4.Honesty

6. září 2012 v 20:36 | Christy
Dneska jsem se podívala na pilotní díl The New Normal...doporučuju je to vážně super Smějící se


Honesty

"Hele, můžu se na něco zeptat?" začal po chvíli Wes, když seděli u něj na pokoji. Kurt nejistě přikývl.
"Víš, nezeptal jsem se tě předtím přímo," začal, "jsi zamilovaný do Blaina?"
"Upřímně?" zeptal se a snažil se získat chvíli čas.
"Jak jinak," odvětil.
"Naneštěstí," zamumlal skoro neslyšně a Wes se zamračil.
"Promiň, neslyšel jsem,"
"Jo," řekl hlasitěji a otráveněji.
"Mohl si mi to říct," usmál se.
"Proč bych ti to měl říkat?"
"Já nevím, ten Sebastián se zdá jako pěkný blb," řekl, "byl bych radši, kdyby byl s někým jako ty."
"Ale to je nemožné," odsekl a vstal. I přes bolest, která mu každou chvíli vystřelovala do zad, odešel elegantně. Sotva za sebou v pokoji zavřel dveře, hodil sebou na postel a v tu ránu usnul.

Mezitím co Kurt spal, Wes vyrazil za Blainem.
"Co tě žere, Blaine?" zeptal se, když ho po půl hodině našel ve zkušebně a nepřítomně klepe do kláves klavíru.
"O čem to mluvíš?" neohlédl se a pořád klepal do kláves.
"O tom, že už si nepřipadám jako tvůj nejlepší kamarád,"
"Co to plácáš, proboha?" konečně se na něj podíval, " jistě, že jsme nejlepší kamarádi, Wesi."
"Tak, bys mi mohl říct, proč jsi tak podrážděný,"
"Nejsem podrážděný," oponoval mu.
"Proč mi lžeš?" zeptal se ještě celkem v klidu, protože se s ním nechtěl hádat.
"Přišel ses hádat?" zeptal se už Blaine značně podrážděně a vstal od klavíru.
"Ne," nadechl se, "ale ty se nehádáš jen se mnou."
"Jak to myslíš?" nechápavě se na něj podíval.
"To je jedno, měl by si otevřít oči, ať už ti je zastínil kdokoliv," ukončil jejich rozhovor a vydal se pryč. Blaine chvíli rozmýšlel nad slovy svého kamaráda. Vážně nevidí, že je ke všem jiný? Nebo se to zdá jen Wesovi?

Kurt se probudil, až ve tři hodiny ráno. Moc dobře věděl, že ve škole bude nesoustředěný a naprosto unavený, ale spát se mu nechtělo. Rozsvítil tedy malou lampičku na psacím stolku, vzal kresbu jeho maminky a pomalu, ale jistě ji dokončoval. Když ji dokončil, hodiny ukazovali půl šesté ráno a venku se už rozednívalo. Kurt se tedy rozhodl, že je na čase si dát sprchu a připravit se do školy. Ve sprše strávil více než měl v plánu, ale i tak měl dost času, pomalu na něj opět doléhávala únava a bolest lopatky na které měl pořádně velkou modřinu. O půl osmé vyrazil do chodeb Daltnu a potkal Wese, Davida a samozřejmě i Blaine.
"Co zase tak unaveně?" zeptal se David.
"Pondělí bůh stvořil, aby nás potrestal za to co jsme dělali o víkendu," postěžoval si a všichni se rozesmáli, tedy Blaine se jen mírně usmál.
"Ale vždyť to bylo v sobotu a částečně v neděli," rozesmál se Wes, "to si nedospal?"
"Mám to teď převrácené," zamumlal, "vstal jsem ve tři hodiny a pak už jsem neusnul."
"Ty jsi pako," poplácal ho po zádech a když Kurt sykl, uvědomil si, že je má zraněné, "promiň."
"Uvidíme se na obědě," rozloučil se David s Blainem, kteří chodili o ročník níže.
Wes s Kurtem přišli na hodinu těsně před zvoněním. První hodinu měli matematiku, která Kurtovi ani nešla a ani jej trochu nebavila. Za týden budou psát test a on si byl zcela jist, že jej neudělá. K jeho smůle, byl vyvolán k tabuli a skoro celou hodinu řešil příklad u tabule s učitelem, který si jej po hodině zavolal.
"Pane Hummle," začal, "myslím, že by se vám hodilo doučování."
"Ne," vyhrkl, "já se to doučím sám."
Učitel ač nerad, nakonec po dlouhém smlouváním povolil a dal mu papíry, aby je do středy vypočítal a donesl na zkontrolování. Rychle utíkal na druhou hodinu, kterou měl na druhém patře. Na štěstí ve třídě ještě učitel nebyl, ale na druhou stranu ji neměl s Wesem, protože Wes měl španělštinu. Kurt měl francouzštinu. Celé dopoledne se neuvěřitelně táhlo a on myslel, že každou chvíli umře. Zničeně si sedl na svoji židli v jídelně a Wes se okamžitě na něj otočil.
"Co chtěl matikář?"
"Ale nic," zamumlal a bodl do řízku, jenž měli dneska na oběd.
"Byl jsi celou hodinu u tabule," řekl Wes.
"Trable s matikou? Zase?" objala jej prudce Rachel a Kurt zasyčel.
"Co je?" zamračila se jeho hnědovlasá kamarádka.
"Mělas měkký dopad, když jsi padala ze schodů?" zeptal se ji a Rachel na něj nechápavě zírala.
"O čem to mluvíš?"
"O tom jak si ho tuhle v sobotu pěkně sejmula ze schodů," připomněl ji Wes.
"Ach bože," vydechla, "ty sis ublížil? Nebo spíš já jsem ti ublížila?"
"Trochu, nestojí to za řeč," mávl nad tím rukou, "jen mi prosím vůbec nešahej na záda."
Kurt vstal a šel se s Rachel trochu projít.
"Dobře, no," usmála se, "máš Puckovi vrátit tričko."
"Cože?" nechápal.
"Vzal sis jeho tričko,"
"Nepovídej," ušklíbl se, "víš, jistě, že ho mám já?"
"Jo, oblíkala jsem ti ho, když si nevěděl, která bije,"
"Ach tak, podívám se po něm," usmál se, avšak opět násilně.
"Děje se něco?" zastavila se a postavila se před něj.
"Ne," zalhal.
"Lžeš, nikdy se nikomu nedíváš do očí, když lžeš," zpozorněla, když viděla, že Kurtovi oči opravdu sledují všechno jen ne její oči.
"Víš jaké to je Rachel. Sama si to zažila, jenže s tím rozdílem, že si ho nakonec získala," přivřel oči a vydal se zpátky do budovy.
"Počkej," křikla a rozběhla se za ním.
"Promiň, ale mám ještě hodinu," odbyl ji a odešel. Wes všechno sledoval z okna a vůbec ne mu to nelíbilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikola | Web | 11. září 2012 v 17:06 | Reagovat

Úžasné, Kurta je mi vážně líto. Blaine vážně nemá rozum :D těším se na další díl, jsem vážně zvědavá, jak to bude pokračovat. Obdivuji ale to, jak dokážeš udržet napínavou linii až dokonce. Já už jsem ve svém příběhu nevěděla jak dál, tak jsem začala psát pokračování a doufám, že to bude trochu napínavější a možná i akčnější než doposud :)

2 Kat | Web | 26. září 2012 v 19:58 | Reagovat

Skvělá povídka! Bude někdy pokračování? :)

3 ilovegleeglee | E-mail | Web | 26. září 2012 v 20:29 | Reagovat

[2]:  Jistě, jen nevím ještě kdy přesně ;)

4 Karin | 25. ledna 2017 v 13:21 | Reagovat

Moc pěkně psané. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama