Je těžké být sám sebou 4

30. června 2012 v 19:08

"Tak co?" vběhl mu do pokoje Wes. Blaine se na něj naštvaně podíval a Wes pochopil, že asi ne moc dobře.
"Je naštvaný," zamumlal a sundával si mokré oblečení.
"Právem?" zeptal se a sedl si na židli u stolu.
"Bohužel jo," podíval se na Wese, s pohledem plný zklamání.


"Brácho, ty si asi vážně gay," zasmál se, ale rád ani náhodou nebyl. Musel se z toho vzpamatovat, ono jej to přejde, jen čas, potřebuje jen čas.
"Měl bys to urovnat," zatvářil se chytře.
"Jak?" povzdychl. Wes pokrčil rameny.
"Můžu jít na notebook?" zeptal se, ale na odpověď ani nečekal. Otevřel ho a usmál se nad pozadím, na kterém bylo pět smějících se chlapců s vydlabanou dýní v ruce. Tuhle fotku pořídili na Halloween, když na Daltnu byl Blaine první rok. Najel na facebook. Blaine byl přihlášený, po očku se podíval, kde je Blaine, když zjistil, že leží na posteli s rukama přes obličej, podíval se na chat. Kurt byl online.
"Máš ho online," koukl na Blaine přes rameno.
"Nechám ho už na pokoji," vstal a přišel k Wesovi, chtěl se z profilu odhlásit, ale Wes mu to nedovolil.
"Počkej," dal mu ruku pryč, "to chceš hned vzdát?"
Blaine ani nestihl nic namítnout, protože se rozsvítilo okénko v chatu Kurt Hummel.
"Vidíš, napsal ti," řekl a okamžitě zprávu v chatu otevřel.
17:43
Promiň, asi jsem neměl reagovat tak přehnaně.
"Pusť mě k tomu," vyhodil ho Blaine, ale Wes se jen tak nedal. Chvíli se prali, málem shodili notebook, ale nakonec ho kudrnatý mladík, přece jen z židle dostal a rychle napsal odpověď.
17:47
Měl si na to právo
17:48
Zítra máme se sborem vystoupení na Mckinleyho střední, myslel jsem, že bys mohl přijít a vzít i Slavíky. Je to charitativní akce, potřebujeme co nejvíc lidí.
17:49
Vím, kam chodíš na školu, stačilo napsat, že chceš, abych přišel k vám do školy. A myslím, že dorazíme v kolik to je?
17:51
Ve tři začínáme
17:52
Budeme tam ;)
17:53
Počítám s vámi, musím jít ahoj
"My tam jako vážně půjde?" zeptal se překvapený Wes a teprve se sbíral se země.
"Nechceš? Nemusíš," Blainovi se vrátila zpátky dobrý nálada a usmíval se od ucha k uchu. Wes se zhluboka nadechl a přikývl, že tedy půjde. Alespoň okoukne konkurenci.


Kurt přiběhl do zkušebny, kde se chystali na vystoupení.
"Jdeš pozdě," rýpla si Mercedes, "za pět minut s Rachel zahajujete."
"Jo, jo," Kurt nevěděl kam dřív skočit. Rychle se nasoukal do oblečení, které měli všichni přichystané, a nalakoval si vlasy.
Rachel byla už připravená u podia a netrpělivě na bruneta čekala. Jenže Kurt to neměl nijak jednoduché, musel se dostat na druhou stranu podia a hala byla už zaplněna lidmi. Jenže oběhnout by mu zabralo pět minut a nejméně za 2 minuty mají začínat.
"Jdi přes podium," vytrčil ho Finn a mu nezbývalo nic jiného, než přeběhnout podium. Slavíci se zrovna usazovali na své místa, když v tom Wes pošeptal Blainovi: "Hele kdo tam je."
Blaine se podíval na podium a viděl přebíhajícího bruneta. Kurt doběhl na druhou stranu, vzal si mikrofon a čekal, až začne hrát hudba a Rachel začne skladbu. Byl nervózní, i přesto, že vystupoval tolikrát. Ani se nestihl podívat, jestli jsou Slavíci v sále, ale on chtěl jen jednoho Slavíka. Blaine Slavíka.
Rachel:
I'm limited,
Just look at me.
I'm limited.
And just look at you, you can do all I couldn't do Glinda.
So now it's up to you,
For both of us.
Now it's up to you.
Začala Rachel a už dozpívávala svojí sloku, teď měl nastoupit Kurt.
Kurt:
I've heard it said,
That people come into our lives for a reason,
Bringing something we must learn,
And we are led to those who help us most to grow,
If we let them,
And we help them in return.
Well I don't know if I believe that's true,
But I know I'm who I am today because I knew you.
Kurtův hlas se rozezněl sálem. Všichni se na ně dívali, někteří s obdivem, někteří ne, třeba studenti MCkinley, se na ně dívali s opovržení, ostatně jako vždy.
Kurt:
Like a comet pulled from orbit, as it passes a sun.
Like a stream that meets a boulder, halfway through the wood.
Who can say if I've been changed for the better?
Beacuse I knew you,
I have been cahnged for good.

Rachel:
It well may be that we will never meet again,
In this lifetime.
So let me say before we part,
So much of me is made from what I learned from you.
You'll be with me like a hand print on my heart.
An now whatever way our stories end,
I know you have re-written my by being my friend.

Like a ship blown from it's mooring, by a wind off the sea.
Like a seed dropped by a skybird in a distand wood.
Who can say if I've been changed for the better?
But because I knew you…

Když oba dozpívali, ozval se sálem silný potlesk a to ani zdaleka netleskali všichni. Slavíci se dokonce postavili a pískali.
"Dámy a pánové New Directions," zakřičela Rachel a Kurt zároveň a opona se zvedla. Kurt a Rachel se zařadili mezi ostatní a dopředu vyšla Brittany s písničkou od Keshy.
Wake up in the morning feeling like P. Diddy (Hey, what up girl?)
Put my glasses on, I'm out the door - I'm gonna hit this city (Let's go)
Before I leave, brush my teeth with a bottle of Jack
'Cause when I leave for the night, I ain't coming back

I'm talking - pedicure on our toes, toes
Trying on all our clothes, clothes
Boys blowing up our phones, phones
Drop-toping, playing our favorite CD:s
Pulling up to the parties
Trying to get a little bit tipsy
Všichni tančili nacvičenou choreografii. Pan Schuster v zákulisí tleskal a tančil s nimi. Někteří lidé vstali a pohupovali se do rytmu písně, dokonce i někteří studenti ze školy.
Don't stop, make it pop
DJ, blow my speakers up
Tonight, Imma fight
'Til we see the sunlight
Tick tock, on the clock
But the party don't stop, no
Woah-oh oh oh
Woah-oh oh oh
Sálem se ozval poslední tón a následně jásot a pískot. Tenhle duch charitativní akce se nesl až do poslední písně, kterou zazpíval Kurt s Mercedes a to 4minutes od Madonny. Po vystoupení se počítaly peníze, které se vybraly. Všichni byli s částkou, kterou získali spokojení. Unavení, ale hlavně šťastní pomalu odcházeli domů, s příslibem, že to co nejdřív oslaví. Kurt, Rachel a Mercedes odcházeli poslední. Když vyšli z budovy, čekali tam Slavíci. Rachel s Mercedes se zarazily, ale Kurt ne, přeci on je ten kdo je pozval.
"Byli jste úžasní," řekl Wes a Mercedes se na něj podezíravě podívala. Šlehla po Kurtovi pohledem, který říkal: Pozvals je určitě ty, hrabě ti.
"Ehm...dík, co tady děláte?" nedalo to Rachel.
"Kurt nás pozval," objasnil ji Blaine. Brunetka se podívala na svého kamaráda.
"Vadí to?" usmál se a Rachel chytl zezadu kolem pasu.
"Jasně, že ne, ale mohl si to říct ne?" otočila se čelem k němu. Skoro to vypadalo, jako kdyby spolu chodili.
"Ale to by už nebylo ono," mrkl na ni a dal jí pusu na líc.
"Hej brácho, necháš mi moji holku?" vynořil se Finn z budovy a usmíval se.
"Ou, ty tu ještě jsi?" zeptal se Kurt a ruce zvedl nahoru v obraném gestu, jako kdyby se vzdával policii.
"Jo, odvezu vás?" zasmál se Finn a navrhl jim, že je odveze, jakmile si všiml Blaina původní oznámení zvedl do otázky.
"Mě jo," přiskočila k němu Rachel a jemně ho políbila.
"A ke mně nebo k tobě?" usmál se laškovně.
"K nám rozhodně ne, rád bych dneska usnul," varoval je.
"Co tím chceš říct?" založila Rachel ruce na prsou.
"Radši nic," rozesmál se a Mercedes se přidala.
"Myslím, že pojedu k vám," řekla schválně brunetka, ale myslela to vážně.
"P-počkej a tátům to vadit nebude?" zděsil se Kurt, ale pořád se usmíval. Když Blaine a Wes slyšeli, tátům oba se na sebe podívali. Blainovi se honilo hlavou, jestli slyšel dobře, nebo vážně má dva otce, kteří spolu žijí.
"Přežijí to," usmála se a tahala Finna k autu.
"Svezeš mě?" zeptala se Mercedes.
"Jestli mi nerozbiješ přední sklo, tak jo," rýpnul si Kurt na příhodu před dvěma lety, kdy byla Mercedes do něj zamilovaná.
"Hej," plácala ho přes rameno, "měl jsi mi to říct hned."
"Co? Nestačilo ti, že jsem předstíral, že miluji Rachel Berry, abych nemusel chodit s Mercedes Jones?" zasmál se při vzpomínce, kterou Mercedes vlastně špatně pochopila. Díval se na Finna, ne na Rachel.
"Spěcháte?" zeptal se z ničeho nic Wes. Kurt se na něj podíval a Mercedes pořád přemýšlela nad tím, co Kurt řekl.
"Nespěcháme proč?" nedůvěrčivě si ho měřil, jeho světlé hnědé vlasy vlály ve větru a Blaine od něj nemohl odtrhnout oči.
"U Blaine na pokoji bude menší večírek," řekl a Blaine se na něj podíval. O žádném večírku nebyla řeč a on vůbec neměl tušení, co má jeho nejlepší kamarád v plánu.
"Půjdeme," rozhodla Mercedes, "ale vážně nevíme kde má Blaine pokoj."
"Na koleji chlapecké školy Dalton," vzpamatoval se Blaine a nervózně se usmál, jelikož věděl, že Wes má nějaký plán, který se dozví až na poslední chvíli.
"Pojedeme za vámi," vzala Kurta za ruku a tahala ho pryč. Jakmile se oba ztratili z dohledu, kudrnatý mladík se podíval na Wese.
"Jaký večírek ty, pako?" pleskl ho po hlavě.
"Neboj, ještě mi poděkuješ," rozesmál se a vydali se k autu.




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fuensanta | Web | 30. června 2012 v 19:20 | Reagovat

pekna poviedka, paci sa mi :-)

2 Nicole Damita | 2. července 2012 v 13:26 | Reagovat

hmm.... tak toto bolo zaujímavé som zvedavá aký plán má Wes. Teším sa na ďaľšiu kapitolku =)

3 LeNa | 25. listopadu 2012 v 23:42 | Reagovat

Normálně teď se bojím co Wes vymyslí

4 Karin | 28. ledna 2017 v 18:17 | Reagovat

Jsem zvědavá na ten večírek. ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama