Damita | 2. ledna 2013 v 15:27 | Reagovat

To bolo super :-) a páčilo sa mi že si tam pridala aj Niff :-D teším sa na pokračovanie :-)

5 Karin | 29. ledna 2017 v 17:34 | Reagovat

Doufám že opravdu dokáže Kurta před Adamem ochránit. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama