Je těžké být sám sebou 8

6. srpna 2012 v 13:45 | Christy

"Táta mě zabije," nervózně se ošil na sedadle.
"Ale ne," usmál se a letmo ho políbil, "nějak mu to vysvětlíš."
"No," zamumlal a podíval se na svůj dům, " říct mu, tati byl jsem u mého přítele, promiň, že jsem nepřišel domů a pak do školy, nezní moc dobře."
"Nevzal by to?" zeptal se zmateně kudrnatý mladík.
"Pochopil by, že mám přítele, ale jak mu vysvětlím, že jsem nebyl v noci doma a pak ve škole," nevinně se usmál. Kudrnatý mladík chápavě přikývl a naposledy ho letmo políbil, než jeho přítel vystoupil.
Klíč zachrastil v zámku a Kurt opatrně nakoukl dovnitř.
"Kde jsi byl?" přiřítili se Burt, Carol, Finn a Rachel zároveň. Kurt se lekl a znervózněl.
"Já, no," snažil se vymyslet větu, která by mohla dávat smysl. Všichni přítomní na něj házeli nechápavé pohledy.
"Vykoktej se," vyhrkla Rachel.
"Nebyl si ani ve škole," řekla starostlivě Carol.
"Měl jsem o tebe strach, ani ses neozval," řekl vyčítavě Burt a na tváři měl vrásky.
"Já-," zamumlal se sklopenou hlavou.
"Máš domácí vězení," zahřměl.
"Byl jsem s Blainem," zašeptal červený jako rajče.
"Vážně?" rozplývala se Rachel.
"S kým?" překvapeně vyhrkl Burt a Carol se na Kurta s úsměvem dívala.
"Je to můj přítel," podíval se na svého tátu. Burt neměl slov a tak se na něj jen díval.
"Skvělé vysvětlení," rozesmál se Finn, "chceš se dostat někdy ven?"
Kurt se na něj nehezky podíval a následně se s obavy podíval na tátu. Ten měl na tváři šokovaný výraz.
"To je hezké, že máš přítele, ale domácí vězení máš tak jako tak,"
"Ale tati," protestoval Kurt.
"Vynechávat kvůli tomu školu? A nechodit večer domů?" vyčítavě se na něj podíval, "to ani náhodou."
"Pojď," tahala ho do pokoje, aby se nakonec s Burtem ještě nepohádali.
"A proč si tak špinavý?" slyšel ještě hlas Carol.
"Malovali jsme," křikl na ni nazpět. Jakmile přišli do jeho pokoje, Rachel se na něj vrhla s dotazy, ale Kurt ji zarazil.
"Musím se umýt," ukázal na své oblečení a obličej.
"Jasně, ale pohni si, chci slyšet všechno," skočila na postel a čekala, dokud se její nejlepší kamarád nevysprchuje. Za nedlouho přišel Kurt a ještě si sušil vlasy.
"Spali jste spolu?" vybalila na něj.
"Ne," zasmál se, ale zčervenal.
"Ale něco bylo," komentovala jeho reakci.
"Něco," zamumlal.
"Takže je všechno v pohodě?" ujistila se Rachel.
"Myslím, že s Blainem jo," usmál se, ale úsměv mu dlouho nevydržel, "s Davidem ne."
"Musíš to někomu říct, Kurte," poradila mu a starostlivě se na něj podívala.
"Nemůžu," zašeptal.
"Fajn, ale Blainovi to řekni," mrkla na něj, povzbudivě se usmála a odcházela.
"Měl bych," řekl a natáhl se na postel a vzal mobil.
21:22 -> Musím s tebou mluvit. K.
21:23 -> Mám se bát? B.
21:25 -> Jak se to vezme
21:26 -> Můžeš ještě dneska? B.
21:28 -> Přijedeš za mnou? K.
21:30 -> Jsem tam za 20 minut ;)
Jakmile si přečetl zprávu, zamířil za otcem do obyváku.
"Tati?" oslovil ho a Burt k němu zvedl oči.
Kurt se zhluboka nadechl a řekl: "Přijede Blaine, potřebuju s ním o něčem mluvit. Nevadí?"
"Máš domácí vězení a ty si ho přivedeš sem?" řekl.
"Tati," zamumlal. Burt nesouhlasně zakýval hlavu, ale viděl Carol, která na něj mírně přikývla.
"Fajn," zabručel, "ale máte hodinu."
"Dobře," přikývl, ale nebyl spokojený. Zalezl do pokoje a čekal, až jeho přítel dorazí. Zanedlouho zazvonil zvonek a Carol otevřela.

"Ahoj, Kurt je u sebe," mrkla na něj a pustila jen dovnitř. Blaine ji věnoval jeden krásný úsměv a šel do pokoje za Kurtem. Když vešel, modrooký chlapec si jej ani nevšiml. Stál u okna a zamyšleně koukal do jednoho místa.
"Co jsi mi chtěl říct," přišel k němu a objal jej kolem pasu. Hlavu si položil na jeho rameno a Kurt si povzdychl.
"Sedneme si," zamumlal a tahal Blaine na postel. Kudrnatý mladík si ho starostlivě prohlížel.
"Jeden kluk ve škole," začal a nedíval se mu do očí, "mě šikanuje."
Blaine chvíli zpracovával, co se právě dozvěděl. Vztekle vstal z postele a v hlavě mu běhala pořád jedna myšlenka.
"Jak dlouho?" zasyčel skrz zuby.
"Nějakou dobu," přiznal, "ale neřeš to."
"Jak neřeš to!" rozčílil se a šlo to slyšet, až do obýváku, kde seděl Burt s Carol. Nechápavě se na sebe podívali a Burt začal vstávat, Carol ho však stáhla zpátky.
"Neměl jsem ti nic říkat," špitl s hlavou skloněnou. Po tváři mu chtě nechtě stekla slza. Blaine se na něj zlostně podíval, ale jakmile viděl, že jeho přítel pláče, tak ho vztek opustil. Sedl si k němu a objal jej kolem ramen. Kurt zabořil hlavu do jeho hrudě a máčel mu modré tričko.
"Já-," vzlykl.
"Ššš," umlčel jej Blaine, "vyřešíme to spolu. Neudělám nic, co by se ti nelíbilo."
Zvedl k němu své modré uplakané oči a vděčně se na něj usmál, ačkoliv mu do smíchu nebylo. O chvíli později si Blaine všiml, že se Kurtovi klíží oči. Pomalu si lehnul a Kurta stáhl sebou. Chtěl vstát, ale zastavil ho krásný, ačkoliv teď ospalý hlas: "Musíš jít, mám domácí vězení."
Kudrnatý mladík se na něj nechápavě podíval. Kurt mu vysvětlil, že táta nebyl nadšený, že byl v noci pryč a nešel do školy. Následně jej doprovodil ke dveřím a Blaine jej chytl za ruce a jemně si ho přitáhl. Carol, Burt, Finn a Rachel je sledovali s kuchyně. Když se letmo políbili a popřáli si dobrou noc, Rachel málem roztála, když viděla, jak moc jsou roztomilý.

"Sluší jim to spolu," řekla Carol, dívajíc se na Burta a sedajíc si za stůl. Burt jen zamručel něco, jako domů a do školy chodit, ale bude.
"Jak dlouho se vůbec znají?" zamumlal s plnou pusou Finn a schytal od Rachel nehezký pohled.
"Jen se ptám," bránil se.
"Nějaký ten den už to bude," šťouchla do něj brunetka.
"Odvezeš mě domů?" zeptala se a oblékala si kabát, jelikož venku byla už zima.
Xxx
23:32 Promiň, že máš domácí vězení, kvůli mně. Miluji tě.
Kurt si zprávu však přečetl až ráno a měl menší frmol, jelikož zaspal. Ale již od rána měl dobrou náladu a on si byl jist, že mu ji nikdo nezkazí.
"Proč si nebyl včera ve škole?" zeptala se Mercedes, když měli společnou hodinu angličtiny. Kurt chvíli přemýšlel, zda ji o Blainovi říct nebo ne, přece je to částečně i její zásluha, kdyby nešla na ty krokety, tak by možná spolu teď nebyli.
"Byl jsem s Blainem,"
"Kecáš," vykulila na něj oči a široce se usmívala.
"Ne," nadšeně se usmál, "včera mě vzal na jeho chatku uprostřed lesa. Přespali jsme tam, druhý den mě nechtěl pustit do školy, tak jsem mu pomohl."
"Přespali?" pozdvihla zvědavě jedno obočí.
"Ne tak úplně jak si myslíš," zčervenal.
"Ne, tak úplně?" křikla, takže se po ni profesorka otočila.
"Děje se něco Mercedes?" zeptala se a rozdával všem pracovní listy.
"N-ne," vykoktala a Rachel se na ně s úsměvem dívala. Bylo ji jasné, proč takhle vyváděla.

"Hej," křikl na něj Finn, během přestávky, když jej viděl u skříňky.
"Co?" podíval se na něj smutnýma modrýma očima, protože mu bylo jasné, že Blaine dneska neuvidí.
"Burt s mámou jeli pryč, máš čas do sedmi, vrátí se o půl osmé," oznámil mu a Kurtovi oči se rozzářily.
"Díky," zavýskal a rychle jej objal.
10:21 -> Mám čas do sedmi, podnikneme něco? A s tím domácím vězením je moje vina, netrap se! :-*
Odpověď přišla během pěti minut.
10:26-> Vyzvednu tě po škole ;)

Po zkoušce se vydal s Rachel a Finnem na parkoviště, kde na něj již čekal Blaine.
"Pojďte," vyzval je a vydal se ke svému příteli.
"Ahoj," políbil jej letmo na přivítanou, "tohle je Rachel a Finn."
"Těší mě," podal jim ruku s nervózním úsměvem na rtech.
"Mě taky, oficiálně," zazubil se Rachel, "co podnikáte dneska?"
"Zajedeme ke mně, potom zajedeme na oběd a pak ho odvezu domů," shrnul Blaine svůj plán a otevřel Kurtovi dveře od auta.

"Aha, užijte si to spolu," řekla Rachel a čapla Finna za ruku.
"Naši nebudou doma," usmál se, když se Kurt nadechoval zeptat se.
"Kde jsou?"
"Nevím," mrkl na něj a věnoval se řízení. Za chvíli stáli před jeho domem a Blaine mu elegantně otevřel dveře od auta.
"Víš, že vlastně jsme konkurenti?" zeptal se z ničeho nic Kurt.
"Tak tohle tě trápí?" zakroutil hlavou Blaine, "To vůbec neřeš."
"Ale Blaine," odporoval Kurt, "je jasné, že vyhrajeme."
"Cože?" rozesmál se Blaine a odemykal domovní dveře.
"Nechci, aby tě to rozčílilo a nakonec by ses se mnou rozešel," pokrčil rameny a proklouzl do Blainova domu.
"Nebuď naivní," prohodil Blaine.
"Co-," nebyl schopen doříct, protože rty mladého Slavíka, dobývali ty jeho.
"Ty víš jak odvést pozornost," zamumlal mezi polibky a ruce dal kolem jeho krku.
Nakonec ani na oběd nešli, sedli si na postel do Blainova pokoje a užívali si společné chvilky, které spolu mohli strávit.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikola-bloger | Web | 18. srpna 2012 v 21:43 | Reagovat

Je to vážně skvělý příbeh, má děj, rozvíjí se, co víc si přát a navíc se skvěle čtě... Už aby byl další díl.. :D

2 Karin | 29. ledna 2017 v 12:24 | Reagovat

Krásně se to čte. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama