10. Hard decision!

27. listopadu 2012 v 21:00 | Christy

Hard decision!


V kalendáři se psalo dvaadvacátého září. Modrooký chlapec ležel stále v posteli a ne a ne vylézt. Nechtělo se mu čelit rozhodnutí, které jej čekalo a bylo nevyhnutelné. Nemohl ho dneska vidět, protože už tak se Nickova slova zařezali hluboko do jeho srdce i do paměti. Doslova na něj zářil nápis: "Co kdybys byl ty, kdo je podváděn."
Tyhle slova byli jako ostré nože bodající do srdce při každé myšlence na Blaine. Věděl, že by to pro něj bylo hnusné, kdyby byl na místě Sebastiana a dokázal si představit, jak by se cítil, ale o Blaina tolik stál. Kam se však vytratila odvaha nepustit jej a stále bojovat, to sám Kurt nevěděl.

Po dlouhém přemlouvání, přehodil nohy přes okraj postele a došoupal se do koupelny, kde si jako každé ráno vyčistil obličej, natřel jej vanilkově-skořicovým krémem a vlasy si pečlivě učesal. Dřív než se vydal do rušných chodeb, se zhluboka nadechl. Pak už jen počítal vteřiny, než se dostal do třídy, kde se na něj mračil Nick. Přisedl si k němu, ostatně jako každou hodinu, kterou měli společnou, ale nevěnoval mu ani jeden jediný pohled. Ne proto, že by byl naštvaný, jak si Nick myslel, ale byl nadmíru zmatený. Blaine mu nezavolal a ani se nesnažil vyžehlit, to co se odehrálo včera a také pořád jeho mozek omýval ty zatracené slova, které nemůže dostat z hlavy. Jakmile zazvonilo na konec hodiny, brunet vyletěl ze třídy a neukázal se ani na jedné z ostatních sedmi, které ještě měl mít.

Bylo něco málo po třetí hodině a Slavíci se pomalu scházeli. Jeden však stále chyběl. Kurt. Ten však neměl náladu ani chuť na zkoušce být. Když zkouška skončila, Blaine se ho vydal hledat. Dlouho chodil po celé akademii, nakonec jej našel v knihovně mezi regály, jak listuje v jedné dost staré knihy.
"Tady jsi," zamračil se, "nebyl jsi na zkoušce."
"Nemám náladu," odsekl a zaklapl knihu. Bez jediného pohledu na svého přítele ji vrátil do police a odcházel.
"Počkej," chytl ho za paži a tím jej zastavil, "jsi naštvaný za ten včerejšek?"
"Blaine," zahuhňal, "já…já myslím, že to nemá cenu."
"Ale Kurt-,"
"Ne," zarazil jej rázně a překvapivě pevným hlasem, "já s tebou už nechci být."
"P-proč?" nechápal.
"Protože," nedechl se, "nemůžu být s někým, u koho si nejsem jistý, jestli mě nepodvede."
"Kurte, proboha nikdy bych tě nepodvedl," chytl jeho dlaň do té své, však Kurt ji jemně vymanil.
"Tohle si určitě říkal i Sebastianovi a podívej," ukázal na ně dva.
"Chceš to tak? Chceš, abychom to skončili?" zeptal se třesoucím hlasem.
"Ano," nezaváhal ani na vteřinu, což Blainovi vyrazilo dech. Jeho hlas byl pevný a naprosto vážný, takže mu bylo jasné, že tohle není jen nějaká Kurtova hra.
"Tvé přání je mým rozkazem," zašeptal, "nechal jsem tě čekat příliš dlouho."
Kurt na něj hleděl, však v očích ani náznak lítosti. Modrooký brunet byl až moc dobrý herec, takže není divu, že mu Blaine věřil každičké slovo, které vyšlo z těch nádherných úst. Kudrnatý chlapec se otočil a rychle vypadl od toho, jenž mu právě zlomil srdce na milion kousků. Co si však neuvědomoval a ani nemohl, že to Kurtovo srdce je roztříštěné na několik milion střípků, protože opustil člověka, kterého miloval. Ublížil někomu, kdo si to nezasloužil a kdo jej snad i miloval a byl ochoten jej přijmout takový jaký je. S tichým pláčem se svezl na zem a nevnímal nic kolem sebe. Nevnímal, když se v knihovně zhaslo a ani velkou bouřku a silný déšť doprovázen vichřící, prostě seděl, kolena si tisknoucí k hrudi. Bylo mu zle z jeho rozhodnutí, ale věřil, že je to správné. Musel ho nechat, jak řekl Nick a také jak mu radila Santana dneska odpoledne. Buď nemilosrdný a mysli na to, že když podvedl Sebastiana s tebou, může podvést tebe s někým jiným. Raději bys měl poslechnout toho Nicka.
***
Ráno, když se rozednívalo, brunet zjistil, že usnul v knihovně. A také si uvědomil, že musí zmizet dřív, než jej někdo uvidí. Doplazil se do pokoje, kde jen trochu upravil svůj účes, vyčistil zuby a v samém spěchu a nevědomosti, co vlastně dělá, si zapomněl dát krém na obličej.
Blaine mezitím, co většina studentů ještě spalo, seděl u klavíru ve zkušebně a skládal písničku. Když konečně dopsal část, potichu ji začal za doprovodu klavíru, zpívat.
You will always be my first love,
Your with me in heart space and time
You're someone I still think the world of
But we got lost, we got lost into the wild
And I got lost, I got lost into the wild

I never felt that I was cool enough to be your friend
I guess that's kinda funny, don't know how the story ends
I've never been a pleaser, I've never been a fan
Thought I never felt any better
Than when you took my hand
I see right through you, from beginning to the end
I see right through you, that's what made us friends

You will always be my first love,

Your with me in heart space and time
You're someone I still think the world of
But we got lost, we got lost into the wild
And I got lost, I got lost into the wild
(Originál: Aura Dione - Into the wild. V mé povídce píseň napsal Blaine)

"To by šlo," zašeptal si sám pro sebe, zavřel desky s notami, které strčil do tašky a vyrazil do chodeb, doufající, že se nestřetne s Kurtem.
"Čau chlape," přidal se k němu Wes s Nickem, "vypadáš děsně."
"Díky," odsekl, "vážně děkuji, umíš vážně povzbudit."
"Co se stalo?" nechápal a Nick na Blaine taky tázavě pohlédl.
"Nic, neřeš to," řekl podrážděně a zatočil do leva, kde se nacházela jeho třída. Když skončila hodina nudné historie, měl půl hodinovou přestávku, tak se tedy opět zavřel do zkušebny a zpíval písničku, kterou dokázal napsat za pět hodin.

Následné hodiny se táhli rychlosti šneka a on stále myslel na toho modrookého chlapce, jenž mu včera zlomil srdce. Ale jak řekl, jestli je to jeho přání, aby nebyli spolu, nebude do toho zasahovat. Hned jakmile učitel zakončil hodiny matematiky, vydal se na zkoušku Slavíku. Byl tam mezi prvními a Kurt tu ještě nebyl. Nebyl si ani jistý, jestli dneska přijde, ale ten krásný vysoký brunet jej vždy překvapil. Přišel a Blainovi přišlo, že mu to dneska sekne snad ještě víc než jindy.
"Takže," ozval se hlas Nicka, který seděl za katedrou před všemi, stejně jako Wes, Thed a David, "Nové Směry chystají určitě parádní číslo, stejně jako Vocal Adrenaline. Musíme na sobě máknout. Navrhujeme, aby hlavní číslo zpíval jako vždy Blaine a my se přidáme. Kdo je pro?"
Pomalu se zvedli všechny ruce, až na ruku Kurta, která stále spočívala na koleni překřížených nohou.
"Nesouhlasíš, Kurte?" oslovil jej Wes, když si všiml neaktivity svého spolužáka.
"Ale jistě," slabě se usmál, "a i kdyby ne. Měl by můj protest nějakou váhu? Myslím, že ne."
Wes uznale přikývl a dále se věnoval Blainovi a písni, kterou by mohl zpívat. Padali názory od Katy Perry, přes Pink až po Lady Gaga. Kurt z výběru písně nebyl moc nadšený, jelikož So what od Pink, nepatřila k písním, které má rád. On by zvolil alespoň jednu píseň emotivní, kde vyjádři nějaký cit, tak jako to bylo ve zvyku v novém směru. Zpívali, vždy co cítili. Celou dobu se tvářil nezaujatě a znuděně. Především se snažil vyhnout pohledem tomu Blainovému, který ho propaloval celou zkoušku. Děsně se mu ulevilo, když za sebe zavřel dveře svého pokoje a svalil se na postel.
***
Blonďáček si dodával odvahu, aby zaklepal na dřevěné dveře. Pomalu zvedl ruku a lehce zaklepal. Ani ne po pěti vteřinách se otevřely dveře. Jeff nevěděl najednou, proč vlastně přišel. Možná to věděl, ale nemohl za boha promluvit.
"Jdeš dál?" zeptal se Nick a již dělal místo, aby Jeff mohl projít. Ten beze slov prošel a otočil se na chlapce, který na něj upíral oči.
"J-já…já se chci….chci si promluvit o tom, co se stalo," vysoukal ze sebe po chvíli.
"Můžeš to upřesnit?" hrál nechápavého.
"Ty víš o čem," vztekal se blonďák.
"Aha, ty myslíš o té puse?"
"Jo," hlesl. Chudák Jeff se tam třásl jako ratlík a Nickovi to přišlo roztomilé. Nick se po chvíli rozhodl dále jej netrápit a přistoupil o krok blíže.
"Už jsem řekl, že to bylo kouzlo," pokrčil rameny, už jen kousek od Jeffa.
"Nicku, kou-," začal rozčíleně, však nedokončil to, protože se Nickovi rty přitiskli na ty jeho a zabránil mu tím dalším slovům.
"Kouzlo," vydechl omámeně blonďák a zářivě se usmál, "takové kouzla mám rád."
"Já taky," usmál se a znovu spojil jejich rty.
"Nezdálo se ti něco zvláštního na Blainovi a na Kurtovi?" zeptal se po chvíli blonďák, když leželi na posteli Nicka v těsné blízkosti a s propletenými nohami.
"Mělo by?" sklopil hlavu, aby viděl svému příteli do očí.
"Já nevím, takový divní víš?"
"Něco jen testuju," pokrčil rameny, jako y Jeff věděl, co tím myslel. Nechápavě se nadzvedl a ještě více nechápavě se zadíval na Nicka, "měl si pravdu."
"V čem?"
"S Blainem a Kurtem," připomněl mu a sledoval jeho reakci. Nejdříve se vítězně usmál a pak se opět zatvářil zmateně.
"Vypadáš roztomile, když nerozumíš," uculil se a líbnul jej na nos.
"Nicku," odvrátil tvář, když se začervenal, "chci vědět, co s tím má společného Kurt s Blainem."
"Řekl jsem Kurtovi, ať to s Blainem skončí,"
"Proč?" vykulil oči.
"Jestli se opravdu milují, tak to zvládnou ne?"
"Co to meleš? Viděl si jak je Blaine zničenej?" rozčílil se Jeff, "a Kurt? Viděl jsi Kurta? Usmívá se, ale je smutný."
"A taky nechci, aby Blaine podváděl," přiznal a trochu se odtáhl.
"Já strkám nos cizích věcí? Já? Vážně?" mračil se a rozčíleně házel rukama kolem sebe.
"Představ si, kdybych tě podváděl!" překřiknul ho a Jeff se zarazil.
"To by si někdy udělal?"
"Ne, samozřejmě, že ne. Teď když tě konečně můžu mít? Byl bych blázen," usmál se a pohladil ho po tváři.
"Představ si, že Blaine Kurta miluje a se Sebastianem není šťastný," zamumlal a opět si lehli do stejné pozice.
"Jestli to tak je, ať nehraje na dvě strany," líbnul ho do blonďatých vlasů. Jeff se raději už nehádal. Doufal, že Nick ví, co dělá.
***
"Kurte?" Jeff nakoukl do jeho pokoje. Brunet ležel na posteli, a když zbystřil, že někdo je v jeho pokoji a ještě k tomu Jeff, snažil se pravidelně dýchat, aby si myslel, že spí. Ale byl to pravý opak. Kurt vzlykal a lehce se třásl. Blonďáček však přešel k jeho posteli a sedl si na její okraj. Kurt byl k němu zády, tak mu položil dlaň na rameno a Kurt bolestně přivřel oči. Chtěl, aby tady teď byl Blaine. Aby mu řekl, jak moc úžasný je a jak strašně ho miluje.
"Ty pláčeš?" zeptal se tiše.
"Ne," zamumlal. Hlas měl uplakaný a unavený, "já umírám."
"Ale neblbni," zasmál se, však hned mu usměv zmrzl.
"Já to bez něj nezvládnu," zachraptěl bolestně, "víš jaké to je? Vidět ho a nemoct se ho dotknout. Nemluvit s ním, protože bychom si ani neměli co říct."
"To je hloupost," snažil se jej povzbudit, však nijak se mu to nedařilo. Sedl si tedy na jeho postel a chytl ho za ruku. Celou dobu mu říkal, že to bude dobré, a když si už nevěděl rady, Kurt usnul. Tiše se vytratil z jeho pokoje a vydal se napříč chodbou. Neobtěžoval se zaklepat a vešel. Chlapec, který stál u okna, na něj nechápavě pohlédl.
"Musíš za Kurtem," řekl Jeff.
"Proč bych-,"
"Já o tom vím. O vás dvou," přerušil ho, "Nick mi to řekl."
"Jak o tom-,"
"Není blbý," opět ho přerušil a chytl ho za zápěstí, "pojď."
"Nikam nejdu," vytrhl se mu rozzlobeně, "Kurt nechce, abychom byli spolu, a já respektuji jeho přání."
"Ne," dupl nohou, jako malé dítě, "vždyť leží v pokoji a pláče, teda plakal, než usnul a-,"
"Mě to nezajímá," vykřikl, "on mě nechce. Nestojí o mě. Asi brečí kvůli někoho jiného, ale se mnou být nechce!"
"Jste pitomý oba dva," zamračil se a s hlasitým třísknutím vyšel z pokoje.
"Bože," vydechl Blaine a zničeně spadl do křesla, "co mi to děláš?"
***
Kurt se probudil do slunného sobotního rána. Protřel si unavené, červené oči a vysápal se z postele. Mezitím co si čistil zuby, hleděl z okna. V hlavě měl prázdno a v krku sucho. Vypláchl si pusu a rovnou se i napil studené vody. Jelikož je sobota, rozhodl se zahrabat zpátky do peřin a vylézt měl v plánu až v pondělí. Jenže to ještě nevěděl, kdo právě vystupoval z auta u Daltonské akademie. Tři dívky prošly hlavními dveřmi a ve společenské místnosti se zastavili.
"Ahoj," usmála se mile brunetka, "můžete mi poradit?"
"Hledáš Kurta," uhodl Blaine.
"Odpověď za milion dolarů," ušklíbla se ironicky další z dívek. A ani byla to Santana Lopez.
"Vtipné," utrousil Nick, "Kurt je asi v pokoji."
"Ne nadlouho," blondýnka si ďábelsky promnula dlaně, "který pokoj?"
"Hele myslím, že nemá náladu," poznamenal Jeff, který si byl víc jak 100% jistý, že Kurt bude podrážděný.
"Hele delfínku," začala mile Santana, "Kurt na nás má náladu vždycky. Máme pro něj novinky, víš?"
"Jaké novinky?" ozval se za nimi chraplavý hlas.
"Neuhodneš," vypískla Rachel, "Pan Schue se bude ženit!"
"Jupí," vyzdvihl líně ruku a zamával s ním, "promiň, že se dneska nemůžu radovat s tebou."
"No se námi ne," ušklíbla se, "ale v Las Vegas s ostatními jo."
"Kde? Blázníte? Nikam nejedu," řekl unaveně, však rázně.
"Tohle nebyla otázka miláčku," sladce se usmála brunetka, "ale taky můžeš jít s námi. Co si budeme povídat, mezi holkami se budeš cítit líp."
"Beru," usmál se, "pod jednou podmínkou."
"Cokoliv,"
"Můžu vybrat, v čem půjdete," ukázal na všechny dívky a letmo se podíval na Blaine. Na okamžik se jejich pohledy střetli, ale hned mu Rachel začala nadšeně vykládat, co všechno se odehrálo a zastínila mu výhled.
"Super, takže jdeme?" chytla ho za ruku.
"Jako teď?" vykulil oči a nechal se tahat. Zahlídl ještě Jeffův povzbuzující úsměv a Blainův obličej, který se křivil smutkem.
"Jo, potřebuješ odreagovat a jdeme to oslavit, že se pan Schue konečně vyslovil," dotáhla ho do pokoje, kde mu rychle vytáhly nějaké oblečení. Přesněji upnuté džíny a úzké černé tričko.
"Takhle nikam nejdu," protestoval.
"To neřeš," mávla nad tím rukou a už ho táhli přes chodby na parkoviště k autu.
***
"Jsi nějaký nesvůj ne?" rýpl si Wes. Od Blaine schytal nehezký pohled a stejně tak od Jeffa.
"Co je?" nechápal.
"Nic," odsekl Blaine a prudce vstal a odcházel.
"Počkej," křikl na něj Jeff na chodbě, "kam jdeš?"
"Musím se ti snad zpovídat?" vyjel po něm.
"J-já," koktal nevěřícně, že po něm Blaine takto vyjel, "jsem…vlastně…raději nic."
"Promiň," omlouval se, "já jsem jen, trochu mimo."
"Poslouchej Blaine, já ti musím něco říct,"
"Jestli to je o Kurtovi, tak raději mlč jo? Nic nechci slyšet," zarazil ho dříve, než začne mluvit znovu.
"Dobře," vydechl, "když ne tak ne, ale chtěl jsem ti jen říct, že se Sebastianem nemůžeš nikdy být šťastný."
"Chtěl jsem to s ním skončit, když jsem byl ještě s Kurtem, ale teď nevím, jestli by to bylo správné," rozmluvil se a sedl si na jednu z pohodlných sedaček, které stáli na chodbě, "on je teď nějak jediná moje jistota. Chápeš? Určitě nechápeš. Myslel jsem, že Kurt je moje jistota. Že bychom mohli být spolu bez tajností a držet se spolu za ruce přede všemi, ale když mi řekl, že mi nevěří, že nemůže být s někým, u koho nevím, jestli ho nepodvede. Ranilo mě to. Já bych mu to proboha nikdy neudělal. Miluji ho, ale prostě…je konec a já to respektuju."
"Ale on se trápí," přesvědčoval ho, "vidím to."
"Počkej, nezval jsi ho náhodou na rande? Proč mi ho tady domlouváš a snažíš se, abychom byli spolu?"
"Nechtěl jsem ho," rozesmál se, "jen jsem si dělal srandu. Já jsem šťastně zamilovaný."
"Do koho?" ožil a propaloval jej zvědavým pohledem.
"Já nevím, jestli by chtěl, abych to řekl," přiznal tiše, "on to totiž o sobě moc neprohlašuje, víš?"
"Tak kdo to je?"
"A neřekneš to viď?" ujišťoval se.
"Jistě, že ne. Já ti tady taky vylil srdce,"
"Nick," špitl a Blaine skoro vyskočil do stropu.
"Cože?" vykřikl.
"Ticho," zacpal mu pusu a ohlídl se, jestli nikdo nebyl poblíž. Blaine si přiložil ruku na čelo a rozdýchával tuhle novinku.
"Přeju vám to, ale…páni," kroutil hlavou
"Jo páni," spokojeně se usmál.
"A už jste spolu s-,"
"Blaine," okřikl ho červený až u kořínků vlasů.
"No co?" bránil se, "jen se ptám."
"Takovýhle otázky,"
"Naprosto normální,"
"A ty si s Kurtem spal?" usmál se jako andílek.
"Ne," posmutněl, "jednou skoro jo, ale nějaké blonďaté pako nás vyrušilo."
"Kdo?" dychtivě čekal a pak, když mu to došlo, vyhrkl a ukázal na sebe prstem, "já?!"
"Ano," zasmál se, "přesně tak."
"Tak to se velice omlouvám,"
"Možná to tak bylo lepší," svěsil ramena, "asi to tak prostě má být."
"Nemá," vyskočil na nohy, "vy dva jste pro sebe stvořeni."
"Nebudeme se o tom bavit," zatrhl to, "prostě já a Kurt jsme pro tebe tabu."
"Dobře," přikývl nakonec, "ale měl bys-,"
"Jeffe," zvedl prst a zakroutil hlavou, "ne!"
Za hodinu se každý rozešel svým směrem. Blaine šel do svého pokoje, kde sebou švihl o postel a jen zíral do stropu. A Jeff? Jeff ten šel za svým přítelem, trochu naštvaný.
"Ahoj lásko," usmál se na blonďáka, který se rozhodně neusmíval, "proč se tak mračíš?"
"Jsem naštvaný na tebe," řekl narovinu a odvrátil tvář, aby ho nemohl políbit.
"Co jsem provedl?"
"Blaine se chtěl se Sebastianem rozejít, ale nestihl to, protože mu Kurt dal košem," vysvětlil mu.
"Tohle vážně chceš řešit?" zamračil se a odstoupil o jeden krok.
"Promiň, ale mě na obou záleží," chytl jej za ruce a palci kroužil po jeho dlani, "a jsou smutní. Oba dva. A Blaine nic nechce slyšet."
"Mě taky nebude poslouchat," rozmýšlel, "ale Kurta by mohl, kdybych mu řekl, že jsem se mýlil."
"Udělal bys to?" rozzářily se mu oči.
"Pro tebe?" usmál se a přitiskl se k němu, "pro tebe bych skočil z mostu."
Jeff se stydlivě usmál a vášnivě jej políbil. Vzpomněl si na otázku, kterou mu položil dneska Blaine. A už jste spolu spali?


Christy
Doufám, že se vám líbila další kapitola :-) Komentáře potěší, ostatně jako vždy ;-) A chtěla bych vědět jestli vám nevadí, že jsem tam zapojila trochu více Niff, nevím ale nějak se mi ten pár zalíbil :-*
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LeNa | 27. listopadu 2012 v 23:01 | Reagovat

A po tomhle už spolu spali?? :DD

Nevadí ba právě naopak zbožňuju Niffáčky :)

Jinak co se týče Klaine, úžasná kapitola už teď se těším na další!! :)

2 Nicole Damita | 28. listopadu 2012 v 0:00 | Reagovat

Parádne.Som rada že si tam pridala aj Niff :-D teším sa na pokračovanie :D

3 Andílek | Web | 28. listopadu 2012 v 17:07 | Reagovat

jééé Niff super! A ta poslední věta :D

4 Christy | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 18:05 | Reagovat

[1]: Ne nespali :-D

5 Nikola | Web | 29. listopadu 2012 v 17:14 | Reagovat

Naprosto dokonalé! Doufám že si Klaine uvědomí, jak jsou oba zabednění a přeskočí svá donebe jdoucí ega a uznají, že jsou paka a potom happy Klaine!
Niff jsou úžasní, jsem nadšená, že jsi je do toho taky zatáhla.
Takže celkově dokonalá kapitolka. U scén Klaine "rozchodu" slzy v očích a u Niff páru úsměv jako debílek. Ideální kombinace :D

6 Karin | 25. ledna 2017 v 14:23 | Reagovat

Ten pár tam je kouzelný a povídka perfektní. :D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama