Přiznat si pravdu 2/2 druhá čast - Povídka na přání od Nikoly

30. září 2012 v 17:59 | Christy |  Jednorázovky / Na přání >
Kurt naposledy poupravil svůj účes ve výloze vedle kavárny. Byl dokonalý jako vždy. Poslední nádech a vstoupil do kavárny a rozhlédl se. "Kurte!" zavolal na něj Blaine, který seděl v rohu u stolku pro dva. "Ahoj Blaine.." řekl Kurt, když přišel k němu. "Ahoj.." řekl Blaine s úsměvem a sjel Kurta pohledem. Byl dokonalý jako vždy. Černé kalhoty, světle modrá košila a kolem krku tmavě modrý šátek.
"Co si dáte?" zeptala se maldá servírka.
"Mně prosím oříškové latté." řekl Kurt s úsměvem a podíval se na Blainea.
"Mně taky." usmál se a opět se podíval na Kurta.
"Tak o čem jsi chtěl mluvit?" zeptal se Kurt a zadíval se na Blainea. Vypadal jinak. Neměl na době volné rifle a triko jako obvykle. Měl úzké, tmavě modré džíny a zelenou košili, která doplňovala jeho lískooříškové oči.
"No ehmm.." zamyslel se Blaine a ohned se odmlčel, když viděl, že jim servírka nese objednanou kávu. "Kdyby něco, zavolejte.." dodala a s úsměvem opět odešla.
"Sluší ti to Kurte.." začal Blaine a ucítil, jak se mu opět žene horkost do tváře.
"Ehhm, děkuji.." řekl se stydlivým úsměvem Kurt. "Tobě to taky sluší. Ikdyž je to nezvyk. Ty a úzké džíny a skvěle padnoucí košile.." řekl Kurt a opět si Blainea obdivně prohlédl.
"Děkuji,.. myslím.." řekl a nervozně upil ze své kávy.
Kurt jej napodobil a také obtočil prsty okolo kelímku s kávou a napil se.
"Tak, co jsi potřeboval zrovna po mně?" zeptal se po chvíli ticha a odložil svou kávu stranou.
"No, jde o tebe, takže nevím, s kým jiným to řešit.." odpověděl Blaine s úsměvem.
"Udělal jsem něco?" zeptal se trochu vyděšeně Kurt.
"Ne, ne. Přestaň na sebe pořád brát vinu. Všechno to byla jen moje chyba. Ještě jednou se ti omlouvám.." řekl Blaine se smutkem v očích.
"V pořádku, už ses jednou omluvil." řekl Kurt a usmál se.
"To já vím. Omluvou vše nezpravím. Já bych si teď ale nejvíc přál, aby jsi mi odpustil." řekl tiše Blaine a zadíval se na kelímek před sebou.
"Odpouštím ti.." zasmál se Kurt a podíval se do oříškových očí.
"Vždy jsem si na tobě vylíval zlost protože jsem ti záviděl. Obdivoval jsem, jak jsi příjmul, že jsi gay a jak s tím dokážeš žít.." řekl Blaine a do očí se mu hrnuly slzy.
"Já jsem si to nikdy nedokázal přiznat. Nepřipouštěl jsem si, že bych mohl být na chlapy. Ale když to na mě vybalila i Quinn, teprve tehdy jsem si uvědomil pravdu. Ty jsi mi otevřel oči Kurte. Ty jsi mi otevřel oči a Quinn mi pomohla uvědomit si, co jsem dělal. Takže se ti ještě jednou opravdu omlouvám. Rád bych vrátil čas, abych tě takhle netrápil, ale to bohužel nejde.." dořekl Blaine a podíval se na Kurta, který teď nespouštěl oči z jeho výrazu.
"Takže ty jsi opravdu gay?" ujistil se Kurt s překvapeným výrazem.
"Jo.." zašeptal Blaine a mírně pozvedl koutky úst.
"A odemne jsi potřeboval?" zeptal se jej Kurt s úsměvem na rtech.
"No potřeboval není to správné slovo.." řekl Blaine a rozhlédl se po kavárně.
"Chtěl jsem se tě zeptat, jestli by jsi semnou šel na ples." řekl Blaine a usmál se na modrookého mladíka před sebou. Ten na něj vyvalil oči a potom párkrát zamrkal, jako by se potřeboval ujistit, že to není jen sen.
"T-ty mě zveš na ples?" vykoktal Kurt po chvíli.
"Ano.. Tak půjdeš semnou na ples?" řekl Blaine a pokusil se usmát.
"Moc rád.." řekl Kurt a usmál se. "Ale vždyť ples je už pozítří!" vykřikl najednou Kurt se zděšením v hlase. "Ty už něco máš?" zeptal se sklamaně Blaine a podíval se na Kurta svýma psíma očima. "To ne, jen, že jsem neplánoval, že tam půjdu, takže nemám nic na sebe.." řekl zděšeně. "Tak půjdeme něco koupit!" řekl s úsměvem Blaine a už tahal Kurta na nohy. "No to teda ne. Já musím mít něco originálního. Ušiju si to sám." řekl Kurt a se zdviženmým obočím se zahleděl na Blainea. "Jen prosím né nic extravagantního Kurte." zasmál se Blaine. "Uvidíme.." dodal Kurt a usmál se na kudrnatého mladíka, který si jej zamilovaně prohlížel.
"Tak jak vypadám tati?" zeptal se Kurt a otočil se kolem své osy.
"Úžasně Kurte, jsem na tepe pyšný!" zasmál se Burt a poplácal Kurta po zádech. "Takový oblek mít nikdo určitě nebude.."
"To si piš, že ne. Protože jsem to vyšíval já. Jsem originál."
"Jasně, jsi originál jako vždy. Byla by nuda, kdybys byl na holky jak všichni ostatní. Takto se alespoň nemusím bát neplánovaného těhotenství.." zasmál se Burt a usmál se na svého syna. Najednou se ozval zvonek a Burt se na Kurta podíval. "Říkal jsi, že se s Blainem setkáte až na plese, ne?" zeptal se Kurtův táta a došel ke dveřím.
"No, to říkal.." řekl zmateně Kurt a vyšel za otcem na chodbu. Když Burt otevřel dveře a tam stál Blaine, v saku, bílé košili, a s netypickým motýlkem Kurt se na něj zamilovaně podíval. "Co tu děláš? Měli jsme se potkat až na plese?" zeptal se hned překvapený Kurt.
"No, ale muž vždy nosí slečně kytku, tak jsem koupil jednu i pro nás dva.." řekl Blaine s úsměvem a podal Kurtovi malou kytičku do saka.
"Je krásná, děkuji.." řekl nadšeně Kurt a usmál se na tátu.
"Co myslíš tati, sluší nám to?" zeptal se Kurt a zapozoval.
"Samozřejmě, jste neodolatelní.." zasmál se. "Počkejte, dojdu pro foťák, ať máte památku."
"Nevadí ti to?" zeptal se Kurt, když Burt odešel pro foťák.
"Že budeme mít společnou fotku?" dodal Blaine.
Kurt jen přikývl a sledoval Blaineuv výraz v obličeji.
"Jasně že nevadí. Za pár let budeme mít pěknou památku." zasmál se Blaine a popadl Kurta kolem pasu. Ten se na něj překvapeně podíval, ale nijak se nebránil.
"Tak jsem tu. Tak pěkně k sobě a úsměv!" řekl Burt a udělal několik snímků.
"Tak zatím tati.." křikl za ním Kurt, když vycházeli ze dveří. "Naschle pane Hummele!" řekl Blaine a vydal se spolu s Kurtem k jeho autu. "Hezky se bavte!" křikl za nimi Burt a když odjeli, vrátil se ke sledování fotbalového zápasu.
"Musím jít, zachvíli příjdu.." řekla Quinn, když se loučila s Kurtem a Blainem. "Kam jdeš?" zeptal se jí Blaine a s úsměvem se podíval na Sama.
"Na mě se nedívej. Quinn a Rachel byly pověřeny, aby sečetli hlasy pro letošního krále a královnu plesu. A já jdu jako nestranný dozor." řekl s úsměvem Sam.
"Tak se zatím bavte.." řekla ještě Quinn, než zmizela za dveřmi šaten.
"Zatančíme si?" zeptal se Blaine Kurta, který jen s úsměvem přikývl.
"Jsem ráda, že jsme se alepoň jednou shodli.." řekl Quinn Rachel a všichni tři se na sebe usmáli. "Už jsem to se všemi domluvila, takže spousta lidí opravdu pro ně hlasovalo, takže to až tak velký podvod není.." usmála se Quinn a sedla si Samovi na klín. "Já jsem si myslel, že chceš vyhrát ty.." řekl jí a políbil jí na tvář. "To jsem sice chtěla, ale je to obyčejná korunka z papír nictví, kterých mám už nespočet. Navíc to pomůže dobré věci, takže .." řekla Quinn a usmála se. "Ty jsi vážně skvělá dohazovačka.." usmála se Rachel, která vstala a napsala na lísteček jména vítězů. "Tak jdeme, je čas vyhlásit krále a královnu plesu 2012" řekl Sam a nabídl oběma dívkám rámě.
.
"Takže dovolte, abych vyhládil letošního krále a královnu plesu." ozval se ředitel Figins.
"Jak to dopadlo Quinn?" zeptal se jí Blaine, když se k němu připojila. "Musím mlčet, bylo to v pravidlech.." řekla s neutrálním výrazem a pohled upřela na podium, kde ředitel právě otevíral obálku s výsledky.
"Králem letošního plesu, je ... Blaine Anderson!" vykřikl a ozval se dav jásajících spolužačeků. "Gratuluju.." zašeptal Kurt a letmo se dotkl jeho ruky. Ten mu úsměv oplatil a vydal se směrem k podiu.
"A kdo se připojí k našemu dlouholetému královi?" zeptal se Figins a dav vykřikoval různá jména.
"Královnou letošního plesu je... " Najednou si dav prohlédl a s vykulenýma očima přečetl jméno "... Kurt Hummel..."
"Jsi královna Kurte!" Zajásala Quinn a líbla modroočka na tvář. Celá tělocvična začala jásat a Kurt překvapeně kráčel k podiu, kde už stál jeho král.
"Gratuluju.." řekl mu Figins a pokynul mu, aby se postavil, vedle krále.
"Co to má být?" zeptal se stále překvapeně Kurt Blainea.
"Nevím, ale jsem si jistý, že v tom má prsty Quinn.." řekl Blaine a usmál se.
"A teď prosím udělejte prostor, pro první tanec našeho královského páru." zvolal Figins a dav se rozestoupil. Blaine s úsměvem nabídl Kurtovi ruku a dovedl ho ke středu parketu.
Začala hrát hudba a oni se s úsměvem houpali do rytmu, který byl podobný ploužáku.
"Je to divné, být královna.." řekl po chvíli Kurt a nervozně se rozhlédl.
"Proč? Mě se to líbí.." zasmál se tiše Blaine.
"Jsem za ženskou.." řekl trochu naštvaně Kurt a podíval se na dav usmívajících se spolužáků. "No a? Král a královna patří k sobě, tak jako my dva.." řekl Blaine a přitiskl se blíže ke Kurtovi. "Půjdeš semnou na rande?" zeptal se jej Blaine a když viděl, jak Kurt nadšeně přikývl nevydržel to a přitiskl své rty na jeho. Bylo mu jedno, kolik párů očí je sleduje. Když se jejich rty setkaly a oba ucítili horký dech toho druhého, nemohli se od sebe odtrhnout. Byl to jen a jen jejich svět. Nic víc si přát nemohli.
"Bylo na čase.." řekla Samovi Quinn a sladce se na něj usmála. "Myslíš, že by se dali dohromady i bez tebe?" zeptal se jí pobaveně Sam. "Jo, časem by pochopili, že jsou si souzeni, jen by jim to možná trvalo déle."
"Možná je to brzo říkat, ale mám pocit, že tě miluju.." zašeptal Blaine, když se od sebe odtrhli. Až teď si uvědomili, že už dávno hraje jiná písnička a parket se zaplnil.
"Jsme na tom stejně.." zašeptal Kurt a opět spojil jejich rty v nekončícím polibku.
______________________________________
Nikola
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Darkiss (Jááááá) | 4. ledna 2013 v 20:04 | Reagovat

Jééép, moc krásný. Čtu si tvé povídky a moc se mi líbí, akorát jsem většinou líná komentovat :P :DD

2 Karin | 24. ledna 2017 v 21:42 | Reagovat

Skončilo to perfektně. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama