Je těžké být sám sebou 5

4. července 2012 v 15:45

"No konečně, už jsem to nemohla vydržet," vyletěla Mercedes z auta. Blaine a Wes si vyměnily nechápavé pohledy a následně se podívali na Mercedes.
"Zkuste s ním jet v jednom autě, nemůžete skoro ani dýchat," vysvětlila klukům, když viděla nechápavé pohledy, které po sobě házeli.
"Nechej to být Mercedes," uklidnil ji Kurt a myslel si, že ji snad zavře někam do kufru. Kurt se rozhlédl po pozemku Daltonské chlapecké školy. Líbilo se mu tady, kéž by mohl přestoupit. Moc dobře věděl, že je to drahé a navíc nemohl opustit své staré kamarády a sbor.
"Takže Blaine, co kdybys vzal Kurta k sobě, a já tady Mercedes ukážu, kde je jídelna. Dělají tady nejlepší krokety ve státech," návrh Wes. Mercedes se rozzářila, ale věděla, že se s Blainem Kurt pohádal, ale měla ráda krokety a jestli tady měli nejlepší ve státě, musela je prostě zkusit. Prosebně se na Kurta podívala a ten když viděl její prosebné oči tak s úsměvem mírně kývnul. Mercedes a Wes zmizeli rychle někde ve tmě a Blaine s Kurtem se ocitli sami.
"No…tak," Blaine byl nervózní, nevěděl jak se chovat. V hlavě si dával dohromady plán, jak zabije Wese.
"Půjdeme?" zeptal se Kurt.
"J-jo," zamumlal. Procházeli po chodbách, na kterých bylo pořád rušno. Každý Blaine zdravil a chtěli, aby zazpíval. Ten je vždy jen s úsměvem odmítl a sem tam se zapovídal.
"Jsi populární," řekl, když byl Blaine alespoň na chvíli volný.
"Ale n- ," usmíval se, když v tom ho Kurt přerušil.
"Neříkej, že ne,"
"Fajn, jsem populární,"zasmál se. Modrooký chlapec se na něj díval jak na svatý obrázek.
"Co?" Blaine si všiml jeho pohledu.
"Kde máš ten pokoj?" změnil raději téma, "zdá se mi, že je to jak v Harrym Potterovi, ty chodby."
"Zvláštní, že o tom mluvíš," pořád se usmíval, "mám rád Harryho Pottera."
"Fajn s pravdou ven, Blaine," přestalo to Kurta bavit.
"Cože?" zeptal se zmateně.
"Žádný večírek není, že?" Blaine se zastavil.
"No, uvidíš, až budeme v pokoji," řekl tajemně, ale pořád s úsměvem na rtech. Otevřel dveře od svého pokoje. Bylo tam ticho a prázdno. V tom Blaine zakřičel: "Tady je to, ale divoký večírek."
Oba se rozesmáli a smáli se ještě dlouho. Když se modrooký chlapec dosmál, tak se zamyšleně podíval na Blaina.
"Co?" zašeptal Blaine. Ani nevěděl, proč šeptal, asi nechtěl ničit to krásné ticho a dlouhé pohledy od Kurta.
"Nic," taktéž šeptal. Blaine udělal krok ke Kurtovi a pořád se mu díval do očí. Krásný blonďáček ani nevěděl, jak se k němu Blaine dostal, protože se mu díval pořád jen do očí.
"Co to zase děláš?" zamumlal Kurt omámeně, jelikož už cítil Blainův dech na rtech.
"Tohle," řekl a jemně ho políbil. Kurt nechtěl odporovat, měl sice strach z toho, co přijde, z toho, že se opět odtáhne a začne křičet. Polibky mu oplácel, bylo to jen letmé motýlí polibky, ale z jemného polibku se stal trochu dravější a Kurtovi ruce bloudili po zádech Blaina, a Blainovi ruce držely Kurta kolem pasu, dost pevně na to aby ho měl co nejblíže k sobě. Když se od sebe odtáhly, oba zrychleně dýchali. Nemělo cenu teď nic říkat, jen si hleděli do očí. Až nakonec ticho prolomil Blaine.
"Měl jsem strach a choval se jak idiot, moc se omlouvám," omlouval se kudrnatý mladík.
"Nechápu to, ale prosím, už se neomlouvej," znovu zašeptal.
"Musím najít Mercedes,"vzpomněl si Kurt a chtěl odejít, avšak Blaine ho nenechal a přitáhl zpátky k sobě.
"Už určitě je doma,"zachechtal se Blaine. Modrooký mladík se na něj nechápavé podíval.
"Wes, to naplánoval," vysvětlil mu, "nechceš tady zůstat? Podíváme se na film."
Kurt se usmál a přikývl.
"Půjčím ti něco na spaní," řekl a pustil Kurta. Kurt nespokojeně zamručel a sledoval, jak se Blaine prohrabuje ve skříni. Podal Kurtovi látkové, pohodlné, modré kraťasy.
"Chceš i tričko?" zeptal se s hlavou pořád zabořenou do skříně.
"Ne, ne to je dobrý," zakroutil hlavou.
"Takže…" nahodil Kurt, "ty jsi 100% gay?"
"Nevypadá to tak?" zasmál se a opět ho jemně políbil.

Lehli si do postele a ani na film vlastně neměli myšlenky. Kurt ležel na nahé hrudi, teď už asi svého přítele a vychutnával si, že teď může být sním. Blaine zase výskal Kurta ve vlasech a pobrukoval nějakou melodii.
"Co to broukáš?" nedalo to Kurtovi.
"Jednu písničku na, které pracuji,"
"Můžu ji slyšet?" otočil se, tak že teď měl bradu na jeho hrudi.
"Teď?" divil se a na tváři měl spokojený úsměv. Kurt se nevině usmál a pokrčil rameny. Blaine zakroutil hlavou a ke Kurtovi se naklonil, aby si mohl ukrást jeden polibek.
"Jindy," zašeptal mu do ucha a jemně si pořád pohrával s jeho vlasy. Povídali si, až do doby kdy Kurt neusnul. Pak jej Blaine jen spokojeně pozoroval. Užíval si pocit, kdy ho drží v náručí, byl rád, že všechno urovnal. Sice měl strach, co se bude dít ráno, že si to Kurt rozmyslí. Dlouho však nad tím neuvažoval, protože i jeho přemohla únava.

Ráno Kurta probudila smska, chtěl vstát, ale něco ho tížilo kolem pasu. Jemně vzal ruku od Blaine a vymanil se z jeho obětí.
08:42 -> Kde jsi? R.
08:43 -> U Blaine.
08:44 -> Tak u Blaine jo :D
08:46 -> Říkal jsem si, že budete chtít být sami :P
08:47 -> Tohle nebude ten důvod :P
Kurt se usmál nad poslední zprávou a odložil mobil zase na stolek. Opět se uvelebil u Blaine v náručí a ten ani nevěděl, že Kurt u něj nebyl. Modrooký mladík se snažil zase usnout, ale nemohl, pořád se usmíval a hladil Blaine po tváři. Blaine se zavrtěl a otevřel oči.
"Dobré," usmál se Kurt a políbil jej.
"Hm," zamumlal, když se Kurt odtáhl. přitáhl si jeho obličej zpátky.
"Musím domů," znovu se odtáhl a lehce se usmál.
"Nemusíš," zaprotestoval a chytl ho za zápěstí, když se mladý zpěvák snažil vstát. Snažil se mu vyvlíknout, ale Blainovo sevření akorát zesílilo a zpátky ho stáhl do postele. Ovinul svoje paže kolem útlého pasu bruneta a nehodlal ho jen tak pustit. Kurt usoudil, že nemá cenu se mu vzpírat, tak se zpátky uvelebil v jeho náručí, na což se Blaine spokojeně usmál. Modrooký chlapec se díval na obličej svého přítele a přemýšlel, zda je možné, že takový krásný kluk, vypadajíc jako anděl, byl jeho. Jenže Kurtovi se už spát nechtělo, tak políbil Blaine na nahou hruď. Kudrnatý mladík se zachvěl a mírně otevřel oči. Přestože věděl, že Blaine se na něj díval, nepřestával. Líbal ho na hrudi a pokračoval výš, jazykem přejel po bradě, ústa vynechal, políbil ho na nos a opřel čelo o to jeho. Navzájem si hleděli do očí a Kurt úplně zapomněl, že by měl jít domů.
"Co děláš večer?" zeptal se z ničeho nic Blaine, jeho hlas zněl nervózně.
"Zatím nemám na večer plány," lehce se usmál a zavřel oči, stále se opírajíc o čelo kudrnatého chlapce.
"Co bys řekl na první rande?" navrhl mu a modrooký mladík otevřel své krásné modré oči.
"Řekl bych…" odmlčel se a tvářil se vážně, že chvíli vypadalo, jako by chtěl odmítnout, "že půjdu strašně rád."
Blaine skoro ani nedýchal, když čekal, co blonďák vypustí u úst. Cítil ohromnou úlevu a široce se usmál.
"Ale jestli mě nepustíš domů, nikam nepůjdu," řekl varovně.
"Vyhrožuješ mi?" otočil hlavu, aby se o něj Kurt dále nemohl opírat a hrál uraženého. Blonďaček nejdřív nechápal, ale pak pochopil, že si jen hraje.
"Ne," zasmál se, "jen ti říkám krutou realitu."
Blaine se, ale tvářil pořád stejně vážně. Přemýšlel jak říct rodičům, že si našel svoji spřízněnou duši. Jak jim má říct, že jeho spřízněna duše je kluk? Tolik se ztratil ve svých myšlenkách, že si ani nevšiml, jak na něj Kurt mluví a že vstal.
"Kam jdeš?" zeptal se zmateně, když viděl, že už má oblečené kalhoty a zapíná si opasek. Podepřel si hlavu a koukal na něj.
"Domů," řekl suše a přes hlavu si přetáhl tričko.
"Co tě zas žere?" zamumlal podrážděně, když slyšel Kurtův podtón v hlase.
"Co by? Mám pocit, že sám pro sebe si můžu povídat i doma," odsekl, podíval se do zrcadla, jestli mu to sluší a mírně si prohrábl vlasy.
"Promiň, jen jsem se zamyslel," řekl a posadil se. Kurt se na něj zvědavě podíval, kleknul si k posteli, lokty si podepřel si hlavu a svoje modré oči upřel na Blaine.
"Naši neví, že jsem gay a už vůbec, že jsem si našel přítele," smutně se usmál, za to Kurt se culil jako sluníčko. Právě řekl, že je jeho přítel.
"Co se tak pitomě usmíváš?" zeptal se podrážděně, což Kurta rozčílilo. Naštvaně se postavil. Blaine věděl, že po něm neměl zase tak vyjet, už se chtěl omluvit, ale Kurt ho předběhl.
"Víš co? Tak já mám nápad," mluvil naštvaně a v očích mu plály plamínky hněvu, " žij si dál ve lži, ale jestli vážně se mnou chceš být, tak zahoď tu tvoji arogantní masku a neštěkej tady po mně."
Kudrnatý mladík byl zaražen a koukal na něj jako na ducha. Kurt zavřel oči, zhluboka se nadechl a otočil se na odchod.
"Počkej," vzpamatoval se a vyskočil na nohy. Chytl Kurta za ruce a přitáhl si ho k sobě. Ten natočil hlavu na stranu, byl stále naštvaný, jenže Blaine se jen tak nedal a chytl ho za bradu a otočil ho na sebe.
"Nechtěl jsem tak vyjet, ale mám strach," zašeptal a naklonil se k němu blíže, " nechci žít v žádné lži, Kurte."
Přerušil poslední mezeru mezi nimi a něžně ho políbil. Jakmile se jeho rty dotkly těch Kurtových, jeho zlost se rozpadla jako domeček z karet. Polibky mu radostně oplácel, ale stejně domů musel. I když představa, jak Rachel bude vyzvídat, jej děsila.
"Musím jít," lehce se usmál a odtáhl se o něj.
"Dneska večer?" ujišťoval se Blaine, jelikož po jejich hádce si nebyl úplně tak jistý. Přikývl a věnoval mu jeden z jeho krásných úsměvů.

Jakmile Kurt dorazil domů, spustila se na něj lavina dotazů od Rachel, která ještě ani neodešla. Finn je jen s pobavením sledoval a upřímně litoval Kurta. Když Kurt řekl své nejlepší kamarádce, že s Blainem jsou pár, vypískla a silně ho objala. Dostala z něj jak se to stalo, jak ho Mercedes zradila a jak byl rád, že odešla. Dokonce ji pověděl i o ranní hádce, která vlastně vznikla úplně zbytečně. Věděl, že je pro Blaine tohle nové a bude složité říct o své orientaci rodičům. Chápal to. Vždyť si pamatuje zcela živě, když on to oznámil svému tátovi. Byl nervózní, a jak se zdálo, ani nemusel. Burt to věděl, jen čekal, až mu to jeho syn řekne. Sice pár komplikací bylo, ale přenesli se přes to. Jenže Blainovi rodiče asi žijou z vědomím, že jejich synovi se líbí holky. Doteď si byl Blainem jistý, ale nyní ho napadaly myšlenky, které se mu absolutně nelíbily. Co když si jen Blaine chce udělat srandu a zjistit co budou zpívat na regionálkách a vůbec není gay? Rychle zatřepal hlavou, aby myšlenky zahnal. Rachel kolem čtvrté odešla na večírek, který pořádala Santana s Brittany. Finn zůstal doma, protože to prý byla jen babská jízda.
16:46 -> Už se nemůžu dočkat večera :-* B.
Kurt se usmál a přemýšlel, jestli je možné být šťastný, jako je právě teď. Najednou si ale vzpomněl, na co myslel před chvíli. Nejraději by si nafackoval, že takhle Blaine obviňuje.
16:48 -> Taky se těším, už aby bylo osm :)
Odeslal zprávu a rozhodl se, že si dá koupel. Pustil teplou vodu a nalil do ní pěnu do koupele. Jakmile si lehl do teplé vody, cítit se unaveně jako ještě nikdy. Zanedlouho usnul, probudila ho až voda, která vychladla. Líně se podíval na mobil a zjistil, že je půl osmé.
"Za půl hodiny je tu Blaine," řekl klidně s úsměvem na rtech.
"Panebože, za půl hodiny je tu Blaine," zopakoval a zpanikařil, když zjistil, že má pouze půl hodiny na přípravu. Vyletěl z vany, jako řízena střela a na kachličkách mu klouzali nohy, takže když se chtěl natáhnout pro ručník a župan, přilepil se k podlaze. Hned na to opět vyskočil na nohy a již v županu vyrazil z koupelny, kde se zrovna ve dveřích objevil Finn. Kurt znovu skončil na zemi, opět se vyšvihl na nohy s něčím, co znělo jako omluva.
"Panebože," rozesmál se Finn, když viděl, jak jeho nevlastní bratr nestíhá, ten se na něj zamračil, ale Finnovi úsměv stejně nezmizel.
"První rande?" zeptal se pobaveně, když Kurt vyhazoval ze skříně věci.
"Věřil bys tomu, nemám co na sebe," rozčiloval se a znovu a znovu prohledával věci, které už ze skříně vyházel.
"Nevěřil," zase se rozesmál, " nešil prosím tě, tady tohle si vezmi."
Vytáhl z hromady černé úzké kalhoty, ze skříně vzal bílou košili, kterou ještě nestihl vyhodit ze skříně na podlahu, černou kravatu mu hodil kolem krku a Kurt sledoval, jak si mířil k další skříni, kde měl kabáty. V ní se chvíli přehraboval a nakonec po něm hodil béžový kabát.
"D-děkuji," zakoktal a rychle se začal oblíkat. Finn se mezitím odešel dívat dolů na fotbal. Rodiče pořád nebyli doma, takže měli celý dům pro sebe, jelikož ale zítra je podělí tak se Carol s Burtem vrátí. V dobu, kdy si Kurt navlíkal kalhoty, zazvonil zvonek.
"Je tady," zakřičel na Kurta. Ten znovu začal panikařit, a když měl jednu nohu v kalhotách, znovu skončil na zemi.
"Trochu nestíhá," zachichotal se Finn, když uslyšel ránu,"dáš si něco k pití?"
"Ne, dík," zdvořile odmítl a rozhlížel se po domě. Mírně poklepával nohou.
"Nervózní?" zdvihl Finn jedno obočí.
"Ne," usmál se, ale byl nervózní, až sám tomu nerozuměl. Takhle nevyváděl nikdy, když měl rande.

"Konečně," zamumlal Blaine, když vystoupili u restaurace, kde měli rezervaci. Vešli do restaurace a někteří přítomni se po nich otočili. Ani jeden z nich si jich nevšímali a vydali se ke svému stolu. Zanedlouho přišla číšnice.
"Co si dáte?" zeptala se mile a usmívala se na Blaine. Kurt pozdvihl obočí a sledoval jak se snaží Blainovi zalíbit.
"Houbové ravioly, prosím," objednal si modrooký chlapec a servírka se na něj naštvaně otočila.
"Dám si to samé," pousmál se na číšníku Blaine, div že se neskácela k zemi.
"A něco k pití?" koketně se usmála na kudrnatého mladíka a ten se podíval na svého přítele.
"Dietní kolu," řekli společně. Číšnice odešla a Kurt jen pobaveně zakroutil hlavou, ale cítil nejistotu a žárlivost.
"Normálně s tebou flirtovala," pobavený úsměv zmizel a jeho tvář zdobili jemné vrásky.
"Nežárli," zašeptal Blaine a chytl Kurta za ruku. Mírně se usmál a palcem hladil jemnou pokožku na ruce svého přítele.
"Nežárlím," nafoukl tváře blonďaček.
"Jistě," nevěřil mu Blaine. Z jejich rozhovoru je vyrušila číšnice, která přinesla objednávku.
"Bude to ještě něco?" zeptala se spíše Blaine. Ten slušně odmítl a podíval se na Kurta, který vraždil pohled onu číšnici.
"Ale no tak," zasmál se Blaine, "nemá na tebe. Tak nežárli."
"Říkal jsem, že…" bránil se, ale věděl, že má pravdu, " dobře, trošičku žárlím."
"Trošičku?" zachichotal se a Kurt zrudl jako rajče. Radši začal jíst, aby Blaine neviděl jeho červenající se tvář.
"Mohl by jsi konkurovat rajčeti," rýpl si kudrnatý chlapec a taky začal jíst. Kurt, který měl v puse jídlo, se začal dusit, a když konečně polkl jídlo, tak se zamračil.
"Je to roztomilé," uklidnil ho a jemně otřel nohu o tu Kurtovu. Ten mírně zčervenal a usmál se.
Když dojedli, rozhodli se, že se podívají konečně na ten film, na který se chtěli dívat včera. Kurt už vyšel z restaurace a čekal na svého přítele než zaplatí. Mladá servírka podala Blainovi učet s číslem na papírku. Ten ji dal peníze a naklonil se k ní a do ucha ji zašeptal: "Mému přítelovi by se to moc nelíbilo."
Odtáhl se od ní a papírek ji do ruky vrátil. Šokovaně se na něj dívala a vstřebávala informaci, kterou ji mladý muž řekl. S úsměvem vyšel z restaurace a nastoupil do auta. Přijeli na Daltonskou kolej a rychle a neslyšně zapadli do pokoje. Lehli si na postel a pustili si Pach krve. Kurt se k Blainovi tiskl co to dalo a zabořoval hlavu do jeho hrudě.
"Nemám rád horory," zamumlal, hlavou pořád zabořený v jeho hrudi. Blaine ho konejšivě pohladil po zádech a políbil jej do vlasů. Kurt svou hlavu zvedl a zašeptal: "Když tě teď políbím, neutečeš jako minule?"
Odpovědí mu byli jemné rty kudrnatého chlapce. Motýli polibky se stali intenzivnější a vášnivější, když v tom se Blaine odtrhl a řekl: "Neuteču, protože je to můj pokoj."
Kurt se rozesmál a povalil Blaine pod sebe.
"Můžu klidně jít,"zašeptal mu do ucha a jemně jej kousl do krku, na což Blaine přivřel oči.
"Kurte," zašeptal.
"Hm?" zamumlal a dále se věnoval jeho krku.
"Mi-," přerušil slovo, kvůli vzdychu, který se mu dral z úst. Kurt se usmál a vjel rukama pod černé tričko jeho přítele. Blaine na nic nečekal a rozvazoval Kurtovu kravatu. Černé tričko nakonec skončilo v roku pokoje a taktéž i kravata, která do teď zdobila blonďáčkovi jeho dokonalý vzhled. Ne opravdu tohle ani jeden z nich neměl v plánu, ale když v nich hořela vášeň nedokázali to zastavit, jenže k jejich smůle se ozvalo klepáni na dveře a následně zavolaní Blainova kamaráda: "Blaine jsi tam?"
"Sakra," zamumlal kudrnatý mladík, rychle vzal tričko ze země, přetáhl ho přes hlavu a otevřel dveře. Wes vešel do pokoje a všiml si Kurta, který byl rozcuchaný a červený.
"Vyrušil jsem vás," konstatoval Wes a omluvně se podíval na svého kudrnatého kamaráda.
"Trochu," přikývl.
"No to se moc omlouvám, ale máš tady návštěvu," zasmál se a do pokoje vešla krásná dívka s černými dlouhými vlasy a modrými oči. Její nohy obepínaly černé rifle a dokonale k nim ladilo modré tričko.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita | 9. července 2012 v 21:49 | Reagovat

Bolo to super aj keď ma na začiatku prekvapil ten rýchli spád aj tak to bolo dobré.Dúfam že medzi nimi budeš ešte udržiavať nejaké napätie alebo budú ešte dáke hádky lebo ja zožňujem drámu.Ale inak to bolo super ako  vždy =)

2 Karin | 28. ledna 2017 v 18:36 | Reagovat

Kdopak to bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama