Can you love me again?

25. října 2012 v 23:55 | Christy
Pokračování povídky Je těžké být sám sebou....doufám, že se bude líbit ;) Christy
Slov: 1421

I´m Happy
"Tvé jméno je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to Montek? Ruka není noha, patřící k člověku. Proč nemáš j-,"
"Angelo," okřikl ji začínající režisér, "trápí tě to. Ponoř se více do situace, kterou Julie prochází."
Je to již rok a půl, co Kurt odjel do New Yorku se svou nejlepší kamarádkou. Zařídili si útulný dům, který má venkovní bazén. Nějakou dobu byl na stáži ve Vogue, ale po roce jej oslovil agent, který mu sehnal práci režiséra. Tohle je první hra, kterou režíruje. Překvapením není, že jsou to zcela obyčejní lidi. Například Angela, která s divadlem nemá žádnou zkušenost, ale když přišla na konkurz, brunet v ní viděl potenciál, který se musel využít. Dobře si uvědomoval, že vytáhnout ji ze slupky, pod kterou se skrývá, bude obtížné, ale rozhodl se riskovat.
"Promiňte," špitla blondýnka.
"Znovu," zavelel a všichni se postavili do pozic, které jim byly určeny.
"Tvé jméno je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to Montek? Ruka není noha, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno? Copak je po jméně? Co růží tvou, i zváno jinak, vonělo by stejně," nadechovala se k pokračování, však Kurt ji zarazil mávnutím ruky.
"Dneska to rozpustíme," oznámil hercům, "Angelo, ty si procvič tuhle část a zítra půjdeme dál. Nemůžeme se zdržovat."
Modrooký mladík dorazil domů, pověsil sako. Došel do kuchyně, kde si nalil pomerančový džus a sedl si za stůl. Do rukou vzal nejnovější módní časopis a listoval jim. Sem tam jej něco zaujalo, ale nikdy ne na tolik, aby to musel mít. Přesně v pět hodin dorazila Rachel a oba se vydali na večeři jako každý pátek.
Sotva vystoupili z auta před restaurací, Rachel spustila, jak se Kurt přepíná a že je na něj toho moc. Důvod proč s tím vůbec začala? Velmi jednoduchý. Tmavé kruhy, které byli viditelné na Kurtově tváři, stejně jako byla znát únava. Vybral si tuhle cestu, který pro něj začínala být dost složitá. Hlavně kvůli tomu, že se pořád nedokázal přenést přes rozchod s Blainem. Kolikrát jej Rachel už seznámila s různými chlapci, kolikrát on se již seznámil s úžasnými mladíky, kteří o něj stáli. Zbytek večeře, když Kurt zarazil Rachel, aby nemluvila o jeho životě, se mluvilo jen o životě Rachel.
Dovečeřeli a vydali se ještě na menší procházkou nočním New Yorkem. Ticho, které mezi nimi panovalo, začínalo být otravné, proto ho Rachel prolomila.
"A jak to jde Angele?"
"Moc dobře ne," povzdechl si.
"A nechceš ji nahradit?"
"Ne. Věřím, že to zvládne. Vím, že to v ní je," otočil se na svou kamarádku a lehce se usmál, "jen ji budu muset nějak povzbudit."
"Kdy-," zaraženě hleděla před sebe a snažila se přesvědčit svůj mozek, že to není pravda.
"Jsi v pohodě?" zamával ji rukou před obličejem.
"Jasně, jen jsem myslela, že jsem někoho zahlédla," násilně se usmála.
"Koho?" vyzvídal.
"To je jedno," mávla nad tím rukou a znovu se rozešli, však Rachel se ještě otočila, aby se ujistila, že vážně to byl on.
***
Dny utíkali jako voda a Kurt již ztrácel trpělivost s Angelo, ale vzdát to s ní nechtěl. Jednou po zkoušce si ji zavolal a vysvětlil ji, jak její role je důležitá. Angela chápavě kývala hlavou a slíbila, že to zvládne. Brunet ji tedy pustil domů a také vyrazil. K jeho smůle zůstal trčet v zácpě a po dvou hodinách se konečně dostal domů, kde jej čekalo překvapení.
"Rachel," křikl do domu, však žádná odpověď. Prošel přes kuchyň do obývacího pokoje, kde zůstal zaraženě stát.
"Ahoj," váhavě se usmál mladík sedící na pohovce.
"Co tady děláš?" sykl na něj a naštvaně si ho měřil.
"Jsme tady s mým přítelem, tak…" brunetovi mozek naprosto vypnul, když slyšel, že on, jeho středoškolská láska, je v New Yorku s přítelem.
"A co chceš tady?" snažil se vypadat, že ho vůbec nerozhodilo, co řekl.
"Myslel jsem, že se zastavím, jak se ti daří, popovídat," nervózně si hrál s prsty na ruce.
"Myslím, že my dva si nemáme, co říct Blaine,"
"To tě tak štve, že jsem se s tebou rozešel?" nedal se kudrnatý mladík a přistoupil o kousek blíže.
"Ne," řekl rázně, "přes to jsem se dávno dostal."
"Jistě," ušklíbl se posměšně.
"Jsem unavený, takže se měj dobře se svým přítelem a mě se do života prosím znovu nemotej," ukázal na dveře a jakmile Blaine opustil jeho byt, vytáhl láhev Whisky a nalil si do skleničky zlatavou tekutinu. Celou dobu, co popíjel, mu po tváři stékaly horké slzy zklamání a bolesti. Když Rachel dorazila domů, Kurt seděl zničeně na kožené pohovce a láhev byla prázdná. Takhle se Kurt nikdy v životě nezřídil a vidět jej takhle bylo hrozné. Červené oči, na tváři ještě stopy po slzách, vlasy rozcuchané a oblečení skrčené.
"Věřila bys tomu, že má tu drzost si tady přijít a-," hlasitý vzlyk se mu vydral z úst a hlavu složil do dlaní.
"Kurte," přisedla si ke svému kamarádovi a silně jej objala. Netrvalo dlouho a Kurt usnul, stejně jako brunetka, která jej svírala v náručí.

***
Ráno bruneta bolela hlava jako čert. Jediné štěstí bylo, že nemusel do práce, takže se válel v posteli do odpoledne. Hodiny odbíjeli dvanáct hodin a Kurt se vyhrabal z postele. V kuchyni našel vzkaz od Rachel, která psala, že se vrátí pozdě večer, tak ať nepije.

Ahoj Mercedes!
Moc se omlouvám, že jsem se dlouhou dobu neozval, ale měl jsem práce nad hlavu. Chtěl jsem někomu napsat a vyzpovídat se a ty jsi byla vždy ta, který mě poslouchala. Víš, že Blaine má přítele? Byla to pro mě děsná rána přesto, že je to už rok a půl. Prostě si napochodoval ke mně do domu a chtěl si "popovídat." Měl jsem chuť jej chytit za límec a vyhodit ven z okna, když řekl, že je tu s přítelem. Poprvé jsem se opil do němoty. Absolutně jsem o sobě nevěděl a dneska mi je pekelně blbě. Jinak počítám, že přijedeš alespoň na představení.
Kurt


Dopsal poslední slova, odeslal a položil tablet na stůl. Vlastně nevěděl, co by mohl dělat. Venku bylo krásně, slunce svítilo a příjemně hřálo. Popadl černé kalhoty, bílou košili, kterou nechal u krku odepnutou a černé sluneční brýle, aby nešly vidět jeho opuchlé oči a také, aby mu slunce nesvítilo do očí. Vyšel do rušných ulic New Yorku a konečně došel do Central parku, kde se posadil na jednu lavičku pod stromy. Co však nečekal, že se tam doslova bude promenádovat Blaine s jeho přítelem.
"Kurte?" oslovil jej, když procházel kolem. Brunet otočil hlavu na pár před sebou a násilně se usmál.
"Ahoj," pozdravil a vstal.
"Tohle je Sebastián, Sebastiáne tohle je Kurt," představil je zdvořile a oba si podali ruce.
"Režíruješ Romea a Julie že?" zeptal se Sebastian.
"Už to tak bude," pokýval hlavou.
"Kriste pane," vykřikla dívka, které se právě vytrhl z ruky pes a skočil na Kurta a převalil jej na zem.
"Omlouvám se," chytla velkého psa za vodítko a prudce škubla.
"Tak tomu se říká super den dle mého gusta," zamumlal Kurt a postavil se.
"Jen ho hlídám a on je tak neposedný. Vážně se omlouvám," drmolila černovlasá dívka.
"To je v pořádku," usmál se a pohlédl na pochechtávající se pár.
"Nechceš s námi zajít na kávu?" nabídl mu Blaine.
"Proč ne," pokrčil rameny, ale nejraději by si právě na místě nafackoval. Když seděli v kavárně i s objednávkou, tak Sebastian navázal na hru, kterou Kurt režíruje. Z rozhovoru je vyrušil Kurtův mobil.
"NOVÝ E-MAIL" stálo na displey. Kurt jej rychle otevřel a hned se usmál nad oslovením, které Mercedes použila.
Můj drahý Porcelánku,
To, že ses neozval, ti odpustím. Ale že si ožíráš tlamu beze mě? Ani náhodou. Kurte, za to ti nikdy nebude stát žádný chlap! Rozumíš? Jednou se podíváš do minulosti a zjistíš, že si s ním ztrácel čas. Jestliže má přítele on, není na čase, abys začal žít znovu i ty? Řekni mi kolik kluků i holek tě pozvalo na rande? Dvacet nebo více? Blaine neví, o jaké úžasné stvoření přišel. Si anděl v těle člověka. Chybí ti pouze křídla.
Mercedes


"Co se tak culíš?" zeptal se Blaine.
"Ani nevíš, jak rád jsem, že jsem tady s vámi," zazněl melodicky jeho hlas. Oba chlapci se na sebe nechápavě podívali.
"Vážně?" udiveně vykulili oba mladíci oči.
"Jo," potvrdil jim zcela vážně, "ale musím jít, takže když mě omluvíte."
"Jasně," zvedl se Sebastian a podal mu ruku, "bylo mi potěšením."
"Mě taky," přijal jeho ruku a vyrazil z kavárny, přímo do divadla.

Blaine sice vůbec nechápal chování svého bývalého přítele, ale s úsměvem se otočil na Sebastiana a políbil jej.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kat | Web | 26. října 2012 v 13:07 | Reagovat

Slibný začátek, těším se na pokračování :)

2 Enýý | 26. října 2012 v 15:42 | Reagovat

to sem nečekala .. Blaine a Sebby ? :O Kurt si taky někoho musí najít :D Úžasnýý ! ;)

3 Nicole Damita | 26. října 2012 v 16:12 | Reagovat

Chudáčik Kurt toho Blaine aj so Sebastiánom bysom niekde pekne nakopala nechať ho kôli nemu a ešte sa dotrepe do jeho domu!no tak to som mala dosť.Ale zas musím povedať že je to úžasná poviedka som zvedavá koho si nakoniec Kurt najde =)

4 Anka | 26. října 2012 v 22:35 | Reagovat

Nééééééé!!!!!! Blaine se ke Kurtovi prostě vrátí!! :DDDDDD

5 Nikola | Web | 27. října 2012 v 19:08 | Reagovat

Jupíííí!!!!!!!!! awawawawa.. <3
Ikdyž Blaine má přítele? Sebastiana!? (Né že bych Sebastiana neměla ráda, ale ... :D)

Mimochodem jsi úžasná, nad emailem od Mercedes jsem se se usmívala jak sluníčko na hnoji. A zároveň se třesu na pokračování. Proč ten Kurt mířil do divadla, že by nějaká nová postava? Kurtův přítel? No nechám se překvapit ;) Strašně se těším na další díl!! :P

6 Vendy | 12. ledna 2016 v 18:33 | Reagovat

Tý jo, první díp jsem včera přečetla během večera. Byl parádní!!! :) A tohle vypadá fajn, těším se, až to dočtu! :)
PS: jedinou připomínku bych měla ke gramatice, ale ani to nemění nic na tom, že je to naprosto skvělý příběh!!! :)))
PPS: koukni na můj Klaine blog: www.fanfictionsklainer.webnode.cz :-)

7 Karin | 29. ledna 2017 v 14:25 | Reagovat

Blaine je blb co čekal že mu Kurt padne kolem krku a bude mu gratulovat? 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama