Can you love me again? 4

8. listopadu 2012 v 19:49 | Christy

Slov: 2 020

Kapitola 4- Your greatest mistake!




Kudrnatý chlapec byl už v sedm hodin na nohách a neklidě chodil po pokoji.
"Jsi nervózní?" pozoroval jej pár zelených očí. Sebastian se válel ještě pořád v peřinách a pořád sledoval svého přítele chodícího po pokoji.
"Nejsem," ohradil se okamžitě, "dneska někam jdeš?"
"Jo, půjdu na ten pohovor a pak asi s pár kamarády do baru proč?"
"Jen abych věděl, jestli čekat," zalhal.
"Pozítří se budu věnovat jenom tobě. Ale teď pojď ke mně," pobídl ho, a jakmile Blaine přistoupil k posteli, stáhl ho k sobě a dravě políbil.
"Sebby," odtáhl se, "nech toho. Nemám absolutně náladu."
"Co s tebou sakra pořád je?" vyštěkl na něj.
"Nic, prostě nemám náladu," zamračil se a odešel do koupelny, kde si obličej opláchl studenou vodou.
"Do prdele," zaklel, když si uvědomil, že lže svému příteli.

***
"Někam se chystáš?" vyzvídala Rachel, která stála mezi dveřmi Kurtova pokoje. Ten pobíhal od skříně k zrcadlu, do koupelny a zase zpátky.
"Ne?" vykulil na ni své modré oči.
"To se mě ptáš?" zmateně se posadila na postel.
"Nic důležitého," snažil se zakrýt své rozrušení z dnešního večera.
"Jasně," ušklíbla se, "proto pobíháš po pokoji, jako splašena koza."
"Podáš mi prosím mobil," poprosil ji. Rachel mu ho podala a pořád ho měřila podezřívavým pohledem.
Kurte,
Jsi takové pako! Ani jedno, ani druhé. Chovej se, jak to cítíš. Nedávej mu falešné naděje a neskoč mu přímo do náruče a nebreč, jak strašně ti chybí. Buď sám sebou, ale nedávej mu najevo, jak strašně odvařený z něho si. Posílám pusinku.
Mercedes
"Můžeš mi říct, kam jdeš?" dožadovala se brunetka pozornosti.
"Jen s Blainem," snažil se tvářit naprosto nevzrušeně.
"Děláš si srandu?" vykřikla.
"Prosím tě, je to jen jeden večer," převrátil oči a zkoušel různé kravaty.
"Vezmi si tu modrou, ladí ti k očím," došla Rachel trpělivost, " a myslím si, že děláš chybu."
"Nic to neznamená," snažil se ji přesvědčit, "alespoň pro mě ne."
"Jen buď opatrný, nechci, aby ti znovu ublížil," usmála se a nechala Kurta samotného.
Bylo šest hodin večer a Kurt neklidně seděl na posteli a hleděl na svůj odraz v zrcadle. S hlasitým povzdechem vstal a došel do obýváku, kde seděla Rachel.
"Neměl bych tam jít?" posadil se vedle ní.
"To je tvoje rozhodnutí ne moje," řekla a lehce mu stiskla dlaň, která spočívala na Kurtově koleně.
"Doufám, že ne to blbé," opřel se o rameno Rachel a takhle tam seděl až do půl sedmé.
***
Stál před restauraci, kde se měl s Blainem sejít a nevěděl, zda vejít nebo ne. Zhluboka se nadechl a otevřel dveře. Rozhlídl se po restauraci a spatřil ho. Seděl v jednom ze zadních stolů ve vínově červené košili a seklo mu to jako vždy. Vlasy neměl nagelované jako vždy, ale nezbedně rozcuchané. Poupravil si vestu, kterou na sobě měl a vydal se ke stolu.
"Ahoj," pozdravil mírně nejistě.
"Ahoj," usmál se mile, "jsem rád, že jsi přišel."
"Kéž bych mohl říct to samé," posadil se naproti. Blaine se trochu nepříjemně ošil a začínal mít ještě větší strach.
"Jak se ti tady vůbec daří?" snažil se navázat konverzaci.
"To bys věděl, kdybys někdy napsal na moje zprávy, které jsem ti psal tři měsíce," vyčetl mu. Hned toho zalitoval, když viděl, že to Blaine mírně podráždilo, "promiň, jsem trochu podrážděný."
"Z čeho?" zajímal se a kouzelně se usmál na servírku, která jim donesla jídelní lísky.
"Z práce," vysvětlil, "Angela mi dělá trochu problémy."
"Jaké problémy?" nechápal a projížděl různé jídla, které byly doporučeny na dnešní večer.
"Neumí se vžít do role,"
"Dáš si víno?" odbočil úplně od tématu.
"Červené," usmál se a oba se více uvolnili. Servírka jim nejdřív přinesla víno a až potom si objednali jídlo.
"Tak o co jsem přišel za dobu, kdy žiješ tady?" zeptal se mezi tím, co čekali na jídlo.
"Em," odpil si vína, "tak nevím. Šel jsem tady vlastně naprosto nepřipravený. Neměl jsem žádnou jistotu. Nedal jsem přihlášku na žádnou vysokou. Ale měl jsem štěstí. Šel jsem na pohovor na stáž do Vogue a vzali mě."
"Jak ses tedy dostal do divadla?" upíral na něj své hnědozelené oči.
"Přes Adama," odpověděl. Blaine se podivně usmál a Kurt se zamračil nad myšlením svého bývalého přítele, "ne tak jak si myslíš."
"Nemyslím si nic," bránil se, "neříkám, že to nevyznělo blbě, ale znám tě."
"Jistě že znáš," ušklíbl se a naklonil se přes stůl, "ale to bylo před rokem a půl."
"A nějak si se změnil?" naklonil se taktéž blíže, takže teď se skoro jejich nosy dotýkaly.
"Možná ano, možná ne," odtáhl se a odpil si ze své skleničky.
"Záhadný," podotkl, "to jsi nebyl."
"Za to ty jsi pořád stejný," jízlivě se usmál.
"Nerýpej," upozornil jej. Později jim donesli jídlo a kupodivu oba se bavili více, než čekali. Nakonec Blaine doprovodil Kurta domů a na chvíli se ještě zastavili před domem.
"Půjdeš na chvíli nahoru? Rachel není doma," nabídl mu a neměl absolutně tušení, kde se to v něm bere.
"Proč ne," usmál se a společně s Kurtem se vydali nahoru po schodech do jeho bytu.
"Máš to tady hezky zařízené," pochválil bydlení bruneta, který se opíral o zeď.
"Máme," opravil ho, "bydlím s Rachel."
"Jasně já vím," plácl se do čela a natáhl se na pohovku.
"Chceš tady usnout?" popichoval jej.
"Neusnu," obrátil se ke stolku, kde hledal ovládání. Kurt jej chvíli sledoval, když mu po chvíli došlo, co hledá. Hodil po něm šedobílí ovladač, který byl na poličce u televize. Kudrnatý mladík, jej samozřejmě nepostřehl, takže dostal trefu přímo do obličeje. Brunet stále stál v bezpečné vzdálenosti od svého bývalého přítele. Jakmile vyslovil svou nabídku, jestli Blaine nechce nahoru, zvláštní pocit ovládl jeho tělo. Smíšené pocity. Byl tam chtíč. Chtěl cítit zase rty bývalého Slavíka na těch svých a na celém svém těle. Jenže nemohl. Blaine má přítele a evidentně je s ním šťastný.
"Nesedneš si?" přerušil Kurta ve svých myšlenkových pochodech.
"Nevím," odpověděl po pravdě a zahleděl se na místo, které mu Blaine uvolnil, aby si mohl sednout.
"Sedej, prosím tě," zasmál se nad počínání modroočka, "já tě nesním."
"Jen aby," ušklíbl se a posadil se na koženou sedačku.
"Tak co dávají v telce," zamumlal si spíše pro sebe Blaine a stiskl tlačítko na ovladači. Přepínal nejméně pět minut a stejně nenašel nic, co by jej zaujalo. Kurt se již po dvou minutách pohodlně usadil a sledoval, jak se Blaine rozčiluje.
"Nic tam není," poraženecky se zabořil do gauče a upřel oči na mladého režiséra.
"Já za to nemůžu," bránil se.
"Řekni mi, proč si mě neodmítl?" odvedl téma na jinou cestu, stále pozorující chlapce vedle sebe.
"Možná, protože jsem děsně hodný člověk nebo taky možná proto, abych zjistil, proč si mi volal a nic si neřekl," obrátil útok na něj s malým úšklebkem. Kudrnáč ani na vteřinu, co přemýšlel, neodtrhl zrak od těch krásných modrých očí.
"Nevím, asi jsem měl strach," přiznal, "že na mě budeš křičet nebo tak."
"Nekřičel bych. Rachel spala," zasmál se potichu.
"A kde vůbec teď Rachel je?" ohlédl se kolem sebe a hledal známky přítomnosti někoho jiného.
"Nevím, asi je někde s Bellou nebo s někým jiným," pokrčil rameny, "dáš si něco k pití?"
"Záleží na tom, co mi můžeš nabídnout," usmál se.
"Whisky," odpověděl okamžitě a už otvíral bar a vytahoval skleničky.
"Asi nemám na výběr," zasmál se, "tak nalij."
Kurt hned, jakmile otevřel láhev, nalil a podával zlatavou tekutinu svému kamarádovi. Po chvíli, když láhev byla prázdna, se oběma motaly jazyky. Smáli se a vlastně ani nevěděli čemu.
"Byl jsem na tebe tak naštvaný," vysoukal ze sebe brunet a nehezky se podíval na Blaina.
"Je mi to jasné," přikývl a naklonil se ke Kurtovi, "ale věřil bys mi, kdybych ti řekl, že jsem lhal?"
"V čem?" nechápal, však odpovědi se nedočkal. Blaine přitiskl své rty na ty Kurtovi a líbal jej s takovou vášní, jako ještě nikdy. Když se od sebe odtáhli, oba na sebe ohromeně hleděli.
"M-myslím, že bys měl jít," zakoktal se Kurt a i přes Blainovi protesty jej vyhodil ze dveří svého bytu, po kterých se svezl na zem s prsty přitisknutými na rtech a vytřeštěnýma, uplakanýma, modrýma očima.
***
"Kde jsi byl?" hukl na Blaine jeho přítel sotva pošel dveřmi.
"Projít se," zalhal a s hlasitým povzdechem zavřel velké dřevěné dveře.
"Sám?" zeptal se ostře a přistoupil ke kudrnatému mladíkovi.
"Sám," odpověděl stejně ostře, "chováš se jako žárlivý idiot."
"Ty si někam zmizíš a vrátíš se až v jednu, táhne z tebe chlast a ty mi řekneš, že já se chovám jako idiot?" křičel na Blaine, jako smyslů zbavený.
"Ty si taky chodíš do baru, každý večer místo toho, aby ses věnoval mě. Proč mi vyčítáš, že já se byl projít a čirou náhodou jsem zabloudil do baru, kde jsem si dál par skleniček?" sypal ze sebe rozzuřeně lži, které neměl ani předem připravené.
"Jo tak náhodou jo?" nepřestával do něj rýt narážky, které už Blainovi lezli krkem.
"Nemůžeš se prostě uklidnit a neřvat tady po mě jako bych byl tvůj syn a chovat se ke mně jako ke svému příteli?" vyhrkl a následně si přiložil ruce k obličeji.
"Chovám se k tobě jako k příteli nebo snad ne? Dám ti všechno, co ti na očích vidím. Snažím se jak pitomec, aby sis nemohl stěžovat," třískl pěsti do zdi, až Blaine nadskočil leknutím, "ale ty si toho nevážíš."
"Na tohle nemám nervy," zamumlal Blaine, "vyčítáš mi to, že mě miluješ?"
"Ne, proč bych ti to měl vyčítat?" nechápavě, ale zároveň naštvaně hleděl do oříškových očí.
"Protože to děláš z lásky," zvýšil opět hlas na úrovni křiku, "já se tě o nic z toho, co jsi mi koupil, neprosil a ani o to abychom bydleli spolu. Koupit tenhle dům byl tvůj nápad ne můj."
"Chtěl si snad zůstat v tom zapadákově?" vyčetl mu se znatelnou nechutí v hlase ke svému rodnému městu. Ke svému domovu.
"Jdu si lehnout, už mě z tebe vážně bolí hlava," odsekl mu a vystoupal do schodů a následně zaplul do koupelny, kde se umyl. Když si šel lehnout do obří postele, Sebastián už ležel, zády k němu. Avšak jakmile si Blaine lehl, ucítil kolem pasu ruce svého přítele a následně i zašeptáni, které stejně vnímal jen na půl: "Omlouvám se. Miluju tě, Blaine."
"I já tebe," odpověděl tiše a natočil hlavu, aby mohl zelenookého chlapce líbnout na dobrou noc.

***
"Kurte, tak už mi řekni, jak včera bylo?" škemrala ráno Rachel, když jim Kurt oběma nalíval kávu.
"Už jsem říkal, že to ušlo," řekl ji nejméně po desáté za hodinu, co jsou oba vzhůru.
"Ale o čem jste třeba mluvili?" dožadovala se nějaké delší odpovědi, než jednoduchého ušlo to.
"Ptal se mě, jak jsem se dostal k divadlu, prostě normální věci Rachel," odpověděl trochu vyhýbavě.
"Proč se mi zdá, že se mi nechceš svěřovat?" vyčetla mu okamžitě a odpila si horké kávy.
"Tak to není," bránil se, "jen není nic, co bych ti musel říct."
"Vůbec nic?" přivřela podezíravě oči.
"Pozval jsem ho potom nahoru," řekl a rychle vstal od stolu.
"Cože si udělal?" zeptala se, avšak ne už vyčítavě, ale spíš zvědavě, "tak povídej. Nemůžeš něco jen nakousnout a nechat to být."
"Políbili jsme se, nic víc. Nic to neznamenalo,"
"Cože? Jak to můžeš říct? Ptal ses ho nebo co?"
"Ne," na vteřinu snad i zaváhal, "ale on má přítele a mezi námi už je konec."
"Jo a líbali jste se, protože je konec," ušklíbla se, "geniální."
"Prostě to neřeš dobře?" poprosil ji se štěněčím pohledem.
"Fajn," přikývla rychle, což nebylo nic dobrého, "budeme řešit něco jiného. Potřebuju tvoji pomoc."
"S čím?" optal se, mezitím, co hledal v lednici něco, co by si mohl dát ke snídani.
"Budeme dělat ples a já řekla, že ty jsi nejlepší organizátor, takže si tě vyžádali," nadšeně si sevřené pěsti dala k obličeji a čekala na odpověď svého nejlepšího kamaráda, který se na ní nevěřícně otočil.
"Mám dost svoji práce," zakroutil hlavou, "takže si musíte sehnat někoho jiného."
"No ták,"
"Ne," stál si za svým.
"Prosím," široce se usmála.
"Rachel, tohle na mě neplatí, tak toho nech,"
"Prosím," nedala se odbýt.
"Dobře," vykřikl zoufale, "udělám to."
"Ano, děkuji moc," vyskočila ze židle a skočila mu kolem krku, až zavrávoral, "a uděláš šaty?"
"Bože," zasmál se, takže to Rachel brala jako souhlas.


Komentáře potěší..negativní i pozitivní :)
Další kapitolka I will be there for you forever bude brzy předpokládám v neděli nebo v pondělí :)
A jak se ještě těšíte na nový díl Glee? :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita | 8. listopadu 2012 v 21:16 | Reagovat

Aw parádne len som nepochopila prečo vlastne Blaine zavolal Kurta von.Prosím povie mi to niekto lebo mne to niekdy nepáli =)ale inak je to super =)

2 ilovegleeglee | E-mail | Web | 8. listopadu 2012 v 21:35 | Reagovat

[1]: Dozvíš se ;)

3 Andílek | Web | 8. listopadu 2012 v 22:33 | Reagovat

krása!

4 natt | 9. listopadu 2012 v 16:01 | Reagovat

božeeeeeeeee to je kvalitne zamotane :D som zvedavá ako sa z toho dostaneš :P teším sa na pokračko :*

5 Nikola | Web | 10. listopadu 2012 v 14:45 | Reagovat

*** Skáče radostí, že už zítra nebo pozítří bude pokračování ***
Teď se uklidnila, takže k povídce : Awawawa .. Je naprosto skvělá jako vždy, Sebastian takový miloučký a zlaťoučký, že se aji omluvil, ale KLAINE FOREVER takže jsem zvědavá, jak to bude pokračovat a doufám, že Blainík dá přednost Kurtovi... :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama