Je těžké být sám sebou 12

4. září 2012 v 18:18 | Christy


První týden letních prázdnin. Venku zataženo a vypadalo, že každou chvíli se spustí silný, studený déšť. Modré oči mladíka sledovali z okna svého bratra s Puckem, jak trénují fotbal, a čekal na Rachel, která měla každou chvíli dorazit.
"Ahoj, promiň, trochu jsem se zdržela, šla jsem přes hřbitov," dorazila Rachel, potichu zavřela dveře a došla k němu, kde si sedla, naproti na sedátko u okna.
"A není to náhodou zkratka?" divil se Kurt.
"Jo, potkala jsem Blaine," řekla jakoby nic a sledovala kluky venku.
"Blaine?" vykulil oči, "co tam dělal?"
"Byl někoho navštívit. Zaslechla jsem jen, jak říkal, že většinou je řešila za něj."
"Koho řešil za něj?"
"Já nevím," pokrčila rameny s hlasitým povzdechem.
"Napsal mi, že mu chybím," přiznal se po chvíli tíživého ticha, "neodepsal jsem mu, přesto, že mě chybí taky. Strašně moc."
"Proč si tak moc ubližuješ?" stiskla mu jemně koleno. Kurt se na ni zmučeně podíval, protože sám nevěděl, co to dělá. Miloval ho, ale nemůže prostě překousnout, že se s ní rozešel.
"On se rozešel se mnou," pípl zkroušeně. Rachel se na něj udiveně podívala, pak se trochu usmála, ale nakonec se zamračila.
"Podívej se na mě s Finnem. Rozešli jsme se spolu, ale teď jsme zase spolu,"
"Ty říkáš, že si zaslouží ještě jednu šanci, protože oplakává svoji kamarádku, takže hned mám změknout?"
"Ne," vyhrkla, "jen možná teď potřebuje oporu. Sice nevím, co se stalo, ale vypadal dost ztrápeně."
"Co navrhuješ, slečno chytrá?" podvolil se.
"Jít za ním a být pro něj alespoň kamarád," navrhla mu. Nejdříve se ji upřeně díval do očí, pak vytáhl s kapsy mobil a přemýšlel, zdali mu napsat.
"No, co si o tom myslíš?" netrpělivě čekala.
"Myslím, že je to špatný nápad," na chvíli se odmlčel a přemýšlel, nakonec řekl, "ale asi máš pravdu."
"Ano," vypískla a rychle ho objala, "napiš mu, hned!"
"Fajn, fajn," klidnil ji a rychle napsal smsku, která vystihovala všechno.
13:21 KOMU: Blaine-> Máš dneska čas? Buď v parku u té velké sochy o půl osmé
"Půjdeš tam, i když neodepíše?" vystižně se zeptala nejlepší kamarádka bruneta.
"Jo," řekl odhodlaně.

Za chvíli mělo odbýt půl osmé, mladý brunet stál v úzkých černých riflích s lehkou mikinou na domluveném místě. Nevěděl, zda Blaine dorazí, ale doufal v to. Po chvíli se podíval na hodiny, které již ukazovali za deset osm. Pomalu se vydal domů a nadával si, že vůbec něco takového udělal. Zjevně jeho pomoc nepotřebuje, tak proč se obtěžovat? Naštvaně za sebou zabouchl dveře od svého pokoje a sedl si na postel. Vzal si na klín notebook a otevřel jednu ze složek, které měl na ploše. Projížděl různé fotky, kde byl s Blainem. Nad, kterýma se usmíval, jenže jakmile mu všechno došlo, smích vystřídal zoufalý pláč. Nevěděl, co se právě teď Blaine dělá, zda mu ještě chybí. Jestli mu to dneska prostě nevyšlo nebo nechtěl přijít, ale chyběl mu, tak strašně moc, že nedokázal myslet rozumě. Copak je to s ním, tak zlé? Neměl by vlastně vyřešit, věc s Davidem? Bylo by to rozumné, přece je to jeho chyba, že už nejsou spolu.
Jak se rozhodl tak to udělal, ale jako vždy to udělal po svém. Opatrně zaklepal na dveře, ozvali se kroky a ve dveřích se objevila Davidova hlava.
"C-co tady děláš?" zavrčel.
"Chci to vyřešit s tebou, ne přes ředitelnu," začal, načež se David zamračil. Odstoupil mu ze dveří a Kurt s malým zaváhaní vstoupil.
"Omlouvám se," vyhrkl David, "za všechno."
"C-cože?"
"Je to pro mě těžké," zamumlal.
"Omlouváš se mi a necháš mě na pokoji?" zkusil to.
"Nechám, budu přestupovat, táta dostal nabídku, takže…," pokrčil rameny.
"Přeju ti hodně štěstí," plaše se usmál.
"Já tobě taky,"

To šlo nějak hladce, pomyslel si cestou domů. Dnešek byl o něco hezčí, ale stále bylo chladněji, než každé léto, tady v Limě. Přemýšlel zda, jet tento rok se sborem na chatu k jezeru nebo zůstat tady. Podíval se na park osvětlený zářivými paprsky a chvíli přemýšlel. Nakonec se rozhodl, že v parku chvíli posedí, pak až se bude zabývat myšlenkami na chatu. Stále nemohl uvěřit, že už je po všem. Už ho nebude David otravovat, bude pryč. Jedinou dobrou stránkou snad je, že mu pomohl uvědomit si, kdo je. Zbývá doufat, že jeho rodiče pochopí, že to není nic špatného. Tohle, už máš za sebou, usmál se, teď to vyřeš s Blainem.
V parku seděl ještě další dvě hodiny a až, když mu volal Finn, že jdou na grilování k Puckovi, tak se rozhodl jít domů, připravit se.
V pět hodin seděli na zahradě Puckova domu a vesele se všichni bavili. Finn stál s Puckem u grilu a smáli se každé hlouposti, jelikož měli už pár piv v sobě. Hudba hrála hlasitě, až Kurta po chvíli rozbolela hlava. Pomalu se zvedl a bez povšimnutí se vytratil do domu, kde hudba nebyla tolik slyšet. Podíval se na mobil a nemohl uvěřit svým očím. Měl jeden zmeškaný hovor od Blaine. V duchu se proklel, že ho necítil vibrovat, ale rozhodl se, že on mu volat nebude, jakmile se na zahradu za ostatními vrátil, hodil do sebe hned první půlku alkoholu, co mu pod ruku přišla. Zhnuseně to zapil džusem a sedl si mezi Santanu a Quinn, které mu podávali další. Bez rozmyšlení do sebe hodili i tu a opět to zapil džusem.
"Klídek, brácho," pohrozil mu otáčecími kleštěmi Finn.
"Jen ho nech, ať si užije," bránil ho Puck a s úsměvem mu podal další.
"Tak dneska pijeme na Kurta," zvolal a všichni si ťukli. Hudba hrála stále dál, všichni už byli trochu přiopilí. Udělali si táborák, který osvětloval, alespoň trochu stůl a povídali si, teda spíše Finn, Puck a Kurt něco žvatlali o globálním oteplování. Modrookému brunetovi, již bylo jedno, že vodku zapíjí pivem a v ruce mu dohořívala cigareta, kterou mu dal, samozřejmě Puck. Naposledy si potáhl a vyhodil ji do ohně.
"Dáme takovou hru," začala spiklenecky Santana, "sedneme si kolem stolu, doprostřed dáme flašku. Někdo, kdo začne roztáčet flašku, zadá úkol tomu, na kterého bude, ukazoval hrdlo anebo se může vykoupit fantem, to znamená, že ten kdo láhev roztočil, určí počet panáku pro toho druhého, od jedné do pěti, který musí vypít."
"Super, roztáčím," zajásala Rachel, když vyskočila na nohy. Samozřejmě se ji zamotala hlava, takže si sedla zpátky a roztočila láhev, kterou ukazovala na Pucka.
"Proběhni se po ulicí nahý a já mám povolení to natáčet," rozhlásila rozsudek brunetka. A Puck, jakožto, že není bábovka a určitě tam hrál svoji úlohu i alkohol, se pomalu začal svlíkat. Nejdřív tričko, potom kalhoty, nakonec vážně sundal i modré boxerky a rozběhl se do ze zahrady do ulice, následovaný Rachel, která natáčela na svůj mobil. Následně, když se oblékl a sedl si ke stolu, roztočil flašku. Chvíli se točila a všichni netrpělivě čekali. Když se zastavila na Kurtovi, všichni se na něj otočili.
"Chceš si šáhnout?" zasmál se úchylně, přitom ruce držící mezi nohama. Kurt se na něj trochu zděšeně podíval, jako ostatní. Nakonec Puck se smíchem pokračoval, "dělám si prdel. Udělej nám striptýz na I´m sexy and I know it."
"Když tohle je přání tvé," řekl opilecky a vstal ze židle, jenže absolutně to neodhadl a spadl přímo, jak se říká na hubu. Kluci mu hned pomohli a snažili se jej trochu probrat, tak ho tahali po zahradě.
"Mě už to ták nebaví, kluci jsou děsně svině," stěžoval si, každou chvíli zakopávající o své vlastní nohy.
"Okej, chlape vstávej," držel ho silně za jednu paži Finn a za druhou Puck. Odvedli ho do pokoje a nechali ho, aby se pokusil usnout, ale on spát nechtěl. Tak se tedy doplazil zpátky za ostatními, kteří teď už byli naskládaní v obýváku a dál vesele popíjeli. Brunet se vecpal mezi Pucka a Santanu, vzal Quinn láhev nějakého alkoholu a pár doušky se napil, načež se zašklebil.
"Nechutná?" posmívala se Quinn.
"A-ele, jo," zamumlal a napil se znovu.
"Dej mi to, bude ti pěkně blbě," tahala mu láhev z ruky.
"Né," zaskučel a přitiskl si ji k hrudi, "ta je mo-je."
Po chvíli přestal vnímat úplně. Jazyk se mu motal, že mu nikdo nerozuměl. Nakonec se rozbrečel, takže ho Rachel s Mercedes uklidňovali a probrečel se do spánku.
***
"Kde to jsem?" zaskuhral brunet a rozhlédl se po místnosti. Zarazil se, když poznal svůj pokoj a otce stojící u okna.
"Doufám, že je ti alespoň pořádně špatně," otočil se na něj Burt káravým pohledem.
"Děsně," zamumlal.
"Domácí vězení ti dávat nebudu, ale odpracuješ si to v dílně," usmál se. Kurt chtěl rychle vyskočit z postele, ale zamotali se mu nohy a on spal přímo před tátu.
"Tohle mi nemůžeš udělat," zakňučel zoufale.
"Myslím, že tohle je to nejmenší,"
"Cože?" nechápal.
"Podívej se do zrcadla," křikl jeho otec a už šel pryč z pokoje, protože jeho syna asi chytí infarkt.
"Panebožé," zakřičel. Finn se tak lekl, že mu upadly sušenky, které potají sebral Burtovi. Brunet se zděšeně díval do zrcadla a opatrně si prohlížel obličej, který byl oteklý a odřený. Přemýšlel, co se mu sakra mohlo stát. Bezvýsledně si snažil vzpomenout.
"Kurte, za pět minut tě chci vidět dole v dílně," zaslechl hlas svého otce. Sundal si tričko, a sledoval dva fialové fleky na pažích. Nakonec to vzdal, vlezl do sprchy a pustil na sebe horkou vodu. Zhruba za dvacet minut byl v dílně a zapisoval objednávky u malého pultu s kasou.
"Dobrý den," ozval se mladík. Když brunet zaslechl jeho hlas, na malý moment ztuhl. Pomalu se otočil a najednou hleděl do těch krásných očí, které mu tak moc chyběli.
"Kurte," vyhrkl překvapeně a mírně zděšeně, "co se ti stalo?"
"Emm, trochu jsme blbly a tak," koktal.
"Volal jsem ti," začal jiné téma.
"Psal jsem ti," oplatil mu.
"Kdy?" divil se a stále si prohlížel jeho tvář, která přesto, že byla odřená a napuchlá, byla krásná.
"Chtěl jsem s tebou mluvit,"
"O čem?" S Kurta to lezlo jako s chlupaté deky, ale Blaine byl trpělivý.
"O nás,"
"Tak v kolik tady končíš?" zeptal se s mírným úsměvem.
"Tati?" křikl na otce.
"Běž," přišel Burt a povzdechl si, "ale zítra se z toho neuliješ."
"Jen to ze sebe sundám a můžeme jít," ukázal na své pracovní oblečení a Blaine se jemně usmál.

***
Půl hodiny na to seděli v nedaleké kavárně a čekali na objednávku.
"Takže," začal modrooký brunet a nervózně si prohrábl vlasy, které dnes neměl nalakované, "chci to mezi námi vyřešit."
"Já taky," přikývl Blaine, očima propalující Kurta.
"Ale chci už být jen kamarád Blaine," upřesnil mu, "když mě budeš potřebovat, budu tady pro tebe. Klidně můžeme chodit na kafe, sledovat filmy, ale jen jako kamarádi."
Kudrnatý chlapec chvíli seděl a snažil se probrat v hlavě všechno, co jeho bývalý přítel řekl, nakonec s mírným přikývnutím promluvil: "Když to tak chceš."
"Dobře," jemně se usmál mladík naproti němu a odpil si kávy, kterou právě donesla jedna ze servírek.
"A co se ti teda stalo?" ukázal na odřenou tvář kamaráda.
"Trochu jsme blbli a popravdě nepamatuju si, co se mi přesně stalo," Blaine mírně přivřel oči a pochechtával se.
"Ty ses opil?!"
"Ne," bránil se.
"Nemáš nasávat, když to neumíš," rýpnul si.
"Hej, já za to nemůžu," zasmál se modroočko, "dokonce si pamatuju, že jsem kouřil."
"Zdravě?" opět si rýpnul. Tentokrát Kurt zčervenal, až u kořínků vlasů.
"Vážně jsi pako," bouchl jej se smíchem přes stůl. Každý pomalu dopíjel svou kávu, nakonec se rozhodl, že procházka ani jednomu neuškodí. Šli mlčky napříč parkem, kde bylo mnoho lidí a psů.
"Kdo je Angela Martínez?" zeptal se opatrně Kurt.
"Jak o ní víš?" Blaine se prudce zastavil, pohlédl na Kurta a ten v jeho očích viděl velkou bolest, skoro jako by ho zabíjela zevnitř.
"Rachel tě viděla-,"
"Mohlo mě napadnout, že ti to řekla," rozhodil rukama a znova se zarazil, "děláš to z lítosti? Kurte, protože jestli jo, nestojím o to!"
"Jistě, že ne," automaticky chytl jeho ruce do svých a zpříma se mu podíval do očí, "nelituju tě, protože nevím, co se stalo. Ale chci, abys věděl, že tady pro tebe jsem dobře?"
Blaine němě přikývl, snažíc zadržet slzy. Brunet ho k sobě přitáhl a pevně objal, hladící ho po zádech. Chvíli tam takhle stáli a Kurt čekal, jestli mu něco řekne, Blaine však vzpomínal. Topil se v bolestivých vzpomínkách na minulost.
"Blaine, já se bojím," špitla menší blondýnka.
"Ticho Angelo," zamumlal varovně zpátky a blíže si ji přitisknul k sobě.
"Hej vy!" vykřikl někdo, Angela hlasitě vypískla a ozvala se ohlušující rána.
"Utíkej ty vole," křik muž v černé mikině.
"Blaine?" zachraptěla, "myslím, že mě střelili."
"Vnímáš mě?" zatřásl s ní mírně Kurt.
"Cože?"
"Pěkně si mě vyděsil," zamračil se, "celý ses třásl a nevnímal si, co ti říkám."
"Omlouvám se," hraně se usmál a vymanil se z Kurtova objetí, které pořád modroočko nepovolil.
"Podívej se na mě!" přikázal mu Kurt, když se Blaine snažil vyhýbat jeho pohledu. Trochu hlavu nadzvedl, ale ne na tolik, aby se mu mohl brunet podívat do očí.
"No tak Blaine," povzdychl si a jemně vzal jeho obličej do svých rukou, "řekni mi to, možná se ti uleví."
"Nemyslím si,"
"Zkus to," povzbuzoval ho, obličej stále držící.
"Někdy jindy," sundal Kurtovi ruce ze svého obličeje, "musím jít, ale večer napíšu."
"Do-dobře," zamumlal zadrhavě a sledoval, jak jeho kamarád odchází.
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katrin | 4. září 2012 v 22:27 | Reagovat

Wáu .. Dokonalé ;)) Jen bych byla radši kdyby spolu chodili .. Ale uvidíme jak to dopadne :) Jinak úžasné , těším se na další :)

2 Nikola | Web | 5. září 2012 v 15:45 | Reagovat

Super, super, super! Opilý Kurt mi vyvolal úsměv na tváři i výbuch smíchu. Jinak opět úžasné čtení.
Jen tak jak Katrin doufám v happy end, protože miluji KLAINE :)

Tak ať je tu co nejdřív další pokračování :D

3 Karin | 29. ledna 2017 v 12:53 | Reagovat

Opilí Kurt to musela byt podívaná. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama