Je těžké být sám sebou 7

3. srpna 2012 v 18:44

Odeslal zprávu a okamžitě litoval. Co když už se sním, nebude chtít sejít a bude si myslet, že mu nechce dát šanci napravit včerejšek? Nebyl by to právě Blaine, který ho mohl přivést na jiné myšlenky?
Zkouška skončila přesně o půl čtvrté. Navrhovaly se sóla a společná čísla. Všichni unaveni, ale hlavně rádi, že můžou jít domu, vypadli ze školy. Jen Kurt se táhl chodbami. Vyšel ven z budovy a jeho pohled upoutalo, jemu tolik známe auto, o jehož dveře se opíral krásný mladý muž.
"Blaine," řekl a vydal se k němu s falešným úsměvem na tváři, "co tady děláš?"
"Nevzdám se," řekl rozhodně, jakmile k němu brunet došel, "nevím proč ses rozhodl, že to nemá cenu, ale já ti hodlám dokázat, že má."
Otevřel dveře spolujezdce, počkal až jeho přítel nastoupí a sedl si na místo řidiče.
"Ukážu ti jedno místo," usmál se a vyjel z parkoviště Mckinleyho střední. Jeli dlouho po hlavní cestě, nakonec stočil na bahnitou lesní cestu.
"Mám se bát?" zažertoval Kurt a jemně se usmál.
"Ne," zasmál se, "je tam strašně hezky."
Blonďaček se na něj podíval a zeptal se: "A kde si k němu přišel?"
"Patřilo to jednomu známému od otce, koupil jsem si to z úspor, které jsem spořil na vysokou. Chtěli to zbourat a já si to tam oblíbil. Budeš první, koho tam vezmu a první kdo tam bude spát," podíval se na reakci svého přítele.
"Přespíme?" nechápal Kurt. Blaine jen přikývl a ukázal před sebe. Přímo před nimi byla nádherná louka a uprostřed stála vetší chatka, před niž bylo jezero. Přes jezero vedl krásný kamenný most až ke vchodu.
"Nádhera,"zamumlal Kurt a otvíral dveře. Rozhlížel se kolem sebe a nemohl uvěřit svým očím. Nic krásnějšího snad nikdy neviděl.
"Krásné že? Ještě to má nějaké mouchy, ale ty časem taky doladím," sledoval Kurta, jak se ohroměně rozhlíží kolem sebe.
"Pojď," chytl modrookého chlapce za ruku a táhl směrem k chatě. Otevřel dveře a před nimi byla malá hala se schody.
"Jede tu vůbec proud?" zeptal se Kurt.
"Jo, ale i kdyby ne, svíčky jsou romantické. A navíc dneska hlásí bouřky," prohodil jako by nic. Kurt se nejdřív usmál jak je Blaine romantický, ale hned jakmile se zmínil o bouřkách, úsměv z tváře mu zmizel.
"Myslím, že pojedu domů," zasmál se modroočko. Blaine se na něj podíval, a jakmile uviděl Kurtův zděšený výraz, musel se taky zasmát. Přišel k němu, objal ho zezadu kolem pasu a zašeptal: "Nemusíš se bát, já tady budu s tebou."
Kurt se k němu otočil, zadíval se mu do očí. Teď tu byli jen oni dva, nikdo jiný. Přitiskl své rty k těm jeho a chtivě jej políbil. Když se od sebe odtáhli, oba zrychleně dýchali.
"Miluji tě," vyhrkl ze sebe kudrnatý mladík a Kurtovi se zaleskli oči.
"Já tebe taky," znovu jej políbil. Vášnivě a chtivě. Blaine mu okamžitě polibky oplácel. Dostali se až do obývacího pokoje a Blaine mírně do Kurta strčil, aby si lehl na pohovku. Lehl si na něj a pořád se nepřestávali líbat. "Co to se mnou děláš Blaine Andrsone," pomyslel si a zajel Blainovi pod tričko. Bloudil rukama po jeho hrudi. Tričko, které mu překáželo, sundal. Blainovi rty se přemístili na jeho krk a jemně ho laskaly. Taktéž rukama bloudil po jeho hrudi a sjížděli níž a níž. Pomalu odepínal jeho pásek a následně i zip. Lehce rukou přejel přes rozkrok a následně se rukou vrátil ke Kurtově tváři. "Tohle bude dlouhá noc, bouřka nebo ne," pomyslel si blonďáček a on i jeho přítel se ponořili do vášně, která ovládala jejich mysl a tělo.

Kurt chmatal rozespale po mobilu. Vstal s pohovky a hledal kalhoty, ve kterých měl mobil. Letmo se podíval na Blaine a široce se usmál. Vytáhl z kalhot mobil a přečetl si smsku. Zděšeně se díval na mobil. Při tom všem co se včera dělo mu vůbec nedošlo, že má být ve škole.
09:29 -> Kde jsi? R.
"Blaine," zatřásl s ním. Spící mladík se zavrtěl a pootevřel oči.
"Ahoj," usmál se a natáhl se pro polibek. Kurt mu šel vstříc a letmo jej políbil.
"Tomu říkáš dobré ráno?" zamračil se nad pusou, co mu jeho přítel věnoval.
"Mám být ve škole," řekl a začal se oblékat. Kudrnatý mladík ho sledoval.
"Ty nejdeš?" divil se modrooký chlapec a zapínal si opasek.
"Ne," usmíval se, " a ty taky ne."
"Já musím," řekl rozhodně.
"A jak se tam dostaneš?" ušklíbl se Blaine.
"Blaine," zakňučel Kurt. Blaine se pouze nevině usmál a dále ho s pobavením sledoval.
"Máme zkoušku se sborem," snažil se jej přesvědčit, ale bezvýsledně, protože stejně nakonec skončil zase v náručí Blaina. Vždyť on věděl jak odvést jeho pozornost. Ale Rachel taky umí být otravná.
09:49 -> Nestalo se ti nic? Prý si nebyl ani doma! R.
"P-počkej, aspoň ji odepíšu," zamumlal a stěží se od Blaina odtrhl.
09:54 -> Dneska nepřijdu, neptej se, potom ti všechno řeknu ;)
"Hele, můžu se na něco zeptat?" podíval se na Kurta.
"Jistě, že ano."
"Rachel má dva táty?" řekl potichu, že ho skoro ani modrooký chlapec neslyšel.
"Nemusíš šeptat," zašeptal taktéž, ale pak mluvil normálně hlasitě, "její tátové smíchali svoje sperma a našli si pro Rachel mámu."
Blaine se na něj díval s pusou dokořán a oči rozšířené překvapením. Dvakrát se snažil vydat ze sebe zvuk, ale vždy ho jeho hlas zradil.
"To je co," řekl Kurt a rozcuchal mu vlasy ještě víc.
"Co teda podnikneme, když nejdeme do školy?" zeptal a ukazováčkem přejel po nahé hrudi zaraženého Blainovi. Dvakrát s ním zatřásl, než se konečně probudil z transu.
"Nevím," široce se usmál, "co chceš."
"Odpočívat," řekl a opřel se mu o rameno. Blaine mu prohrábl vlasy a následně ho do nich políbil.
"Odpočívat nebudeme," řekl kudrnatý mladík a vstal.
"Cože? Vždyť si říkal, že budeme dělat, co chci já," nedal se Kurt a chytl ho za ruku, aby ho stáhl k sobě.
"To jsem sice řekl, ale odpočívat budeme, až umřeme," zasmál se a vytáhl Kurta na nohy. Kurt se na něj unaveně podíval.
"Ale no ták," přitáhl si ho k sobě do těsné blízkosti, "jen mi trošku s něčím pomůžeš."
"S čím?" vyvalil na něj oči.
"Uvidíš," mrkl na něj a tahal ho ven.
"Počkej, musím se trošku upravit," Kurt jej začal tahat zpátky.
"Tady tě nikdo neuvidí a mě se zdáš takhle roztomilý," zasmál se a dotáhl ho ke kůlně za chatou. Nebyla ani velká, ani malá. Tak akorát, aby mohl Blaine udělat to, co s ní zamýšlel.
"Včera jsem si toho ani nevšiml," modroočko si pozorně prohlédl dřevěnou stavbu, "co s tím chceš dělat?"
"Přemalovat a vytahat ze vnitř ty krámy, co tam jsou," nevinně pokrčil rameny a když viděl jak se Kurt tváří, nahodil i psí oči.
"Fajn," zasyčel na něj a prohrábl si vlasy, které si nestihl nijak upravit, takže je měl v očích. Blaine jej letmo políbil a těžce otevřel dveře. Kurt dovnitř nakoukl přes jeho rameno a myslel, že to s ním šlehne o zem. Tolik nepořádku, pavučin a prachu. Otřepal se.
"Takže, začneme s tímhle a nakonec vyneseme tamto," ukazoval na věci, které bude třeba vynést jako první a Kurt ani nestihl reagovat a Blaine mu už podával krabici s harampádím.
"Co je to?" zeptal se a zvědavě nakoukl do krabice.
"Nic, důležitého," odpověděl a už mu podával další krabici.
"Počkej, nestíhám," hukl na něj přes dvě krabice.
"Nemáš být zvědavý," oplatil mu Blaine.
Vyklízení jím trvalo asi dvě hodiny a pak úpravy ve vnitř hodinu. Potom si dali oběd a nakonec se pustili do natíraní. Byli celí špinavý od barvy, protože po sobě cákali barvami. Večer Blaine odvezl Kurta domů, kde na něj čekal naštvaný otec a nedočkavá Rachel.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Inkunábule | E-mail | 3. srpna 2012 v 20:46 | Reagovat

Opět skvělá kapitola, děkuji :-) Líbí se mi ten nápad s chatou a těším se na Rachel a Burta, až budou chtít vědět, kde byl.

2 Nicole Damita | 3. srpna 2012 v 23:32 | Reagovat

Skvelé Blaine aký romantik no proste zase raz úžasné =)

3 Nikola | Web | 19. srpna 2012 v 12:36 | Reagovat

Strašně se mi líbí jak píšeš. Má to hlavu a patu a navíc si při těch dialozích dokážu Blainea i Kurta živě představit. Jen tak dál. Doufám, že co nejdřv bude 9.!!
.
Jinak já jsem na blogu přidala taky další kapitolku, jmenuje se Párty a je trochu delší než normálně. Tak kdybys měla čas, můžeš si ji přečíst.

4 Karin | 29. ledna 2017 v 12:17 | Reagovat

Pěkné. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama