Can you love me again? 8

22. prosince 2012 v 22:26 | Christy

8. Goodbye my love!

Milé čtenářky,
Doufám, že se vám bude kapitolka líbit. Mě osobně se tenhle zvrat v povídce líbí, protože nechci aby hned byli spolu. Co se stane s Kurtem? Probudí se nebo zůstane v umělém spánku a co když bude všechno úpně jinak než by Blaine chtěl?





Znovu a znovu jsem chodil do nemocnice za Kurtem a viděl jsem, že Sebastianovi je to už nepříjemné. Trávil jsem tady dny i některé noci, stejně jako Rachel a jeho rodiče. Nějak mi nešlo do hlavy, že se na mě usmívají, sic smutně, ale i tak. Rozešel jsem se z jejich synem a oni přesto mají stejný přístup, jako před tím. Někdy se tady zastavili i jeho kamarádi ze sboru, ale jeho krásné modré oči byli stále zavřené. Jednu noc, když jsem seděl u jeho postele a držel bledou ruku, spustil jsem: "Pamatuje na to, když jsme se poprvé milovali? Bylo to hned po tom, co jsme se dali dohromady. Nikdy na tu noc nezapomenu, nikdy."

"Kde jsme to skončili?" zeptal jsem se a uličnicky se usmál.
"Možná tady," připomněl mi a přitiskl mi na krk ty jemné rty, "nebo tady," sklouzl níž a rukou sklouzl pod mé tričko.

"Blaine," vyrušil mě hlas Rachel, "mluvila jsem s doktorem."
Otočil jsem se na ní a zalekl se jejího výrazů, "Jak to s ním je?"
"Jestli se probudí, je na 99% jisté, že ztratil paměť, takže si nás nebude pravděpodobně pamatovat,"
Bolestně jsem zavřel oči a pak je pomalu otevřel. Otočil jsem se zpátky na Kurta a chytl ho za křehkou ruku a zašeptal "Neopustím tě."
Dále jsem nevnímal nikoho. Po třech dnech mě Rachel s Finnem vyhnali, ať jdu domů a odpočinu si. Nechtěl jsem. Za prvé proto, že jsem nechtěl opustit Kurta a za druhé jsem nechtěl čelit Sebastianovým výčitkám.
Dům byl prázdný. Byl jsem ještě víc udivený, když jsem viděl, vzkaz na kulatém stole v kuchyni.


Blaine,
Je mi líto, co se stalo Kurtovi, ale jistě pochopíš, že nemůžu žít s někým, kdo miluje někoho jiného. Doufám, že budeš šťastný a Kurt budu v pořádku. Děkuji za rok krásných zážitků
S láskou Sebby


Držel jsem kus papíru a četl to znovu a znovu. Byl jsem tak naštvaný, naštvaný na sebe. Necítil jsem nic podobného, jako když jsem tehdy dával sbohem Kurtovi. Cítil jsem jedině volnost, téměř bylo slyšet, jak mi spadl kámen ze srdce, že je Sebastian pryč a já si ušetřil zbytečné lživé vysvětlování. Sám sebou překvapen, že jakmile jsem se vysprchoval, dostihla mě únava a usnul jsem jako miminko.

Vzbudil jsem se a venku bylo světlo. Hodiny ukazovali dvě hodiny odpoledne, takže jsem prospal skoro 24 hodin. Ale cítil jsem se nad ještě více unavený, než když jsem šel spát. Oblékl jsem se a vyrazil do nemocnice. Přísahám, že pro mě nikdy nebylo nic horšího než ho vidět takhle. Chtěl jsem vrátit čas do doby, kdy jsem mu řekl, že ho nemiluji. Kdybych mu to neřekl, nebyl by tady po tom, co ho Adam téměř zabil. Musel tolik trpět. Celé ty dlouhé dny nebo spíše týdny, co jej Adam bil a nutil k sexu. Musel se cítit tak uboze. Lehce jsem jej pohladil po tváři a smutně se usmál.
"Je mi to tak líto," zašeptal jsem s třesoucím se hlasem, "proč si mi to neřekl? Proč jsem tě nezastavil, když jsem viděl ty modřiny. Bylo mi jasné, že mi lžeš, ale potom jsi řekl, že my dva se už neuvidíme."
Hřbetem ruku jsem si utřel slzy, které se mi valili po tváři. Nedokázal jsem je zastavit a vlastně ani nechtěl. Bylo mi to líto. Chtěl jsem ho zpátky. Dívat se do těch krásných očí, které byli vždy veselé. Alespoň, když jsme byli spolu ještě na střední. Teď byli spíše naštvané. Měl na to plné právo. Poslal jsem ho do háje a nezvedal mu telefony.
"Probuď se prosím," vzlykl jsem.

Proseděl jsem tam celý den a jen ho držel za slabou ruku, oči upřené na jeho bledém a odřeném obličeji. Nastala noc a já se stejně ani nepohnul. Nechtěl jsem jíst, ani pít, přesto, že Burt naléhal, ať něco sním. Neměl jsem chuť a jen z pomyšlení, že bych něco snědl, se mi chtělo zvracet. Sestřičky, které Kurta kontrolovali, byli už zvyklé, že tady zůstávám noc, co noc.
Bylo to už strašně dlouho, co jsem tady byl poprvé. A teď? Teď je předvánoční čas a já nemám chuť s nikým mluvit. Rodiče chtěli, abych přijel. Ale na to jsem neměl ani pomyšlení. Jak bych mohl trávit čas s rodinou u krbu, když vím, že láska mého života leží v umělém spánku. Kurtova rodina zůstala v New Yorku a u Rachel. Chodili tady každý den a někdy tady Finn a Rachel zůstali se mnou.
"Blaine," oslovil me Burt, "nemůžeš tady zůstat na štědrý den."
Nic. Neodpověděl jsem. Bylo to zbytečné. Nikdo mě nepřesvědčí, abych odešel.
"Nechal jsi ho jít, pamatuješ," připomněl mi. Já ještě chvíli mlčel a pak s námahou promluvil.
"Zůstanu tady," zachraptěl jsem "přísahal jsem, že ho neopustím."
Naposledy Kurta chytl za ruku a nechal mě tam s ním samotného. Hadičky, které byli všude kolem, napojené na jeho tělo mě děsili k smrti. Jestli se neprobudí, budu si to navždy vyčítat. Víte, když máte v nemocnici někoho, koho milujete a on je na tom tak zle, nemyslíte na nic jiného než na to, aby otevřel oči. Nezajímá vás, jestli jsou Vánoce nebo jestli se někdo někde vdává. Nový rok nedokážete oslavit. Máte v hlavě jen jednu věc.
Přesně o půl šesté, jako každý den, přišla mladá, milá, dlouhovlasá sestřička a zkontrolovala přístroje. Však místo toho, aby odešla, sedla si na druhou židli a podívala se na jeho i teď dokonalou tvář.
"Neměl byste být s rodinou?" promluvila tiše. Nevěřícně jsem na ní pohlédl a ona se jemně usmála.
"Nemohl," opravila se, "on se probudí. Nebojte se. Ví, že tady sedíte a nepřeje si nic jiného, než aby vás mohl chytit za ruku."
"Nic nevíte," odbil jsem ji. Neměl jsem náladu ji vyprávět, že by mě pravděpodobně prohodil oknem, kdyby věděl, že tady jsem.
"Tak mi to povězte," pobízela mě. Vypadalo to, jako by ji to vážně zajímalo.
"Nenávidí mě," zašeptal jsem a stiskl jeho ruku, "opustil jsem ho. Mě bude stačit, když otevře oči a bude šťastný. Ať je s kým chce, jen ať je šťastný."
"Bude v pořádku," povzbudivě se usmála a vstala.
"Nechci nic jiného," zamumlal jsem.
Byli to vlastně druhé Vánoce, které jsem byl s ním. Přestože jsem byl unavený a vyhladovělý nehnul jsem se od něj. Šestadvacátého mě Burt i přes moje protesty odvezl domů. A stejně jsem nedokázal myslet na nic jiného. Zůstalo to tady úplně stejně, jako když jsem tady byl posledně.

Rychle jsem se vysprchoval a jen se napil vody. Možná to nebyl dobrý nápad zrovna dneska odjet. Hned jakmile jsem se vrátil zpátky do nemocnice, mě zastavil Finn.
"Blaine," chytl mě kolem ramen.
"Co se děje?"
"Probudil se," řekl. V ten moment jsem nedokázal rozpoznat pocity, které mě zaplavily.
"Počkej," chytl mě, když jsem se chtěl vydat za ním. Nechápavě jsem se na něj otočil, a kdyby se pohledem dalo zabít, udělám to.
"On si na tebe nepamatuje," mluvil opatrně, ale přesto mi přišlo, jako by mi někdo bodl nůž do hrudi.
"C-cože? A jak to víte?"
"Pamatuje si všechno, co se událo do poloviny třetího ročníku," vysvětlil mi, "neví, že tě zná a doktor i Burt mají strach, že když tě uvidí nebo když s tebou bude mluvit, mohlo by to vyvolat vzpomínky. I na Adama."
"A co mu proboha chcete říct? Chcete mu lhát? Že se mnou nikdy nebyl a že mě nikdy nemiloval? Že Adam mu nic neudělal?"
"Pochop to, mohlo by to mít vliv na jeho uzdravení, někdy mu to řekneme,"
"Nemůžu už ho vidět?"
"Je mi to líto," zašeptal soucitně. Ale nechápal to. Toho nikdy nedokáže pochopit. Nebylo mu to líto.
Ani nevím, jak jsem se dostal do své černé audi. Plnou silou jsem třískl do volantu, až mi v dlaních zabrnělo. Po tvářích se mi valily slzy a pocit, který jsem právě cítil, byl snad nejhorší za ty roky. Přesto, že jsem říkal, že chci, aby byl šťastný netušil jsem, že se s ním nebudu moct ani rozloučit.
Ale teď mě tady nic nedrží. Co tady budu dělat sám? Sebastian odjel. Co jsem si proboha myslel. I kdyby se probudil, neodpustil by mi. Ztratil jsem ho a Adam tady pořád někde pobíhá. Popadl jsem mobil a vytočil číslo, které jsem sice v mobilu měl, ale nikdy ho nevytočil.
"Bobe?"
"Blaine?" zazněl překvapený hlas mého strýce.
"Potřebuju po tobě malou pomoc," řekl jsem zcela vážně, "mohl bys mě přijmout?"
"Proč proboha? Tohle ti rodiče nedovolí,"
"Neřekneme jim to. Je to pro mě moc důležité," naléhal jsem zoufale. S hlasitým povzdechem souhlasil. Dal mi instrukce, v kolik mám být zítra na letišti a ještě jsme vymýšleli něco, co bych mohl říct rodičům. Večer jsem šel spát se zvláštním pocitem, ale s myšlenkou, že tímhle pomůžu Kurtovi i sobě.

Přesně v pět hodin ráno jsem stál u hangáru. A již za půl hodiny jsem seděl v letadle, které se pomalu rozjíždělo po ranveji. Když už bylo ve vzduchu, pohlédl jsem do černých očí mého strýce.
"Tohle nebude hračka Blaine, doufám, že to víš," začal, "a když už začneš, neskončíš."
"Vím, do čeho jdu, ale chci tě o něco ještě poprosit," tázavě na mě pohlédl, když jsem se odmlčel, "můžu potom pracovat u tebe tady v New Yorku?"
"Uvidíme, jak si povedeš," odpověděl s vážnou tváří a zahleděl se z okna, "řekni, proč to děláš?"
"Nemůžu tady být a jen nečině hledět, jak nějaký blázen pobíhá po New Yorku,"
Skoro až pyšně přikývl a dál se celý let se mnou nebavil.
Když jsem vystoupil z letadla, myslel jsem, že na místě odpadnu. Dobře nečekal jsem žádný luxusní pětihvězdičkový hotel, ale taková díra? To byla noční můra. Provedl mě po části areálu, kterou budu využívat nejvíce. Po celém mě provést nemohl, protože jeho rozloha je celý ostrov.
"Takže, Blaine, žádné telefony, počítače. Telefonáty budou pouze ke mně a to od tvojí matky a táty, kteří si myslí, že jsi semnou v Evropě na tři měsíce. Máme tři měsíce, abych z tebe udělal pořádnýho chlapa. Takzvaný budíček máš ve čtyři hodiny ráno a tvůj pokoj ti přidělím," mluvil velitelským hlasem, "rozumíme si?"
"Ano," zabrblal jsem.
"Asi jsme si špatně rozuměli," zakřičel pevným a hrubým hlasem až jsem nadskočil.
"Ano rozumíme si," křikl jsem nazpátek a stál v pozoru, stejně jako on. Takže teď to začíná, teď uděláš konečně něco, co je správné.
Dovedl mě na pokoj, jestli to vůbec byl pokoj. Pouze jedna malá skříňka, už na dvě nepohodlné postele a malé okno.

Shodil jsem tašku z ramene a sedl si na postel. Po pěti minutách vešel do pokoje vysoký černovlasý kluk s hnědýma očima.
"Ty jsi nový?" sedl si na druhou postel a sundal si špinavé a zpocené tričko, pod kterým bylo pořádně vypracované tělo.
"Blaine Anderson," natáhl jsem k němu ruku.
"Noah Okaha," stiskl pevně mojí ruku, "poslali tě rodiče za trest?"
"Jsem tady dobrovolně,"
"Dobrovolně?" vykulil překvapeně oči a hned an to se rozesmál.
"Něco k smíchu?" nechápal jsem.
"Ne," uklidnil se, "jen tady a dobrovolně? To je sebevražda."
"Mám pro to své důvody," pokrčil jsem rameny.
"Dobře, takže od teď asi budeme spolubydlící plus to, že spolu budeme cvičit a už teď ti říkám není to žádný med," vstal, pleskl mě přes záda a pravděpodobně odešel do umyváren. Takže teď to začíná. Začíná pro mě boj.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LeNa | 22. prosince 2012 v 23:21 | Reagovat

No.... tvl.. to je úžasný, já se už ne,ůžu dočkat pokračování

2 klainerkanka | Web | 22. prosince 2012 v 23:31 | Reagovat

SKvělé..Blaine na vojně jo? :DD Kur se probudil Huráá!!! doufám že si sara vzpomene a Adam zdechne!!

3 Andílek | Web | 22. prosince 2012 v 23:34 | Reagovat

krásný (ano, řvu tu jak želva), těším se na pokračování

4 Nicole Damita | 23. prosince 2012 v 17:06 | Reagovat

Wau :-) to je super zvrat :-D zbožňujem to a chcem sa spýtať to odišiel dakde do kasáreň alebo kam?už sa neviem dočkať pokračovania :-P a prajem ti Sťastné a veselé Vianoce :-D

5 Christy | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 17:50 | Reagovat

[4]: No něco takového ano, ale bude pracovat v NY a bude se snažit dostat Adama... ;-) Chtěla jsem vás překvapit, ale když už ses zeptala :-D

6 Pepumpa | E-mail | 23. prosince 2012 v 20:39 | Reagovat

Nádhera

7 Nikola | Web | 24. prosince 2012 v 12:21 | Reagovat

Ouu proč ho k němu nepustili :( A Blaine jel do výcvikového tábora? Z něho bude voják? Tak všechno jsem čekala, ale tohle? Opět jsi mě dostala, takže otírám poslední slzu a jdu se vrhnout na další kapitolku, jakož to vánoční dárek .. :D Jinak tahle byla dokonalá, strašně se mi líbila a naprosto mě dostala! :*

8 Karin | 29. ledna 2017 v 15:43 | Reagovat

Kurt si jej nepamatuje bulím a Blian jde do výcvikového tábora. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama