Je těžké být sám sebou 14

24. září 2012 v 20:34 | Christy

Takhle kapitolka je trochu krátká, ale doufám, že se vám alespoň bude trochu líbíl Usmívající se

12:23 Blaine->Kurt
Dneska přijedou rodiče, chci jim tě oficiálně představit
12:25 Kurt->Blaine
Blázníš? Tohle nezvládnu! Nemám co na sebe L
12:29 Blaine->Kurt
Jsi neuvěřitelný
12:32 Kurt->Blaine
Myslím to vážně
12:35 Blaine->Kurt
Já taky, s tebou :-*
12:36 Kurt-> Blaine
V kolik má přijít?
12:39 Blaine-> Kurt
V osm, těším se. Miluji tě
Brunet s úsměvem zaklapl notebook a seběhl schody do kuchyně.
"Blaine mě pozval k nim na večeři," sedl si na barovou židličku a sledoval Carol, jak chystá oběd.
"To je úžasné," povzbudivě se usmála, dala do trouby kuře a postavila se naproti, aby na něj viděla.
"Jsem děsně nervózním, budou tam i jeho rodiče a mám prostě strach, jak mě vezmou, protože určitě by radši viděli po boku Blaina dívku a ne zženštilého kluka,"
"Kurte," stiskla jemně jeho dlaň, "jeho rodiče můžou být šťastní, že si našel někoho, jako jsi ty."
"Ale-,"
"Žádné ale," zakroutila nekompromisně hlavou, "budete si zase o něco bližší, když poznáš jeho rodinu."
"To ještě jde?"
"No ještě kdy-," Carol vykulila překvapeně oči, párkrát zamrkala a nakonec ze sebe dostala, "ty jsi-,"
"Ššš," vyletěl ze židle a přikryl ji pusu.
"Co se tady děje?" došel Burt do kuchyně, kde se mu naskytl pohled na Kurta držící Carol za pusu.
"Nic," vyhrkli oba najednou a nevině se usmáli. Burt se na ně zvláštně podíval, pak však pouze zakroutil hlavu, vzal si sklenici džusu a šel zpátky do obýváku.
"Kdy?" zeptala se potichu, když Burt zmizel za rohem.
"Když jsem u něj byl ty dva dny," brunetové tváře jemně zčervenali nad tou vzpomínkou.
"A jaké to bylo?" vyzvídala a Kurt ještě víc zčervenal.
"Carol!" okřikl ji a raději vstal.
"Co je? Jsem jen zvědavá," rozhodil pobaveně rukama. Kurt vyběhl schody do pokoje a raději už do oběda nevylézal. Po obědě se taky zavřel do pokoje a ani se nenadál, už bylo šest hodin. Začal se chystat a dal si na sobě hodně záležet. Zkontroloval svůj vzhled a vydal se k Blainovi. Nervózně zaklepal na dveře a čekal, až mu přijde jeho přítel otevřít. Blaine zůstal stát mezi dveřmi s pusou dokořán. Kurt nervózně přešlápl a okusoval si spodní ret.
"Vypadám blbě?" ošil se.
"N-ne," vyhrkl okamžitě kudrnatý chlapec a zatáhl ho dovnitř, "vypadáš děsně sexy."
"Vypadám nevhodně?" zděsil se a prohlédl se v zrcadle, které měli v hale pověšené na zdi. Prohlédl se od hlavy až k patě. Jeho dokonalé úzké nohy obepínali těsné černé kalhoty, bílou košili, na které měl černou vestu a kolem krku černou kravatu se stříbrným lemováním. Blaine ho ze zadu objal a letmo políbil na krk: "Připravený?"
"Ne," zakroutil hlavou.
"Tohle zvládneme," usmál se, propletl jejich prsty a ruku v ruce se vydali do kuchyně, kde byli jeho rodiče s Cooperem.
"Mami, tati," oslovil je, "tohle je Kurt."
"Ahoj," mile se usmála jeho máma, "jsem Treacy."
"Těší mě," úsměv ji nejistě oplatil. Pohlédl na Blainova otce a natáhl k němu ruku.
"Těší mě,"
"Taky mě těší," stiskl jeho ruku, trochu silněji než původně zamýšlel. Když ji pustil, Kurt se otočil na Blaina a zašeptal: "To bolelo."
Kučeravý mladík se uchechtl a lehce ho pohladil po tváři: "Půjdeme se najíst a pak zalezeme ke mně do pokoje."
"To se mi líbí. Nemůžeme hned přeskočit na tu část, kdy půjdeme k tobě do pokoje?"
"Ne," rozesmál se a oba si sedli vedle sebe.
"Takže Kurte," začal Cooper, kterého si doteď ani nevšiml, "není ti divné, že budete proti sobě soupeřit v soutěži sborů?"
"Nepřemýšlel jsem nad tím," přiznal, "ale určitě to nebude tak strašné."
"Co vůbec dělá tvůj tatínek?" zeptala se Treacy.
"Má autodílnu, ale teď musí odpočívat,"
"Proč?"
"Nedávno zkolaboval a byl v nemocnici," vysvětlil se smutným úsměvem, "ale když ho budeme s Finnem hlídat, aby jedl, co má bude v pořádku."
"Finn je tvůj bratr?" zapojil se do konverzace i Blainův otec.
"Nevlastní,"
"Znala jsem tvoji maminku,"
"Jo, Blaine se zmiňoval," znovu se jemně usmál a Blaine mu pod stolem lehce stiskl koleno, "ale Carol je úžasná a táta je šťastný, takže já taky."
"To je dobře,"
Blaine podal Kurtovi místu se salátem, aby si naložil, kolik chce.
"Ty jsi ve třetím ročníku," prohodil jeho otec, "plánuješ něco po střední?"
"Jistě," řekl, jako by to byla samozřejmost, "chci se přihlásit do New Yorku na vysokou."
"New York," zopakoval, "to asi neplánuješ být s Blainem dlouho."
"Tati," okřikl ho Cooper. Kurt zaraženě seděl, pak však nasadil odhodlaný výraz.
"Blaine za rok pojede se mnou,"
"Přesně," přikývl rychle jeho přítel.
"Ty odložíš vysokou kvůli Blaina?" zakroutil nevěřícně hlavou Blainův otec.
"Klidně na ni nepůjdu vůbec, pokud Blaine nepojede se mnou," odsekl trochu podrážděně.
"My půjdeme ke mně do pokoje," kudrnatý mladík raději vstal od stolu a vyzval Kurta, aby šel za ním.

"Všechno jsem to zkazil," položil hlavu do dlaní a sedl si na postel svého přítele.
"Ty jsi neudělal nic," konejšivě ho pohladil po zádech a přisedl si. Kurt na k němu zvedl své modré oči a letmo jej políbil.
"Zůstaneš tady přes noc?" zaprosil, ačkoliv věděl, že sám by asi nezůstal.
"Miluji tě, tvůj otec mě nerozhodí," slabě se usmál a něžně jej políbil.
"Já tebe taky," zašeptal mezi polibky a zatlačil Kurta do měkkých polštářů.
"Blaine," zachichotal se, když mu jeho přítel rozepínal vestu, "máš rodiče dole v obýváku."
"No a?" zvedl hlavu, aby mu viděl do očí.
"Nepotřebuju, aby ještě někdo přišel nahoru-,"
"Fajn," vstal a zamkl dveře, "lepší?"
"Mnohem," stáhl ho k sobě a sundal mu jeho tričko. Blaine nezůstával pozadu a odvázal mu kravatu, kterou pohodil do rohu pokoje. Když oba byli pouze v trenkách, Blaine okupoval Kurtovo tělo tisíce polibky a někde zanechal i červené flíčky. Zuby zavadil o lem Kurových trenek a lehce rukou přejel přes jeho rozkrok.
"Bože," vzdychl brunet a trochu se nadzvedl. Blaine ho však zatlačil zpátky.
"Nedočkavče," zavrněl mu do ucha a jednou rukou sundal zbývající část oblečení i sobě i Kurtovi.
"Miluju tě," zašeptal mu do ucha a lehce jej skousnul.
"Mmm," bylo jediné co ze sebe Kurt dokázal vydat.
"Ty mě ne?" zašeptal znovu.
"J-jo," zádrhavě zamumlal.
"To není správná odpověď," zavrněl a políbil jej na špičku nosu.
"Miluji tě,"
***

"Blaine?" zachraptěl ospale modrooký chlapec, který se probudil v posteli a na druhé straně necítil teplo svého přítele.
"Copak?" ozvalo se od okna, kde seděl Blaine a něco psal do bloku.
"Kolik je hodin?"
"Půl jedenácté, spáči," zasmál se a přisedl si k ospalému chlapci.
"Proč jsi mě nechal tak dlouho spát?" promnul si oči a ucítil teplé rty na nahém ramenu.
"Protože jsi byl děsně roztomilý," zazubil se a konečně ho políbil na ústa.
"Kde mám věci?" rozhlídl se kolem, snažíc se najít své věci.
"To netuším," Blaine pokrčil nevině rameny, "najdi si je."
"Lásko," zakňučel brunet a vstal. Deka, která ho zakrývala, sklouzla po jeho nahé pokožce a Blaine jej zaujatě sledoval. Kurt rychle sesbíral své věci, vyplázl na Blaine jazyk a zalezl do koupelny. Pustil na sebe příjemně teplý proud vody a přemýšlel. Udělal bych pro něj cokoliv, i kdybych se měl vzdát svého snu a zůstat tady v Limě a počkat, až Blaine bude rozhodnutý někam odjet. Ale co když tak dlouho spolu nebudeme? Takovéhle to nemůže být přeci na vždy.
Kdyby jen tak věděl, že chlapec na druhé straně plánuje, že s tím klukem , který mu ukázal, kdo vlastně je, plánuje celou svojí budoucnost, tyhle myšlenky by ho nikdy nenapadli.

"Kurte," křikl na bruneta, který ho však neslyšel, "zvoní ti mobil."
"Halo?" zvedl jej a na druhé straně bylo chvíli ticho, pak se zaraženě ozvalo.
"J-je tam někde Kurt?"
"Je ve sprše," odpověděl a opět na druhé konci drátu bylo ticho.
"Em mohl by jsi mu vyřídit ať potom zavolá mě? Rachel!" zamumlala stále zaraženě.
"Jasně," řekl s klidem a po rozloučení zavěsil. Opět vzal do ruky blok a napsal pár slov.

Komentář potěší Mrkající

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita | 24. září 2012 v 21:15 | Reagovat

Pekné.Som zvedavá ako to bude ďalej či sa rozídu alebo budú spolu ale inak je to veľmi pekné =)

2 Inkunábule | E-mail | 26. září 2012 v 8:19 | Reagovat

Děkuji za další kapitolu. Úžasné!!! Carol: Budete si zas o kousek blíž. Kurt: To ještě jde? a Burtovi nic neřeknou :-)
Bude se Kurt svěřovat Rachel? Jaký bude vztah Kurta a Blainovi rodiny? Už aby byla další kapitola!!! Díky, díky!

3 Nikola | Web | 26. září 2012 v 19:34 | Reagovat

Opět naprosto fascinující! "Kde mám věci?" "Najdi si je" Prostě skvělé a tak jako vždy se nemůžu dočkat pokračování.
Jinak na tvůj email jsem ti poslala konečně dokončenou jednorázovku na přání :) Doufám, že se bude líbit ;)

4 Kat | Web | 22. října 2012 v 18:56 | Reagovat

Super kapitola, těším se na další :)

5 Karin | 29. ledna 2017 v 13:20 | Reagovat

Perfektní kapitolka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama