8. I want you

18. listopadu 2012 v 14:42 | Christy

I want you!
Slov: 2 173
Tyhle rána mě ničili. Byla neděle osm hodin ráno a venku se opět schylovalo k pořádnému dešti. Ležel jsem stále v posteli a hleděl na stromy, které se klaněly síle větru. Kufry nachystané pro dnešní odjezd stály v roku pokoje. Měl bych se vyhrabat z postele, ale ona mě držela v teplém objetí a nechtěla mě pustit. Plně jsem si uvědomoval, že dneska je den, kdy uvidím Blaina a těšil jsem se, jak nejvíc to šlo, ale něco mi říkalo, že to pro mě bude těžší a těžší. Nevím, jak dlouho bude tenhle tajný vztah ještě trvat a nejhorší je, že sám Blaine to neví.

Hned po obědě jsem musel dát kufry do auta a o deset minut později auto vyrazilo kupředu. Mraky pohltili celé město a dokonce i Westerville bylo obklopeno tajemným stínem mračen, které se zatím neprotrhlo. První kapka deště na zem spadla, až když jsem stál ve vstupní hale a vítal se s kluky, kteří nadšeně pokřikovali a hlasitě se smáli. Všiml jsem si Nicka, který seděl s Wesem o podál a vydal se k nim. Oba se na mě usmáli a přivítali mě rychlým objetím. U Nicka mě nepřekvapilo, že je tichý, nikdy toho moc nenamluvil, ale to, že Wes seděl mlčky, mě překvapilo. Nakonec se rozmluvil, až když dorazil Jeff a Thed. Vlastně mluvil hlavně Jeff, div, že ho neslyšeli až v Limě. Nedočkavě jsem sledoval dveře, kdy se v nich konečně objeví Blaine. Když se ani po půl hodině neukázal, odebral jsem se do pokoje, tak jako ostatní. Déšť venku zesiloval a vítr také. Zdálo se mi, že venku se ještě více zatáhlo a mraky jsou čím díl tím víc černější. Rychle jsem si jen vybalil věci do skříně, hygienické potřeby jsem naskládal do skříňky v koupelně a notebook dal na stůl. Na polici nad postelí jsem dal knihy, které mi přibyly od loňského roku. Na stěnu jsem zpátky pověsil fotky, které tam byli minulý rok, a také jedna přibyla. Ta společná z kempování na horách. Jakmile byla pověšená poslední fotka, otevřely se dveře a okamžitě i zavřely. Silné paže se mi omotaly kolem boků a jemné rty mě políbili na šíji.
"Jdu trošku pozdě," zamumlal a otočil mě čelem k němu.
"Nevadí," usmál jsem se a něžně ho políbil na rty. Jeho ruce spočívali na mých bocích a tiskli si mě víc a víc k sobě.
"Počkej," zašeptal a odtáhl se. Čelo opřel o to mé a oči měl stále zavřené.
"Co se děje?" nechápavě jsem na něj pohlédl.
"Tohle nemůžeme," zachechtal se potichu a já stále nechápal.
"Ou," pochopil jsem po chvíli, kam míří.
"Jo, ou," zasmál se, "promiň. Jsem vůl."
"Ne," vyhrkl jsem, "to ne. Chápu to. Taky tě chci, ale víš, že ty jsi vlastně pořád se Sebastianem a vlastně i to, že jsme spolu, je v rozporu s tím, co jsem řekl tehdy, jak jsme se vrátili s kempu. Věř mi, moc tě chci."
"Já vím, co jsi řekl," zahleděl se mi zpříma do očí, "a já ti slíbil, že to vyřeší nebo snad ne?"
"Slíbil," přikývl jsem.
"Dobře," usmál se a jen letmo mě políbil, "já se teď půjdu vybalit a uvidíme se večer dole ve společenské."
"Až večer?" zakňučel jsem a opřel se o dveře, u kterých už stál, "to ale budeme dole s kluky."
"Přesně tak," přikývl a posunul mě od dveří, které otevřel, "ahoj."
Prohrábl jsem si vlasy a skočil na postel. Přetočil jsem se na záda a s úsměvem hleděl do stropu. Vím, že pro někoho se může zdát, že nemůžu být šťastný, když má přítele. Ale mě je to jedno, protože cítím, že jsme pro něj důležitý, tak jako on pro mě. Jako by to přímo sršelo z jeho pohledu, z jeho polibků a doteků.

V sedm hodin jsem sešel do společenské místnosti, kde již všichni seděli na pohovkách naproti sobě. Jediné volné místo bylo na pohovce vedle Jeffa naproti Blaina a pak taky vedle mého kudrnatého přítele. Rozhodl jsem se, že si sednu naproti, alespoň na něj uvidím.
"Zrovna jsme se bavili o tobě," zakřičel ten hyperaktivní blonďák vedle mě, jako by se bál, že to přeslechnu, "prý si byl s kamarády z Nového směru."
"Jo byl, a jestli se chceš zeptat, jestli mi řekli, co budou zpívat tak ne," zasmál jsem se, "sami to ještě neví."
"Hele, na to jsem se vůbec nechtěl zeptat!" bránil se, čím všechny rozesmál. Každý v této místnosti věděl, že by to byla jeho druhá otázka.
"Jistě,"
"Ne vážně, nechtěl," obhajoval se, "to já jen tak, že ses neozval a ták. Mohli jsme zajít spolu třeba do kina nebo stáhnout nějaký film. A mohl jsem tě naučit kickflip na skateboardu."
"Ty jsi pako," Wes jej bouchl do ramene.
"No co?" pokrčil zběsile rameny, "Kurt nikoho nemá že?"
"Ehm," zaváhal jsem, pak jsem pohlédl na Blaina, jak vykulil své oříškové oči a zase se podíval na všechny, kteří čekali mou odpověď, "ne nikoho nemám."
"Vidíš, tak tady na něj klidně můžu dělat oči," nafoukl tváře. Z nenadání se Nick zvedl a rázným řekl bych, až naštvaným krokem odešel. Nechápavě jsme se na sebe dívali, pak to ale zachránil Wes, který plácl první blbost, která ho napadla.
"Naučil jsem se konečně vařit," všichni stočili pohled na Wese a rozesmáli se.
"Bože," utrousil jsem potichu a zaklonil hlavu. Tohle je jen zlý sen, který brzy skončí.
"Tak, co Kurte, půjdeš se mnou do kina?" Jeff úplně vypustil vaření od Wese a opět se podíval na mě.
"Ne," odbyl jsem jej, vstal a odešel. Stihl jsem si všimnout Blainova podivného výrazu.
Chodby Daltonu byli opět prázdné, jen občas někdo procházel kolem mě. Zdvihl jsem ruku a jemně zaklepal na dveře pokoje od Nicka. Chvíli nikdo neotvíral, tak jsem se tedy otočil v domnění, že není na pokoji, jsem chtěl odejít.
"Kurte," ozval se za mnou Nickův hlas. Zbrkle jsem se otočil a vytřeštil oči na uplakaného Nicka.
"Ty…ty jsi…em…toto," nevěděl jsem, jestli zeptat se ho přímo, jestli plakal je dobrý nápad.
"Brečel?" doplnil mě a já přikývl, "jo trochu."
"Můžu?"
"Jistě pojď dál," uhnul od dveří a nechal mě projít. Rozhlídl jsem se a vypadalo to tu stejně jako u Blaina. Prázdné stěny. Na stole pouze notebook.
"Proč ses naštval?" zeptal jsem.
"Protože," zaváhal, "protože Jeffa zajímáš. Hrdě o sobě prohlašuješ, že si gay a-,"
"Zpomal, zpomal," zvedl jsem ruce a naznačil, ať zadrží. Chvíli jsem si probíral v hlavě, co právě vyšlo z jeho úst a pak jsem udiveně otevřel pusu, "ty jsi zamilovaný do Jeffa? A počkej…ty jsi gay? Proč jsi to neřekl hned? A proč to neřekneš Jeffovi?"
"Zajímá se o tebe, jestli sis nevšiml," řekl poněkud naštvaně. Tenhle večer byl čím dál tím divnější, protože tohle je poprvé, co vidím u Nicka nějaké emoce krom smíchu, který se objevil málo kdy.
"Ale-,"
"Neříkej, že ne. A Jeff je hezký, tak si s ním vyjdi, ať není zklamanej," přerušil mě docela hlasitý hlasem. Další divná věc. Nikdy nereagoval nijak prudce. Vždy v klidu a naprostou ledovostí v hlase. Teď tady po mě skoro křičel.
"Ale já mám někoho jiného proboha," vykřikl jsem už taky, protože jsem nevěděl, jak mu zavřít zobák.
"C-cože?" nechápal, "vždyť si říkal, že nemáš."
"Vím, co jsem říkal, ale ono to je trochu složitější," povzdechl jsem a sedl si na křeslo u zdi.
"Počkej, s kým chodíš?" vyzvídal.
"O mě se nebavíme," snažil jsem se vycouvat.
"Nevěřím ti," přivřel podezíravě oči, "říkáš to jen proto, abych nebyl naštvaný a protože ti je mě líto. Říkáš si, že teď to budu mít těžké a blablabla."
"Ne,"
"Tak ho přiveď," řekl, "pak ti uvěřím."
"Mám ho přivést? Vždyť ti říkám, že je to složitější a-,"
"Čau, nevi-," vešel bez zaklepaní do pokoje Jeff a tím zachránil můj život.
"Kurta?" zeptal se trochu nepříjemněji, "tady ho máš. Je celý tvůj."
"Ne, ne já ho nehledám, ale Blaine se po něm sháněl," hned jakmile jsem slyšel jeho jméno, vystřelil jsem na nohy a povzbudivě se na Nicka usmál.
"Je u sebe v pokoji," křikl ještě Jeff, než jsem zmizel za rohem chodby. Lehce jsem zaťukal a poté vstoupil. Blaine seděl na křesle, které bylo součástí každého pokoje a četl si knížku.
"Jeff je spolehlivý co?" usmál se, odložil knížku a pokynul, ať jdu k němu. Udělal jsem pár kroků a ocitl jsem se kousíček od něj. Natáhl ruce a stáhl si mě k sobě na klín.
"Jistěže," usmál jsem se a opřel se čelem o to jeho, "ale musím ti něco říct."
"Teď ne," natáhl se a lehce se otřel rty o ty mé. Potom mě políbil a za týl si mě přitáhl, aby polibek mohl prohloubit.
"Bereš mi dech, pokaždé, když mě políbíš," zašeptal jsem bezdechu, když jsem se malinko odtáhl.
"Ty mě pokaždé, když tě vidím," oplatil mi a lehce přejel prsty po mých rtech, když je přesunul na mou tvář, chytl jsem jeho dlaň a přiložil jsem si ji k srdci a vášnivě Blaina políbil. Sedělo se mi trošku nepohodlně, proto jsem přehodil nohy a teď jsem seděl na něm obkročmo. Ruce jsem omotal kolem jeho krku a natiskl jsem se na jeho tělo, co to dalo.
"Kurte," zamumlal mezi polibky.
"Ššš," umlčel jsem ho a ruce jsem přemístil na jeho hruď.
"Kurte," zakňučel znovu. Já ho však vůbec neposlouchal. Rukama jsem zajel pod bílou košili a mapoval každý jeho sval. Rty jsem přitiskl na jeho krk a jemně ho laskal. Nevím, co to do mě vjelo, ale chtěl jsem ho mít, co nejblíže to šlo. Zase být k němu o něco blíže. Ruka mi sklouzla z jeho hrudi k zipu kalhot a trochu třesoucím pohybem jsem je rozepnul. Nevím, jak daleko bych byl schopný zajít, kdyby nás nevyrušilo zaklepaní na dveře. Doslova jsem z něj vyskočil, div jsem nespadl. Blaine si rychle zapnul kalhoty, upravil košili, vlasy a hbitě otevřel. Stál jsem tam, jako přibitý nutno podotknou, že červený až u kořínků vlasů. Rajče proti mně, bylo ještě velmi světlé.
"Čau, dole tě shání jistý Sebastian Smyth," nakoukla do pokoje blonďatá hlava, "zdravím Kurte."
"Už jsme se dneska viděli," protočil jsem oči a konečně se trošku vzpamatoval.
"Asi bych měl jít za ním," upozornil na sebe Blaine, "můžeš mu jít říct, že hned přijdu?"
"Jasný šéfe," postavil se do pozoru a Blaine zavřel dveře.
"Omlouvám se," začal okamžitě.
"Nech toho prosím tě," zarazil jsem ho a ještě rychle ho políbil, "raději půjdu."
"Dobrou," smutně se usmál a nechtěl pustit mojí ruku, kterou pevně svíral.

Nikdy jsem neměl rád pondělní rána. Dokonce ani o prázdninách. Tohle ráno bylo o to horší, že jsem věděl, že tady byl včera Sebastian a překazil nám úžasný večer. Vyhrabal jsem se z postele, odrhnul jsem závěsy a pohlédl jako každé ráno z okna, kde už vycházelo slunce. Konečně krásný den, pomyslel jsem si a zalezl jsem do koupelny. Umyl jsem si obličej, oblékl si Daltonskou uniformu a vlasy učesal do obvyklého vzhledu.
"Ahoj," pozdravil mě Blaine v dlouhé chodbě a chtěl mi dát polibek na líc, však zarazil jsem ho dřív, než to stihl udělat a dřív, než si někdo stačil všimnout.
"Zbláznil ses?" sykl jsem na něj a ohlížel jsem se kolem sebe, jestli nás nikdo neviděl. Naštěstí to vypadalo, že nikdo si ničeho nevšiml, takže jsem opět pohlédl na něj.
"Ježíš," uvědomil si, co skoro provedl, "promiň já-."
"Blaine, mě se neomlouvej," zasmál jsem se nad jeho chováním, "uvidíme se večer?"
"Hned po vyučování," opravil mě. U třídy jsme se rozloučili. Přesto, že byl den slunečný, chtělo se mi spát a osnovy, které nám říkali učitelé, jsem nevnímal. Chtěl jsem hlavně, co nejrychleji vypadnout ze třídy a už si užívat pouze Blainovi přítomnosti. V hodině historie, když profesor už po páté opakoval, že nás čeká opakovací test z minulého roku, mi zavibroval mobil a ohlašoval mi tím příchozí zprávu.

09:21 Blaine -> Mám pro tebe překvapení. J Přijď hned, jak ti skončí poslední hodina. Nechoď ani na oběd :-* Zbožňuju tě B.

Lehce jsem se usmál a přemýšlel, co asi ta jeho krásná hlava zase vymyslela. Čím víc jsem se těšil, tím pomaleji to ubíhalo. Ručička na hodinách ve třídě se pohybovala šnečím tempem a o nudnosti hodin nebudu raději ani mluvit.
"Hrůza," postěžoval si Wes a odbočil k jídelně, kam jsem se dnes nechystal, "ty nejdeš na oběd?"
"Ne," zakroutil jsem hlavou a spěšným krokem šel na parkoviště, kde již stálo auto mého přítele. Přesněji černý mustang. Nepozorovaně jsem nastoupil a letmo jej políbil.
"Co jsi zas vymyslel?"
"Uvidíš," tajemně se usmál a šlápl na plyn. Dlouhou dobu jsme jeli, Blaine s lehkým úsměvem na rtech a já neměl absolutní tušení, kam to vůbec jedeme. Dokonce ani, když auto zastavilo.
"Těšíš se?" zeptal se provokativně, jelikož viděl, že sem napnutý jak struna.
"Né," protáhl jsem ironicky, načež se neodolatelně usmál. Znovu mě pohltil chtíč. Chtěl jsem se dotýkat jeho těla, líbat každý kousek a šeptat mu krásné slůvka. Ladně vystoupil z auta, otevřel mi dveře jako pravý džentlmen a nabídl mi rámě, které jsem s radostí přijal. Však v hlavě mi pořád vrtala jedna věc. Co včera Sebastian sakra chtěl?

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 rachel22 | Web | 18. listopadu 2012 v 17:20 | Reagovat

jo, Blaine by si to měl ujasnit. Je super, žes do toho zapojila i Nicka s Jeffem, doufám, že to dopadne dobře pro ně.:)) A ještě jedno. Co ten Sebastian sakra chtěl? :)

2 Andílek | Web | 18. listopadu 2012 v 18:17 | Reagovat

Blaine! Blaine! Pobíhat mezi dvěma? Měl by si vážně ujasnit co chce....jééé Niff, že budou spolu? že jo? Co kruci chtěl Sebastian?

3 Nicole Damita | 19. listopadu 2012 v 11:06 | Reagovat

Super časť dúfam že sa dozvieme čo sakra ten Sebastian chcel však?teším sa na ďalšiu časť =)

4 Nikola | Web | 23. listopadu 2012 v 22:16 | Reagovat

Úúúú Kurt takový aktivní = Kurt a zips od kalhot :D
Jinak opět úžasná kapitolka.  Jen by mě (jako ostatní holky) zajímalo, co ten Sebastian chtěl, že je musel vyrušit v tom nejlepším! :D
* Jsem na něj naštvaná, vždy si vybírá ty nejlepší chvíle, nebo se kvůli ěnmu hroutí všechny plány. Wrrrr.. :P *
Takže šup šup šup ať je tu další díl a hlavně ať si Kurt nenechá líbit takového Blainea. Je to sice Slavík, ale občas to je jako přelet (mezi Kurtem a Sebastianem) :D

5 LeNa | 25. listopadu 2012 v 22:45 | Reagovat

Jůůů Niff!!!!!! Skáču tu po pokoji jako malá vrtulka :) A co to sakra je Sebastian chtěl? !!!

6 Karin | 25. ledna 2017 v 14:02 | Reagovat

zajímalo by mně co Sebastian chtěl? ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama