Can you love me again?! 3

1. listopadu 2012 v 20:52 | Christy


Kapitola 3 - What do you want from me?

Kroky kudrnatého chlapce vedly přesně tam, kde rozum zakazoval. Stál před dveřmi a chystal se zaklepat, jenže si uvědomil, že tohle bude ten nejhorší nápad. Co mu řekne? Vždyť ho prohodí ven oknem, přinejmenším. Odhodlaně zvedl ruku a silně zabouchal na dveře. Když nikdo nepřicházel, zabouchal znovu a klepal do doby, než se ozvaly kroky a ostré nadávky na účet toho, kdo ruší jeho ne moc hluboký spánek.
"Co tady chceš?" unaveně se opřel o futra, jakmile spatřil Blaina, "zase."
"Nepozveš mě dál?" zkusil.
"Ne," zatrhl okamžitě brunet, "co pořád ode mě chceš do háje? Nemůžeš mě prostě nechat na pokoji?"
Co po něm vůbec chci? Proč jsem tady?
"Jestli jsi mě přišel vzbudit a naštvat, podařilo se, takže tvůj smysl cesty je splněn. Sbohem," hlasitě třískl dveřmi, až Blaine nadskočil. Nezbývalo mu tedy nic jiného než se vrátit za Sebastianem, který o jeho přítomnost stojí. Vydal se tedy zpátky do hotelového apartmá. Dveře se potichu otevřely a všude byla tma. Sebastian pravděpodobně usnul v nepohodlném křesle, jak čekal, až se Blaine vrátí.
"Sebby," zatřásl s ním, "pojď si lehnout do postele."
"Kde jsi byl?" zamžoural do tmavého pokoje a trochu se protáhl.
"Projít," zalhal, "říkal jsem, že potřebuju na vzduch."
"Fajn," zamručel ospale a zachumlal se do pohodlných a voňavých peřin.
"Skočím si ještě do sprchy," zašeptal a líbnul Sebastiana do vlasů, který už spal jako nemluvně.
***
Mercedes,
Tohle je drzost všech drzostí. Přísahám, že ještě jednou zaklepe na mé dveře, prohodím ho oknem, nezáleží, že mě zavřou. Ohledně Sama…moje rada? Miluje tě? Jestli ano, počká, až budeš připravená, protože když nebudeš, bude tvůj svatební den jen jedna velká katastrofa. Musíš si být jistá na 100% a neudělat chybu, protože sňatek je velmi důležitý krok, na který musíte být připraveni oba, ne jen jeden.
Odložil tablet a vydrápal se z postele. Hodiny ukazovali přesně půl druhé v noci a on pořád ne a ne usnout. Viděl, jak se pomalu z něj stává troska, které se boří jistoty, které v životě měl. Musí se opět postavit na nohy, ale to nejde, když mu každý druhý den klepe na dveře minulost. Minulost, které se musí zbavit jednou pro vždy.
"Kurte," oslovila jej tiše Rachel. Brunet leknutím upustil sklenici vody, která se roztříštila na milion střepů.
"Proboha, chodíš jako duch," přiložil si ruku k srdci a ztěžka dýchal.
"Promiň," nevině se usmála a došla pro smeták.
"Nesbírej to rukama, pořežeš se," seřvala ho hned, jakmile viděla Kurta krčícího u rozbité sklenice.
"Proč nespíš?" narovnal se a nalil si novou sklenici vody, se kterou si raději sednul za barový pult.
"Vzbudil mě tvoje kroky," obvinila ho, "takže nespím kvůli tobě."
"Promiň," omluvila se, "nemůžu spát. A kde jsi vůbec byla ty? Kolem sedmé nebo možná kolem šesté?"
"Byla jsem s Bellou a Lisou na bowlingu," vysvětlila a rovnou mu povyprávěla příhodu, která se stala Belle, "spadla do otevřeného kanálu. Naštěstí se jí nic hrozného nestalo, ale byla celá špinavá a smradlavá. A aby toho nebylo málo, museli ji vytahovat pracovníci, kteří tam naštěstí ještě byli."
"Chudák," rozesmál se, "ale hlavně, že je v pohodě."
"Jo," pochechtávala se bruneta a také si nalila vodu a sedla si k němu.
"Dneska tu byl Blaine," prolomil tíživé ticho.
"Proč?" zamračila se jeho nejlepší kamarádka.
"Vlastně ani nevím, stál tam jak solný sloup. Zeptal se, jestli může dál. Když jsem to zamítl a řekl mu, proč mě nenechá být, tak nic neřekl. Možná neměl ani šanci," přemýšlel nahlas, "třískl jsem mu dveřmi přímo před nosem."
"Ty ses nějak rozmluvil," rýpla si Rachel, však bruneta to nijak nerozhodilo a pokračoval dál.
"A taky mi vrátil řetízek,"
"Jaký?" tázavě na něj upřela hnědé oči.
"Ten, co jsem mu dal k Vánocům," připomněl ji.
"Ten s tím přívěskem," vítězně se usmála a praštila do barové desky.
"Jo," potvrdil zdraceně, "je to jako by mi jasně říkal, tohle je definitivní konec. Už mezi námi nic není."
"To je děsný," zoufale si podepřela hlavu, "ty máš trable s Blainem a já s Finnem."
"Jaké trable?"
"No ta dálka," znázornila, jak velká mezi nimi je dálka, "on je tam a já tady. Prostě to takhle nejde. Podívej se na nás. Je to takhle mezi námi už rok a půl. Nebaví ho to a já se nedivím."
"Ptala ses ho, proč nechce být tady?" zeptal se.
"Jistě, ale vždycky se nějak vyvlíká a já nevím, co si o tom myslet," kroutila hlavou, "myslím, že bychom oba měli jít spát. Mě čeká škola a tebe práce."
"Mě práce ne," vyplázl jazyk a slezl z barové židle, "mám dva dny volno."
***
"Kurte, odcházím. Snídani máš na stole," křikla bruneta na Kurta, který se právě hrabal z postele. Když sešel schody ze svého pokoje, Rachel byla pryč. Na stole byli teplé muffiny se zdejší pekárny a káva, taktéž ze stejného obchůdku. Snědl si svou snídani, vypil kávu a podíval se na vzkaz připevněný na lednici.
Zajdi do obchodu prosím, nestihnu to. Kup něco k večeři a sobě na oběd. A prášek na praní a aviváž ;) Rachel
"A co bys ještě nechtěla?" utrousil a šel se připravit. Vzhledem k nezvyklému teplému počasí si vzal jen modré tričko, úzké bílé kalhoty a sluneční brýle. Vyšel na ulici, která se již hemžila lidmi. Na ruch velkoměsta si už dávno zvykl, takže to nebylo nic strašného. Dnes, ačkoliv metrem nikdy nejel, se rozhodl to vyzkoušet. Jakmile stál mezi lidmi v metru, hned si vzpomněl, proč nikdy nejezdil touhle věcí. Konečně se dostal zase na vzduch. Došel do obchodu, vzal nákupní vozík a loudavým krokem bloudil mezi regály. Zastavil se u čokoládových sladkostí.
"To by šlo," spokojeně se usmál, když měl celé dno košíku pokryto různými čokoládovými výrobky. Nakonec odcházel s plnými taškami v každé ruce, s úsměvem na rtech a lízátkem v puse a brýle na očích. Vypadal doslova k sežrání. Hned mu však úsměv zmizel, když na parkovišti spatřil Blaina s jeho přítelem.
"Kurte," oslovil jej Sebastian, "na nákupech?"
"Jo," vytáhl lízátko s pusy, "byl jsem donucen k dvěma dnům volna, takže mě Rachel pověřila nakoupit."
"Zásobuješ dětský domov čokoládou?" zasmál se Sebby, když ukázal na tašku, kde čouhala čokoláda.
"Má depku, tak se cpe čokoládou," vysvětlil mu Blaine a ušklíbl se na Kurta.
"Vlastně ani ne," zalhal, "Rachel chtěla čokoládu, tak jsem ji prostě koupil."
"Rachel má depku?" stále nechápal Sebastian.
"Přesně," přikývl a děkoval bohu, že Sebastian má fantastickou představivost, "Rachel má depku, tak ji trochu pomůžu. Zapneme filmy a budeme se oba cpát čokoládou. Co bych to byl za kamaráda, kdybych ji nechal v téhle tíživé situaci samotnou."
"Umřela jí kočka?" zavtipkoval Blaine a Sebastian se trochu zasmál.
"Její vztah s Finnem je na tenkém ledě," zamračil se brunet a oba dva obešel, však ještě se otočil a pronesl, "ale to vy asi nepochopíte."
Nálada, kterou měl ráno, ho opět rázem přešla. Naštvaně vybaloval obsah tašek a ukládal do poliček. Než přišla jeho kamarádka, si krátil čas brouzdáním po internetu. Zkontroloval e-mail a potěšeně se usmál, když viděl nový mail od Mercedes.
Ahoj Kurte,
Dneska jsem Samovi oficiálně řekla, že si myslím, že nejsem připravená. Zdál se mi tolik zklamaný, tak strašně moc. Málem jsem svou odpověď změnila, ale vzpomněla jsem si na tvůj email. Měl jsi pravdu a děkuji ti moc. Jen k Blainovi, co ti zase provedl?
Mercedes
Hned jak Rachel přišla, povyprávěl ji, co se dneska stalo.
"Za prvé nemůžu uvěřit, že jsi jel metrem," rozesmála se, "a za druhé, tak se jdeme cpát čokoládou a sledovat filmy."
"Nějaké jsem už vybral," zazubil se a podával Rachel dvdéčka.
"Mama Mia bude první," zapištěla a už jej dávala do přehrávače. Hezky se zachumlali do dek na pohovce, opřeli se o sebe a cpali se čokoládou do prasknutí.

***
"Půjdeme dneska do klubu?" navrhl Sebastian.
"Klidně běž, mě se dneska nikam vážně nechce," odvětil kudrnáč a dál hleděl do notebooku.
"Dobře, vrátím se brzy," rychle jej políbil na rozloučenou a ještě rychleji odešel. Blaine právě projížděl nové články a příspěvky, které se objevili na zdi profilu Kurta.
Dnes před šesti hodinami
Angela Forior -> Kurt Hummel
Doufám, že odpočíváš a nenamáháš se ;)
Okamžitě otevřel komentáře a začal číst.
Kurt Hummel - Lenoším na gauči a čekám na Rachel ;)
Adam Pearl -Jasně, jasně jen odpočívej…:-*
Angela Forior- To je dobře, ať jsi fit na pondělní zkoušku :-*
Kurt Hummel - Neboj, už budu spát jak se má, takže budu jako rybička ;)
"Zajímalo by mě, jestli má ještě stejné číslo," zamumlal a natáhl se pro mobil. Chvíli projížděl v kontaktech, až narazila na jeho číslo. Nakonec stejně zase z kontaktů vyjel a mobil hodil do peřin. Otočil se zpátky k obrazovce a jel níž, kde narazil na jednu fotku. Bylo na ni hodně lidí a on stál uprostřed. Znovu dostal to bláznivé nutkání zavolat mu, aby alespoň mohl slyšet jeho hlas. Tak krásný jemný hlas, který mu chyběl. Bez dalšího váhaní popadl mobil a vytočil Kurtovo číslo.
"Prosím u telefonu Kurt Hummel," ozvalo se po chvíli na druhém konci. Blaine ze sebe nedokázal vydat jediné slovo. Už nemá ani moje číslo, pomyslel si.
"Halo je tam někdo?" dožadoval se pozornosti, když však nikdo neodpověděl, položil to.
"Do háje," zaklel Blaine a obličej složil do dlaní, "jsem v háji. Úplně."
***
Věřila bys tomu," začal u snídaně Kurt, "včera, když si usnula, mi někdo volal, ale nemám tušení kdo."
"To se nepředstavil?" divila se Rachel a zakousla se do čerstvě upečené housky.
"Ne na druhé straně bylo naprosté ticho," kroutil hlavou a dopil ještě teplou kávu.
"Bude to nějaké pako," mávla nad tím rukou a odvedla téma na jinou vlnu. Kurt ji pověděl o Mercedes a Samovi a dobrou půl hodinu se dohadovali, kdo z nich má pravdu. Rachel se přela zuby nehty o to, že měla říct ano a Kurt si hájil své ne.
"S Finnem ti to taky nevyšlo," připomněl ji poněkud ostře.
"Máš pravdu," souhlasila, "měla by počkat."
"Promiň," špitl, když se Rachel vydala do svého pokoje, "nemyslel jsem to tak."
Po chvíli, co Kurt črtal návrhy kostýmů, se mu rozzvonil mobil. Opět to číslo, co včera.
"Tak fajn, jestli zase nic neřekneš, tak-,"
"Kurte?" přerušil ho mladík na druhém konci.
"Blaine? Co zase proboha chceš?" vyjekl trochu vyvedený z míry.
"Sejdeme se?" zeptal se trochu nejistě.
"Chceš se sejít?" brunet nevěřil svým uším. Chodil po pokoji sem a tam a přemýšlel, co odpovědět mladíkovi na druhém konci telefonu. Tímhle získával pouze čas.
"Tak sejdeš se mnou?" zeptal se pořád váhavě.
"Dobře," vydechl po chvíli ticha, "kdy?"
"Zítra v sedm večer?" navrhl a doufal, že Kurt odpoví kladně.
"Fajn, ahoj," položil telefon dřív než by stihl něco namítat. Zhluboka se nadechl a nadával sám sobě, co to zase vyvádí.
Mercedes,
Potřebuju radu! Blaine se chce sejít. Jak se k němu mám chovat? Jakože už mi na tobě nezáleží, tak vyklop, o co ti jde, anebo, chci tě zpátky? Panebože tohle nezvládnu. Vidím to, že se vymluvím na nemoc. A co udělal…krom toho, že si napochodoval ke mně do bytu, a když jsem ho odmítl pozvat dovnitř, stál mezi dveřmi jako solný sloup. No a pak volal a zase nemluvil. A dneska volal znovu, že by se rád sešel. Víš co? Nemůžu uvěřit, že jsem nepoznal jeho číslo. No prosím pomoz mi!
Kurt
Po dlouhé době mu padl pohled na piáno stojící uprostřed obýváku. Sedl si tedy k němu a lehce přejel přes klávesy, které vydaly pár tónů. Nakonec se jeho prsty hbitě rozběhly po piánu a přidal k tomu nádherný zpěv.
Lay a whisper on my pillow
Leave the winter on the ground
I wake up lonely, there's air of silence
In the bedroom and all around
Touch me now, I close my eyes and dream away

It must have been love, but it's over now
It must have been good, but I lost it somehow
It must have been love, but it's over now
From the moment we touched till the time had
run out
Rachel přišla zrovna v době, kdy Kurt zpíval refrén. Už přes rok Kurt nesedl k piánu a nezpíval. Teď tady seděl za piánem a zpíval líp, než kdykoliv jindy.
It must have been love, but it's over now
It was all that I wanted, now I'm living without
It must have been love but it's over now

It's where the water flows, it's where the wind blows

It must have been love but it's over now
It must have been good, but I lost it somehow
It must have been love, but its over now

Its where the water flows, its where the wind blows…

Rachel k němu potichu došla a dojatě jej objala.
"Bylo to úžasné," zašeptala a objetí zesílila.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita | 1. listopadu 2012 v 22:30 | Reagovat

Výborné.Som zvedavá o čom sa s ním chce rozprávať že by to len predsa olutoval že ho opustil?dúfam že áno!Teší sa na ďalšiu časť =)

2 Andílek | Web | 2. listopadu 2012 v 16:44 | Reagovat

úžasné...vážně by mě zajímalo co mu Blaine chce...už se těším na pokračování

3 Kat | Web | 3. listopadu 2012 v 9:55 | Reagovat

Zase super kapitola! Vážně se těším na to setkání :)
P. S: musím pochválit nový dess, vážně skvělý!

4 . | 28. května 2015 v 11:29 | Reagovat

sakra. nejde mi to precist

5 Karin | 29. ledna 2017 v 14:41 | Reagovat

To jsem zvědava co z toho bude. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama