We are not enemies

18. října 2012 v 21:49 | Christy |  Jednorázovky / Na přání >


Pro Nikolu (Její blog-->http://klaine-kb.blog.cz/)

Na chodbách Mckinleyho střední bylo rušno. Ostatně jako vždy po letních prázdninách, jen teď tady Rachel někdo chyběl. Ano, byl to její nejlepší kamarád, který se rozhodl přestoupit na jinou školu, kvůli šikaně. Chyběl ji, ale věděla, že tady se nebude cítit v bezpečí. Vlastně byla to přeci ona, kdo přišel s návrhem přestoupit na Dalton. Chlapecká akademie Dalton byla vyhlášena nulovou tolerancí šikany, takže se tam bude cítit v bezpečí. Zatím co, Rachel přemýšlela, jestli jejich kamarádství tohle vydrží, modrooký brunet stál celý nesvůj před dveřmi ředitelny. O nedlouho vyšla milá postarší dáma a vyzvala jej, aby vstoupil do kanceláře. Dostal od jeho nového ředitele rozvrh a klíč od svého nového pokoje. Ačkoliv měl návštěvu ředitele za sebou pořád se cítil zle. Když procházel ke svému pokoji všiml si skupinky kluků, kteří o něčem klábosili a náhle, když ho uviděli ztichly a následně se rozesmáli. Zaslechl ještě poznámku černovlasého menšího chlapce: "Ten má teda dost."

Se slzami v očích si vybaloval věci a přemýšlel, proč sem vůbec šel, když se mu tady stejně taky posmívají. Žádná změna, tak na co ztratil přátele z McKinleyho střední. Následující den byl pro něj trochu lepší. Zjistil, že tady je sbor a našel si kamaráda. Nick byl taky jeden ze Slavíků. Nějakou dobu přemýšlel, zda se k nim nepřidat, ale rychle to zavrhl. Nemohl by být proti Novému směru. Na obědě hned jeho dobrý a pozitivní nálada odpadla. Nick ho přemluvil, aby si sedl k nim, ale řekněme, že nebyl vítán.

"Cos to přived?" ušklíbl se posměvačně hlavní Slavík, když si oba sedli. Kurt již chtěl vstat, ale ruka Nicka ho zarazila zpátky.

"Je nový," vysvětlil mu.

"To mi je jasné, ale proč ho vodíš za námi?" nechápavě kroutil hlavou.

"Myslel jsem, že to vadit nebude," Nick pokrčil nezaujatě rameny a otevřel si plechovku coca-coly.

"Ale jo vadí, nehodí se k nám," odbyl ho a nepěkně se podíval na Kurta. Ten se rychle zvedl a odběhl do svého pokoje, kde sebou hodil na postel.

"Chci domů," zašeptal do polštáře a nechal slzy, aby jej máčely, "nulová tolerance-,"

Jeho monolog vyrušilo vyzvánění mobilu. Rachel volala. Bez váhání ji to položil a dále vzlykal do polštáře: "Proč já? Proč vždycky všechno já?"

Dny plynuly a Kurt raději sedával sám, však rýpaní od Blaina neustalo.

"Hej," hukl na něj šeptem v knihovně "víš, že dneska mají výprodej v sekond handu?"

Všichni se rozesmáli, až na Nicka, který Kurtovi podal knihu, kterou hledal. Lehce se na něj usmál a nechal ho, aby odešel. Taky to udělal, ale hned ve dveřích se srazil se Santanou, která vypadala více než zoufale.

"Santano," vyhrkl překvapeně, "co tady děláš?"

"Potřebuju to ze sebe dostat," zamumlala zničeně. Kurt ji objal kolem ramen a odvedl ji do svého pokoje. Santana mu řekla všechno, co se stalo mezi ní a Brittany a taky to, že se do ní zamilovala, ale že její rodina nevím, že je lesbička. Modrooký chlapec se nezmohl na nic jiného než na to, že ji objal. Věděl, jak se cítí.

"Chceš si jít zazpívat?" optal se, ale už ji tahal do zkušebny.

"Nemůžeš zazpívat ty mě?" zaprosila a Kurt lehce přikývl. Sedl si za piáno a zaťukal na klávesy. Potom se jeho prsty rozběhli po klávesách a vykouzlilo nádhernou melodii, doplněnou nádherným zpěvem plného emocí.

Well is good to hear your voice
I hope you're doing fine
And if you ever wonder
I'm lonely here tonight
Lost here in this moment
And time keeps slipping by
And if I could have just one wish
I'd have you by my side

"Slyšíš to?" zastavil Blaine Nick, "pojď."

Dotáhl ho až ke zkušebně, oba nakoukli dovnitř, kde za piánem seděl Kurt a zpíval. Při druhé sloce se k němu nakonec připojila i Santana a konec písně zase dozpíval Kurt.

And if you ask me I will stay, I will stay, I'll always stay
And I love you more than I did before
And I'm sorry that it's this way
But I'm coming home, I'll be coming home
And if you ask I will stay, I will stay, I will stay

"Má úžasný hlas," zamumlal Nick a Blaine beze slova přikývl. Ohromeně sledoval to božské stvoření před ním.

"Ale moc ženský," zamumlal, ačkoliv byl jeho hlasem naprosto uchvácen.



Dny ubíhali a již na dveře klepal Halloween. Tři měsíce uplynuly od doby, kdy byl nováček a začal se bavit s Nickem, který byl tady jediný jeho kamarád. I když měl pocit, že ostatní by taky byli, kdyby nebylo Blaina. Chystal se na Halloween u kamarádky Santany, která pořádala večírek. Rozhodl se pro kostým upíra, stejně jako Santana. Vytáhl ze skříně úzké černé kalhoty, černý svetr a dlouhý hábit s červeným lemováním. Přesto, že byl bledý, dal si ještě světlý pudr, zvýraznil tmavé kruhy pod očima a dva umělé upírské tesáky si připevnil na zuby. Santana pro něj přijela černou audi, aby přijeli jako pár, přesně jak byli domluveni. Dojeli, když hodiny odbíjeli osmou hodinu a v těsné blízkosti vešli do domu Eleny, která dům strašidelně vyzdobila. Bylo tady spousta lidi v různým kostýmech a ještě mnohem víc lidí bylo v zadu na zahradě.

"Sekne vám to," mrkla na bruneta Rachel a oběma podávala alkohol s barvou krve.

"Dík," zářivě se usmál, čímž odhalil tesáky. Celou noc se tančilo a blblo. Kurt se však o půl dvanácté vydal domů. Byla tma a děti již byli z koled doma. Na ulicích bylo prázdno až na řítící se auto velkou rychlostí, které při brunetovi prudce zabrzdilo.

"Chceš svést?" vykoukla kudrnatá hlava hlavního Slavíka. Kurt na něj vyvalil oči a přemýšlel, zda nastoupit.

"Dík," zamumlal, když už seděl v autě, které rychle projíždělo ulicemi.

"Poslyš," otočil se na Kurta, "to, že umíš zpívat neznamená, že si jako my. Tak buď tak hodný a netahej ho od nás pryč."

"Co proti mně máš?" naštvaně se osopil.

"Namyšlený, chudý," začal jmenovat a nejméně desetkrát Kurta urazil, "žádný důvod proč se nosit jako ty."

"Zastav," zašeptal.

"Cože? Vždyť všude je les. Neblbni," ušklíbl se.

"Zastav," zakřičel. Blaine tedy zabrzdil a brunet vystoupil.

"Jsi arogantní a snob," řekl, dřív než zavřel dveře. "je mi tě líto."

Mladý Anderson prudce vyrazil a Kurt si k sobě tiskl hábit, který měl přehozený přes ramena. Zašmátral v kapse, že si zavolá taxi nebo tátovi, ale k jeho smůle zjistil, že pravděpodobně mu mobil vypadl v autě, když nasedal. Já umrznu, proběhlo mu hlavou. Sedl si ke kraji a opřel se o jeden ze stromů.

***

"Sakra," praštil do volantu, když již stál před Daltonem, "tohle jsem nechtěl. Do háje!"

Nevěděl, jak dlouho v autě seděl, ale nakonec, když si všiml mobilu, který jemu nepatřil, auto nastartoval a vyjel zpátky, kde Kurta nechal. Cesta mu opět trvala hodinu a konečně si všiml jak se o strom opírá brunet. Vystoupil a hned strnul.

"Kurte," přiskočil k němu, "slyšíš mě?"

Modrooký chlapec něco zamumlal. Nebyl vůbec při smyslech, to bylo jasné. Blaine jej vzal do náručí a dal ho na zadní sedačku, kde ho připoutal, rychle nastartoval a jel na svou malou lesní chatku nedaleko místa, kde se nyní nacházeli.

Položil jej na pohovku, přikryl hrubou dekou a zatopil v krbu. Jen tak vedle něj seděl a pozorně si jej prohlížel.

"Bože," složil hlavu do dlaní, když si uvědomil, jaké myšlenky se mu honí hlavou. Vstal a odešel do malé kuchyňky, kde si udělal čaj a zase přišel si sednout.

"Blaine," zachraptěl brunet. Blaine, který si právě usrkával čaje, vyděšeně vyjekl a spálil si jazyk horkou tekutinou.

"Už jsi vzhůru," zašišlal.

"Kde to jsem?"

"V teple," vyplázl jazyk a snažil se ho zchladit. Vypadal velmi komicky, pro Kurta snad i roztomile.

"Nechal jsi mě tam," vyčetl mu, "ale vrátil ses proč?"

"Protože si vytratil mobil," nasadil opět kamennou tvář a hodil po něm mobil.

"Můžeš alespoň na chvíli přestat předestírat-,"

"Jo můžu jenže ono to je těžké," přerušil jej, "jsme vychovaný jako cvičený pejsek. Omlouvám se, jestli jsem tě někdy nějak urazil. Nechtěl jsem."

Kurt nevěřil, že něco takového vyšlo z úst toho rozmazleného spratka.

"Ty se mi omlouváš?" vykulil oči.

"Hm," zamumlal.

"A to co jsi mi řekl v tom autě?"

"To, že se k nám nehodíš, jsem myslel vážně," potvrdil své předchozí slova, ale zvedl prst, aby Kurt nezačal mluvit, "ale ty předchozí nadávky jsem vážně nemyslel. Nejsi chudý, ale průměr, nejsi ošklivý, ale vlastně docela hezký a taky celkem chytrý, takže nosit by ses koneckonců mohl-."

"Zastav," přerušil jej, "tebe napadla veverka nebo tak něco?"

"Cože proč veverka?" pobaveně se pousmál.

"Taky by to mohl být medvěd," přemýšlel nahlas, "ale to bys asi nevyvázl."

"Jo to bude ta veverka," přikývl smějící se Slavík.

"Kdy pojedeme domů?" zeptal se brunet, když se chlapec naproti němu uklidnil.

"Dneska určitě ne," zavřel oči a už usínal v křesle.

"Chceš si lehnout tady?"

"Ne," lehce se pousmál, "jsi podchlazený a pravděpodobně budeš nemocný."

"Je to tu tvoje," vstal a uvolnil tak místo Blainovi, který pootevřel jedno oko.

"Poslouchej," začal unaveně, "lehni si a spi."

"Neusnu, když budeš sedět v tom křesle," oponoval a čekal, dokud se Blaine nezvedne. Ten taky tak udělal. Přišel do těsné blízkosti Kurta, svedl ruce, položil mu je na ramena a zatlačil jej zpátky do sedačky.

"Co to-,"

"Prostě spi," zavrčel už podrážděně a sedl si zase zpátky do křesla. Zatím co Blaine spal, Kurt se vydal na průzkum chatky. Procházel od police k polici a prohlížel si fotky. Na krbu byla jedna, která ho zaujala. Byl na ní Blaine s malou holčičkou v náručí a oba vypadali roztomile.

"Proč nespíš?" hukl na něj kudrnatý mladík až Kurt nadskočil.

"Ježíš," vyjekl a upustil zarámovanou fotku, která se naštěstí nerozbila. Zvedl ji a omluvně na Blaina koukl, "omlouvám se."

"To je dobrý," zamumlal, "to je Angela."

"Kdo je Angela?" vyzvídal brunet a položil fotku zpátky.

"Malá sestřenice," posadil se na pohovku, kde do teď lenošil Kurt. Ten si k němu přisedl a přehodil přes sebe teplou deku.

"Kolik jí je?"

"Tento rok, by ji bylo sedm," hlesl. Pohlédl na Kurta, který ztuhnul a hleděl do stěny.

"Co se…co se stalo?" vydral ze sebe.

"Bezohledný řidič," rozpovídal se, "ten den jsem ji hlídal a ona si hrála v parku. Já se zapovídal s jednou starší paní, která hlídala vnučku-,"

"Blaine," oslovil ho opatrně, když se mu zlomil hlas, "neplač."

"Nebrečím," oponoval mu a rychle si stíral slzy, "jestli to někomu-,"

"Neřeknu to nikomu," přerušil jej, "nic bych z toho neměl."

"Ne?" vyjekl a hlas mu mírně vyskočil, "neustále tě ponižuju a snažím se tě psychický zdeptat."

"Nechápu tě," zachumlal se do deky a své modré oči upřel na chlapce vedle, "a chci vědět, proč to děláš."

"Já…," zadrhl se, "totiž…"

"Co?" pobízel ho.

"Záviděl jsem ti," vykoktal, "pořád ti závidím."

"Proto mě nenávidíš?" mluvil stále v klidu.

"Neřekl jsem, že tě nenávidím," zakroutil hlavou. A opřel se o opěradlo hnědé sedačky a zavřel oči.

"Kurte?" zašeptal.

"Hm?" zamumlal již napůl spící modrooký chlapec.

"Jak děláš to, že jsi s tím smířený?" natočil hlavu k němu, tak samo i Kurt.

"Nejsem," přiznal, "jen se snažím."

"Omlouvám se," naklonil se ke Kurtovi, "choval jsem se jako idiot."

"Jsi chlapec, který lítá v oblacích," řekl brunet a koutky úst mu trochu povylétly nahoru.

"Tak mě tam ještě chvíli nech," chytl jeho tvář do dlaní, "a pak mi pomož."

"Chceš pomoct?" nechápal.

"Děláš ze mě lepšího člověka," zašeptal a lehce se dotkl rty o ty Kurtovi, "chci být takový, jaký jsem s tebou."

"Dobře," zamumlal a přitáhl si jeho obličej ke svému a oba se naplno ponořili do polibku.



O dva měsíce později:

Černovlasý chlapec ležel v posteli a objímal nahé tělo svého přítele, který spal s lehkým úsměvem na tváři. Byl mu vděčný, protože od doby, co je s Kurtem vychází se všemi dobře. Nedělí lidi na skupiny, ale bere je všechny jako rovnocenné. Pětkrát do měsíce chodil s Kurtem do dětského domova a zpívali malým dětem. Někdy Blaine donesl nějaké věci, které nechtěl. Například kytaru, protože jedna malá holčička moc chtěla umět hrát. Tak ji pomáhal a nakonec jí kytaru i donesl.
Kurt na něj byl pyšný a Blaine mu každý den dokazoval, že se změnil a že jej miluje.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katie~ | Web | 18. října 2012 v 21:51 | Reagovat

pekný design :)

2 Nicole Damita | 19. října 2012 v 14:01 | Reagovat

Super veľmi sa mi to páčilo =)

3 Nikola | Web | 20. října 2012 v 10:37 | Reagovat

Ú-Ž-A-S-N-É! Děkuji strašně moc!! :D bylo to dokonalé. Před koncem jsem se trochu bála, že jsi na happy end zapoměla, ale když jsem dočetla až do konce, usmívala jsem se jako sluníčko na hnoji a v očích jsem měla slzy! Takže ještě jednou moc děkuji! :)

4 Káťule | Web | 31. října 2012 v 22:47 | Reagovat

taky se přidávám a na hromadu chvály před sebou přihazuju svůj podíl :)! Je to nádhera :). Moc se mi to líbilo, skoro jsem se bála, že nás nečeká happy end, ale naštěstí ano :). Bylo to dokonalé! Miluju tvůj styl psaní a Klaine jsou úžasní! :)

5 Káťule | Web | 31. října 2012 v 22:47 | Reagovat

Jo, a mimochodem, taky jsi mě rozbrečela ;)

6 Sunshine | Web | 23. srpna 2014 v 17:04 | Reagovat

Awww...Úžasné :3

7 Karin | 24. ledna 2017 v 22:04 | Reagovat

Ty jsou zlatý. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama