Can you love me again? 5

11. listopadu 2012 v 18:22

Milí čtenáři nějak mi nedochází, v čem jsem se to vlastně měla zamotat, takže doufám, že nebudu psát hlouposti. A na scénu se vrací Adam, který nakonec není takový, jak se na první pohled mohlo zdát. Příjemné počteníčko a zanechejte komentář Nevinný
¨
Slova: 1268
5.I´m your nightmare
Sluneční paprsky prosvítaly skrz průhledné okno do Kurtova pokoje, který již dávno nespal. Ani si nebyl jistý, jestli vůbec usnul. Večer s Blainem jej zmátl a Rachel tomu nepomáhala. Dnešní den byl pro Kurta velice náročný, protože málo, co si Angela ublížila na podiu, neohrabaným způsobem, tak ještě musel zařídit pár věcí na ples, který musí uspořádat na přání jeho nejlepší kamarádky a ještě vyzvednout látky na její šaty. Loudal se k nejmenovanému obchodu s látkami. Usmál se na milou mladou slečnu stojící za pultem a vydal se do zadní části obchodu.
"Mohu nějak pomoct?" zeptal se s úsměvem mladík s velkými hnědýma očima.
"Adame," otočil se taktéž s úsměvem.
"Ani se neozveš," vyčetl mu, "prostě jsme si dvakrát vyrazili a co si budeme nalhávat. Strávili jsme spolu úžasnou noc a ty prostě nic."
"Na co narážíš?" nechápal brunet a stále se s úsměvem díval na muže před sebou.
"Chci být s tebou. Není to snad jasné?" sladce se usmál a pohladil Kurta po tváři. Ten zpanikařil, úsměv mu odpadl a nedokázal vydat ze sebe ani hlásku.
"Já-," zarazil se, když přes výlohu zahlédl svoji středoškolskou lásku se Sebastianem. A Blaine si bruneta také všiml. Nepatrně se zamračil, když viděl, že je tam s ním Adam.
"Já s tebou nechci být. Promiň," dokončil a obešel překvapeného Adama. Zaplatil u pokladny a vyřítil se ven, kde stále stál Blaine se Sebastianem.
"Čau Kurte," zastavil ho hbitě vysoký zelenooký brunet.
"Ahoj, promiň, ale spěchám," vychrlil ze sebe, "mám hodně práce."
Zmizel v davu dříve, než Sebastian otevřel pusu na odpověď nebo na ahoj. Spěšně se prodíral davem, až když se konečně dostal před divadlo. Zalezl do své kanceláře, kde navrhoval kostýmy nebo přepisoval texty písniček. Vzal skicáky a chtěl navrhnout šaty pro Rachel, ale v hlavě mu běhali úplně jiné myšlenky.
Nedokážu být s nikým jiným než s Blainem. Jenže on má přítele.
S přemýšlení ho vytrhl vyzváněcí tón. Pohlédl na číslo a protočil oči.
"Adame?"
"Zničím tebe i tvého krásného Blaine," zasyčel do telefonu, "díky mě máš tu práci. Na to nezapomeň!"
"Co to plá-," přestal mluvit, jakmile slyšel, že mu to na druhé straně položil. S nezájmem a hlavě s myšlenkami, že to Adam nemyslel vážně, dal na stůl. Absolutně nechápal, jak by ho Adam mohl zničit. Možná měl dávat větší pozor, s kým si vlastně začíná nebo možná nikdy neměl odpovídat v záporu.
Dny doslova běželi a on neviděl ani Blaine ani Sebastiana. Adam se také neozval a on si vlastně naplno užíval práci. Jen ho fyzicky i psychicky vyčerpávala práce pro Rachel, které se pořád na výzdobě plesu něco nelíbilo. Někdy se mu zdálo, že ho chce dostat na kolena, ale to ještě zdaleka nevěděl, co ho na kolena dostat může. Psalo se třetího června a v kalendáři byl zakroužkován datum jeho premiéry. Naposledy si poupravil oblek a účes, než vyrazil do limuzíny, kterou si s Rachel objednali.

Brunet nervózně poklepával nohou, když se ozval potlesk a opona se odhrnula. První dějství zvládli všichni herci do jednoho úžasně a zdálo se, že to nemůže nic zničit. Jak se říká: Nekřič hop, když si jámu ještě nepřeskočil. Ozvalo se hlasité zaskřípání a jedna z největších kulis na pódiu, se zřítila přímo na Angelu. Ozval se hlasitý výkřik a hned nato sál pohltilo hrobové ticho. Kurt okamžitě vyskočil na nohy a ochranka začala postupně všechny vyvádět. Ani se Kurt nenadál a stál v nemocnici před operačním sálem a mnul si ruce. Po boku Rachel a na druhém Violu. Snažil se ovládat, ale jeho tělo se otřásalo strachem. Uplynuly již tři hodiny od doby, kdy doktor řekl, že musí počkat. Po dalších dvou hodinách už Viola i Rachel skoro spaly opřené o tu druhou. Kurt však stále chodil sem a tam a sledoval hodiny, které viseli na bílé zdi. Ručička pomalu přecházela ze sekundy na sekundu. Náhle se otevřeli dveře a vyšel muž v bílém plášti. Kurt zvedl své unavené oči k panu Smithovi, jak se doktor představil.
"Operace byla velice náročná, ale podařilo se nám její stav stabilizovat. Jenže váha kulisy ji rozdrtila obě nohy," líčil jim doktor zranění, které Angela utrpěla, "má také rozbitou hlavu, však otřes mozku jsme vyloučili stejně jako možnost amnézie. Jen nám je líto, že přišla o děťátko."
"D-děťátko?" vysoukal ze sebe Kurt zaraženě, zděšeně. Sám Kurt nevěděl, co za děsivé pocity v něm kolovaly.
"Ano, byla ve čtvrtém týdnu těhotenství," vysvětlil poněkud zmateně doktor Smith, "vy jste to nevěděli?"
"Ne," odpověděl Kurt se slzami na krajíčku, "bude mít nějaké trvalé následky?"
"Nevím, jestli se nám podaří obnovit činnost nohou a nevím, jaký psychický dopad bude mít ztráta miminka,"
"Děkuji mockrát," zašeptal Kurt a potřásl si s lékařem rukou. Otočil se na dívky, které zaraženě seděli a hleděli na jedno místo.
"Půjdeme domů," zachraptěla Viola, "tady jsme k ničemu. Kdyby něco ozvou se nám."
"Máš pravdu," usoudil zničeně Kurt.

Sledoval pomalu míhající se auta a také lidi, pro které teprve začal den, přesto, že bylo sedm hodin večer. Po tváři se mu kutáleli slzy a ruce se mu pořád třásli. Rachel beznadějně sledovala svého kamaráda a bylo pro ni utrpění nemoct mu nějak pomoct. Jen tak prostě sedíte vedle něj a nemůžete nic udělat ani říct, aby mu bylo lépe. Takový pocit brunetka měla. Pocit bezmoci. Jakmile auto zastavilo před jejich domem a Kurt vystoupil a vešel do domu, čekalo ho jak krásné tak hnusné překvapení. Puget červených růži stál ve váze před dveřmi jejich bytu. Brunet je vzal do ruky mezitím, co Rachel otevřela dveře. Položil je na stůl a Rachel ze slovy, že je unavená zalezla do svého pokoje. Kurt prohlížel onen puget a snažil se najít, nějaký náznak toho, kdo by mu je mohl dát. Jeho otázka byla záhy vyřešena. Vytáhl malý, bílí, parfémovaný papírek a potichu četl.
Škoda, že ti to nevyšlo…první dějství úžasné a potom taková tragédie. Myslím, že byla špatně upevněná kulisa. Doufám, že další hra vyjde. Pokud tě nezničí kritiky - Přeji málo štěstí

Kurt rozhněvaně roztrhal papírek na malé kousky a potom mu došlo, že roztrhal jediný důkaz, který měl. Nemohl uvěřit, že tohle udělal Adam. Jak mohl ublížit cizím lidem. Lidem, kteří za nic nemohli. Zabil jedno dítě a skoro ji Angelu.

V kapse u saka zazvonil Kurtovi mobil, zrovna, když vycházel ze sprchy. Líně došel do pokoje, zašmátral v kapse. Ani se nepodíval, kdo volá a zvedl to.

"Halo, Kurt Hummel," zaznělo znaveně pokojem.
"Jsi v pořádku?"
"Blaine?" zeptal se nevěřícně brunet.
"Nemám tušení co se stalo, ale musel jsem ti zavolat," vychrlil ze sebe kudrnatý mladík na druhém konci.
"Jsem v pořádku. Nedělej si starosti,"
"Bože, měl jsem takový strach,"přiznal.
"Nemusíš mít o mě strach. Jsem v pohodě, tak prosím nešil," jindy by se i zasmál nad přehnanou starostlivostí, ale teď mu do smíchu nebylo.
"Co se stalo?" vyzvídal.
"Spadla kulisa," začal vysvětlovat a lehl si do měkkých a voňavých peřin, "bohužel spadla na Angelu. Hlavní herečku a nevypadá to moc dobře."
"To je mi líto,"
"Pomoz mi na to nemyslet prosím," zašeptal. Blaine slyšel naprostou zoufalost v Kurtově hlase, proto navrhnul jednu hru, kterou hrávali vždy, když si volali a nemohli spát.
"Zahrajeme si slovní fotbal,"
"Vážně, Blaine?" trochu se pousmál. Vlastně tuhle hru hráli do dvou rána. Pak přišla Kurtovi na mysl jedna věc, která ho trápila.
"Proč si mě políbil?" zeptal se a slyšel hlasitý nádech.
"Já," začal, "říkal jsem ti to předtím, než jsem tě políbil."
"Nepamatuju se,"
"To je špatné," řekl zcela vážně, "možná je to dobře."
"Co je dobře?" nechápal.
"Měl bys jít už spát, Kurte," zasmál se kudrnáč, "ahoj a hezky se vyspi."
"Blaine," zarazil jej ještě, "děkuji."
"Maličkost," zašeptal do telefonu.

Takhle kapitolka je o dost kratší než minulá, ale doufám, že se vám bude líbit :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita | 11. listopadu 2012 v 19:14 | Reagovat

Pekné a Adam je vážne idiot normálne ma naštval blbec jeden.Vyzerá to zatiaľ tak že Kurt Blaina pomaly začína znášať okolo seba že by mu odpustil to že ho opustil?dúfam že raz áno =)

2 Andílek | Web | 11. listopadu 2012 v 19:51 | Reagovat

proboha živýho! Adam vypadal na sympaťáka no zdání klame. Hajzl jeden!

3 Káťule | Web | 13. listopadu 2012 v 20:31 | Reagovat

wow wow wow! ten design je boží! Miluju ten obrázek Kliss v záhlaví :)

4 Káťule | Web | 13. listopadu 2012 v 20:32 | Reagovat

jinak se omlouvám, že tuhle povídku nečtu, ale pokud jsem to správně pochopila, je to už druhá část... někdy se na ty tvoje kapitolovky vrhnu, až budu mít čas :). Snad někdy o víkendu :)

5 Karin | 29. ledna 2017 v 14:55 | Reagovat

Tak to Adam přehnal doufám že se mu to vrátí. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama