9.Disaster! First date - I will be there for you forever

25. listopadu 2012 v 20:09 | Christy

Disaster! First date
Slov: 2136



Brunet se snažil potlačit svou zvědavost, však moc dobře mu to nešlo.
"Zavážu ti oči," řekl Blaine a vytáhl rudý šátek, kterým Kurtovi i přes malé protesty zavázal oči. Chytl jej pevně kolem pasu a vedl směrem k jedné z vysokých budov. Otevřel dveře a došel k výtahu. Stiskl jedno u tlačítek a výtah se za doprovodu skřípavého zvuku rozjel a zastavil asi po třech minutách.
Když Blaine otevřel dveře ovál oba studený vítr.
"Zase jsme venku?" nechápal chlapec s šátkem na očích.
"Přesně tak," zašeptal a šikovným pohybem šátek rozvázal. Brunet se s otevřenými ústy rozhlížel a nemohl uvěřit svým očím. Byli na střeše, kterou zdobilo snad milióny žlutých, bílých, růžových, ale především rudých růží. Uprostřed byl malý stupínek, na němž stál prostřený stůl.
"Pane bože," vydechl uchváceně "Blaine to je úžasné."
"Líbí?" oddechl si.
"Jistě. Slavíme snad něco na, co jsem zapomněl?" zmatkoval brunet. A v hlavě mu šrotovalo.
"Ne," zarazil jej s úsměvem, "jen je to naše první rande a vím, že to sice pořád není ono, protože to nikomu nemůžeme říct, ale já s tebou chci být a jsem rozhodnutý to se Sebastianem skončit."
"To je od tebe milé, ale pořád to jsou jen slova a žádné činy," zamračil se nepatrně, "já vím, že se snažíš, ale když včera přišel, byl jsem jak na trní. Nevím, co s ním děláš, o čem s ním mluvíš."
"Nic s ním nedělám. Jsem nepříjemný a snažím se, aby mě měl plné zuby, ale řeknu ti ten kluk má výdrž, ale už mi to je jedno. O víkendu doma oficiálně oznámím, že s ním nejsem a -,"
"Počkej," zastavil ho, "a co? Nemůžeš jím říct, že jsi se mnou. Jak se na mě potom budou dívat?"
"Nebudeme to teď řešit, určitě máš hlad," řekl a odsunul Krtovi židličku. Sedl si naproti němu a odklopil poklop, pod kterým byl krásný losos.
"Co ti chtěl Sebastián?" nedalo mu to a zeptal se.
"Myslel jsem, že bychom si mohli užít krásné odpoledne," zamračil se, "ale když to chceš vědět, fajn. Chtěl si prostě užít."
Kurt se nadechoval na nějakou hnusnou poznámku, ale Blaine ho stihl zarazit: "Dříve, než budeš křičet nebo unáhleně reagovat. Nic nebylo. Ani polibek nic."
"Aha," špitl pouze a strčil kus lososa do pusy. Takhle si to Blaine vůbec nepředstavoval. Všechno najednou bylo špatně a on si nevěděl rady.
"Ty mi nevěříš," došlo mu náhle, když byl brunet podivně ticho.
"Věřím," bránil se.
"Ne nevěříš," pustil příbor, který cinkl o talíř.
"Sakra Blaine, kdybych ti nevěřil, nesedím tu s tebou," vyjekl trochu hlasitěji, než chtěl.
"Já nevím, ale víš, že se snažím. Zdá se mi, že mě nechápeš,"
"Cože?" vyjeveně hleděl na svého přítele, který se rozzlobeně mračil, "Já ze sebe dělám naprostého debila, protože ty hraješ na dvě strany! Napadlo tě někdy, jak se cítím? Protože jestli sis nevšiml, to ty si vybíráš. Já chci být s tebou a nejsem si jistý, jestli to cítíš stejně."
"Kam jdeš?" vyskočil na nohy, hned jakmile se Kurt odebral ke dveřím.
"Promiň Blaine, ale myslím, že tohle byl špatný nápad," řekl se slzami v očích, však s pevným hlasem. A dříve než se Blaine stihl zeptat, co byl špatný nápad. Výtah se rozjel dolů.
***
"Neviděli jste někdo Kurta?" zeptal se nic netušící blonďák, tak stejně nic netušících Slavíku sedící ve společenské na pohovkách.
"Nevím asi je někde se svými kamarády," pokrčil rameny Wes, hledající něco v tašce. Nick, který četl knihu, tedy dělal, že čte knihu se, držel zuby nehty, aby neřekl, že určitě je někde se svým přítelem a ať ho konečně nechá být, ale naštěstí se udržel.
"Nicku ty nevíš, kde je?" přisedl si k němu, když ho všichni ignorovali.
"Ne," odsekl a znovu se začetl do řádků.
"Ty se zlobíš?" zeptal se trochu smutně a položil ruku na jeho rameno.
"Ne," znovu odsekl a blonďákovu ruku propaloval pohledem. Ten ji rychle stáhnul a obě si složil do klína.
"Nicku," usmál se potutelně Jeff, "kde je Blaine?"
"Nevím," snažil se ho ignorovat, ale prostě to nešlo, "asi někde se Sebastiánem."
"Ne ne," zakroutil hlavou, "s ním není. Včera se trošinku rafli."
"Tys je poslouchal?" obočí mu vylétlo nahoru a konečně odtrhl zrak od knihy.
"Blázníš? Jen jsem je prostě slyšel, ale to je jedno," mávl nad tím rukou a chytrácky zvedl prst, "a není tu Blaine ani Kurt a včera byli spolu na pokoji a Kurt byl červený jako rajče, když mi Blaine otevřel."
"Nechápu, o čem to mluvíš,"
"Že Blaine podvádí Sebastiana s naším Kurtem," plácl jej přes paži.
"I kdyby to byla pravda, proč do toho zase strkáš nos?" nechápal Nick a opět se vrátil ke knize.
"Hele, co to máš za zvyky s někým mluvit a do toho si číst," zamračil se blonďák a zavřel mu knihu.
"Fajn," zaskřípal zuby, "nestrkej nos do toho, do čeho ti nic není."
"Proč si na mě tak hnusný?" zvýšil hlas a Nick, jakmile si všiml, že je všichni sledují a ponechali své činnosti, vzal nohy na ramena.
***
"Á tady jsi," vybafl na bruneta Jeff, "kde jsi byl?"
"Já jsem byl s Rachel a Santanou," vyhrkl spěšně Kurt.
"Nechej ho," zastal se jej Wes, který právě procházel v rukách držící hromadu knih, které si vypůjčil v knihovně.
"Hm," zamračil se Jeff, "jdeš už na pokoje nebo máš čas?"
"Nemám čas," odvětil.
"Aha," zamumlal.
"Fajn možná chvilku mám," převrátil oči nad zklamaným pohledem jeho blonďatého kamaráda, který se okamžitě po vyslovení těchto slov opět oči rozzářily.
"Ale jen chvilinku," upozornil ho a oba se vydali ke Kurtovi na pokoj.
"Můžu se na něco zeptat?" začal Jeff, jakmile si sedl do křesla.
"Do toho,"
"Za prvé, nevíš, co je s Nickem?"
"Ne a ta druhá?" zeptal se a sedl si na kraj postele. Nohu přehodil přes tu druhou a sledoval Jeffa, který mírně zčervenal.
"T-ty…," zaváhal, "chodil bys s někým, kdybys věděl, že má přítele?"
"Proč se na to ptáš?" zasmál se, v hlase znějící panika. Co když to zjistil? Co když to práskne Sebastianovi a Blaine kvůli mně bude mít problémy.
"Jen tak," zalhal a trochu přivřel oči, "tak jo nebo ne?"
"Záleží na tom, co bych k tomu dotyčnému cítil. Jestli bych ho beznadějně miloval, tak asi jo," odpověděl na jeden dech.
"Hm," zamručel, "Blaine je jen tvůj kamarád že?"
Kurt na chvíli ztuhnul a nevěřícně zakroutil hlavou. Kdo mu to zatraceně řekl?
"Nejlepší," opravil jej s trochu přiskřípnutým hlasem, "co sis myslel? Že bych chodil s Blainem? A ještě když má přítele?"
"Jo máš pravdu, to bys neudělal," rozesmál se a vstal, "a Blaine taky ne."
***
"Chápeš to?" blonďák vtrhl do Nickova pokoje bez zaklepaní. Nick, mírně vyvedený z míry, jen ve volných teplácích se otočil na Jeffa, který stál ve dveřích červený a s pusou dokořán.
"P-promiň," vysoukal ze sebe a chtěl odejít.
"Počkej," zarazil ho a přes hlavu si přetáhl bílé tričko, "co jsi chtěl, že jsi tady musel vtrhnout jak tajfun?"
"Mluvil jsem s Kurtem," vztekal se, "a nevěřím mu ani nos mezi očima."
"Jeffe," povzdechl si, "už jsem ti dneska říkal, že to není tvoje věc."
"Já vím, ale nemám rád, když mi někdo lže do očí," rozhodil rukama a hodil sebou na postel.
"Pomoz mi s nimi nějak vypéct," vypadlo z něj a vyzdvihl se na loktech, aby na Nicka lépe viděl.
"Cože?" vykulil oči a nevěřícně kroutil hlavou.
"Prosím," pohlédl na něj psíma očima, však Nick zavrtěl hlavou.
"Jestli to děláš kvůli tomu, že Kurt si s tebou nechce vyrazit, neznamená to, že je automaticky s Blainem,"
"Ale to není kvůli Kurtovi," mávl nad tím rukou, "říkám, že nemám rád, když mi někdo lže."
"Co kdybys to nechal tak?" navrhl.
"Asi máš pravdu," vzdal to a opět zabořil hlavu do postele. Náhle se ozvalo zaklepaní na dveře.
"Někoho čekáš?" zvedl hlavu a upřel zrak na Nicka, který se na malý moment nedokázal pohnout.
"Ne," zakroutil hlavou a otevřel dveře, za kterými stál Kurt.
"Ahoj Kurte," pozdravil trochu zmateně, "co potřebuješ?"
"Jé Kurte," zazubil se Jeff, ležící na posteli, "chyběl jsem ti?"
"Vyrušil jsem vás?" vykulil své modré oči na Nicka.
"Neblbni, ty nerušíš nikdy," blonďák se svůdně usmál a hned jakmile viděl zamračený výraz jak Nicka, tak Kurta, rychle dodal "ne dobré dělám si srandu, neberete mě hned vážně."
"Co potřebuješ?"
"Chtěl jsem si jen trochu promluvit," narážel na včerejšek, "ale myslím, že to necháme na jindy."
"Dobře," přikývl a zavřel za Kurtem dveře.
"O čem chtěl mluvit?" vyzvídal kamarád ležící pořád na posteli.
"O ničem, jen stejně jako ty strká nos, tam kam nemá,"
"No tak Nickoloušku," zasmál se, "nebuď pořád takový bručoun."
"Co kdybys šel spát k sobě?"
"Ne to je dobrý," zavrtěl hlavou.
"Chci si lehnout," postavil se k posteli, kousek od Jeffovy hlavy.
"Kdo ti brání?" potutelně se usmál a posunul se, však Nick se zamračil.
"Aha," blonďáček si to vyložil naprosto špatně a vymrštil se do sedu.
"Co aha?"
"Chápu to," uklidnil jej, přesto, že chlapec stojící u postele, nevěděl, co tím přesně myslí.
"Co chápeš?"
"To je v pohodě Nicku," mlel stále své, "jsem gay a ty jsi kluk. Prostě-,"
"Prostě co?" pozdvihl jedno obočí a hleděl na chlapce, který vstával z postele.
"Prostě raději půjdu," slabě se usmál a sahal po klice.
"Vážně si takovej debil," zakroutil hlavou a blonďáček se s naštvaným výrazem otočil.
"Co jsi to řekl?"
"Že jsi debil," zopakoval a pár kroky došel k Jeffovi, opřel obě ruce těsně vedle jeho hlavy a naklonil se ke rtům Slavíka a něžně jej políbil.
"Co to bylo?" zeptal se trochu mimo Jeff a zády se opíral o dveře.
"Kouzlo," usmál se a otočil se zpátky do prostoru pokoje.
"K-kouzlo? Nicku, děláš si legraci?" rozhodil rukama.
"Správně, řekl jsem kouzlo a teď už běž," vystrčil ho z pokoje a opřel se o dveře.
"Do háje," zaklel a praštil sebou na postel.
***
Přesto, že odpoledne bylo krásné a bez mraků, večer si to počasí vynahradilo. Černé mraky se nad město nahnali rychle a za nedlouho z nebe padala kapka za kapkou a padala na tvář a do vlasů kudrnatého mladíka, který se rozhodl zajít domů.
"Tati," zakřičel do velkého domu. Služebná mu okamžitě sundávala mokrý kabát a pověsila ho.
"Alice," otočil se na krátkovlasou starší služebnou, "můžeš mi nachystat večeři?"
"Jistě," přikývla a odběhla do kuchyně.
"Tati," hukl znovu, když stoupal po schodech do druhého patra, kde měl pracovnu jeho otec.
"Co tady tak vyřváváš?" zchladil ho jeho otec, který vylezl z pracovny.
"Kde jsou všichni?"
"Tvoje matka šla se Sebastianovou matkou na večeři nebo tak něco a Cooper odjel už před týdnem," odvětil a vrátil se do pracovny, následován Blainem. Super, už i máma se kamarádí se Sebastianovou matkou, pomyslel si hořce a posadil se naproti svého otce.
"Potřebuješ nějaké peníze nebo si zase něco vyvedl?" založil si ruce na prsou a s úsměvem se podíval na svého syna.
"Jak moc je pro tebe obchod s panem Smythem důležitý?"
"Hodně," nechápal, "proč?"
"Já jen, jestli bych to nějak ovlivnil nebo ovlivňuju, když jsem se Sebastianem,"
"Jeho otec i matka si tě oblíbili," usmál se, ale hned zvážněl, "ale jestli s ním nejsi šťastný, tak se tím netrap."
"Minule si říkal, že se nemám opovážit Sebastiana poslat k vodě," připomněl mu.
"Jo, ale nějaký ptáček štěbetal," ušklíbl se podobným úšklebkem, jako to umí jen Blaine.
"Kdo štěbetal?"
"Sebastian říkal, že se s ním stále hádáš,"
"Já vlastně ani nevím, proč jsem se s ním dal dohromady," povzdechl si a sesunul se hlouběji do křesla.
"Nezajímají mě tvoje problémy s kluky, ale nemohl bys to s tím klukem ještě vydržet?"
"Až dokončím obchod se Smythem a já se pak náhle rozejdu se Sebastianem, bude to vypadat blbě a budou mě mít za idiota," zamračil se.
"Máš pravdu," uznal, "ale už běž, mám práci."
"Tady máte tu večeři," křikla na Blaina Alice, ten však vyletěl ze dveří jako řízená střela.
***
Kde sakra je? Proč nepřišel? Brunet neklidně chodil po pokoji a svíral v ruce mobil. Ne já mu volat první nebudu! Pomyslel si rozhodně, ale přemáhal se. Nakonec ho vysvobodilo zaklepaní na dveře.
"To jsi jenom ty," zamumlal zklamaně a pustil Nicka dál.
"Jenom já," přikývl, "čekáš snad někoho jiného?"
"Ne," vyhrkl, " nikoho."
"Dobře, tak byste si s Blainem měli dávat pozor, Jeff vás podezřívá," řekl jakoby nic a to, že Kurt málem prodělal zástavu srdce Nicka ani trochu netrápilo
"C-co to kecáš?" koktal brunet.
"Nejsem debil. Vím, že to spolu táhnete, ale nezdá se ti to být hnusné? Představ si, že by to bylo obracené,"
"Proč mi to říkáš?" zašeptal zlomeně, "myslíš, že mi to nevadí. Ale já ho prostě miluji a mám pocit, že když to ukončím, nezvládnu to,"
"Ale ty nemáš, co ukončovat," zamračil se Nick, "on je se Sebastianem, tak ho nech sakra být."
"Proč mě tak nenávidíš?"
"Ne právě naopak," chytl ho za ramena, "záleží mi na tobě, takže ti radím, nech Blaina být."



Komentáře potěší...děkuji všem, co čtou mé povídky, protože mi dávají chuť psát dále.
Doufám, že se kapitolka líbila ;)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivulí | Web | 25. listopadu 2012 v 20:15 | Reagovat

úžasný blog :))

2 Nicole Damita | 25. listopadu 2012 v 22:46 | Reagovat

Ty kokos tak toto bola iná pecka.Nemám slov.Strašne som zvedavá ako to teraz bude ďalej takže šup písať ďalšiu časť =D

3 LeNa | 25. listopadu 2012 v 23:04 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁ Niff pusa!!!!!!!!!!!!!! Já už tu lítám jaký malý vrtulníček!! zaleží mu na něm? O.o to čučím ale já už chci další kapitolu!!!!

4 Andílek | Web | 26. listopadu 2012 v 15:53 | Reagovat

no teda páni! opravdu nevím, co k tomu říct....pěkný drama

5 Nikola | Web | 26. listopadu 2012 v 17:26 | Reagovat

*poskočila radostí nad další kapitolkou*
*zaráží se, když se Blaine s Kurtem chytnou a se slzama v očích čte dál.. *
Niffáci skvělé, strašně se mi to líbilo, že jsi je do toho taky zatáhla a Sebastian opět myslí jen na jedno. *čuňák jeden úchylnej*
Jinak jsem vážně zvědavá, jak se to nakonec vyřeší, Nick radí Kurtovi, aby Blainea nechal? Na tom něco bude..
Strašně se těším na další díl a jsem vážně zvědavá, jak se to vyvine.. :O

6 Karin | 25. ledna 2017 v 14:12 | Reagovat

Jde mi z toho hlava kolem jen doufám že to skonči dobře. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama