Can you love me again? 10

27. prosince 2012 v 0:09 | Christy
Tak a je tady další kapitolka ;-) Doufám, že se bude líbit...je to takové sušší, ale docela duležité. Konečně se dozvíme, proč Blaine Kurta poslal k vodě a Blainovi přijede návštěva...Chtěla bych jen věnovat tuhle kapitolku, protože se mi to zalíbilo. Takže tahle je pro Nikol, holce, od které čtu povídky od samého začátku a vidím, jak se zlepšuje. Její komentáře mě vždy nakopnou k další kapitolce, takže jedno velké DÍKY pro NIKOL, která píše naprosto úžasné povídky ;-)

10.Explanation







Slov:2 807


Četl jsem zprávu o úmrtí Alexandry a nemohl jsem za nic na světě najít spojitost mezi ní a Adamem. Možná jsem blázen, ale vím na 99%, že to byl on.
"Noahu? Zjistil jsi něco?" zeptal jsem se, když jsem ještě o půl noci byl v práci.
"Zklamu tě, ale pravděpodobně ji neznal. Nic tomu nenasvědčuje a ani stopy DNA, které Amy našla na místě, není Adama," informoval mě a podával mi výsledky pitvy mladé dívky.
"Dostala silnou ránu do hlavy, ale to nebyla příčina smrti," četl jsem.
"Vykrvácela po tom, co ji bodnul vrah do břicha," doplnil mě Noah a ukázal prstem na řádky, kde to bylo napsané.
"A co ta DNA, co našla Amy?" zeptal jsem se a opřel se o jeho stůl.
"Patří Naomi Lendrsnové," podával mi další složku papírů, "byla už párkrát trestaná, ale jen malé krádeže a opilost."
"A braní drog," doplnil jsem jej a hodil složku opět na stůl, "chci ji vyslechnout. Určitě nám k tomu bude mít, co říct."
"Fajn zítra v osm ji tady máš," usmál se a zhasl lampičku, "hodíš mě domů?"
"Jasně," zhasl jsem poslední světlo a šel do auta. Domů jsem dorazil o půl jedné a v jednu už jsem ležel v posteli.

"Crrr," ozval se protivný zvuk budíku. Vypnul jsem ho a ještě pět minut jsem si chtěl poležet. No, nějak se to protáhlo a já zaspal. V sedm hodin jsem teprve nastupoval do auta a vyjížděl do práce. Dneska měl přijít Kurt s Rachel. Už tam určitě jsou. Sakra. Prudce jsem zatočil a několik aut zběsile troubilo. Z tichých nadávek jsem vystoupil z auta a zamířil rovnou do své kanceláře, před kterou stál Noah s Kurtem bez Rachel.
"Díky bohu," vydechl a přiskočil ke mně.
"Omlouvám se, zaspal jsem," byla to spíše omluva pro Kurta než pro Noaha.
"Pohoda," odpověděl Noah, "na stole máš překvapení. Něco jsem zjistil myslím, že tě to potěší."
Pokynu jsem Kurtovi, aby mě následoval a sedl jsem si za velký stůl. Pohledem jsem zabloudil k papírům, které tam byly. Přemáhal jsem se, abych si je hned teď neprostudoval.
"Ehm, takže," upozornil na sebe. Podíval jsem se na něj a na chvíli jsem ztratil nit až do doby, než mě na mě nejistě znovu promluvil, "máte tedy nějaké otázky?"
"Jasně," vyhrkl jsem, "znali jste se dlouho?"
"No já nevím," odpověděl a zrak upřel na nohy, jako by se styděl.
"Promiňte, ale nevíte?" zeptal jsem se hraným nechápavým hlasem. Věděl jsem, že jí zná maximálně čtyři měsíce.
"No, asi čtyři měsíce," řekl.
"A byli jste si blízcí?" pokračoval jsem v otázkách. Neměl jsem je předem připravené, ale vždy je to stejné.
"Ne," řekl a pak se znovu zatvářil nejistě, zrak pořád pevně upřený na zem, "tedy nevím."
"Děláte ze mě blázna?" zeptal jsem se a nemohl jsem potlačit úsměv.
"To ne," prudce zvedl hlavu, "já jen…ztratil jsem paměť."
"To mi je líto,"
"Ale není," zakroutil hlavou. Přísahám, že jsem měl chuť zeptat se, co se stalo, ale nemohl jsem. Slíbil jsem Rachel, že moje otázky budou jen k Alexandře.
"Takže mi vlastně k tomu nemůžete říct nic," usoudil jsem.
"Ale jo," vyvrátil mé tvrzení. Tázavě jsem na něj pohlédl, proto pokračoval, "někdo ji často psal. Pracoval jsem s ní dva týdny v kuse a vždy, když ji zazvonil mobil, zatvářila se tak…divně, řekl bych, že vyděšeně."
"Nevíš, co v těch smskách bylo?"
"Ne, nečtu cizí zprávy, pane," zamračil se nad mou otázkou. Protřel jsem si oči a zničeně se zabořil do židle, "moc jsem vám nepomohl, že?"
"Možná jo," zamumlal jsem, "díky, že jste přišel pane Hummele, kdybyste si na něco vzpomněl, máte moji vizitku."
Zvláštní, jaký dvojí význam ta slova měla. Nechci nic jiného, než aby sis vzpomněl, protože kdyby sis vzpomněl, jak moc jsi mě miloval a jak moc jsem miloval já tebe a i přesto, že jsem ti ublížil, bych ti ze všech sil pomohl, aby ses dostal přes tu věc s Adamem. Jakmile Kurt odešel, popadl jsem papíry a dal se do čtení. Na těle objeti se našel vlas. DNA se shodovala s tou Adamovou. Polil mě pot a strach o Kurta se tisíckrát zvětšil. Znamená to, že je v New Yorku. Neměl bych dát Rachel vědět? Ať na něj dává pozor. S největší pravděpodobností ho sleduje na každém kroku a Kurt o tom nemá nejmenší tušení. Do háje.

Domů jsem vyrazil znovu až po dvanácté hodině v noci, vysprchoval se a zapadl do měkké postele. A takhle to šlo každý den. Vůbec se mi nedařilo. Možná snad proto, že na tohle mě strýc nepřipravil a já prostě v tomhle prostě neuměl chodit. Byl jsem vycvičený pouze ve věcech, co se týkalo fyzické práce. Tedy běhu a střelbě. Bylo to prostě, výcvik do boje a ne na pátrání. Proto se Melisa rozhodla mě a Noahovi dát velkou bichli, kde jsou sepsána práva. Ještě k tomu všemu, co se teď dělo jsem se musel učit. Hlava se mi mohla rozskočit. Z práce jsem chodil v deset večer, do dvanácti jsem se doslova šprtal práva, vysprchoval se a šel spát. V pět hodin jsem už zase byl na nohách a snažil se zjistit, kde se Adam nachází. Neúspěšně. Po dvou dalších hrozných týdnech, kdy jsem se doslova třásl strachem, jsem ho potkal v supermarketu. Házel do košíku snad všechno, co mu přišlo pod ruku. Jen pro upřesnění, dneska jsem měl volno, proto jsem měl čas nakoupit.
"Dobrý den," vybafl na mě zrovna, když jsem se natahoval pro basy piva.
"Dobrý," stáhl jsem ruku a s úsměvem se otočil, "nějaký hladový."
"Pro kamarádky a nevlastního bratra," vysvětlil plný vozík jídla a sladkostí.
"Tak to pak je v pořádku," zasmál jsem se a popadl pivo a hodil ho do košíku.
"Taky budete mít společnost?" zeptal se a společně jsme se vydali do uličky s mraženým jídlem.
"Ne, ne jsem vlk samotář," zažertoval jsem.
"Nechcete se přidat?" navrhl mi s úsměvem.
"Ne, já budu pracovat, takže," odmítl jsem mile a vytáhl mražené hranolky. Stát vedle něj u pokladny a vůbec bylo pro mě těžké. Nadechoval jsem se, abych se na něco zeptal, když v tom se přiřítila Rachel.
"Tady jsi," řekla udýchaně a sjela mě káravým pohledem.
"Já na tebe úplně zapomněl," plácl se do čela a omluvně se usmíval, "potka jsem tady agenta Andersona a nějak jsem tě vypustil z hlavy."
"Aha," zamračila se, "a o čem jste si povídali, že jsi na mě zapomněl?"
"O ničem zvláštním, jen jsem mu nabídl, aby strávil večer s námi," řekl ji a Rachel se na mě podívala vražedným pohledem.
"Odmítl jsem," škodolibě jsem se usmál, "nemějte strach, nebudu vám kazit zábavu."
"Ale prosím vás," usmál se Kurt, až se mi skoro podlomila kolena, "nekazil byste ji."
"Ale on má určitě hodně práce," ujala se slova Rachel. Zakroutil jsem hlavou, a když na mě došla řada, zaplatil jsem a ještě se na ně otočil.
"Tvá kamarádka má pravdu, mám moc práce," potvrdil jsem její slova, "neshledanou."
"Nashle," slyšel jsem ještě jeho zmatený hlas, když jsem odcházel a stále v zádech cítil jeho pohled, dokud jsem nezašel za rohem obchodu, kde stálo moje auto. Když jsem přijel domů, otevřel jsem si pivo a vzal si všechno o Adamovi, co mi Noah zjistil. Nic mi nedávalo smysl. Jestli je Adam v New Yorku, proč jde po nevinných lidech. Co když jsem až příliš zaujatý a jsem na špatné stopě? Co když zatím co já hledám Adama, běhá po městě vrah a plánuje si další vraždu?
"Bože," prohrábl jsem si vlasy a dál si pár loků piva. Začetl jsem se znovu do papírů. Adam nikdy předtím neměl žádné problémy, tak proč se pokusil zabít Kurta? A proč mu tolik ubližoval? Prostě to je naprosto na nic. Nemohl jsem se soustředit, pořád jsem myslel na ty úžasné modré oči. Na jednu stranu jsem chtěl, aby se mu paměť vrátila, aby věděl, kdo jsem, ale na druhou stranu jsem se toho děsil. Pak by si vzpomněl na bolest, kterou mu Adam způsobil a taky na to, že jsem ho opustil. Tak jako tak, obě verze byly sobecké. Jednou snad, až přijde čas, na něj zapomenu. Za nějaký čas si najde přítele a já ho možná uvidím, jak se na něj usmívá. Kývne ke mně na pozdrav, netušící, že já byl ten, který ho miloval, že já byl ten, který ho měl jako první, ten kterému pomohl uvědomit kdo je a ten který nikdy nezapomene, jak chutnají jeho rty. Pozdravím ho zpátky, přijdu domů a políbím svého přítele na uvítanou. Popovídáme si o tom, jak bylo v práci a večer v jeho objetí budu přemýšlet, jak málo jsem se snažil, abych takhle mohl být s Kurtem. Papíry, které do teď moje dlaně svíraly, jsem hodil na stůl a dopil pivo, které bylo už trochu teplé. Rozhlédl jsem se po obýváku a nemohl se zbavit pocitu, že tady na mě všechno padá. Tenhle dům byl až příliš velký pro jednoho. Cítil jsem se sám. Chybělo tu to kouzlo, kouzlo domova. Nemám ani vysokou školu. A tuhle práci, co dělám, není to, co chci. Chtěl jsem být úplně jiný. Proč mi život dal tak strašně moc překážek a bolesti? Příliš otázek a málo odpovědí.
Večer jsem přežil prakticky jen díky piva. Nepracoval jsem, neměl jsem nejmenší chuť.

V pět ráno, když mi zazvonil budík, to bylo vysvobození. Líně jsem se vyhrabal z postele a dolezl do koupelny.
"S tímhle Blaine musíš něco dělat," zakroutil jsem hlavou nad obrazem v zrcadle. Mezi prsty jsem vzal žiletku a zbavoval se strniště na tváři. Vyčistil jsem si zuby, udělal kafé a sedl si ke kulatému stolu. Kávu jsem měl dopitou až v šest. Nemusel jsem vstávat tak brzo, protože mám ještě dva dny volno, které mi doslova vnutila Amy. Samozřejmě, že jsem se nemohl přepracovávat, ale stejně jsem pracoval doma, díky Noahovi. Zrovna, když jsem si dělal oběd, zazvonil zvonek u dveří.
"Wesi," zširoka jsem se usmál a objal ho, "co tady děláš?"
"No…nepálí se ti tu něco?"
"Do prkenný ohrady," zaklel jsem a vystřelil do kuchyně. Stáhl oheň a vylil na pánev, kde se mi smažila zelenina, vodu.
"Nejsi moc kuchařský eso," ušklíbl se a pozoroval mě, jak pobíhám po kuchyni.
"Hele," otočil jsem se, "nemůžu za to, nemám čas na vaření, takže nevařím."
"Hele, jak si vůbec vyděláváš? Platí ti to tu tatík?"
"Ne," zakroutil jsem hlavou a podal mu sklenici vody, když jsem trochu douklízel "víš…já pracuju na kriminálce."
"Cože?"
"Byl jsem na výcviku u Boba…," začal jsem vyprávět celé čtyři měsíce, které jsem trávil na ostrově. Řekl jsem mu důvody, proč to všechno dělám a také, jak jsme si vzájemně s Noahem kryly záda a když mě přemlouval, že chce vidět jizvy, které mi zanechaly kulky, musel jsem mu ukázat jak tu na noze, tak i tu na zádech.
"A to všechno kvůli Kurtovi, který si to stejně nepamatuje," ujasňoval si.
"Jo,"
"Ty mě nepřestaneš nikdy překvapovat. Ale proč mi to Cooper neřekl? Byli jsme na grilování a tak," přemítal.
"Neví to," pokrčil jsem rameny, "všichni si myslí, že jsem byl v Evropě."
"No vždyť to říkám, nepřestaneš mě překvapit. Nevím, čemu se stále divím,"
"Nejhorší je, že ani Rachel nic nechápe! Chce ho chránit a nechce mě pustit k němu do života. Když s ním mluvím, prostě se objeví a dělá všechno proto, abych s ním nemluvil," stěžoval jsem si rozhořčeně.
"Myslel jsem, že s ním nemůžeš ani mluvit, teda, vyplývalo to z toho, jak jsi mi brečel do telefonu před pěti měsíci,"
"No jo, ale zabili jeho spolupracovnici Alexandru a já jsem s ním prostě musel mluvit. Možná jsem jen hledal jen záminky, abych s ním mohl být jen na pět minut," vytáhl jsem chlazené piva. Jedno jsem otevřel sobě a jedno podal Wesovi. Vypil jsem poloviny plechovky a s povzdechem ji položil na stůl.
"Já to nechápu," zamračil se, "pamatuju si, jak ses s ním rozešel s tím, že ho nemiluješ. Choval ses divně, ale myslel jsem, že se srovnáváš s tím, co jsi. Zatím, co ty jsi trpěl kvůli tomu, že ses s ním rozešel. Proč?"
Tentokrát jsem se zamračil já. Nikdy jsem tohle nikomu nevysvětloval. Nikdo se neptal, tedy až na Rachel, ale té jsem nic neřekl. Mám mu to říct? Uleví se mi? Zhluboka jsem se nadechl a dal se do řeči: "Je to pitomost a vím, že jsem udělal naprostou hovadinu. Já jsem jen…on chtěl jít za svým snem, jenže chtěl čekat na mě a to už by možná později byla chyba. Chápeš? Musel by pracovat u svého otce v dílně nebo někde jinde v jiném obchodě. Jeho sen, bylo odsud vypadnout. Chtěl jsem mu dát svobodu a vím, že kdybych mu řekl, že mu ji chci dát, aby odjel, zůstal by a čekal na mě. Když jsem mu to řekl…," na moment jsem se odmlčel, abych nabral dech, rychle zamrkal, aby se slzy nedostali skrz hradbu, a tichým hlasem jsem pokračoval dál, než jsem původně zamýšlel, "tehdy jsem myslel, že je to správné a že na mě zapomene a já zase na něj. Neměl jsem v plánu jet sem a získat ho zpátky. Přesto, že jsem ho nikdy nepřestal milovat, začal jsem si se Sebastiánem, byl na mě milý a udělal všechno, co mi na očích viděl. Pak Sebby přišel s tím, že mu otec v New Yorku našel práci. Nějaký den mě nechal přemýšlet, protože věděl, co Kurt pro mě znamenal, samozřejmě jsem mu řekl, že už je to minulost. Přikývl jsem a my odletěli. Našli si byt a já ho pak uviděl. Poprvé. Byl s Rachel v parku a řekl bych, že Rachel si mě všimla. Tehdy moje srdce snad vynechalo i jeden úder. Pak jsem za ním zašel, abych ho viděl. Nebyl moc nadšený a já mu řekl dost ošklivé slova. Vyjel jsem na něj, jestli se pořád nepřenesl přes to, že jsem se s ním rozešel a on odpověděl, že se přesto dávno dostal. Doslova mě potom vyhodil z bytu. Pak jsem ho znovu potkal v parku a představil mu Sebastiána. Šli jsme všichni tři na kávu a já nechápal jeho chování, když se rozzářil jako sluníčko. Další večer jsem je potkal v luna parku a byl tam s tím grázlem. Vypadal, pořád tak, smutně řek bych. Možná jsem si to jen namlouval, ale nezdál se mi šťastný. Šel jsem za ním znova, abych to definitivně ukončil a vrátil mu řetízek, který mi dal k Vánocům."
"Blaine pokračuj," pobídl mě asi po deseti minutách Wes. Dychtil po tom, jako by to byl snad nějaký román nebo co. Podal jsem mu další plechovku piva a pokračoval.
"Pořád jsem ho chtěl vidět, tak jsem tam šel znova. Už jsem si vážně připadal jako idiot, ale hned mě vyhodil. Potkával jsem ho docela často, v obchodě a tak. Jednou mě napadlo, jestli má stejné číslo, tak jsem mu zavolal, ale mlčel jako hrob. Ale na druhý den jsem se dokopal k tomu, abych mu zavolal znovu. A pozval ho ven. Neodmítl mě a tak jsme teda šli do restaurace na večeři a bavili se kupodivu dobře. Po večeři jsem ho doprovodil domů a on mě pozval nahoru -,"
"Spal jsi s ním?" přerušil mě Wes. Podíval jsem se na něj a musel se usmát. Vypadal jako malé dítě, které čeká krásný konec.
"Ne," odbyl jsem ho se smíchem, "a nepřerušuj. Pozval mě nahoru a společně jsme si dali pár skleniček Whisky. Tu noc jsem mu skoro řekl, že jsem mu lhal, ale přemohla mě touha a já ho políbil. Neodstrčil mě hned, ale po nějaké době jsme se odtáhli a pak mě vyhodil. Asi po dvou dnech do nás vrazil, když vyběhl z obchodu s látkami. Prý spěchal, nevím. Později měl představení a spadla jedna z nejtěžších kulis na jednu z hereček. Tu noc jsem mu prostě musel zavolat, nemohl jsem jen sedět a nepromluvit si sním. Povídali jsme si do dvou do rána. Pak mi poslal e-mail, nebylo pro mě samozřejmě. Psal tam prostě, že to udělal Adam a vyhrožoval, že zničí i jeho i mě. Znovu jsem za ním teda šel a ono je to zamotané. Pohádali jsme se, ale já to nevzdal. Odchytl jsem si ho znova a dožadoval se vysvětlení a zase jsme se akorát pohádali. Pak se strašně dlouho neozval a potom mi volal kamarád, že je v baru slitej. Jel jsem pro něj a vzal ke mně domů. Hádali jsme se, jako vždy. Měl modřiny. Nechápu, jak jsem to mohl nechat zajít tak daleko. Přišel Sebastián a Kurt mu slíbil, že už se neuvidíme a taky, že ne a pak to už vlastně znáš. Po několika dnech jsem měl divný pocit, volal jsem Rachel a tak dál a tak dál."
"Páni," vydechl fascinovaně Wes,"to je nejdelší rozhovor, co jsem z tebou vedl. Teda ty jsi mluvil, já poslouchal, ale to je fuk. Myslím, že…teda, díky, že jsi mi to řekl a měl bys to říct taky Rachel, jestli chceš, aby tě k němu ta fúrie pustila."

Jen tak okrajově..viděli jste už Struck by lightning? Podle mě to bylo úžasný...brečela jsem, smála se...prostě bomba...Tady Chris dokázal jak talentovaný je...podle mě...co myslíte vy? :-)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LeNa | 27. prosince 2012 v 1:39 | Reagovat

Tak ta konečná fúrie to bylo něco :'D
Ale jinak strašně krásný!!! Už se nemůžu dočkat další části ♥

2 Nicole Damita | 27. prosince 2012 v 2:28 | Reagovat

To bolo niečo. Konečne som sa dozvedela prečo ho opustil.Ale kôli tomu?dočerta som sa bála že to bolo dačo horšie ale inak kapitolka bola super a som zvedavá čo bude ďaľej =) a Struck by lighting je super film tiež som pri ňom plakala

3 Andílek | Web | 27. prosince 2012 v 16:06 | Reagovat

no jako doufám,že fúrie ho ke Kurtovi pustí...vážně moc krásné. Strucky by lightning jsem viděla zrovna včera (konečně)vážně úžasnej film, plakala jsem, smála jsem se. Chris je vážně úžasnej

4 Nikola | Web | 27. prosince 2012 v 20:25 | Reagovat

1. DĚKUJU ZA VĚNOVÁNÍ :* Jsem strašně ráda, že někdo jako Ty je semnou od začátku. Od začátku, kdy se mé povídky vůbec nedali číst.. :D Takže Ti patří velký dík.
2. ÚŽASNÝ nový DESIGN blogu! Kurtík je naprosto dokonalej a ta mašlička. Celé je to jako takový Vánoční dáreček, který bych si strašně přála domů, aspoň jako takový suvenýrek na poličku :D
3. ke kapitolce: sušší? Vážně a kde? Wess skvělá perlička na obohacení! Kapitolka byla úžasná, dokonalá a strašně se mi líbila. Adama nesnáším čím dál tím víc a strašně se mi líbil výslech Kurta. Úplně ho  vidím, jak tam sedí a neví co říct, protože si skoro nic nepamatuje. A v neposlední řadě, KONEČNĚ! (jupíjupíjouuu) víme, proč se Blaine s Kurtem rozešel. Ouu on to udělal pro jeho dobro. (Utírám slzu dojetí a usmívám se jako sluníčko) Nechtěl aby musel pracovat v autodílně, nebo v nějakým obchodě. To je od něj tak pěkný :) Takže čistím boty, abych tě mohla opět pořádně nakopnout na další díl :* který už netrpělivě vyhlížím :D
4. Struck by lightning = tak úžasnej film jsem už dlouho neviděla. Podle mě skvělý herecký projev, obsazení a Chris byl prostě neodolatelnej jako vždy a konečně jsem ho viděla trochu jinak než jako Kurtíka :D PS: Taky jsem brečela, celý balíček kapesníčků jsem vysmrkala O_O

Doufám, že jsem tě komentářem neunudila k smrti, protože by to byla velká škoda, kdyby jsme nezjistili jak to všechno dopadne :D Takže ještě jednou děkuju za věnování!

5 Christy | E-mail | Web | 28. prosince 2012 v 14:22 | Reagovat

[4]: Vůbec mi neděkuj ;-) Jsem ráda, že jsem mohla číst tvé povídky uplně od začátku :) A čistit botky nemusíš ;) Mám už kapitolku dopsanou jen ji musím upravit, takže do večera tady na 90% bude ;-)

6 Káťule | Web | 29. prosince 2012 v 21:03 | Reagovat

jo, SBL jsem viděla! Chris je úžasnej, úplně skvělej! Obrečela jsem to hodně. Naštěstí jsem předem četla na twitteru jeho mamky, že bude potřeba krabice kapesníků, takže jsem byla připravená :-)... No, Chris je jeden z nejtalentovanějších lidí, kteří jsou na celé planetě. Řekněte mi, co on neumí... Dokázal nám, že jako herec je nejúžasnější (což jsme samozřejmě tušili už dřív), že taky zvládne úplný Kurtův protipól... No, asi tak prostě...

7 Karin | 29. ledna 2017 v 16:04 | Reagovat

Blian by si měl opravdu promluvit z Rachel. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama